Společný zpravodaj výbor SN J. Vild: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
význam obchodního zákoníku, který
dnes projednáváme, pro tržní ekonomiku,
se dá srovnávat s významem Listiny lidských
práv a svobod pro demokracii v této zemi. Myslím,
že tento zákon, jestli bude přijat, bude skutečně
klíčovou normou, na kterou bude a musí navazovat
celá řada jiných zákonů v ekonomické
oblasti.
Jak už tady říkal pan místopředseda
federální vlády dr. Rychetský, legislativa
v ekonomické oblasti se dá rozdělit na tři
základní části. První se týká
privatizace, druhá směřuje k uvolnění
podnikání a třetí k úpravě
majetkoprávních vztahů mezi podnikateli.
Právě ta poslední část zatím
byla upravena špatně, pouze přejímáním
norem z dob komunistického režimu. Právě
obchodní zákoník je klíčový
pro tuto třetí oblast. Úpravou těchto
velmi důležitých majetkoprávních
vztahů, jak pevně věříme, umožníme
zvětšení přílivu zahraničního
kapitálu do naší země, protože
právě neujasněnost v legislativní
oblasti a majetkoprávních vztazích je jedním
z hlavních důvodů, které uvádějí
zahraniční podnikatelé, proč zatím
v Československu neinvestovali.
Pro lepší pochopení některých
institutů obsažených v obchodním zákoníku
mi dovolte krátký exkurs do historie obchodního
práva. První zmínka o institutech obchodního
práva je v paragrafech 100-112 Chamurabiho zákoníku.
Římané neměli obchodní právo
jako takové, ale měli upravené některé
instituty obchodního práva, jako například
ručení podnikatelů. Ve středověku
bylo obchodní právo převážně
právem obyčejovým. První zákony
v oblasti obchodního práva byly přijaty v
17. století za vlády Ludvíka XIV. ve Francii,
z nich pak vychází první velká kodifikace
obchodního práva z 15. září
1807. Ten byl také základem dalších
kodifikací obchodního práva v Belgii, Holandsku,
bývalém Srbsku a v dalších zemích.
U nás za první republiky platil všeobecný
obchodní zákoník ze 17. prosince 1862 v českých
zemích, na Slovensku platil obchodní zákon
z roku 1875. Proto byl také za první republiky v
tehdejším Československu právní
dualismus.
Pan místopředseda federální vlády
zde hovořil o tom, že tento obchodní zákoník
vychází z nejmodernějších trendů,
které se projevují v mezinárodním
obchodním právu ve všech unifikacích,
které on tady jmenoval. Také se domnívám,
že náš obchodní zákoník
je skutečně velmi moderní právě
proto, že čerpá z výsledků těchto
unifikací, což má tři základní
výhody. První výhodou je, že jsou tam
promítnuty moderní tendence obchodního práva.
Další výhodou je, že když budeme
do našeho právního řádu reciprovat
tyto trendy, bude snazší integrace ČSFR do
světové ekonomiky a Evropských společenství.
Další velmi významnou výhodou je, že
tehdy, když jsou tyto instituty takto upraveny, v obchodním
zákoníku, nedojde k problémům, k diskrepancím
mezi obchodním zákoníkem a mezinárodními
smlouvami, kterými je ČSFR vázána.
Chtěl bych vás ještě upozornit na to,
že právě obchodní zákoník
ve své třetí části je převážně
dispozitivního charakteru, to znamená, že podnikatelé
budou moci upravit své vztahy smlouvou jinak, než
je tomu v obchodním zákoníku. O tom podrobně
pohovoří pan poslanec Valko.
Chtěl bych vám vysvětlit, proč došlo
k tomu, že když tento obchodní zákoník
takto chválím, došlo na půdě
FS k návrhu tak mnoha změn, kterých je téměř
350. Změny vycházejí z připomínek
výborů, z diskusí s experty a také
z připomínek, které nám zaslali různé
právní instituce a občané. Tak velká
kodifikace, jakou je obchodní zákoník, se
v jiných zemích projednává celou řadu
let a my jsme na to měli skutečně krátkou
dobu. Proto není chyba, že se využilo i půdy
FS, aby se některé věci dotáhly až
do konce a upřesnily se.
V této souvislosti bych chtěl poděkovat jmenovitě
panu dr. Kopáčovi, panu profesoru Stunovi, panu
dr. Dědičovi a paní dr. Kadaňové
z legislativního odboru FS, kteří se skutečně
velmi významně podíleli na přípravě
této právní normy. Připomínky,
které vznikly na půdě FS, vycházejí
ze čtyř takových hlavních snah. První
je ještě zvětšit volnost podnikání,
která je hlavní myšlenkou tohoto návrhu
obchodního zákoníku. Další snahou,
kterou jsme byli vedeni, bylo upřesnit některá
ustanovení, udělat je srozumitelnější
a v neposlední řadě i zajistit soulad s novelou
občanského zákoníku, s živnostenským
řádem a občanským soudním řádem.
K tomuto obchodnímu zákoníku ještě
budou muset být přijaty další zákony,
ze kterých chci uvést pouze zákon o účetnictví,
o bankách a novelu devizového zákona. Zvláště
zákon o účetnictví - na to bych chtěl
upozornit - bude muset FS přijmout nejpozději do
konce tohoto roku, aby jeho účinnost mohla být
stejná jako účinnost obchodního zákoníku,
tedy od 1. 1.
Nyní mi dovolte, abych se zaměřil na několik,
podle mého názoru klíčových,
změn, které navrhly ústavně právní
výbory v prvních dvou částech obchodního
zákoníku. První závažnou změnou
je změna v § 3 odst. 2, kde na rozdíl od původní
předlohy bude ponecháno úplně na vůli
fyzických osob, jestli se zapíší do
obchodního rejstříku nebo ne, pokud se tam
nebudou muset zapsat na základě zvláštního
zákona. Další závažná změna
je v § 30 odst. 2. Tam došlo ke změně,
že u obchodních společností, které
podnikají v oblastech, ve kterých mohou podnikat
podle zvláštních předpisů pouze
fyzické osoby, které k tomu mají oprávnění,
jsme to změnili tak, že ta obchodní společnost
může provozovat tuto svoji činnost pouze prostřednictvím
těchto osob. Dále na to navázala změna
v § 56 odst. 3, kde je upravena odpovědnost těchto
fyzických osob, a to tak, že tyto fyzické osoby
jsou odpovědné podle zvláštních
předpisů.
Jde o to, že tato úprava se týká např.
lékařů, když budou vznikat soukromé
kliniky, aby v těchto lékařských zařízeních
byly lékařské služby provozovány
prostřednictvím lékařů k tomu
oprávněných a aby tito byli za to zodpovědni
neomezeně, ne pouze - kdyby to byla např. společnost
s ručením omezeným - do výše
majetku této společnosti.
Další změna je v § 69 odst. 3 a 4. Hovořím
skutečně pouze o nejzávažnějších
změnách. Tam došlo k takové změně,
že při rozdělení společností
a také družstev - tam nás k tomu vedl také
trochu případ Slušovic - může dojít
k tomu, že se obchodní společnost rozdělí
na dvě a na jednu by přišlo více závazků
a na druhou spíše aktiva, a tím by mohl být
poškozen věřitel. Proto jsme tam udělali
takovou změnu, aby nově vzniklé společnosti
ručily navzájem za závazky, které
na tyto nové společnosti přešly z období,
kdy společnost byla jedna.
Další velmi závažná změna
je v § 93, kde na námitky praxe a na námitky
celé řady odborníků se změnilo
ručení ve společnosti s ručením
omezeným, což je v § 106 a § 93 odst. 1
ručení u komanditní společnosti. Tam
jde o to, že zatím to bylo upraveno tak, že společníci
ve společnosti s ručením omezeným
a komanditisté v komanditní společnosti ručili
do výše svého splaceného vkladu, to
znamená, že v podstatě ručili nejen
majetkem společnosti, ale ještě jednou. Současná
právní úprava je taková, že ručí
tyto společnosti pouze majetkem těchto společností
a komanditisté a společníci ve společnosti
s ručením omezeným pouze do výše
svého nesplaceného vkladu. Takto byly tyto paragrafy
také změněny.
Další změna je v § 97, kde se v odst.
4 připojuje nová věta, kterou jsme vyšli
vstříc požadavku na zařazení
komanditní společnosti na akcie. Do obchodního
zákoníku jsme tento druh společnosti neupravili
samostatně, ale umožnili jsme touto poslední
větou v § 97 odst. 4, aby bez souhlasu ostatních
společníků bylo možno převádět
podíly komanditistů. Tím se stírá
rozdíl mezi komanditní společností
a komanditní společností na akcie, když
budou mít zakladatelé této společnosti
takový zájem a dají si to samozřejmě
do společenské smlouvy.
Další významná změna je v §
137, kde jsme se rozhodli, že dozorčí rada
u společností s ručením omezeným
nemusí být zřizována obligatorně,
ale pouze tehdy, stanoví-li tak společenská
smlouva. Z toho důvodu jsme neakceptovali některé
připomínky výborů, aby v této
dozorčí radě u společnosti s ručením
omezeným byl stanoven poměr zaměstnanců,
protože nás skutečně vedla při
připomínkách stále snaha co nejvíce
uvolnit podnikání, co nejvíce toho nechat
na vůli podnikatelů, zakladatelů obchodních
společností.
V § 162 došlo ke změně povinného
základního jmění u akciových
společností. Zatímco základní
jmění bylo 100 000 Kčs, ústavně
právní výbory se rozhodly zvýšit
tuto základní částku na 1 000 000
Kčs. Akciová společnost je nejkomplikovanějším
druhem obchodních společností, a proto i
v zahraničí jsou rozdíly mezi základním
jmění u společností s ručením
omezeným a u akciových společností.
Např. ve Francii základní jmění
u akciových společností může
být 250 000 franků, když se tato společnost
zakládá bez upisování akcií
a 1 500 000 franků, když se zakládá
s upisováním akcií. U společnosti
s ručením omezeným pouze 50 000 franků.
V Německu u akciové společnosti základní
jmění je 100 000 marek, společnost s ručením
omezeným 50 000 marek. Ve Švýcarku akciová
společnost základní jmění 50
000 franků, společnost s ručením omezeným
- tam je rozmezí od 20 000 do 2 000 000 franků.
Akciová společnost by měla už svým
názvem vzbuzovat důvěru, že za ní
stojí nějaký kapitál, proto se ústavně
právní výbory rozhodly kapitál akciových
společností zvednout.
Dále došlo k zpřesnění §
230, kde jsme zpřesnili nabývání členských
práv a povinností při převodu těchto
povinností spojených s členstvím v
bytovém družstvu. Tato členská práva
a povinnosti spojená s členstvím v bytovém
družstvu přecházejí na nabyvatele ve
vztahu k družstvu předložením smlouvy
o převodu členství příslušnému
družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným
v této smlouvě. Zde jsme se snažili zase dát
co největší volnost členům družstev,
aby jim do toho nebylo možné zasahovat, když
převádějí své členské
podíly.
Další změna je v § 239 odst. 8, kde došlo
k takovéto změně: Protože se někdy
může stát, že členská schůze
nebude schopna se usnášet, když bude řádně
svolána, aby mohlo dojít k tomu, že budou přijata
určitá závažná rozhodnutí,
bude moci představenstvo svolat náhradní
členskou schůzi do tří týdnů,
která bude mít stejný pořad jednání
a která bude usnášení schopná
bez toho, aby tam musela být většina členů.
To jsou základní připomínky, které
jsme akceptovali.
Dnes vám byl rozdán návrh společných
zpravodajů na některé další změny
v tomto obchodním zákoníku. Většina
změn je pouze formulační. Je tam v podstatě
jediná věcná změna, a to u §
177 odst. 1 - na konec se mají připojit slova "které
musí být splaceny nejpozději do pěti
let". To se týká zaměstnaneckých
akcií. V současném návrhu po projednání
ústavně právními výbory nebyl
stanoven vůbec čas, do kdy mají být
zaměstnanecké akcie splaceny. Tím by mohlo
dojít k tomu, že by např. některá
akciová společnost mohla vydat velmi mnoho zaměstnaneckých
akcií, jejichž splatnost by dala na sto let, a věřitelé
by neměli žádnou záruku, že majetek
společnosti existuje.
Proto jsme tam dali horní hranici, do kdy zaměstnanecké
akcie musí být splaceny. Upozorňuji, že
se to netýká zaměstnaneckých akcií,
které nepodléhají splácení.
To jsou akcie, kterých nemůže být víc
než 5 %.
Nyní mi dovolte, abych se ještě vyjádřil
k těm připomínkám výborů
a národních rad, které ústavně
právní výbory neakceptovaly. Česká
národní rada doporučila obecnou část
závazkového práva upravit v občanském
zákoníku a v obchodním zákoníku
na tuto obecnou úpravu pouze poukázat. Sjednotit
názvosloví obou zákoníků, jakož
i obsah obdobných právních institutů.
Hovořil jsem o tom, že jsme se snažili tyto korektury
provést, ale přesto - o tom již hovořil
pan místopředseda Rychetský - některé
instituty jsou skutečně odlišné a musí
být upraveny jinak v občanském zákoníku
a jinak v obchodním zákoníku.
Výbor ústavně právní SNR navrhoval
v § 1 odst. 3 jednoznačně upravit, která
ustanovení zákona mají kogentní charakter,
jako se to upravuje § 263 návrhu pro třetí
část zákona.
Obchodní zákoník vychází z
občanského zákoníku, kde je tato otázka
řešena v § 2 odst. 3. Většina ustanovení
v obchodním zákoníku je dispozitivní,
ale ustanovení první a druhé části
jsou převážně kogentní. Proto
nebylo možno to tam takto napsat.
Výbor hospodářský doporučuje,
aby § 1 odst. 2 zněl takto: "Nelze-li určit
povinnosti a práva účastníků
na vztazích podle tohoto obchodního zákona,
použijí se obchodní zvyklosti a po nich ustanovení
občanského práva." Jde tam o to, že
po obchodním právu nastupuje občanské
právo a potom teprve obchodní zvyklosti. Byl tady
návrh, aby došlo ke změně. Nemohli jsme
to akceptovat, nedoporučujeme to z toho důvodu,
že všude na světě kogentní ustanovení
právního řádu mají přednost
před zvyklostmi a v dispozitivních ustanoveních
je to stanoveno tak, že účastníci těchto
obchodních vztahů si mohou upravit své majetkové
vztahy odchylně.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Dovoľte mi, pán poslanec, jedno prehlásenie,
Teraz o 10.30 hodine sa chcú zíjsť spravodajcovia
k Občianskemu zákonníku so všetkými,
ktorí predložili pozmeňujúce návrhy
v miestnosti 026. Pokiaľ sú tu a nie sú viazaní
na prebiehajúcu rozpravu k Obchodnému zákonníku,
prosím týchto pánov poslancov a poslankyne,
aby sa dostavili na schôdzku so spravodajcami do miestnosti
026. Môžte pokračovať, pán poslanec.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
J. Vild: Výbory pro plán a rozpočet navrhly
v § 2 odst. 2 písm. d) nahradit slovo "registrovaný"
slovem "evidovaný", což bylo přijato.
Další návrh byl z výborů hospodářských.
Doporučily § 2 doplnit o § 2a, který by
zněl: Obchodem je právní jednání
jakéhokoliv druhu, jehož účastníkem
z jedné strany je alespoň jeden podnikatel (obchodník).
Obchodníkem je každý, kdo provozuje činnost
dle § 2 odst. 1 a vyhovuje podmínkám téhož
paragrafu odst. 2. Obchodem jsou též právní
jednání takto zákonem nebo obchodním
zvykem označená bez ohledu na to, kdo je uzavírá
(§ 261 odst. 2).
K tomu bych chtěl říci, že kdyby definice
byla tak, jak je, jako že obchodem je právní
jednání jakéhokoliv druhu, jehož účastníkem
je podnikatel, tak by se obchodním zákoníkem
muselo řídit i uzavírání manželství,
což je samozřejmě nesmysl, takže takto
to není možné přijmout. Hospodářským
výborům šlo zřejmě o to, dát
do obchodního zákoníku definici obchodu,
ale tento obchodní zákoník vychází
z definice podnikatele. Obchod takto komplexně nedefinuje,
protože to není zapotřebí pro koncepci
tohoto obchodního zákoníku.
Připomínka k § 2 odst. 1 byla akceptována.
Připomínka výboru pro plán a rozpočet
k § 3 byla také akceptována. Ty, které
jsme přijali, nebudu číst, abych vás
tím nezdržoval. Pokud k tomu budou nějaké
dotazy, tak je potom zodpovím.
Další připomínka byla k § 6. Výbory
ústavně právní SNR namítaly,
že ustanovení tohoto paragrafu je nejasné.
Nemohu s nimi souhlasit. Domníváme se, že vymezení
jsou tam dostatečná a pregnantní, nepřišli
jsme na lepší formulaci.
V § 7 výbory ústavně právní
SNR chtěly nahradit slova "organizační
útvar" slovy "organizační složkou",
čemuž jsme vyhověli.
Hospodářské výbory doporučily
§ 18 doplnit touto větou: "V těchto případech,
kdy ze zákona vyplývá povinnost podnikatele
sdělit informace, má podnikatel právo požadovat
písemný závazek. Nepředat informace
třetí osobě."
Tento požadavek jsme neakceptovali, protože tato povinnost
vyplývá právě ze zvláštních
zákonů.
Výbory ústavně právní SNR měly
připomínku k § 28, kde chtěly vypustit
odst. 6. Týká se to přidělení
identifikačního čísla. Říkají,
že identifikační číslo přidělují
orgány statistiky. Právě tam dochází
ke změně, že od nynějška budou
identifikační čísla přidělovat
rejstříkové soudy.
Připomínka výboru pro plán a rozpočet
k § 32 byla přijata.
Potom byly připomínky ČNR a výboru
pro plán a rozpočet k ověřování
roční účetní uzávěrky
auditory. Tam je ze zákona povinnost ověřovat
účetní uzávěrku pouze u akciových
společností, protože tam je vlastnictví
rozptýlené a máme to tam kvůli ochraně
akcionářů. Jinde se domníváme,
že i z technických důvodů je lepší,
aby si to rozhodli sami společníci ostatních
společností.
Připomínka k § 53, kde ČNR chtěla
doplnit nadpis "Hospodářská diskriminace",
nemohla být přijata, protože jsme tento paragraf
vypustili. Byla to připomínka výboru životního
prostředí, který požadoval tento paragraf
vypustit. Byl to paragraf týkající se hospodářské
diskriminace. Podle mého názoru tam byla důvodná
obava, že by tento paragraf mohl někdy tlačit
ke kontraktační povinnosti. Vzhledem k našim
špatným vzpomínkám na minulost jsme
tento paragraf vypustili a hospodářská diskriminace
bude moci být postihována podle obecných
ustanovení o nekalé soutěži.
Další připomínky výboru pro plán
a rozpočet ČNR k § 69 a § 78 byly přijaty
a k § 88 a § 94 také.
Česká národní rada navrhovala v §
109 odst. 1 částku 20 tisíc, to je podíl
jednotlivých společníků ve společnosti
s ručením omezeným, změnit na 2 tisíce.
Domníváme se, že by tam mělo zůstat
20 tisíc, protože u společníků
by měla být základní hranice, minimální
hranice, která je bude nutit k tomu, aby byli zainteresováni
na práci těchto společností. Zde se
odvolávám také na zahraniční
úpravy, kde je to upraveno zhruba tak, jako to máme
my.
Výbor pro plán a rozpočet chtěl doplnit
do § 109, odst. 2 za slovo "tisícem" slova
"beze zbytku". Po právní stránce
formulace, která tam v současné době
je, je v pořádku, proto nedoporučujeme tento
návrh.
Připomínku výborů hospodářských
k § 137 jsme akceptovali částečně
- o tom už jsem hovořil - protože my máme
dozorčí radu u společností s ručením
omezeným pouze tehdy, když společníci
dohodnou, že ji chtějí mít. Vycházíme
vstříc požadavku výborů hospodářských,
ale ne v té formulaci, jakou ony navrhly.
Připomínky k § 139 odst. 2 výborů
pro plán a rozpočet a výborů hospodářských
se týkají společností s ručením
omezeným a účastí zaměstnanců
v dozorčí radě. To jsme právě
z těch důvodů, o kterých jsem hovořil,
neakceptovali.
Další připomínku výborů
pro plán a rozpočet, kdy chtěly v §
158, odst. 1 doplnit zejména délku splácení,
nebylo nutno dodávat, protože to je umožněno.
Tento problém je upraven v jiných paragrafech.
Připomínka České národní
rady k § 163, odst. 1 byla akceptována.
Další připomínka výborů
pro plán a rozpočet k § 168 byla rovněž
akceptována.
Výbory pro plán a rozpočet k § 177,
odst.1 chtěly ukončit tento odstavec slovy "ve
stanovách". S tím jsme nemohli souhlasit, protože
se domníváme, že je nezbytné, aby bylo
stanoveno, do kdy musí upisovatelé splatit - právě
vzhledem k ochraně věřitelů - akcie.
Jde právě o onu jistotu pro obchodní partnery.
Paragraf 186, výbory pro plán a rozpočet
- tuto připomínku jsme akceptovali.
K § 187 chtěla Česká národní
rada vložit nový odstavec tohoto znění:
"O řízení akciové společnosti
rozhoduje valná hromada pouze na žádost představenstva
v zásadních otázkách." Tuto připomínku
není možno akceptovat z toho důvodu, že
valná hromada jako nejvyšší orgán
společnosti musí mít možnost rozhodovat
o všem, o čem se rozhodne, že bude rozhodovat
a neodporuje to zákonu nebo společenské smlouvě.
K § 194 připomínku výborů pro
plán a rozpočet a České národní
rady jsme přijali.
V § 196 též.
K § 200 byla připomínka výboru pro plán
a rozpočet. Ten navrhoval v § 200, odst.1 druhou větu
v tomto znění: "Má-li společnost
více než 50 zaměstnanců v hlavním
pracovním poměru v době volby, musí
být alespoň jeden člen dozorčí
rady zvolen z nich." Tuto připomínku jsme neakceptovali.
Domníváme se, že zaměstnanci - protože
tam je jinde upraveno, že mají právo volit
do dozorčí rady - mohou mít možnost
si vybrat kohokoli, aby ho zvolili do dozorčí rady.
Když se rozhodnou, že to bude zaměstnanec společnosti,
mohou si vybrat zaměstnance společnosti. Když
si vyberou někoho zvenku, mohou si vybrat, podle našeho
názoru, někoho zvenku. To je názor ústavně
právních výborů.
K § 221 Česká národní rada a
výbory pro plán a rozpočet navrhovaly doplnit
tuto definici družstva: "Družstvo je společenství
neuzavřeného počtu členů, založené
za účelem podnikání nebo zajišťování
a podpory hospodářských či jiných
potřeb členů, popřípadě
za účelem obecně prospěšné
činnosti vykonávané podle zvláštních
předpisů." My se domníváme, že
u družstev není správné, aby tam byla
ona obecně prospěšná činnost,
protože k obecně prospěšné činnosti
jsou zakládány jiné společnosti -
mám na mysli nadace, fondy, zvláštní
státní ústavy -, zatím co družstva
se zabývají prospěšnou činností
ve prospěch svých členů, kdežto
tyto ostatní instituce ve prospěch společnosti.
Z toho budou také vycházet daňové
předpisy, a proto tato úprava podle našeho
názoru není možná.
K § 230 navrhly výbory pro plán a rozpočet
toto znění: "V dohodě o převodu
členských práv a povinností v družstvech
vlastníků bytů nesmí představenstvo
odmítnout souhlas." Už jsem o tom hovořil
v souvislosti s připomínkami, které jsme
akceptovali, kde jsme to upravili nově, ne přesně
tuto formulaci, ale vyšli jsme z tohoto požadavku.
Česká národní rada k § 245 doporučila
zřídit obligatorně kontrolní komisi
- to se týká malých družstev do 50 členů
- tehdy, když mají více než 10 členů.
Vzhledem k tomu, že jsme zrušili povinnost společností
s ručením omezeným ustavovat dozorčí
radu, se nedomníváme, že tato malá družstva
musí povinně zřizovat kontrolní komisi.
Proto jsme tuto připomínku neakceptovali.
To jsou tedy připomínky všech výborů.
Vzhledem k přepisování a k množství
papírů, které s tím souviselo, se
nám sem nedostaly některé závažné
připomínky výborů hospodářských,
na které bych chtěl ještě upozornit.
Jedná se o požadavek k § 177, odst.1 - prodloužit
dobu do kdy musí být splaceny upsané akcie,
až na 3 roky. My se právě domníváme
- již jsem o tom hovořil - vzhledem k ochraně
věřitelů, že tam musí být
jen 1 rok, pokud se to netýká akcií zaměstnaneckých.
Pak jsme vyšli vstříc požadavku výboru
hospodářského, který chtěl
zařadit novou část upravující
komanditní společnosti na akcie, a to tou změnou,
o které jsem u komanditní společnosti hovořil.
A pak tam byl ještě jeden požadavek, který
byl shodný s požadavkem České národní
rady ohledně družstev, což jsem už vysvětlil.
To by bylo zatím všechno, děkuji vám
za pozornost. Omlouvám se za to, že moje zpravodajská
zpráva byla takto obsáhlá, ale chtěl
jsem skutečně reagovat na ty zásadní
připomínky ostatních výborů
a vysvětlit, proč některé nebyly přijaty.
O těch, které přijaty byly, jsem nehovořil
vzhledem k tomu, že jsem vás nechtěl okrádat
o váš drahocenný čas.