Vláda věnovala po celý rok velkou pozornost
vytváření podmínek pro rozvoj soukromého
sektoru a intenzívně připravovala vlastní
privatizační proces. Příprava liberalizačních
kroků, vývoj hospodářské situace
a zahraniční ekonomické vlivy si vyžádaly
přijetí některých zásadních
opatření. Šlo především
o cenové nápravy a o odstranění dotací
k maloobchodním cenám potravin poskytovaných
formou záporné daně z obratu. Byl upraven
základní měnový cíl a bylo
zvýšeno tempo růstu domácích
úvěrů až na 2,6 procenta. Tento krok
reagoval na vývoj cenové hladiny v průběhu
roku. Byla třikrát devalvována československá
koruna, přičemž tato operace sledovala přiblížení
kursu koruny jeho tržní výši, sledovala
ochranu devizových rezerv a současně vytvářela
důležité předpoklady pro zavedení
vnitřní směnitelnosti koruny v roce letošním.
Centrální banka třikrát zvýšila
diskontní sazbu. Hospodářská politika
reagovala na situaci na trhu ropných výrobků
dvojím zvýšením maloobchodní
ceny benzínu, zvýšením cen nafty a dalších
produktů z ropy. Zvýšení těchto
cen však také souviselo s dlouhodobými zásadními
rozdíly mezi tuzemskou a zahraniční cenovou
hladinou těchto produktů i s prudkým zvýšením
zahraničních cen v roce 1990.
Velkým úspěchem naší politiky
byl vstup do Mezinárodního měnového
fondu, Světové banky a navazujících
institucí, který jednak symbolizuje integraci Československa
do mezinárodních hospodářských
a finančních struktur a také představuje
značnou morální i finanční
podporu našeho reformního úsilí.
V této souvislosti nelze přehlédnout, že
postoj Mezinárodního měnového fondu
k Československu je významným signálem
pro mezinárodní finanční a kapitálové
trhy a pro naše postavení na nich, tedy pro to, kolik
zdrojů a za jakých podmínek na nich můžeme
získat.
Na pozadí vnitřních a vnějších
podmínek, na pozadí hospodářské
politiky vlády i na pozadí prováděných
výrazných institucionálních změn
bylo dosaženo těchto hospodářských
výsledků: Tendence k poklesu tempa růstu
národního důchodu, která se projevovala
už v předcházejících letech,
pokračovala i v roce 1990. Tvorba hrubého domácího
produktu podle předběžných údajů
klesla reálně o 3,1 procenta a jeho užití
se však zvýšilo o 1,7 procenta. Cenový
pohyb se v průběhu roku zrychloval. Index velkoobchodních
cen činil na konci roku 104, 5 % úrovně na
počátku roku, u maloobchodních cen to bylo
110 procent, čili desetiprocentní zvýšení.
Rychlejší růst maloobchodních cen byl
způsoben především cenovými úpravami
u potravin (kde však byly poskytnuty obyvatelstvu plošné
kompenzace), ale také dvojí úpravou cen benzínu.
Pozitivním jevem bylo to, že inflační
impulsy nepřicházely ze strany mezd. Nominální
příjmy obyvatelstva se zvýšily proti
předchozímu roku o 8, 6 %.
V návaznosti na vývoj hrubého domácího
produktu a na změny ve struktuře výroby došlo
v průběhu roku ke vzniku a k postupnému růstu
nezaměstnanosti. Ke konci roku dosáhl počet
nezaměstnaných 77 tisíc osob, nepřekročil
tedy 1 % práceschopného obyvatelstva.
Ke změnám došlo též ve vnějších
ekonomických vztazích. Běžný
účet platební bilance skončil pasívem
23,5 miliardy Kčs, ale na profinancování
tohoto schodku se nejvýrazněji podílelo čerpání
našich vlastních devizových rezerv, které
proti předchozímu roku výrazně poklesly.
Hrubé zadlužení ČSFR se zvýšilo
jen velmi mírně - ze 7,9 miliard dolarů na
8,1 miliardy dolarů, čili pouze o 0,2 miliardy dolarů.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, finanční a rozpočtová politika
a státní rozpočet na rok 1990, které
tvořily páteř celé hospodářské
politiky, sledovaly dva hlavní cíle. Na straně
jedné omezením a usměrňováním
agregátní poptávky blokovat inflační
proces a působit k obnově rovnováhy v ekonomice,
zejména omezovat neproduktivní rozpočtové
výdaje, krátit dotace podnikové sféře,
a tím působit na transformaci ekonomiky a na změnu
chování ekonomických subjektů.
Hlavní záměry rozpočtové politiky
na rok 1990 se vcelku podařilo splnit. Souhrnně
se to projevilo v přebytku rozpočtového hospodaření
státních rozpočtů a rozpočtů
bývalých národních výborů
ve výši 7,1 miliardy Kčs, což je o 6,6
miliardy Kčs lepší výsledek než
v roce předchozím.
Pozitivním rysem je zejména to, že se podařilo
překonat tendenci ke schodkovosti hospodaření
státních rozpočtů, která byla
tak typická v pěti předchozích letech.
Jestliže v roce 1989 skončilo hospodaření
ústředních rozpočtů (nikoliv
místní hospodaření) schodkem ve výši
3,5 miliardy Kčs, v loňském roce bylo naopak
dosaženo přebytku ve výši 3,8 miliardy
Kčs.
Z makroekonomického hlediska je významné
i snížení podílu státního
rozpočtu na hrubém domácím produktu
o více než tři body, což odpovídá
dlouhodobějším záměrům
rozpočtové politiky. Postupně chceme tento
podíl státního rozpočtu na hrubém
domácím produktu, který byl v loňském
roce 64,2 % (a který je ve srovnání s vyspělými
evropskými státy stále značně
vysoký) nepochybně snižovat.
Ve struktuře rozpočtových výdajů
se shodně se záměry rozpočtu snížil
podíl dotací podnikovému sektoru a naopak
se zvýšil podíl výdajů na služby
a činnosti pro obyvatelstvo. Lze tedy říci,
že v roce 1990 se prohloubil sociální charakter
rozpočtu. Kromě omezování přerozdělovacích
vztahů k podnikové sféře bylo významným
rysem rozpočtu, o kterém se ještě zmíním
podrobněji, i omezování přerozdělovacích
vztahů v rámci rozpočtové soustavy
samotné. Projevilo se to především ve
výrazném poklesu dotací z federálního
rozpočtu do státních rozpočtů
republik v souvislosti s posílením jejich vlastních
příjmů.
Významné změny ve vnějších
i vnitřních ekonomických podmínkách,
opatření přijatá vládou ČSFR
i vládami republik měly jak vliv na samotný
objem souhrnu rozpočtů, tak na strukturu jejich
příjmů a výdajů. Je možné
to ilustrovat na tom, že původně schválený
rozpočet předpokládal celkový souhrn
příjmů 420 miliard Kčs, při
úpravě státních rozpočtů
v průběhu roku (zejména šlo o rozhodnutí
o zrušení záporné dané z obratu
potravin a řady dalších věcí)
byl odhadovaný objem příjmů zvýšen
na 445 miliard Kčs a ve skutečnosti dosažené
příjmy činily 463 miliardy Kčs. Vzniká
otázka, co bylo příčinou odchylek
od předpokladů rozpočtu a zejména
jakým způsobem byly zvýšené příjmy
využity.
Překročení rozpočtovaných příjmů
o téměř 18 miliard Kčs bylo zhruba
z poloviny ovlivněno vyššími doplňkovými
příjmy rozpočtů národních
výborů. Především šlo o
zvýšení jejich příjmů
převodem prostředků z fondu rezerv a rozvoje.
Další část překročení
uvažovaných příjmů souvisí
s vyššími příjmy z daní
a odvodů, placenými podniky a obyvatelstvem. Odvody
hospodářských organizací, bank, spořitelen,
pojišťoven a těch organizací, které
jsou plátcem důchodové daně, byly
v souhrnu překročeny o 4,5 mil. Kčs. Daň
ze mzdy a ostatní daně placené obyvatelstvem,
včetně různých poplatků, byly
vyšší o 1 miliardu Kčs. Zbývající
část překročení uvažovaných
příjmů vyplývá z vyšších
výnosů z cla a z příjmů rozpočtových
organizací a pojistného.
Naopak nebyl splněn rozpočtový čistý
výnos daně z obratu, což je zčásti
ovlivněno vyšší takzvanou zápornou
daní z obratu u průmyslových výrobků.
Převážná část vyšších
příjmů rozpočtu byla použita
na zvýšení výdajů rozpočtové
sféry a na vyšší dotace podnikům
byly použity 2,2 miliardy Kčs, čili pětinásobek
na organizace rozpočtové sféry a zhruba jedna
šestina na dotace podnikům.
Na tomto místě bych chtěl říci
pár slov k neinvestičním dotacím,
které jsou poskytnuty podnikovému sektoru. Ve schváleném
rozpočtu se počítalo s poklesem těchto
dotací těměř o 10 %. V průběhu
roku 1990 při úpravě rozpočtu byl
tento objem zvýšen ze dvou důvodů. Jednak
šlo o odklad termínu zavedení nových
zvýšených tarifů v osobní železniční
dopravě, jednak byla část záporné
daně z obratu, zejména u mléka a hovězího
masa, přesunuta do dotací pro zemědělství.
Tato operace však byla rozpočtově neutrální,
neboť byla vyvážena zvýšením
čistého výnosu této daně.
Kromě toho došlo v roce 1990 ve srovnání
s předchozím rokem ke snížení
dotací poskytovaných v oblasti zahraničního
obchodu a je důležité říci, že
rok 1990 byl naprosto posledním rokem uplatnění
tohoto druhu dotací. Od 1. ledna 1991 se již neposkytují.
Vcelku bych konstatoval, že záměry rozpočtové
politiky v oblasti dotací byly v zásadě splněny.
Dalším důležitým rysem rozpočtové
politiky, který jsme si vytyčili pro rok 1990, bylo
zajistit, aby i při celkově restriktivním
charakteru rozpočtu došlo k růstu výdajů
ve prospěch obyvatelstva, tedy výdajů na
sociální zabezpečení, na zdravotnictví,
školství, který by umožnil alespoň
částečně řešit narůstající
problémy v této oblasti. Proto se počítalo
s tím, že výdaje do této oblasti porostou
v roce 1990 rychleji než celkové výdaje rozpočtu.
Tento záměr se podařilo realizovat.
Výdaje pro obyvatelstvo (jak to celkově nazýváme)
se zvýšily o 15,4 %, zatímco celkové
výdaje rozpočtu vzrostly o 9,9 %.
Bylo by možné analyzovat jednotlivý vývoj
těchto výdajů. Největší
vzestup byl na školství. Objemově druhý
na individuální bytovou výstavbu. Třetí
v pořadí na kulturu, na dávky sociálního
zabezpečení a nakonec na zdravotnictví.
Od předpokladů zahrnutých do rozpočtu
se výrazně odchýlily především
poskytnuté příspěvky občanům
na individuální bytovou výstavbu. Zatímco
v rozpočtu se počítalo s částkou
3,7 mld. Kčs, ve skutečnosti to bylo o dvě
třetiny více - 6,1 mld. Kčs. Po legislativních
úpravách, které platily pro rok 1990 a o
kterých si můžeme říci, že
byly značně velkorysé, prudce stoupl zájem
o individuální bytovou výstavbu. Projevilo
se to v tom, že objem zahájených bytů
v této formě výstavby byl zhruba dvojnásobný
v roce 1990 ve srovnání s předchozími
lety. Z hlediska rozpočtu to znamenalo mimořádný
nápor na jeho zdroje, a tím i omezení možnosti
směřovat tyto zdroje do dalších potřebných
oblastí.
Dobře víte, že z tohoto důvodu bylo
k 9. říjnu pozastaveno vyplácení těchto
příspěvků. S účinností
od 15. března letošního roku se opětovně
tyto příspěvky poskytují, ovšem
rozsah finanční pomoci byl přiblížen
reálným možnostem rozpočtu. Posuzujeme-li
otázku výdajů rozpočtu pro obyvatelstvo
komplexně, je třeba říci, že
v r. 1990 došlo nejen k překročení rozpočtových
výdajů pro tuto oblast, ale že současně
došlo, a to je ještě důležitější,
ke zrychlení dynamiky těchto výdajů.
Dobře víte, ač v r. 1990 došlo k poměrně
výraznému posílení rozpočtových
výdajů, které jdou přímo nebo
nepřímo ve prospěch obyvatelstva, je vláda
často kritizována, že nedostatečně
řeší problémy v těchto oblastech.
Chtěl bych proto připomenout, že výdaje
pro obyvatelstvo takto definované v uvedených formách
představovaly v r. 1990 48,1 % všech rozpočtových
výdajů, což je stupeň angažovanosti
státu v této oblasti, kterou má na světě
málokterý stát.
Chtěl bych uvést několik poznámek
k další oblasti, kde naopak usilujeme o omezení
rozpočtových výdajů - tedy k oblasti
výdajů na obranu a státní správu.
Záměrem rozpočtové politiky pro r.
1990 bylo v absolutní výši snížit
výdaje rozpočtové skupiny obrana a bezpečnost.
Tento záměr se v podstatě podařilo
realizovat.
Ve srovnání s r. 1989 byly tyto výdaje celkově
nižší o 4,1 %, pokud vezmeme v úvahu jen
federální rozpočet, tam představovalo
snížení 6,4 %. Z toho drtivá většina
snížení výdajů na obranu. Opačný
vývoj však byl ve výdajích na státní
správu. Zatím co v r. 1989 činily tyto výdaje
7,1 mld. Kčs, v roce 1990 to už bylo 8,2 mld., tedy
o 15,4 % více. Tento růst souvisí jistě
s celou řadou změn a organizací státní
správy. Je ovšem třeba říci,
že je to položka, která je naší veřejností
velmi citlivě sledována.
Z hlediska jednotlivých rozpočtů byl vývoj
diferencován. Chtěl bych zdůraznit, že
ve federálním rozpočtu se zvýšily
výdaje na tuto oblast o 9,9 %. V rozpočtu České
republiky naopak o 27 % - tedy trojnásobným tempem
- a v rozpočtu Slovenské republiky dokonce o 31,4
%. Vývoj výdajů na státní správu
byl v těchto třech rozpočtech, tedy dynamika
tohoto vývoje byla značně diferencována.
Výdaje bývalých národních výborů
na státní správu se zvýšily v
souhrnu o 13,7 %. Myslím, že tato čtyři
čísla jsou velmi důležitá pro
posouzení a hodnocení státní správy
na jednotlivých úrovních.
Vážené poslankyně a poslanci, důležitým
úkolem rozpočtové politiky v r. 1990 bylo
omezení vlastních přerozdělovacích
vztahů uvnitř rozpočtové soustavy.
Došlo k celé řadě změn, v důsledku
kterých se příjmy federálního
rozpočtu snížily v r. 1990 oproti r. 1989 zhruba
o necelou jednu čtvrtinu. Souběžně s
tím byly sníženy dotace z federálního
rozpočtu do rozpočtů republik, a to především
v kategorii tzv. globálních dotací. Přes
snížení celkového objemu federálního
rozpočtu je možno říci, že ve srovnání
s předchozími lety plnil tento rozpočet v
loňském roce v rámci celé rozpočtové
soustavy velmi pozitivní důležitou funkci.
Celkový objem dotací poskytnutých z federálního
rozpočtu do stáních rozpočtů
republik činil řádově 60 mld. Kčs,
tj. o 4,5 mld. více než se uvažovalo. Z toho
do rozpočtu České republiky - 37,1, a do
rozpočtu Slovenské republiky - 23,3 mld. Kčs.
Důvodem tohoto zvýšení dotací
byla zejména potřeba řešit v republikových
rozpočtech dopady vyplývající z úpravy
cen pohonných hmot, důsledky devalvace kursu koruny,
zvýšené výdaje vyplývající
z přijetí školských zákonů
a vyšší výdaje v oblasti sociálního
zabezpečení. Tímto způsobem byla řešena
převážná část původních
schodků republikových rozpočtů. V
případě České republiky to
bylo v plném rozsahu, takže její hospodaření
skončilo mírným přebytkem ve výši
0,2 mld. Kčs. I přes poskytnuté zvýšené
dotace hospodaření rozpočtu Slovenské
republiky skončilo schodkem ve výši 468 mil.
Kčs. V tomto případě vyvstala otázka
úhrady tohoto schodku. V podstatě existovala možnost
úvěrového nebo finančního řešení
- tedy řešení na základě návratného
nebo nenávratného principu. Další možností
bylo financovat schodek z depozit rozpočtu Slovenské
republiky uložených v bance, což by však
vzhledem k jejich minimálnímu stavu znamenalo prakticky
jejich úplnou likvidaci. Po posouzení všech
možností vláda nakonec přijala společný
návrh všech tří ministerstev financí,
aby schodek byl uhrazen z depozit federálního rozpočtu
uložených v bance. Touto v podstatě další
mimořádnou dotací bylo zajištěno,
že rozpočet České republiky, ale i rozpočet
Slovenské republiky přechází do podmínek
ekonomické reformy nezatížen dluhy z minulého
období.
Chci v této souvislosti poznamenat, že uvedené
řešení je v souhlasu s tehdy, pro toto období
platným zákonem o rozpočtových pravidlech,
podle kterého bylo zúčtování
provedeno. Dnes platný zákon o rozpočtových
pravidlech, vámi schválený, číslo
563/90 Sb., již nepřipouští poskytování
dotací z federálního rozpočtu do státních
rozpočtů republik. Pokud by tedy hospodaření
kteréhokoli státního rozpočtu v roce
letošním skončilo schodkem, musela by tento
schodek řešit sama příslušná
vláda a samo příslušné ministerstvo
financí. Čili jde o neopakovatelný jev.
Dále chci poznamenat, že úhrada uvedeného
schodku bude řešena z té části
depozit federálního rozpočtu, kterými
disponuje vláda ČSFR, nejde tedy o úhradu
ze státních finančních rezerv federace,
o jejichž použití rozhoduje Federální
shromáždění, tedy vy. Tyto rezervy naopak
budou zvýšeny o vykázaný přebytek
federálního rozpočtu, tedy o 4 miliardy korun,
takže stav státních finančních
rezerv dosáhne částky téměř
10 miliard korun.
Mimo připravený text bych chtěl ještě
říci, abychom opravdu nepřecenili problém
tohoto schodku slovenského rozpočtu, abychom tomu
nevěnovali pozornost větší než
mu přísluší. Chtěl bych opravdu
pro ujasnění kvantitativních vztahů
říci, že schodek slovenského rozpočtu
se rovná jedné desetině jednoho procenta
celkového objemu souhrnu státních rozpočtů
a proto bych doporučoval, abychom této položce
nevěnovali opravdu větší pozornost,
že si ve své kvantitativní úrovni skutečně
zaslouží.
Jak jsem již uvedl, skončilo hospodaření
státních rozpočtů přebytkem
federace a České a Slovenské republiky 3,8
mld. a národních výborů 3,3 mld.,
takže celkový přebytek dosáhl výše
7,1 miliardy. Počítali jsme s přebytkem 5,4
mld., tento záměr tedy byl splněn. Nechceme
ho nějak přeceňovat, jsme si vědomi
řady trvajících problémů v
rozpočtovém hospodaření i v ekonomice
samotné a je třeba říci, a je to nesporné,
že ve složitých a značně se měnících
hospodářských podmínkách minulého
roku měl dosažený výsledek rozpočtu
z hlediska plnění záměrů makroekonomické
stabilizační politiky vlády svůj pozitivní
význam.
Závěrem bych chtěl informovat Federální
shromáždění ještě o jedné
záležitosti, která v celém uplynulém
období nebývala předmětem diskuse
ve Federálním shromáždění.
Jde v podstatě o to, že výsledky hospodaření
státních rozpočtů podávají
základní přehled o běžném
hospodaření státu, ale nezachycují
ty finanční operace, které jsou prováděny
v oblasti státních finančních aktiv
a pasív. Tak jako jiné ekonomické subjekty,
jako každý jednotlivec, jako každý podnik,
má i stát své pohledávky, ale i závazky,
ve kterých v průběhu roku dochází
ke změnám, které je třeba vysvětlit.
Tím bych chtěl reagovat i na návrh původního
usnesení ke státnímu závěrečnému
účtu připraveného výbory pro
plán a rozpočet, kde se poukazuje na nežádoucí
oddělení státních finančních
aktiv a pasív od běžných toků
státních rozpočtů. Především
chci říci, že zatímco příjmy
a výdaje státních rozpočtů
zachycují toky peněz, v případě
aktiv a pasív jde o pohled na jejich stav k určitému
datu, čili o určitou formu rozvahy státu.
Nejde tedy o nežádoucí oddělení
od rozpočtu, ale jde o dva odlišné pohledy
na finanční hospodaření státu,
které spolu samozřejmě souvisejí.