Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec, teraz prosím pána
poslanca Jiřího Schneidera.
Společný zpravodaj výborů SL J. Schneider:
Pane předsedající, dámy a pánové,
mnohé už zde řekl můj kolega pan poslanec
Košnár a mojí úlohou je za prvé
říci vám několik poznámek k
předložené společné zprávě
výborů pro plán a rozpočet (tisk 850)
a reprezentovat - jak už naznačil kolega Košnár
- druhý pól pohledu ve výborech pro plán
a rozpočet, který - a to bych chtěl zdůraznit
- jak je vidět z návrhu usnesení v tisku
849, nakonec převážil, takže v něm
zůstaly jen ty věci, které v závěru
svého vystoupení kolega Košnár zdůvodňoval.
Chtěl bych ještě jednou zopakovat tři
roviny materiálu, se kterým pracovaly výbory
pro plán a rozpočet. Byla to jednak předložená
zpráva vlády, pak to byly materiály ministerstva
kontroly k jednotlivým kapitolám a pak to byla práce
jednotlivých poslanců, resp. jednotlivých
výborů příslušných k rozpočtovým
kapitolám.
Dovolte mi několik poznámek k první části
společné zprávy tisku 850, která se
týká kapitol státního rozpočtu.
Pokusím se být stručný a chtěl
bych zdůraznit pouze některé aspekty této
zprávy, zastavím se jen u některých
kapitol.
První poznámka je ke kapitole federálního
ministerstva zahraničních věcí na
straně 3. Ve zprávě se konstatuje, že
podle FMZV není zajištěno finanční
krytí závazků našeho státu na
mezinárodních institucích, cca ve výši
75 miliónů korun, a dále se konstatuje, že
náklady na nově otvírané zastupitelské
úřady byly vyřešeny v rámci přerozdělení
v rámci stávající kapitoly.
Ze zprávy, kterou podali poslanci kontrolující
tuto kapitolu, vyplývá, že FMZV vyslovuje nespokojenost
s tím, že diplomatičtí pracovníci
nemají adekvátní platy v relacích
příslušných zemí, což je
požadavek zajisté z dlouhodobého hlediska oprávněný,
ale že lze poukázat na značné vnitřní
rezervy FMZV ve smyslu přesunutí struktury výdajů
odpovídající nové zahraničněpolitické
orientaci ČSFR. Tady si dovolím upozornit, že
už při kontrole rozpočtu za první čtvrtletí
jsme byli ministerstvem kontroly upozorněni na nepoměrné
zastoupení v zemích jako je Libye, Sýrie,
Kuba atd. ve srovnání s vyspělými
zeměmi západní Evropy, Ameriky a např.
i jihovýchodní Asie, čili to je jeden z hlavních
vnitřních zdrojů této kapitoly.
Dále bylo upozorněno na to, že rozpočet
FMZV je též zatížen náklady na
vrcholné vládní návštěvy,
třebaže se týkají i jiných subjektů
než jen ministerstva zahraničí. Ministerstvo
zahraničí hodlá navrhnout nový systém
financování v této oblasti.
Další kapitolou, které bych se chtěl
krátce věnovat, je kapitola federálního
ministerstva obrany. V závěru té části,
která se věnuje této kapitole, je jakýsi
námět, aby se kontrole rozpočtu této
kapitoly věnovaly nejen výbory branně bezpečnostní,
ale ve spolupráci s poslanci výboru pro plán
a rozpočet. Kapitola ministerstva obrany je co se týče
objemu jednou z největších kapitol, a proto
se domnívám, že je jí třeba věnovat
náležitou pozornost.
Ve zprávě ministerstva obrany k plnění
rozpočtu za I. pololetí se uvádí,
že nejsou pokryty potřeby armády v tomto roce
ve výši 3 mld. korun, ale z toho na základní
potřeby vojska 1,5 mld. Kčs. Federální
ministerstvo obrany hodlá přednostně uspokojovat
tyto potřeby a ostatní výdaje související
s výstavbou armády nákupem nové techniky
a opravami techniky staré odsunout na další
roky. To povede podle našeho názoru k tomu, že
po návrhu letošního rozpočtu ve výši
28 mld., který představoval asi 10procentní
snížení proti roku 1990 a byl dále snížen
při jednání o zákonu o rozpočtu
o 1,5 mld., tedy na 26,5 mld., korun, náš čeká
zajisté vysoký požadavek rozpočtu na
roky další, tedy i na rok 1992.
Dále je nutno zdůraznit, že je značně
neprůhledný systém, kterým se dostávají
peníze do Československé armády, a
to nejenom přes tuto kapitolu. Bylo už zde hovořeno
o fondu strukturálních změn, z něhož
bylo vyčleněno 1,5 mld. na konverzi a půl
miliardy korun na fond speciální techniky. Zajímavým
aspektem té zprávy je informace o tom, že ministerstvo
obrany hodlá získat prostředky prodejem zbraní
a nemovitostí.
Dovolte mi dále třetí poznámku, ke
kapitole federálního ministerstva vnitra, která
je rovněž z objemového hlediska velikou kapitolou
státního rozpočtu. Kromě údajů,
které jsou ve zprávě tisk 850, je nutno zdůraznit
několik věcí.
1. že určité problémy při plnění
státního rozpočtu - poukazují ovšem
na to, že čísla uvádějí,
že v prvním pololetí nebyl naplněn ani
objem výdajů, ani objem příjmů
- souvisejí s delimitací některých
útvarů jako je Státní letecký
útvar, Federální bezpečnostní
informační služba a dále s novými
požadavky v souvislosti s úkolem zřídit
registr obyvatel a technicky vybavit nově zřizované
policejní stanice. To, že výdaje nejsou čerpány
na 50 % je možné díky snižování
stavu a tedy úsporou mzdových prostředků
v I. pololetí.
Čtvrtá poznámka se týká federálního
ministerstva dopravy. Kromě údajů, kterou
jsou uvedeny ve společné zprávě, bych
chtěl zdůraznit toto: vzhledem k předpokladům
uvedeným v programové strategii železniční
dopravy, které schválila vláda, byl vývoj
v I. pololetí zdánlivě pozitivní.
Výnosy a tržby Čs. dráhy byly podhodnoceny
a v důsledky byly ty plánované překročeny
o půl miliardy korun. Platební neschopnost ČSD
byla o 440 miliónů nižší proti
předpokladu. Nicméně se zdá, že
situace v II. pololetí bude těmito faktory velmi
komplikována. ČSD očekává na
konci roku ztrátu ve výši 8,5 miliardy korun.
Hodlá z těchto důvodů odložit
splácení vládního úvěru,
který byl poskytnut ve výši 4,7 miliardy (
včetně úroků je to 5,2 miliardy )
až na rok 1992, což včetně odkladu splátek
z minulých let bude činit dluh více než
10 mld korun. Dále ČSD hodlá požadovat
další dotace ze státního rozpočtu
v tomto roce ve výši 4,2 miliardy korun.
Tyto informace jsou z federálního ministerstva kontroly,
které vidí příčiny tohoto stavu,
kdy další dotace nezlepšují, ba ani nemohou
zlepšit ekonomickou situaci ČSD, v přetrvávání
staré organizační struktury a řídících
systémů, v některých případech
až pětistupňové včetně
ministerstva, a nepřizpůsobení stavů
mobilních základních prostředků
a vztahu pracovníků, poklesu poptávky po
přepravě, který bylo lze předpokládat
už v minulých letech.
Podle názoru ministerstva kontroly se jen těmito
organizačními opatřeními dá
ušetřit víc než 2 miliardy korun ročně.
Bude nutné upravit vztah železnice a státu
na smluvní, komerční bázi. Výbory
hospodářské a pro plán a rozpočet
by této problematice měly věnovat více
pozornosti než dosud.
To byly poznámky ke kapitolám státního
rozpočtu.
Nyní dovolte, abych se několika slovy zmínil
o dalších částech společné
zprávy.
Část II. se týká daňových
příjmů. už kolega Košnár
tady hovořil o tom, že příjmová
část státního rozpočtu byla
snad nejvíce diskutována ve výborech pro
plán a rozpočet. Podstatná část
diskuse se zaměřila na problém vztahu odvodu
zisku a reálně dosaženého zisku. Zda
příjmy z odvodů ze zisku nejsou nerovnoměrně
a zda vzhledem k poklesu výroby budou očekávané
příjmy splněny.
Dále byly vyjadřovány obavy, zda vzhledem
k poklesu poptávky a maloobchodního obratu bude
naplněn příjem daně z obratu a byl
vysloven požadavek na analýzu příjmu
daně z obratu.
Ke kapitole III., tedy nedaňové příjmy,
zde budiž řečeno, že výnosy ze
cla, které jsou překračovány, jsou
překračovány díky příjmům
z dovozní přirážky, s níž
se v původním rozpočtu nepočítalo.
Byla a bude požadována analýza vlivu připravovaného
celního sazebníku na rozpočet příštího
roku, respektive dalších let.
Pokud jde o výdajovou stránku státního
rozpočtu, tedy kapitola IV výdaje, je třeba
říci - a zpráva vlády to uvádí
v přílohách - že poměrně
vysoká částka v souhrnu rozpočtů
7,3 mld. korun a v rozpočtu federace 2,3 mld. korun je
vyhrazena na úhradu majetkové újmy peněžních
ústavů za zvýhodněné úvěry.
Jedná se o úhradu rozdílu mezi úrokovou
sazbou příslušného úvěru
a diskontní sazbou. A to za prvé u spořitelen.
Tam se jedná o novomanželské půjčky
a půjčky na individuální bytovou výstavbu.
Úhrady majetkových újem jsou v České
republice 1,8 miliardy a ve Slovenské republice 1,1 miliardy
korun. U investiční banky, kde se jedná zejména
o zvýhodněné úvěry na komplexní
bytovou výstavbu, je to v ČR 1,7 miliardy a v SR
1 miliarda.
K bilanci státních rozpočtů. Už
zde bylo řečeno, a projevilo se to také v
návrhu usnesení, že podle mínění
většiny členů výboru pro plán
a rozpočet je hlavním ukazatelem plnění
rozpočtu přebytek. Jeho kladné saldo, a to
zejména v souhrnu rozpočtů. Podle dostupných
údajů byl přebytek souhrnu rozpočtů
k 31. 7. 13,1 miliardy korun, k 31. 8. 10,7 miliardy korun. Bylo
to tedy přibližně o 2,7 miliardy víc
než je v zákoně o rozpočtu v souhrnu
rozpočtů. Tyto údaje však neobsahují
souhrny místních rozpočtů, tam došlo
k přesunu dotací z rozpočtů republik,
jak na to už upozorňoval pan ministr Klaus.
Je třeba dále zdůraznit, že cíle
finanční politiky vlády a tedy koridor, o
kterém se mluvilo, jsou tyto:
- stabilizace inflace,
- vývoj nezaměstnanosti 5 až 7 % - byl předpokládán
koncem minulého roku - a vyrovnaná platební
bilance.
Výbory konstatovaly, že těchto cílů
bylo v I. pololetí dosaženo.
Nejdiskutovanějším problémem bylo zastavení
poklesu produkce v souvislosti s hospodářskou politikou
vlád. Tady je třeba zdůraznit, že vlád,
nikoliv vlády.
Úkolů v této oblasti si byla vláda
vědoma při schvalování rozpočtových
změn, usnesení vlády 427/1991 z 4. července
tohoto roku a stanovila si mezi úkoly tvorbu zásad
hospodářské politiky.
V návrhu usnesení proto výbory pro plán
a rozpočet navrhují, aby si Federální
shromáždění tyto materiály od
vlády vyžádalo.
Dalším tématem, které se odrazilo v
návrhu usnesení, které máte před
sebou, je problematika rozpočtových pravidel, to
znamená novely zákona č.563/1991 Sb. Jak
o tom hovořil můj předřečník,
byla vyjádřena obava, zda vláda nemá
příliš velké pravomoci měnit
parlamentem schválený rozpočet a tak rušit
jeho rozpočtovou suverenitu. Rozdělení přebytku
15 mld. Kčs vládou je významnou změnou
ve srovnání s objemem a strukturou položek
a kapitol státního rozpočtu a měl
by o ní, podle názoru některých členů
výboru rozhodovat parlament.
Na druhé straně byla členy výboru
kritizována čtvrtletní frekvence kontroly
státního rozpočtu, a to kvůli její
časové náročnosti a časovému
zpoždění projednávání.
Dovoluji si upozornit, že kontrolu ke dni 30. 6. projednáváme
27. 9., tj. o tři měsíce později.
Byly tedy i vysloveny některé námitky případně
druhá strana pohledu na vztah parlamentu a vlády,
a to ze dvou důvodů. Domníváme se,
že na jedné straně je nutno, aby parlament,
zvláště v této době, byl informován
o stavu hospodářství a plnění
rozpočtu co nejčastěji, na druhé straně
není možno dlouhodobě předvídat
a projednávání v parlamentu může
způsobit časové zpoždění.
Dále bylo také naznačeno - tyto námitky
se také při jednání objevily, nicméně
nezískaly většinu - hrozí při
častějším projednávání
návrh měnit ne jednotlivé položky, ale
celý přístup, celou koncepci finanční
politiky, což někteří členové
výboru pokládají za nebezpečné.
Nicméně výsledek jednání je
zakotven v návrhu usnesení, kde se většina
výboru přiklonila k tomu, abychom požadovali
po vládě před projednáváním
rozpočtu na příští rok návrh
novely rozpočtu zákona o rozpočtových
pravidlech v tom smyslu, jak se to tam uvádí.
Dále si dovoluji upozornit na poslední specifický
problém, který se objevil při projednávání
ve výborech. Ukazuje se jím ústavní
pozice federálního ministerstva kontroly, jehož
ministr, přesněji paní ministryně,
je současně členem vlády a nese spoluodpovědnost
za její rozhodnutí a současně na objednávku
parlamentu našeho výboru předkládá
kritické analytické materiály.
Po čerstvém schválení zákona
o kontrole v tomto týdnu, který dále v podstatě
zachovává popisovaný ústavní
stav, lze jen vyjádřit naději, že tento
stav nepotrvá dlouho a že bude v ústavě
zakotven i na vládě nezávislý kontrolní
úřad.
Závěrem mi dovolte říci to, k čemu
jsem zavázán jako zpravodaj výboru Sněmovny
lidu, abych vám doporučil návrh usnesení
Federálního shromáždění
ke zprávě vlády o plnění státního
rozpočtu federace, tisk 822, a návrh, tisk 849,
ke schválení. Děkuji za pozornost
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Schneiderovi. Otváram
diskusiu. Písomne sa zatiaľ prihlásilo päť
poslancov. Ako prvý v poradí je pán poslanec
Hubálek.
Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedající,
dámy a pánové, podstatnou částí
rozpočtu v oblasti výdajů je státní
vyrovnávací příspěvek. Tvoří
skoro 20 % sociálních výdajů a zhruba
7 % celkových výdajů. Byl bych rád,
a prosím o to buď pana ministra Klause nebo pana náměstka
Kočárníka, aby nám objasnili určitou
problematiku tohoto vyrovnávacího příspěvku
a případně nám i řekli záměry
ministerstva financí. Za podstatné tedy považuji,
že tak značná částka, myslím,
neplní docela svůj účel, když
přihlédneme navíc i k provozním nákladům,
které jsou nemalé. Vím, že při
projednávání, než jsme schválili
tento vyrovnávací příspěvek,
že se mluvilo o administrativních výdajích
zhruba 56 mil. Kčs.
Nechci, aby se podpora sociálně slabým občanům
rušila, ale abychom zvážili její efektivnost,
jak pro ně, tak i z hlediska státní pokladny.
Nesmíme zapomenout, že kolem vyrovnávacích
příspěvků se rozvinula i trestná
činnost dosahující rovněž miliónových
částek. To by bylo další hledisko tohoto
problému. Proto bych byl rád, kdybychom se nad tímto
problémem zamysleli, jak s ním naložit dál
a zdali by nebylo vhodné z hlediska společnosti
tento příspěvek vůbec zrušit
v tom smyslu, že částka by zůstala dále
v sociálním fondu, ale využilo by se to na
posílení příspěvků do
školních jídelen, do stravování
důchodců apod. Víme, že příspěvek
140,- Kčs znamená dnes tak jeden průměrný
nákup.
Nechci zde prosazovat své stanovisko, protože je nemám
podloženo konkrétními údaji, je to obecná
úvaha, plynoucí z obecných zkušeností.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Hubálkovi. Ako druhý
v poradí sa prihlásil pán poslanec Miloš
Zeman.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
ještě jsem v tomto parlamentu nezažil ministra
nebo jeho náměstka, který by sem přicházel
se sklopenou hlavou, sypal si na ni popel a sděloval, že
jeho resort pracuje neefektivně a žádal své
odvolání. Pokládám za zcela přirozené,
jestliže sem tito lidé přicházejí
se sebejistým úsměvem a oznamují nám,
že je v zásadě všechno v pořádku
a že poměrně drobné problémy
se jistě podaří vyřešit.
Nechci tedy žádat od federální vlády,
aby se v souvislosti s kontrolou státního rozpočtu
a tedy i s ekonomickou situací masochisticky sebebičovala,
nežádám dokonce sebekritiku ani od pana federálního
ministra financí přes jeho známou skromnost.
Domnívám se však, že je povinností
parlamentu, aby pronikl pod povrch jevů, nemá-li
se stát, že frázi o ekonomických úspěších
budeme dostávat tak dlouho, až nám dojdou i
peníze na papír, na němž jsou tištěny
tyto dezinformace. (Potlesk.) Rád bych proto přijal
stanovisko svých názorových odpůrců,
že nejdůležitějším kriteriem
při posuzování rozpočtu je přebytek
nebo schodek, třebaže mi toto stanovisko připomíná
přístup Sovětského svazu, který
svoje priority dokumentoval úspěchy kosmického
výzkumu, nebo bývalého východního
Německa, které to pro změnu dokumentovalo
vrcholovým sportem. Vyznávám názor,
že jde o komplex ukazatelů v interakci, nikoliv o
ukazatel jediný. Ale dobrá, přijměme
tento předpoklad.
Co se stalo? Abych neopakoval to, co už je řečeno
ve zprávách zpravodajů, chtěl bych
jenom konstatovat, že rozpočtový přebytek
proti původním očekáváním
enormně rostl, dosáhl koncem května až
20 miliard a od té doby více méně
plynule klesá.
Ptáme se ovšem, zda sám tento růst byl
pozitivní a jakými faktory byl způsoben.
Domnívám se, že zde dostatečně
nebyly zmíněny dva faktory. Inflační
růst, který umožnil podnikům majícím
zásoby ve starých cenách realizovat výrobky
v nových cenách a to bez jakékoli zásluhy,
ale díky neúměrným ziskům tento
inflační růst, který je někdy
označován jako plíživá měnová
reforma, ztlumil ekonomickou aktivitu těchto podniků.
Mimoto, nekritizoval bych naše ekonomické ministry
za to, že jsou učebnicovými ekonomy, protože
v každé ekonomické učebnici jsou popsány
cenové důsledky v podmínkách monopolní
struktury.
Druhý faktor, o kterém se tady ale nemluvilo, je
faktor fiktivnosti tohoto zisku. Chtěl bych své
vážené kolegy, kteří o tom samozřejmě
nejsou povinni být informováni, informovat o tom,
že nejde o odvod z inkasovaných tržeb, tedy z
toho, co daný podnik vyrobí a také prodá.
Zisk je fiktivní nebo přesněji řečeno
nereálný v tom smyslu, že se musí odvádět
i tehdy, jestliže výrobky zůstanou na skladě,
případně tehdy, když jsou sice zaslány
odběratelům, ale ten je nezaplatí.
82 % československých průmyslových
podniků je v současné době v platební
neschopnosti. Znamená to, že se blíží
riziko rozkladu naší ekonomické struktury.
Z toho 25 % je platební neschopnost primární.
Tato fakta je třeba znát, abychom věděli,
proč někteří z nás ve VPR vyslovili
takové obavy o vývoj ekonomické situace v
nejbližším období. Nechci zdržovat,
neboť pevně doufám, že za měsíc
dojde k debatě o hospodářské politice
vlády, dalšími příčinami,
které tento ekonomický krizový vývoj
způsobují - pouze konstatuji, že podle mého
názoru krizový je.
Dvě poznámky, které se dotýkají
rozpočtové rezervy a novelizace zákona o
rozpočtových pravidlech. Vážení
kolegové, když jsme schvalovali státní
rozpočet, pak to byl právě náš
výbor, který při vědomí hrozících
ekonomických rizik zejména ve II. pololetí
t.r., přesunul určité prostředky do
rozpočtové rezervy pro havarijní ekonomické
situace - ve výši 4,2 mld. Kčs. Z materiálu
vlády, který nám byl předložen
se dovídáme, že v podstatě od poloviny
t.r. byla tato rozpočtová rezerva rozpuštěna,
a to v situaci vysokého rozpočtového přebytku
a obecné euforie, kdy i pan ministr financí v interview
pro Lidové noviny tento přebytek označil
za geniální trefu. Domnívám se, že
z toho vyplývá, že ministerstvo financí
je přesvědčeno, že rezervu nebude potřebovat
a že ekonomicky havarijní situace ve II. pololetí
nenastanou? Proč se část rozpočtového
přebytku nevyužila k posílení rozpočtové
rezervy? Protože každý systém, který
chce být stabilní a ne chaoticky improvizační,
musí mít tuto rezervu vytvořenou.
Za druhé. Jsme ujišťováni, že není
zapotřebí novela zákona o rozpočtových
pravidlech, třebaže změna, která bez
vědomí parlamentu a pouze s dodatečnou informací
byla provedena, činí l5 mld. Kčs jen na federální
úrovni. Dovoluji si vás upozornit, že největší
položka, o které jsme v debatě o rozpočtu
diskutovali, byla desetkrát nižší. Bylo
to snížení výdajů na obranu o
půl druhé miliardy korun.
Dovolím si vám odcitovat jedinou větu ze
stanoviska našeho legislativního odboru. Tato zní:
Zákon o rozpočtových pravidlech umožňuje
de facto jakékoli změny zákonem schváleného
státního rozpočtu federace, aniž by
bylo třeba přistoupit k novelizaci zákona
o státním rozpočtu federace na příslušný
rok. Dle našeho názoru, pokračuje legislativní
odbor, je tento stav nežádoucí. Chce-li parlament
absolvovat diskusi o stovkách miliónů začátkem
roku a akceptovat nekontrolované desetimiliardové
změny kdykoliv v průběhu roku, je to samozřejmě
jeho kompetence, pak ovšem hovořit o rozpočtové
suverenitě parlamentu je, podle mého názoru,
ryze absurdní. Samozřejmě, můžeme
spoléhat na dobré styky a kontakty s vládou
a na to, že nám vláda příslušné
rozdíly včas a ochotně vysvětlí.
Uvedl bych pouze jediný protipříklad. Při
projednávání státního závěrečného
účtu v tomto parlamentu jsme mimo jiné svým
usnesením požádali vládu, aby blíže
objasnila věcnou podstatu dotace ve výši půl
miliardy do rozpočtu Slovenské republiky. Zdůrazňuji,
v této atmosféře nacionálních
vášní, že mi vůbec nejde o to,
že to náhodou byla půl miliarda zrovna s tímto
účelem. Mohla to být kterákoli jiná.
Jde o to, že je důležité, když vláda
kontrolovala, jak splnila toto usnesení v parlamentu, tak
se tam uvádí, že usnesení bylo splněno,
a to díky expozé ministra financí, který
podstatu věcí vysvětlil.
Pokud si, drazí kolegové, vzpomínáte,
pan ministr financí ve svém expozé řekl
svůj názor, včetně závěrečného
slova a závěrečného usnesení
se potom hlasovalo a vláda byla požádána
o stanovisko. Jinými slovy, je zde to, čemu by se
slušně řeklo obrácená kausalita
a neslušně, promiňte mi, že poprvé
v tomto parlamentu nepoužiju zcela korektní výraz,
nebetyčná drzost. Mohlo by to znamenat, že
jestliže by jednou parlament požádal jakéhokoli
ministra, aby odstoupil, a tento ministr ve svém expozé
sdělil, že svou funkci vykonává dobře,
bylo by to se stejnou logikou považováno za dostačující,
aby tento ministr nebyl odvolán.
Skončil bych, vážení kolegové,
tím, že mé vystoupení nemělo
za cíl kritiku naší hospodářské
politiky... Domnívám se totiž, že bohužel
hospodářská politika hodná toho jména
u nás neexistuje, a tedy není co kritizovat. Těším
se na to, až dojde k reálné a vážné
debatě za měsíc na tomto plénu. A
protože i pan ministr financí odbočil ke kupónové
privatizaci ke které, doufám, také za měsíc
ještě dojde, chtěl bych pouze poznamenat, že
se zatím nacházíme v situaci, kdy na potápějícím
se parníku kapitáni zuřivě manipulují
dovezenými monetaristickými páčkami.
Žel, páčky regulují klimatizaci. Tato
klimatizace na tomto parníku ještě nebyla zavedena.
Bylo by tedy dobré, abychom si uvědomili, že
jemné monetaristické dolaďování,manipulování
diskontní sazbou apod. je věc stabilizované
ekonomiky a že dnes bohužel řešíme
zcela jiné problémy.
Významný hospodářský činitel
má ve svém trezoru materiál, který
nedávno dostal, kdy mu program PHARE sděluje, že
od l.ledna příštího roku nedostaneme
na tento program ani dolar, protože nejsme schopni zajistit
jeho ekonomickou efektivní realizaci. British know-how
Fund již před delší dobou říkal,
obešel jsem všechny vaše hospodářské
instituce. Nemáte priority, nemáte koncepci, nevíte
co chcete. Myslím si, že potřebujeme seriózní
diskusi o hospodářské politice, aby - a tím
už definitivně končím - v tomto parlamentě
jednou nezazněl výrok adresovaný nikoli všem
členům federální vlády, výrok,
který kdysi řekl Oliver Cromwell dlouhému
parlamentu a který demokratické parlamenty často
adresují jednotlivým členům svých
vlád. To dvojvětí zní: Jste tady už
příliš dlouho, než abyste ještě
mohli udělat něco užitečného.
Ve jménu božím odejděte. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec to stihol v časovom limite
desiatich minút, možno to bolo jedenásť
minút. Teraz volám pána poslanca Zána
ako ďalšieho do rozpravy.