Nemyslím, že tyto argumenty platí pro předložený
návrh zákona o referendu. Přesto si myslím,
že pochybnosti je třeba vznášet a je třeba
na ně klidně a vyrovnaně odpovědět.
Jaký princip svobody předpokládá myšlenka
přímé demokracie? Je to nepochybně
princip sebeurčení. Sebeurčení jedince.
Princip, který jistě všichni uznáváme.
Domníváme se, že každý jedinec
má právo o svých záležitostech
rozhodovat sám. Ale je tento princip jediným principem
svobody? Já se domnívám, že z takovéhoto
principu svobody nemůžeme vyvodit svobodu politickou.
Jedinec, stejně jako společnost, nemůže
o svých věcech rozhodovat sám. Z jedinců,
kteří o svých věcech rozhodují
sami a čistě podle vlastních kritérií,
totiž nikdy nesložíme společnost, a z
takového společenství nikdy nesložíme
velkou společnost. Je třeba tento princip doplnit
jiným principem. Princip svobody ve společnosti
politické vyplývá z respektu, ze vzájemné
úcty občanů vůči sobě,
z ochoty občanů ustoupit jeden druhému. Jedině
tímto ústupkem si mohou navzájem vytvořit
prostor, v němž mohou uskutečňovat své
záměry a své sebeurčení.
Chci tím říci, že princip sebeurčení
není absolutním principem. Jestliže mluvíme
dnes o principu sebeurčení národů,
měli bychom mít toto dvojnásob na paměti.
Nezakrývejme si, že předložený
návrh zákona o referendu se má týkat
především otázky sebeurčení
národů či republik. Tyto věci se často
zaměňují. Myslím, že i v tomto
případě stojí za to uvážit
určité pochybnosti, které se v principu sebeurčení
národů či republik týkají.
Myslím, že platí ten argument, který
jsem už uvedl. Je to snaha o diktaturu většiny,
které v přímé demokracii nelze zabránit,
a za druhé - nebezpečí diktatury bezprostředních
zájmů, kterým v přímé
demokracii také nelze zabránit.
A přece státy nemohou být tvořeny
z momentálních, okamžitých hledisek.
O státech by neměla rozhodovat krátkodobá
hlediska. Proto si myslím, že je moudré těmto
tendencím postavit určité překážky,
a proti krátkodobým hlediskům postavit hledisko
dlouhodobé.
Z jedně strany se ozývají argumenty, že
jeden národ zde utiskoval druhý. Myslím,
že věcné posouzení takového tvrzení
není v našich rukou. Není v našich rukou
proto, že bychom se museli stát soudci ve vlastní
při. Opravdu nedokáži posoudit, zda ve společném
státě Čechů a Slováků
náhodou Čechové utlačovali Slováky,
či naopak. Připadá mi však po čtyřiceti
letech komunistické nadvlády, kdy utlačovatelé
poslouchali velkého bratra na Východu spíš
než národní zájmy, toto tvrzení
nevěcné.
Shrnu-li moje argumenty, myslím, že z nich vyplývá
jedno: Měli bychom odpovědně vážit,
zda vůbec otázku rozdělení společného
státu opřenou o princip sebeurčení
a krátkodobá hlediska máme vůbec předkládat
našim voličům.
Je zde, myslím, poslední důvod, který
bych chtěl ocitovat a který říká,
že bychom přece jenom přes všechny protiargumenty
proti referendu tento zákon měli přijmout.
Tento důvod je ústavní. Jestliže v jedné
či druhé republice naroste potřeba či
pocit, že je třeba se rozdělit, měli
bychom mít kulturní a civilizovanou formu, jak tento
rozchod provést. Naše ústava by měla
mít jakousi pojistku pro případ, že
se ostatní formy politického rozhodování
zadrhnou a nemohou dál.
Pro tento jediný případ si myslím,
že má smysl zákon o referendu přijmout.
Na závěr bych chtěl své přátele
ze Slovenska ujistit, že jestliže jsem se stavěl
proti rozdělení republiky, proti rozdělení
federace, které by vycházelo z požadavku o
samostatné Slovensko, dnes se situace mění.
Není to ani tolik hlas ze Slovenska, který volá
po rozdělení federace, tento hlas sílí
zejména v České republice. Mám obavu,
že bude-li referendum vypsáno, především
v České republice se najde většina lidí,
kteří budou chtít rozdělení
obou republik.
Pozoruhodné je, že používají stejné
argumenty, jako používali jejich partneři na
Slovensku. Chtěl bych ujistit, že v tomto referendu,
bude-li vypsáno, budou i přesto hlasovat proti rozdělení
společného státu. Důvodem je, že
tendence k rozdělení v České republice
vycházejí ze stejně krátkodobých
hledisek, jako to posuzují někteří
lidé na Slovensku.
Hovoří se především o ekonomii,
hovoří se o tom, že by Česká
republika měla větší šance vstupu
do Evropy, kdyby tam vstupovala samostatně, bez slovenských
zátěží. Domnívám se, že
momentální prosperita jedné z republik není
argumentem pro rozdělení federace. A budu hlasovat
proti.
Budu podporovat také návrhy, které se budou
snažit zákon o referendu redukovat. V článku
1 odstavec 1 budou žádat vyškrtnutí rozhodování
o zásadních otázkách státoprávního
uspořádání. Myslím, že
je to vágní formulace a opět příliš
široká.
Myslím, že moje argumenty, které jsem předložil,
nemusíte brát jako jedině možné
argumenty, ale přesto bych rád slyšel odpověď.
Jestliže nepřijímáte, proč, a
věcné důvody, proč je nepřijímáte.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Dříve, než udělím
slovo poslanci Voleníkovi, s technickou poznámkou
se přihlásil pan Sokol.
Místopředseda SN J. Sokol: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
výklad přítele Kroupy bych rád doplnil
jenom v jednom bodě.
V jednom z bodů historického výkladu mohl
vzniknout dojem, jako kdyby nástup totality byl svázán
s přímou demokracií. To je historicky vzato,
omyl. K nástupu totality v případě
Mussolliniho, Hitlera i komunistů došlo v rámci
demokracie zastupitelské, nikoliv přímé.
A nemělo to nic společného s referendem.
Proti nástupu totality není obrněn žádný
demokratický systém a předzvěstí
takového zvratu byla vždycky malá funkčnost
zastupitelských sborů. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Jestli jste si všimli, tato poznámka mířila
na nás, dámy a pánové.
Uděluji nyní slovo panu poslanci Voleníkovi,
připraví se pan poslanec Horský.
Poslanec SL L. Voleník: Vážený pane
předsedající, vážení kolegové,
vážené kolegyně poslanci, vážení
hosté.
Dovolil bych si navázat na své předřečníky,
pana Daniela Kroupu a pana kolegu Sokola, a chtěl bych
se také vyjádřit k návrhu ústavního
zákona o referendu.
Domnívám se, že návrh, jak nám
byl předložen ústavně právními
výbory ve znění zpravodajské zprávy
(tisk 767), je akceptabilní a osobně ho podpořím.
Domnívám se, že velké zásahy
s různými pozměňovacími návrhy
na kráse tomuto návrhu ústavního zákona
příliš nepřidají. Přesto
si ale sám dovolím přednést jeden
pozměňovací návrh.
Když jsem tento návrh zákona studoval, zjistil
jsem, že žel Bohu, z dílny ústavně
právního výboru vyšlo menší
nedopatření, které se týká
článku 7 (tisk 767), a to bodu 2 článku
7, kde se zakotvuje změna ústavního zákona
č. 100/1960 Sb. Ústavy Československé
republiky. Rád bych vám přečetl nejprve
článek 2 odstavec 2 zákona č. 100/1960
Sb. Tento článek zní takto:
"Státní moc vykonává lid zastupitelskými
sbory, které jsou jím voleny."
V poslední větě bodu 2 článku
7 se uvádí:
V článku 2 odstavci 2 se za slovem "sbory"
vkládají slova "a lidovým hlasováním
- referendem".
Pokud bychom schválili tento zákon tak, jak je navržen,
dopustili bychom se menšího nedopatření,
proto si dovolím předložit pozměňovací
návrh ve dvou variantách. Vycházím
z toho, že jak už řekli mí dva předřečníci,
"lidové hlasování - referendum je formou
přímé demokracie", kdežto "zastupitelská
demokracie je nepřímou formou demokracie".
Možná, že z tohoto logického hlediska
by bylo vhodné, kdyby článek 2 odstavec 2
ústavního zákona č. 100/1960 Sb. zněl:
"Státní moc vykonává lid lidovým
hlasováním - referendem a zastupitelskými
sbory, které jsou jím voleny." To by byla alternativa
I.
Dále mám variantu II, která by mohla znít
takto:
"Státní moc vykonává lid zastupitelskými
sbory, které jsou jím voleny, a lidovým hlasováním
(referendem)."
To je vše, co jsem vám chtěl přednést.
Jinak vás žádám, abyste byli tak laskavi
a návrh tohoto ústavního zákona, pokud
možno, podpořili. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Také děkuji poslanci Voleníkovi. Nyní
prosím poslance Michala Horského, aby se ujal slova.
Za klub poslanců Sociálně demokratické
orientace se připraví poslanec Šamalík.
Poslanec SN M. Horský: Vážený pán
predsedajúci, dámy a páni, včera,
osem mesiacov od podania, sme konečne zahájili rozpravu
k návrhu ústavného zákona o referende.
Po toľkých mesiacoch diskusií a rôznych
úvah nad zmyslom a funkciou referenda, ako z včerajších
vystúpení kolegov poslancov sa mi zdá, že
konečne všetci spoločne spejeme k spoločnému
názoru, že referendum by malo byť skutočne
zamerané na riešenie dvoch základných
otázok.
V súlade s prianim prevažnej časti občanov
oboch republík, by malo vytvoriť legitímne
nástroje k tomu, aby v prípade, že sa politická
reprezentácia nedokáže dohodnúť
o usporiadaní našeho štátu, mohli do tohto
procesu vstúpiť občania so svojím hlasom.
Zároveň v prípade nezhody je nevyhnuteľné
stanoviť aspoň základné pravidlá
realizácie práva na sebaurčenie oboch národov.
Len takýto zákon, ako celok, má svoj význam
a zmysel. Pre tých, ktorí sa domnievajú,
že ho prijať nedokážeme, pretože jedna
strana sa môže domnievať, že zastánci
referenda chcú akýmsi spôsobom predbehnúť
postupný proces separácie a zmeny názorov
občanov oboch republík, druhí sa naopak môžu
domnievať, že v tejto chvíli je nevyhnuteľné
prijať príslušné rozhodnutie za každou
cenu, chcem uviesť jeden jediný sociologický
fakt, ktorý verím, uspokojí obe strany.
Na Slovensku, Ústav pre sociálnu analýzu
skúma postoje občanov k štátoprávnemu
usporiadaniu nie deň, nie mesiac, nie od návrhu
zákona o referende. Z výsledkov porovnávacích
štúdií postojov občanov k štátoprávnemu
usporiadaniu vyplýva, že v mesiaci október
1990 bolo na Slovensku 9 % občanov pre samostatný
slovenský štát, v máji tohoto roku bolo
12 %. V mesiaci október bolo 10 % občanov za konfederáciu,
za trištvrte roku tvrdej propagandy a kampane prívržencov
konfederácie sa postoj prívržencov zmenil iba
o jedno jediné percento, dnes ich je údajne 11 %,
17 % občanov bolo na Slovensku pre unitárny štát.
Za uplynulé obdobie od októbra do mája tento
počet klesol o 1 %. Verím, že oba tábory
upokojí konštantný ukazovateľ postojov
k federácii, pre federatívne usporiadanie nášho
štátu sa v októbri minulého roku a rovnako
i dnes hlási stále 53 % občanov. 10 % občanov
je nerozhodnutých, s výrazným trendom k federatívnemu
usporiadaniu štátu.
Verím, že táto skutočnosť presvedči
o tom, že len komplexný a skutočne kvalitný
zákon a nie zákon za každú cenu uspokojí
tých politických reprezentantov, ktorí navrhujú
a presadzují zákon o referende už dlhé
mesiace.
Na záver dovoľte ešte uviesť dva pozmeňujúce
návrhy. V článku 3 odstavec 1 žiadam,
aby za slová "Federálne zhromaždenie"
boli zaradené slová "po vyjadrení Českej
národnej rady a Slovenskej národnej rady".
V článku 5 odstavec 3 si osvojujem len stanovisko
Slovenskej národnej rady, ktoré žiada vypustiť
tento odstavec s tým, že vysporiadanie vzťahov
republík po prípadnom zákone československej
federácie obsahovo nepatrí do referenda. Namiesto
toho podávam pozmeňujúci návrh, aby
tento odstavec bol zmenený takto:
"Federálne zhromaždenie upraví pri zániku
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky prechod
majetku spravovaného Českou a Slovenskou Federatívnou
Republikou do vlastníctva Slovenskej republiky a Českej
republiky. Taktiež upraví štátne finančné
aktíva a pasíva Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky, menové rezervy a majetok Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky nachádzajúci sa mimo
jej územia ústavným zákonom."
Okrem toho, že vypustenie pôvodného odstavca
je požiadavkom Slovenskej národnej rady, činím
návrh na vypustenie aj preto, že mi pripadá
ako neprimeraný právny akt nielen v politickom,
ale i v občianskom živote. Pripadá mi slovom
tak, ako keby budúci pozostalí uvažovali o
dedičstve nad živým nebožtíkom.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji, to byl pan poslanec Michal Horský. Teď
promluví poslanec Šamalík za Klub poslanců
Sociálně demokratické orientace.
Než tak učiní, ještě bych rád
krátké sdělení. Výbory se měly
sejít včera. Protože se tak nestalo, počítejte
s tím, že výbory se sejdou po skončení
dnešní schůze. Pane poslanče, máte
slovo.
Poslanec SN F. Šamalík: Dámy a pánové,
v Listině základních práv a svobod
jsme zakotvili článek 23, který mluví
o právu občanů na odpor proti těm,
kteří by se pokoušeli tato základní
práva a svobody rušit. Je to ustanovení daleko
drastičtější, než je institut referenda.
Plyne z tohoto článku to, že existuje něco,
co nemůže být v prosté dispozici státu
a zastupitelských orgánů, tedy něco
tak osudového, že je nutno, aby to bylo v dispozici
občanů. Jsou to samozřejmě výjimečné
chvíle, kterým bychom se měli vyhnout. Nicméně
z toho plyne, že ty otázky, které mají
být předmětem referenda, patří
právě k těm osudovým otázkám,
jež nemohou být ponechány pouze v pravomoci
zastupitelských orgánů, a kdy je tady skutečně
nevyhnutelné, aby o nich rozhodovali občané
příslušných republik.
Jestliže se na to díváme tímto způsobem,
jestliže uznáváme, že taková práva
existují, že tato práva musí být
v dispozici všech občanů, pak nám z
toho vyplyne nutnost institutu referenda. My se na to dnes samozřejmě
díváme v souvislosti s diskusemi, které jsou
příliš emocionální, a mám
takový dojem, že například v připomínkách
slovenské strany, jak je přednesl akademik Čič,
je zřejmý jakýsi pocit ohrožení,
který by z této instituce mohl vyplývat.
Ale musíme se na to také podívat ryze abstraktně
a vidět referendum jako nutný důsledek toho,
že naše státoprávní uspořádání
je takové, jaké je, že dává příslušným
republikám takové a takové oprávnění.
Z tohoto hlediska samozřejmě je to nesmírně
potřebný institut, protože právo musí
skutečně předvídat všechny možnosti,
které se naskytnou, i když jsou to možnosti,
které nechceme a kterým se budeme snažit zabránit.
Já bych ovšem - tady samozřejmě mluvím
za klub poslanců sociálně demokratické
orientace - chtěl zároveň zdůraznit,
že musíme brát stav, v němž jsme,
nejen jako dvoučlenný, ale jako tříčlenný,
vidět i federální orgány a federaci
samu jako svým způsobem ochránce státoprávního
principu a kontinuity státu a vůbec všeho toho,
co vedlo ke koncepci československé státnosti,
k federaci apod. Že nemůžeme zdůrazňovat
pouze momenty, které se týkají republikových
orgánů, ale že v této době i
v budoucnu musí mít federální orgány
samy takový prostor, aby mohly účinně
zasahovat, protože musíme předpokládat
vždycky i špatné možnosti, tj. možnosti,
kdy se reprezentace republik budou rozcházet s míněním
občanů republik. Tedy všechny možnosti,
které mohou nastat, musí být v úpravě
referenda obsaženy.
My se domníváme, že tím, co je v návrhu,
jak vyšel z ústavně právních
výborů, je právě šetřeno
všech tří složek, jak republik, tak i
federace, a že tento rovnovážný stav bychom
se neměli snažit porušit.