Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Zelenay. Připraví se poslanec Šedovič.
Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predsedajúci,
vážení kolegovia, najskôr by som vám
chcel tlmočiť krátke stanovisko poslancov HZDS,
ktoré podporuje uznesnie navrhnuté pánom
poslancom Jurečkom.
Teraz mi dovoľte niekoľko osobných reflexií,
ako poslanca, k otázke Chorvátska a Slovinska. Často
sa pripomína argument v prípade Chorvátska,
ale aj Slovinska, ako o tom hovorila pani kolegyňa Sándorová,
že tam sú nedemokratické režimy atď.
Zdá sa mi, že miešame dve otázky. Je otázka
režimu, systému. Inou otázkou je princíp
sebaurčenia, právo národa na to, aby existoval
ako národ. Zdá sa mi, že nemôžeme
jedných vytesňovať druhými. Fakt, prečo
podporujem návrh pána kolegu Doležalaa patril
som medzi menšinové stanovisko v zahraničnom
výbore, aby sme vyjadrili aspoň pripravenosť
k uznaniu Chorvátska a Slovinskabolo práve to, či
chceme alebo nie, bojuje sa na území Chorvátska.
Či chceme alebo nie, federálna armáda je
vlastne armádou srbskou.Je armádou komunistickou.
Či chceme, alebo nie, mnohí sa odvolávajú
na referendum. Referendum prebehlo. Samozrejme je otázka
okamžitej interpretácie. Keď sa nám to
nehodí, referendum spochybňujeme. Keď sa nám
to hodí, tak referendum používame ako kľúčovú
kartu. Nemôžeme merať iným metrom inde
a iným metrom zase inde. Chcel by som obrátiť
vašu pozornosť zase na dobu, keď sme takto, asi
v tak hojnom počete ako dnes, diskutovali o uznaní
Litvy, Lotyšska a Estónska. Pamätám sa,
ako nás skoro na kolenách žiadali litovskí
poslanci, aby sme im nejak pomohli. Odvolávali sa na rok
1968, kedy aj my, musím povedať, sme boli malí
chlapci. Čakali sme, že okrem morálnej podpory,
hrejivých slov občanov a ich slov solidarity, že
sa ozvú parlamenty, že sa ozvú vlády,
že niečo ústavného urobia. Nikto nič
neurobil a vieme, ako to dopadlo. Vieme, ako bolestne sme to pociťovali.
Preto sa mi zdá, i mnohým mojim priateľom,
že našim morálnym právom - práve
preto - je vyjadriť určitú solidaritu. Prijať
vágne stanovisko, v ktorom budeme len konštatovať,
to nič nepovie, to skutočne nemá význam.
Novým faktorom je práve otázka našej
pripravenosti uznať štátnosť týchto
dvoch národov.
Zdá sa mi, i keď tu môžeme polemizovať,
že keby Európa, je to také honosné slovo,
keby európske štáty a svetové veľmoci
mali iný prístup k tejto problematike pred dvomi,
tromi mesiacmi, možno práve váhou svojich rozhodnutí
by zvrátili vývoj, ktorý nemusel prebiehať
tak, ako prebiehal. Mal som možnosť byť na konferencii
v Bologni, kde som bol vyslaný zahraničným
výborom. Túto konferenciu organizovali ľavicové
sily, ale boli tam aj pravicoví politici riešiaci
problematiku zahraničných vzťahov, napríklad
z kresťanskej demokracie. Časť konferencie sa
práve týkala otázok východnej a strednej
Európy, vzniku štátnych a národných
útvarov, stanovisiek západnej Európy a spôsobov
riešenia.
Konštatovalo sa (podotýkam, že i za účasti
srbských, slovinských, chorvátskych, černohorských
predstaviteľov), že stanovisko západnej Európy
veci nepomohlo, že násilné lpenie, ako to povedal
pán kolega Kobylka, na tých veľkých
štátnych útvaroch, ktoré vznikali tak,
ako vznikali, musíme sa vracať do dejín, sú
jednoducho historickými faktami, prakticky pomohlo ako
jedna z príčin eskalovať napätie. Ukázalo
sa, že i oni prehodnocujú svoje stanoviská.
Mal som možnosť čítať dokumenty,
kde bol pán poslanec Kobylka. Ale nielen tam, ale všade,
kde sa stretáva medzinárodné spoločenstvo,
prebiehajú živé diskusie na túto tému
a názory sa zásadne líšia. Ale je veľká
skupina ľudí, ktorá hovorí, že
je potrebné počkať, že treba ísť
opatrne, aby sme náhodou ešte neeskalovali napätie.
Je i veľká skupina politikov, poslancov a môžeme
to vidieť ak v západonemeckom Bundestágu, ktorí
žiadajú také kroky, aké žiadame
napríklad aj my. Nechcel by som teraz vyvolať emócie.
Jednoducho, zamyslime sa nad tým, že tu sú
skutočne dva národy, ktoré chcú žiť
sami, ktoré na to majú plné právo.
Či aj my nemáme určité morálne
právo a povinnosť, aby sme sa k tomu vyjadrili? Či
nemáme zároveň morálne právo
a povinnosť, keď sa k tomu vyjadríme, aby sme
žiadali zabezpečenie normálneho demokratického
systému, ktorý by vychádzal z demokratických
práv pre všetkých ľudí, vrátane
menšín? Ďakujem.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Šedovič. Připraví se poslanec
Hrivík.
Poslanec SN J. Šedovič: Vážený
pán predsedajúci, vážené poslankyne,
vážení poslanci, dovolím si zareagovať
na vystúpenie poslanca Horníka, ktorý vo
svojom vystúpení tvrdil, že vinník v
Juhoslávskom konflikte je neznámy. Nezdieľam
jeho názor. Vinník je podľa môjho názoru
dobre známy, i keď svoje činy veľmi účinne
maskuje. Vinníkom je každý, kto nerešpektuje
dokumenty Organizácie spojených národov,
ktoré jasne hovoria o práve každého
národa na svoju zvrchovanosť, o práve každého
národa na svoju štátnosť. Len národ,
ktorý má vlastnú štátnosť,
ktorý vystupuje pod svojim vlastným menom, je schopný
pristúpiť zodpovedne k medzinárodným
zmluvám, je schopný, vzdať sa časti
svojej suverenity v prospech medzinárodného spoločenstva.
Problém Juhoslávie nie je ich vnútorným
problémom. Je problémom všeobecným.
Každý, kto bráni ktorémukoľvek
národu v jeho štátnom osamostatnení,
je vinný za udržovanie nestability, za vznik takých
konfliktov, aké prebiehajú teraz v Juhoslávii.
Je preto potrebné, aby sme nielen slovami, ale aj činmi
podporili toto všeobecné právo národov.
V našom súčasnom federatívnom štáte
máme k tomu skutočne jedinečnú príležitosť.
Netvrďme napríklad, že prijatie čistých
ústav republík je protiústavné, keď
článok 142 našej súčasnej ústavy
tento krok priamo predurčuje. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Faktickou poznámku
má poslanec Blažek.
Poslanec SN A. Blažek: Doufám, že nepřekročím
rozsah faktické připomínky. Mýtus
sebeurčení národa, jakožto práva
národů na vlastní státnost v tomto
Federálním shromáždění
řádí jako černá ruka v určitých
kruzích tohoto shromáždění. Chtěl
bych upozornit na to, že tento mýtus je skutečně
jenom mýtem, odvolává-li se na mezinárodní
dokumenty. Takové mezinárodní dokumenty,
které by formulovaly toto právo v podobě,
jak je přednesl pan kolega Šedovič - známý
jako autor teze o nejstarším slovanském národě
- takové dokumenty podle mne neexistují. Existuje
mezinárodní pakt o ekonomických a politických
právech, který v hlavě I v čl. 1 odst.
1 praví toto: Všechny národy mají právo
na sebeurčení. Na základě tohoto práva
svobodně určují svůj politický
statut a svobodně určují svůj hospodářský,
sociální a kulturní vývoj. Nijak z
toho nevyplývá, že také rozhodují
o tom, že budou suverénními státy a
že se budou ucházet o uznání mezinárodního
společenství z hlediska mezinárodně
právního.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Hrivík, připraví se poslanec Mandler. Poslanec
Zelenay má faktickou poznámku.
Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predsedajúci,
vážený pán kolega Blažek, skutočne
s vami nechcem diskutovať k meritu veci, pretože máme
zásadne rozdielny názor. Bol by som veľmi rád,
keď používate argumentáciu na pôde
Federálneho zhromaždenia, dovolím si pripomenúť
a podotknúť, že základným zákonom
pre toto Federálne zhromaždenie - či chceme,
alebo nechceme - je Ústava Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky. Chcel by som upozorniť kolegu Gémésiho,
že v svojom uznesení hovoril o Československej
Federatívnej Republike. Taká neexistuje, takže
aby to v návrhu komisie pre národnosti upravil.
Dovolím si citovať úsavný zákon
o čs. federácii, kde sa v preambule hovorí:
uznávajúc neoddeliteľnosť práva
na sebaurčenie až do oddelení, rešpektujúc
suverenitu každého národa atď, atď.
Takže keď hovorím o nejakom mýte, o čiernej
ruke, tak spochybňujem tým ústavu? Uvedome
si, že sme v parlamente, a buď spochybňujem ústavu,
z čoho sa snažím obviniť iných
alebo ju rešpektujem. Ale keď ju rešpektujeme,
rešpektujeme ju v celom rozsahu. Platí to i pokiaľ
sa jedná o práva národa na sebaurčenie.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má pan poslanec
Hrivík.
Poslanec SN P. Hrivík: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, je veľká škoda, že tomuto
zákonodarnému orgánu - zdá sa i niektorým
krajinám Európskeho spoločenstva - ušla
historická príležitosť, v pravý
čas zaujať jasný postoj k problémom
Juhoslávie, predovšetkým zaujať stanovisko
k vyhláseniu nezávislosti Slovinska a Chorvátska.
Na 16. spoločnej schôdzi snemovní Federálneho
zhromaždenia Klub poslancov Slovenskej národnej strany
predložil dva alternatívne návrhy stanovísk
Federálneho zhromaždenia k otázke Juhoslávie,
Chorvátska a Slovinska a upozornil, do akej mieri môže
konflikt prerásť svoju dimenziu. Tento parlamentný
orgán sa tomu vysoko diplomaticky vyhol, pretože sa
to považolo za predčasné a nevhodné,
že to bude komplikovať riešenie štátoprávnej
formy usporiadania Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky a Slovenska. Myslím si, že Federálne
zhromaždenie musí odsúdiť srbskú
agresiu v Chorvátsku a podporiť vyhlásenie
štátnej nezávislosti republík Chorvátska
a Slovinska. V opačnom prípade sa dostávame,
ako zákonodarní predstavitelia tohto štátu,
do situácie našich nie svojprávnych predchodcov
v tomto orgáne, kde sa čakalo najskôr na stanovisko
niekoho iného a mocného, až potom sme preukázali
svoju odvážnu tvár.
Klub poslancov Slovenskej národnej strany podporuje stanovisko
Liberálne demokratickej strany, ktoré predniesol
poslanec Doležal.
Na záver mi dovoľte ešte jednu otázku
na pani poslankyňu Sándorovou, ktorá tu ale
nie je. Prosím, aby mi vysvetlila - pretože som dobre
neporozumel - či svojim názorom, že prapôvod
súčasných konfliktov je v mierových
zmluvách po prvej svetovej vojne a mali by sme sa vrátiť
k súčasnemu status quo, sleduje revízii Piemontské
dohody. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Nyní má slovo
poslanec Mandler, připraví se poslankyně
Záležáková.
Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, my zde mluvíme o stanovisku
Federálního shromáždění
k situaci v Jugoslávii. Je dobře - a vyplývá
to z toho, co tu říkali jak zástupci našeho
zahraničního výboru, tak ministr zahraničí
Dienstbier - uvědomit si, že je rozdíl mezi
prohlášeními soukromých organizací,
které nejsou de facto ničím vázány,
a prohlášeními ústavních orgánů.
Ty musejí logicky dbát oficiálních
vztahů a zájmů, které se projevují
třeba i ve věcech, o kterých nejsou všichni
informováni. Čím větší,
čím mocnější stát, zpravidla
tím více se na tyto vztahy a zájmy orientuje.
Klasickým příkladem toho je nedávná
politika USA k pobaltským republikám. Tedy Spojených
států, které nikdy neuznaly anexi pobaltských
republik a pak dlouho váhaly právě s uznáním
jejich nezávislosti.
Právě že v jisté části
vývoje se stane, že vztahy a zájmy státní
převáží nad proklamovanými svatými
zásadami ústav a listin práv. V podstatě
od onoho památného roku 1989 se v ústavách
a ústavních zákonech bývalých
socialistických států množí proklamace
individuálních i kolektivních práv,
včetně práva národa na sebeurčení.
Ale v případě, kdy národy skutečně
usilují o uskutečnění tohoto práva,
zjišťujeme, že ze strany těch, které
už dávno své sebeurčení dostaly,
se jim nedostává patřičné podpory.
Není to nic nového, demokracie má všude
na světě sklon ke zpohodlnění. Nebylo
by dobře, aby naše demokracie, která teprve
vzniká, byla už pohodlná. Když začínáme
používat takové argumenty, jako že Jugoslávie
potřebuje pomoc, nikoli prohlášení,
dostáváme se tím trochu na onu rovinu zpohodlnění.
Už dlouho potřebuje Jugoslávie pomoc, pomoc
faktickou a také pomoc prohlášením.
My začínáme používat i silnější
argumenty.Takové, jako když poslankyně Sándorová
začne dávat do souvislosti s uskutečněním
práva národů na sebeurčení
Chorvatsko a jen nepříznivé rysy rozpadu
koloniální soustavy, vznik diktátorských
režimů. Rád bych jí k tomu řekl,
že k tomu, aby v Asii a Africe vznikly samostatné
státy a státy, které jsou na tom mnohdy lépe
než my i po stránce životní úrovně,
bylo třeba, aby se rozpadla koloniální soustava.
Jinak by tu tyto státy nebyly. Liberálové
nejen čeští a slovenští, ale také
maďarští by neměli v takových případech
čekat až to ostatní vyřeší.
Chtěl bych závěrem říci, že
situace ve všech státech východní a
střední Evropy, které mají za sebou
socialismus, je velmi složitá. Pokud bychom všude
tam začali uvažovat o tom, jak to bude vypadat za
půl roku nebo za rok a jaký režim tam bude,
jestli máme souhlasit, když příslušný
národ uplatňuje své právo na sebeurčení,
pak bychom asi nikdy nepodpořili právo národů
na jejich sebeurčení. My bychom to však právě
nyní v tomto případě udělat
měli.
K tomuto příspěvku, který jsem přednesl
svým jménem, bych chtěl ještě
dodat jménem klubu KDS-LDS podporu návrhu prohlášení,
které tu předložil kolega Doležal. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslankyně Záležáková. Připraví
se poslanec Bílek. Nejprve se však hlásí
s faktickou poznámkou poslankyně Sándorová.
Poslankyně SN E. Sándorová: Prepáčte,
prihlásila som sa s faktickou poznámkou, i keď
som nebola v sále, počúvala som pozorne diskutujúcich.
Kolegovi Hrivíkovi by som chcela povedať len toľko,
že ja som tvrdila pravý opak toho, čo on. Kolegovi
Mandlerovi by som chcela povedať len toľko, že
ja som vo svojom prejave nehovorila o tom, či uznať
samostatnosť týchto štátov alebo neuznať.
Hovorila som o tom, že nad sprievodnými javmi by sme
nemali zatvárať oči.
Poslankyně SL E. Záležáková:
Vážené poslankyne a poslanci, podporujem návrh
uznesenia, ako ho predložil poslanec Jurečka. Chcem
len poznamenať, ako to tu uvádzal kolega Hrivík,
že keď poslanci Slovenskej národnej strany žiadali
Federálne zhromaždenia, aby sa vyjadrilo k problému
Juhoslávie a k otázke uznania Slovinska a Chorvátska,
toto plénum sa odmietlo k tomu vyjadriť a zaoberať
sa tým. Teraz neviem, či to bola zbabelosť,
vyčkávacia taktika alebo len nechuť chápať.
Neviem, ale niektorí páni poslanci a panie poslankyne
by si mali siahnuť do svedomia, a to nielen v tomto prípade.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Pan poslanec
Chýlek je posledním přihlášeným.
Má slovo.
Poslanec SL S. Chýlek: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
také já jsem byl v zahraničních výborech
jedním z těch, kdo se nepřipojili k většinovému
stanovisku, a zastával jsem názor, že je potřebné,
aby se jak zahraniční výbory, tak toto Federální
shromáždění k situaci v Jugoslávii
vyjádřily. Tentýž názor zastávám
i dnes. Měl bych za velmi nešťastné, kdybychom
opakovali to, co se stalo na minulé 16.schůzi, kdy
jsme nakonec odmítli stanovisko zaujmout.
Paní poslankyně Kaplanová se zmínila
o tom, že v zahraničních výborech byl
text, který se jí zdál dobrý. Byl
to text, jehož autorem byl kolega Šebej. Jmenovala mne
jako spoluautora. Já jsem se podílel pouze na určitých
úpravách a zestručnění.
Stejně jako kolega Šebej si v tomto okamžiku
myslím, že tento text už není zcela aktuální.
Sám bych doporučoval, abychom jako základ
projednávání přijali text kolegy Blažka,
který podle mého názoru po určitém
zestručnění bude velmi dobrým podkladem
pro přijetí našeho usnesení. Nechci
vás dále zdržovat dalšímu vývody,
protože se domnívám, že mnoho argumentů
už bylo vyřčeno, a nemá smyslu je opakovat.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Nyní
je znovu přihlášen poslanec Šebej jako
předseda zahraničního výboru, poté
vystoupí s faktickou poznámkou poslanec Mlynárik
a poslanec Tichý.
Poslanec SN F. Šebej: Vážené kolegyne
a kolegovia, chcel som upozorniť, v súvislosti s prerokovaným
problémom na to, že nie je správné vidieť
Juhosláviu prizmatom Československých vzťahov.
Bolo by dobré, keby sme sa všetvi - vrátane
tých, ktorým leží na srdci spoločný
osud našeho štátu, ako aj tých, ktorí
svoju šťastnú budúcnosť vidia v jeho
rozpade - snažili vidieť problém Juhoslávie
ako problém tohto územia, ktoré síce
môže byť nebezpečné vývozom
násilia mimo svoje územie a starovekým spôsobom
riešenia problémov, ale predsa ide o problém,
ktorý sa od našeho značne líši
a akékoľvek analógie sú falošné.
Snažme sa k Juhoslávskemu problému vyjadrovať
ako k Juhoslávskemu problému a nie ako k substitúcii
problémov našich. Ďakujem za pozornosť.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. S faktickou
poznámkou se hlásí poslanec Mlynárik,
pak poslanec Tichý a poslanec Doležal. Zdůrazňuji,
že jde o faktické poznámky.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, plne sa ztotožňujem s tým,
čo povedal kolega Šebej. Historické dannosti,
historické skutočnosti Sovietskeho zväzu a
Juhoslávie sú odlišné od skutočností
Československa. Pobaltské národy boli vtelené
násilím do sovietskeho impéria, tak povediac,
železom a krvou,a je preto len logické a zákonité,
že z tohto impéria odchádzajú a záslúžia
si plnú podporu.
Juhoslávia sa historicky vyvíjala značne
odlišne než Češi a Slováci v strednej
Európe. Slováci s Čechmi nikdy neviedli proti
sebe vojnu. Nikdy vzájomne nebojovali. Na Balkáne,
ako vieme, to bolo veľmi odlišné z hľadiska
veľmi zložitého historického vývoja,
hlavne pokiaľ sa jedná o odlišnosti viery a tradície.
Ja by som len chcel uviesť jednu analógiu. Tí,
ktorí si berú za príklad národný
rozklad viacnárodných štátov, a vidia
vtom vzor, príklad a návod k jednaniu, odmietajú
návod týchto národov k dosiahnutiu štátnej
suverenity, t.j. referendum. Pýtam sa odporcov referenda
z "hornej snemovne", prečo praktikujú
tento dvojitý meter a sú proti referendu. Keď
si prihrievame národnú polievočku na juhoslávskom
a pobaltskom príklade, mali by sme byť dôslednejší
aj v tomto, a nebáť sa referenda. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Tichý, připraví se poslanec Doležal.
Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
příspěvky pana Jurečky a zejména
pana Doležala a první příspěvek
pana Blažka mě přesvědčily o
tom, že náš parlament má na víc
než jen na to, aby zůstal diplomatickým filozofem
k ničemu se nevyjadřujícím. Proto
mě také napadla myšlenka, že by bylo vhodné
tyto jejich projevy, to znamená návrhy pana Blažka
a pana Doležala, popřípadě pana Jurečky,
sloučit v jeden text, který by měl význam
všech těchto příspěvků
a byl by pravděpodobně nejúčelnější.
Doporučuji sloučení těchto příspěvků.
Poslanec SN B. Doležal: Dámy a pánové,
mám jen malou faktickou poznámku k tomu, co říkal
poslanec Šebej. Je jistě pravda, že nesmíme
události v Jugoslávii vidět prizmatem našich
zdejších problémů. Já se obávám,
že do této situace se dostaneme, když s ohledem
na naše vnitřní problémy se budeme -
jak jsem o tom hovořil - zdržovat jakéhokoliv
vyjádření.
V tom případě budeme v závislosti
na našich problémech a na tom, co se děje tady.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: S faktickou poznámkou
se hlásí poslanec Šedovič.
Poslanec SN J. Šedovič: Vážené
dámy a páni, chcel by som pánu Mlynárikovi
pripomenúť, že referendum ani v Slovinskej ani
v Chorvátskej republike nevyhlásila žiadna
Juhoslávská federácia, nevyhlásila
ho ani Srbská republika, ale vyhlásili si ju sami
predstavitelia národa. Naše stanovisko k referendu
je veľmi dobre známe a dávno prezentované.
Náš názor je taký, že referendum
k tejto otázke má právo vyhlásiť
v Slovenskej republike len zástupca slovenského
národa a za jeho zástupcu pokladáme Slovenskú
národnú radu. Toto sme deklarovali aj tým,
že sme Slovenskej národnej rade predložili návrh
zákona o referende. Pán Mlynárik to zrejme
nepostrehol a stále nás obviňuje z toho,
že my sme pre referendum. To je demagógia, to je klamanie.