Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Tieto výbory vám predkladajú návrh uznesenia, tlač 1062 a poverili prednesením spravodajských správ poslanca Ivana Ryndu a Jozefa Zlochu. Prosím spravodajcu výborov Snemovne ľudu pána poslanca Ivana Ryndu, predsedu výboru pre životné prostredie Snemovne ľudu, aby predniesol spravodajskú správu.

Poslanec SL I. Rynda: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, ve struktuře zákonů, které se týkají životního prostředí, zaujímá po ústavě a její - jak doufám - ekologické hlavě, kterou snad přijmeme, základní zákon o životním prostředí zásadní místo. Po něm by měly následovat zákony, kterým zpravidla říkáváme složkové, které upravují normy v oblasti ovzduší, vody, odpadů a dalších oblastí životního prostředí.

Tato koncepce nebo tato struktura je ve vyspělých zemích obvyklá a my se chystáme naším návrhem zákona, který snad dnešního dne ve Federálním shromáždění přijmeme, přispět. Zákon o životním prostředí by měl plnit dvě základní funkce: Definovat základní pojmosloví a stanovit základní práva a povinnosti občanů i organizací v oblasti životního prostředí.

Hned úvodem je nutné říci, že zákon může být chartou, jakousi listinou životního prostředí, anebo může mít charakter detailní propracované právní normy. Musím zde říci, že obě verze mají své výhody i nevýhody. Výhodou oné charty nebo listiny je její snadná srozumitelnost pro nejširší veřejnost, je to funkce edukativní, funkce výchovná, která umožňuje i laikovi pochopit základní principy ochrany životního prostředí. Výhodou oné propracované právní normy je, myslím, dvojí efekt. Efekt ryze praktický - propracovaná a detailní právní norma může a má mít okamžitý účinek na aplikace v oblasti životního prostředí v praxi, druhým efektem je efekt legislativního tlaku na veškeré další přijímané právní normy, které se nějakým způsobem životního prostředí týkají.

V rámci své zpravodajské činnosti jsem se pokusil seznámit co nejblíže s normami obvyklými v evropských vyspělých státech a dospěl jsem jednoznačně k závěru, že obvyklý je druhý postup nebo druhá podoba normy.

Pravda je, že zde situaci poněkud komplikuje naše státoprávní uspořádání v jeho současné podobě. Proto také není možno řešit problematiku do nejdetailnější podoby v zákoně federálním. A zde vás musím informovat, že Česká národní rada má již připraven spoluprací s ministerstvem životního prostředí detailní návrh svého republikového zákona o životním prostředí.

Nyní několik slov k historii přípravy tohoto zákona. Zákon o životním prostředí je vlastně v Československu připravován již od roku 1988 řadou odborníků, organizací, skupin i jednotlivců, v průběhu jeho projednávání, počínaje expertními poradami nad zásadami, přes expertní porady o první verzi paragrafového znění, až po dvojí jednání gesčních výborů, jak mě zde zastoupil kolega Huml v roli improvizovaného zpravodaje, měly výbory pro životní prostředí, stejně jako odborníci, k dispozici nejméně čtyři zásadní verze zákona zpracované různými organizacemi relativně nezávisle na sobě.

Musím tedy říci, že jsme s problematikou seznámeni, myslím velmi detailně. Musím zde konstatovat, že v legislativním plánu nebyl zařazen zákon o životním prostředí na konec minulého roku, ale v legislativním plánu byl zařazen na květnové zasedání pléna. Tento termín se nepodařilo splnit, především proto, že zákon byl připravován s velkou péčí a byl velmi podrobně diskutován jak s ministerstvem životního prostředí České republiky, tak se Slovenskou komisí pro životní prostředí, která k němu měla velmi podstatné připomínky.

Z tohoto důvodu také iniciativní skupina poslanců 15. května t.r. podala iniciativní návrh zákona, který vycházel z jedné podoby tehdejšího vládního návrhu zákona, respektive toho návrhu zákona, jak byl připravován na půdě Federálního výboru pro životní prostředí.

Poté byl zákon projednáván běžným způsobem celkem ve 20 institucích Slovenské i České národní rady, ve výborech Federálního shromáždění, samozřejmě, že se k němu vyjádřila i Slovenská komise pro životní prostředí a ministerstvo životního prostředí, dále Federální výbor životního prostředí a federální vláda. Je to tedy celkem 20 orgánů. Z těchto 20 orgánů, jak už zde bylo řečeno, čtyři návrh zákona neschválily. Jedná se o výbor pro obchodní a cestovní ruch České národní rady a o tři výbory Slovenské národní rady. Souhlas s nevelkými připomínkami s návrhem skupiny poslanců vyjádřily tři výbory Slovenské národní rady a tři výbory Federálního shromáždění - výbor pro plán a rozpočet, výbor zahraniční a výbor hospodářský. V České národní radě se vyjadřovaly k návrhu zákona vedle zmíněného výboru pro obchod a cestovní ruch výbory ústavně právní, výbor pro životní prostředí a urbanismus a výbor církevní a humanitární.

Z České národní rady máme k dispozici souhrnné stanovisko, které je zvykem v České národní radě vypracovávat a v něm se dva výbory přiklonily ve společném usnesení k názoru výboru, který byl v České národní radě gesčním výborem, což byl přirozeně výbor pro životní prostředí.

Ve Federálním shromáždění měly zásadní připomínky výbory sociální a kulturní, branně bezpečnostní a výbor ústavně právní. Tyto připomínky byly do návrhu zákona v drtivé většině případů zařazeny.

Domnívám se, že k jeho prospěchu, a mohu vám poctivě tyto připomínky, tak jak jsou zapracované v podobě tisku 1062, doporučit ke schválení. Týká se to zejména přehlednějšího členění návrhu zákona, kterého jsme ve výborech dosáhli oproti původnímu tisku 921, a proto bych vás po technické stránce prosil, abychom v dalším jednání jednali pouze o podobě tisku 1062, protože řada paragrafů je přečíslována, některé odstavce jsou umístěny jinam. Velmi nám proto usnadníte práci, přestože máte zřejmě své poznámky k původnímu tisku. Budeme-li se orientovat podle podoby tisku 1062, v tomto tisku také naleznete kurzívou zohledněné ty změny a doplňky, které byly gesčními výbory přijaty. K nezohledněným připomínkám zásadního charakteru náleží tři. Týkaly se sankcí, dále povinnosti informovat veřejnost o stavu životního prostředí a konečně problematiky, která zde již byla také zmiňována, problematiky hodnocení vlivu činnosti na životní prostředí, známé obecně jako Environmental Impact Assessment.

S kolegou předsedou výboru pro životní prostředí Sněmovny národů panem Stankem jsme využili - myslím - ku prospěchu věci § 45 odst. 5 jednacího řádu Federálního shromáždění a svolali jsme zástupce všech výborů, jejichž připomínky nebyly v plné míře do textu zákona gesčními výbory začleněny. Na tomto jednání se nám podařilo věcně zdůvodnit veškeré nezapracované připomínky až na tyto tři. Pokládejte tedy, prosím, text 1062 za výbory až na tyto tři zásadní připomínky přijatý.

Jako zpravodaj považuji za zásadní meritorní rozdíl nebo nejdůležitější připomínku v poslanecké podobě zákona problematiku Environmental Impact Assessment. Zde musím konstatovat, že z dvaceti orgánů, které měly možnost se k návrhu zákona vyjádřit, čtyři vyslovily nesouhlas s poslaneckým návrhem zákona, šest s drobnými připomínkami souhlasilo a zbylých devět orgánů projevilo vůli problematiku Environmental Impact Assessment do návrhu zákona začlenit. Tyto orgány měly k dispozici stanovisko Federálního výboru pro životní prostředí, ze kterého při svých návrzích vycházely.

Gesční výbory pak rozhodly na svém zasedání 27.listopadu takto: ve Sněmovně národů hlasovalo pro začlenění EIA do zákona pět poslanců, devět hlasovalo proti, dva se zdrželi hlasování, ve Sněmovně lidu byl výsledek hlasování - pět pro, tři proti, tři poslanci se hlasování zdrželi.

Závěrem pokládám za svou povinnost poděkovat za velmi účinnou několikaletou práci všem těm, kteří se na dnešní podobě zákona svými připomínkami, ochranářskou iniciativou i jinak podíleli.

Zákon v podobě tisku 1062 odpovídá základním principům vyspělých zemí, a proto v situaci, ve které Česká a Slovenská Federativní Republika v oblasti životního prostředí nyní je, je nesmírně potřebný. Proto jménem výboru pro životní prostředí doporučuji po projednání a eventuálním doplnění návrhu zákona jeho přijetí. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Ivanovi Ryndovi za spravodajskú správu. Teraz má slovo spoločný spravodajca výborov Snemovne národov, pán poslanec Jozef Zlocha.

Společný zpravodaj výborů SN J. Zlocha: Vážený pán predsedajúci, vážené pani poslankyne a páni poslanci, dovoľte, aby som aj ja povedal niekoľko slov k tomuto veľmi dôležitému návrhu zákona, ktorý sa priamo týka životného prostredia. Bolo toho už povedané veľa, prakticky celá genéza vývoja tohto návrhu zákona. Chcel by som sa vyjadriť k stanoviskám Českého ministerstva pre životné prostredie, Slovenskej komisie pre životné prostredie a federálnej vlády. Ministerstvo životného prostredia Českej republiky zo dňa 31. októbra 1991: Z obsahového hľadiska je poslanecký návrh prijateľný. Je však žiaduce doplniť ho o časť týkajúcej sa zásadnej právnej úpravy posudzovania vplyvu činnosti na životné prostredie, vrátane vplyvu presahujúceho hranice štátu. Chcel by som však podotknúť, že Česká národná rada už vypracovala svoj návrh zákona o hodnotení vplyvu stavieb, činností, koncepcií a výrobkov na životné prostredie.

Slovenská komisia pre životné prostredie, v stanovisku zo dňa 16. novembra 1991, doporučuje jednoznačne prijať poslanecký návrh bez zapracovania EIA. Uplatnenie princípu EIA, teda hodnotenia vplyvu činnosti je dôležité, avšak veľmi zložité a pritom bude mať veľké ekonomické dopady práve na jednotlivé republiky, teda na Českú republiku a Slovenskú republiku. Preto bude treba túto problematiku detailne prehodnotiť, preskúmať hľadiská kompetencií republík a federácie, aby sme sa nedostali znovu do podrobných sporov, ako to bolo pri návrhu zákona o hospodárení s odpadmi a o ovzduší.

Zo stanoviska Úradu vlády ČSFR zo dňa 11. novembra 1991 považuje za potrebné uviesť nasledujúce: Federálny výbor pre životné prostredie nemá k poslaneckému návrhu zákona zásadné pripomienky, navrhuje však určité doplnenie, vyplývajúce z nového znenia vládneho návrhu, ktorý bol na programe federálnej vlády 3. októbra 1991. Ďalej navrhujem doplnenie textu zákona o hodnotenie vplyvu činností na životné prostredie. Hovoria, že poslanecký návrh budú podporovať, keď však podpora bude viazaná na premietnutie zmien a doplnkov uvedených v prílohe. Jedná sa o doplnky a zmeny k samotnému paragrafovanému zneniu, ďalej posudzovanie vplyvu činností na životné prostredie a posudzovanie vplyvu činností a ich dôsledkov na životné prostredie presahujúce štátne hranice a sankcie za poškodzovanie životného prostredia. Tiež vyžadujú správy o stave životného prostredia.

V závere však uvádzajú, že keď nebude EIA zahrnutá do poslaneckého návrhu zákona, musí byť obsiahnutá aspoň v novele zákona o územnom plánovaní a stavebnom poriadku.

Výbory pre životné prostredie Snemovne ľudu a Snemovne národov v zmysle § 39 ods. 4 zákona 54/1991 Zb. o Rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia po prejednaní návrhu zákona a po zvážení stanovísk vlády ČSFR, Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady, odporúčajú predložený návrh zákona - tlač 921 -v znení uvedenom v prílohe - tlač 962 - Snemovni ľudu a Snemovni národov schváliť.

Zmeny proti pôvodnému návrhu, predstavujúce prijatie pozmeňujúcich návrhov výborov Federálneho zhromaždenia, Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady, sú v tlači 1062 uvedené iným typom písma a sú podčiarknuté. V preambule, v prvom odseku máme dva varianty: Variant b) je pozmeňujúcim návrhom poslanca Mornára z výboru pre životné prostredie. Pri hlasovaní v garančnom výbore však nedostal jednoznačnú podporu, vo výboroch v Snemovni ľudu nebol prijatý, vo výbore Snemovne národov prijatý bol, preto budeme musieť sami rozhodnúť hlasovaním, ktorú časť si vyberieme.

V časti Základné pojmy došlo k výmene poradia paragrafov a k rozdeleniu § 8 na dve časti. Posledné znenie § 8: Znečisťovanie a poškodzovanie životného prostredia. § 9 - ochrana životného prostredia.

Ďalej bol upravený obsah paragrafov v častiach Zásady ochrany životného prostredia, ako aj Práva, povinnosti a zodpovednosť za porušenie povinností pri ochrane životného prostredia. Bolo upravené aj zaradenie odsekov v ďalších častiach. Jedná sa o zásady ochrany životného prostredia a práva a povinnosti a zodpovednosť za porušenie povinností, podľa požiadaviek niektorých výborov zo Slovenskej národnej rady a federálneho zhromaždenia.

Tým sa návrh zákona stal právne čistejší, jednoznačnejší a zrozumiteľnejší a hlavne použiteľnejší.

Určité nejasnosti legislatívneho rázu vznikli pri prejednávaní § 17 v časti Zodpovednosť za porušenie povinnosti pri ochrane životného prostredia - v tlači 1062 je to § 19. Garančné výbory odporúčajú ponechať odsek 1, odsek 2 a 3 vypustiť a nahradiť ich novými, lepšie povedané novo formulovanými odsekmi 2, 3, 4 a 5, ktoré sú uvedené v materiáloch, ktoré ste dostali na stoly. Časť Ekonomické nástroje - § 21 a 22 v tlači 921 - sa nemenia, to samé je možné povedať aj o časti Ustavenia prechodné a záverečné. Táto časť sa tiež nemení.

V poslednom paragrafe sa mení dátum. Účinnosť zákona je daná dátumom 1. 7. 1991 sa mení na slová dňom vyhlásenia.

Je pochopiteľné, že časť pozmeňujúcich návrhov neboli predkadateľmi ani garančnými výbormi prijaté, boli to návrhy, ktoré nezapadali do koncepcie návrhu zákona, nezodpovedali jeho filozofii, nevyjasňovali pojmy, skôr ich skresľovali alebo zahmlili. Ako bolo konštatované, tieto pozmeňujúce návrhy boli so zástupcami príslušných výborov prejednané dňa 28. 11. 1991.

Na záver by som chcel konštatovať, že ja, ako spravodajca za Snemovňu národov, odporúčam prijatie návrhu zákona tak, ako je to uvedené v tlači 1062, bez výraznejších zmien.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Zlochovi a zahajujem rozpravu. Do rozpravy sú prihlásení: pán poslanec Soukup, Měrák, Vincze, Savčinský, pani poslankyňa Čejková, Jégl, Blažek a Gandalovič. Poradie poslancov - poslanci sú zaradení do rozpravy tak, ako to prikazuje Rokovací poriadok, to znamená, že na prvom mieste sú tí poslanci, ktorí zastupujú výbory, kde neboli prijaté ich stanoviská, to je v tomto prípade pán poslanec Soukup, a myslím, pán poslanec Šamalík, že váš návrh je tiež tohto druhu, resp. vaše vystúpenie je tiež tohto druhu, takže pán poslanec Soukup a Šamalík majú prednosť a to z toho titulu, že tak hovorí § 45 ods. 5 zákona o rokovacom poriadku, potom sú zástupcovia dvoch poslaneckých klubov, ktorí sa prihlásili a potom ostatní, podľa poradia, ako som prihlášky dostal. Takže slovo má pán poslanec Soukup.

Poslanec SL J. Soukup: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, byl jsem pověřen brannými a bezpečnostními výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů, abych sněmovnám prezentoval jejich stanovisko.

Při projednávání zákona o životním prostředí jsme podali poměrně rozsáhlý soubor pozměňovacích návrhů, který byl zpracován jednak v konkrétní paragrafované znění, jednak v podobě těchto nových paragrafů, inkorporovaných do původního poslaneckého iniciativního návrhu.

Branně bezpečnostní výbory svým usnesením požádaly gesční výbory pro životní prostředí o zpracování těchto návrhů a o jejich zohlednění v konečné zpravodajské zprávě. Po gesčním projednávání řada dílčích pozměňovacích návrhů byla k oboustranné spokojenosti přijata, ale rozešli jsme se především v zásadní věci - a to je již zmíněné hodnocení vlivu činností na životní prostředí. V čem se shodujeme a v čem se rozcházíme?

Všichni se shodujeme v tom, že hodnocení vlivu činností na životní prostředí musí být do našeho právního řádu zavedeno. Rozcházíme se pouze v době, kdy by se tak mělo stát. Jak jsme slyšeli z úst předkladatele, předkladatelským stanoviskem je návrh, aby tato problematika byla zapracována do samostatného zákona, který bude Federálnímu shromáždění předložen.

Při závěrečném projednávání ve výborech pro životní prostředí branně bezpečnostní výbory s tímto stanoviskem vyjádřily nesouhlas a to ze dvou důvodů. Za prvé proto, že v návalu práce, který Federální shromáždění v krátícím se zbytku volebního období očekává, je vysoce pravděpodobné, pokud takový zákon FS bude předložen, že bychom se k jeho projednání a schválení nemuseli do konce volebního období dostat. Toho času máme velice málo.

Druhým důvodem je výrazná obava z nebezpečí z prodlení. Hodnocení vlivu činností na životní prostředí, mimo jiné, pokud nebude v našem právním řádu zakotveno, bude mít výrazné negativní dopady na ekonomickou transformaci, na velkou privatizaci i na některé právní důsledky. Pro zopakování mi dovolte podotknout, že tato tematika hodnocení vlivu činností je předmětem konvence Evropské hospodářské komise, která byla přijata 28. února 1991 a ke které ČSFR přistoupila 29. srpna t.r.

Hodnocení vlivu činností probíhá ve dvou režimech. Jeden je režim vnitrostátní, jehož praktické naplnění bude záležet na úpravě republikovými zákony, tudíž nijak nezasahuje do kompetenčních sporů, a zde opravdu nemůže zákon začít působit ještě v době, kdy tyto republikové zákonné normy nebudou přijaty.

Druhým režimem je působení hodnocení vlivů činností, které přesahují státní hranice a v tomto případě je vysoce nutné, aby tato zákonná úprava byla přijata co nejdříve. Protože nejen my, ale i okolní státy přistoupily ke konvenci, která zohledňuje hodnocení vlivu činností na životní prostředí, může se stát, že pokud takovouto zákonnou normu v našem právním řádu mít nebudeme, potom znečišťování životního prostředí, které je přenášeno přes naše hranice zvenčí, od sousedů, proti takovémuto znečišťování se nebudeme moci zákonnou normou bránit. Naproti tomu naše podniky, které se takovéhoto znečišťování dopouštějí přenesením škodlivých látek na území jiných států, k dodržení zmíněné konvence budou přinuceny.

Z toho vyplývá, že neexistence právní úpravy je z ekologických důvodů vysoce nepříznivá. Důvody ekonomické spočívají především v tom, že jak všichni víme, tak ekologické technologie patří k nejvyspělejším odvětvím. Je tomu tak právě proto, že jsou podrobeny přísným normám, se kterými se musí vypořádat. Pokud nebudeme mít v právním řádu ustanovení, která takovéto normy stanoví a nahradí, těmito normami právě je hodnocení vlivu činností na životní prostředí, může se stát, že v krátké době náš trh bude zaplaven ekologickými technologiemi, které jinde ve světě právě pro svoji zastaralost již nemají uplatnění a v době, kdy přistoupíme k evropské konvenci, tak tyto technologie budeme muset za nemalých nákladů nahrazovat.

Třetím argumentem právním je, že se nám může stát, až v rámci evropské integrace konečně přijmeme zákony odpovídající evropské konvenci o hodnocení vlivu činností na životní prostředí, že budeme v časovém stresu pracně přijímat zákonné normy, které odpovídají evropské legislativě a že nyní propaseme příležitost učinit tak již teď, když tento návrh je způsobem evropské legislativě odpovídajícím připraven.

Dovolte mi, abych krátce zdůvodnil ty tři pozměňovací návrhy, které podávám. Pokud vás mohu poprosit, dostali jste je všichni v písemném textu, máte je před sebou, s nadpisem pozměňovací návrhy k tisku 921 a 1062, takže byste v nich mohli listovat se mnou.

Prvním pozměňovacím návrhem je doplnit nový paragraf za § 14.

Jedná se o právo poskytování ekologických informací. K tomuto návrhu nás vede špatný stav životního prostředí v České a Slovenské Federativní republice, nedostatečně zabezpečený provoz zdrojů znečišťování a v neposlední řadě neodpovědné chování řady subjektů, které vyžaduje, aby každý občan státu byl pravdivě, včas a aktuálně o tomto stavu informován.

Poslední nedorozumění okolo rozsahu údajů, které mohou respektive mají být utajovány, vyžadují, aby zákon v návaznosti na Listinu základních práv a svobod jasně stanovil, na jaký rozsah informací má občan právo. Současně je navrhováno,aby zákon stanovil, že jen zvláštní předpis, to znamená zákon Federálního shromáždění nebo zákony národních rad mohou stanovit, kdy může být rozsah informací omezen, respektive kdy může příslušný orgán nebo provozovatel poskytnutí informace odmítnout.

Ten vlastní text kvůli úspoře času číst nebudu, protože ho máte všichni před sebou.

Druhým pozměňujícím návrhem je doplnění ustanovení o sankcích. Jedná se o nový paragraf, který by se vkládal za paragraf 19. Jsme si vědomi toho, že zákon o životním prostředí je zákon rámcový, zákon zastřešující, a že k jeho realizaci bude potřeba republikových zákonných norem - proto, aby mohl ve vnitrostátním režimu fungovat. Nicméně jsme přesvědčeni, že v tomto zákonu je potřeba v zájmu ochrany životního prostředí stanovit sankce za porušování těch povinností, které zákon stanoví.

Dovolte mi připomenout rozdíl mezi náhradami, které jsou v poslaneckém návrhu již obsaženy a sankcemi. V podobě sankcí jde o institut, který ztěžuje možnost zakalkulovat výdaje na úhrady za způsobenou ekologickou újmu do provozních nákladů. Sankce, domnívám se, jsou nezbytným institutem, který zajistí účinnost zákona o životním prostředí a ochranu životního prostředí. Navrhuje se, aby každému, kdo poškozuje životní prostředí nebo způsobil ekologickou újmu, byla uložena pokuta až do výše l miliónu korun - samozřejmě vedle povinností, které vyplývají z § 19. Zákon dále požaduje, aby právnická osoba nebo fyzická osoba pokud zjistí, že hrozí ohrožení životního prostředí nebo že k němu již došlo, neprodleně ohlásila tyto skutečnosti orgánu státní správy. Navrhuje se dále, aby nerespektování této povinnosti ze strany podnikatelských subjektů bylo sankcionováno až do výše 500 tisíc korun. Text návrhu máte opět před sebou.

Posledním pozměňujícím návrhem k tisku 1062 je vypustit z § 16 odst. 2 a 3 označení odstavce 1 a místo těchto ustanovení, která se sice týkají hodnocení vlivu činností na životní prostředí, ale velice okrajově a rámcově, tak tato ustanovení nahradit novými paragrafy 19 až 25. Opět vás prosím o pozorné přečtení navrhovaného znění.

O konvenci, která zohlednila hodnocení činnosti na vliv životního prostředí jsem hovořil. Závěrem si dovolím poznamenat, že tyto navrhované úpravy v žádném případě neohrozí význam a funkci původního poslaneckého návrhu, že i zohlední časovou tíseň, ve které se nalézáme a že není jiný důvod, krom příčin legislativně kosmetických odkládat řešení na pozdější dobu. Naopak, dovedu si představit výrazná rizika, která by toto odložení mohla způsobit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)