Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Naprosto nemohu souhlasit se stanoviskem zpravodaje poslance kolegy Šterna, který ve své zpravodajské zprávě stručně konstatoval, že tímto rozdělením přímo ze zákona někomu ublížíme, někomu prospějeme, ale takové už zákony jsou a tak to prostě s právem chodí. Tento právní, nezlobte se na mě, cynismus já prostě nemohu přijmout. My všichni velmi dobře víme, že existuje cosi jako tvrdost zákona, že existuje také institut zmírnění tvrdosti dopadu zákona, který také bývá v odůvodněných případech používán. Je to proto, že zákon skutečně nemůže postihnout veškeré detaily a jednotlivé jemné nuance a řekl bych případy, které vzniknou shodou mnoha okolností a musí být samozřejmě dořešeny individuálně. Proto by všechny zákony měly poskytovat určitý prostor a určitou vůli. My jsme ovšem - věrni našemu posttotalitnímu syndromu - zvyklí dělat ve Federálním shromáždění něco právě opačného. Snažíme se svými zákony předepsat do posledních podrobností i to, co ve vyspělých demokratických státech ve skutečnosti řeší státní správa nebo orgány exekutivy. Tento případ je ovšem zvláště naléhavý. Nejedná se totiž o běžný zákon, jedná se o zákon, který má napravit křivdy minulosti. Jestliže je budeme napravovat novou křivdou bez ohledu na to, zda lidé na vesnici jsou dostatečně schopni vyřešit si své záležitosti sami, a je třeba stanovit jenom zásadní okrajové limity, dopustíme se křivd nových.

V tomto smyslu mám svůj první pozměňovací návrh, a to § 12 v tisku 1164 zaměnit § 12 podle původního vládního návrhu.

Druhá poznámka bude podstatně stručnější. Týká se váhy hlasů. Já osobně jsem toho názoru, že jestliže si někdo nepřeje transformovat družstvo a přetrvávat ve vztahu k tomuto nově utvořenému družstvu ve vztahu členském, pak má plnou možnost si svůj majetkový podíl odebrat a hospodařit soukromě. Jestliže ovšem má na vznikajícím transformovaném družstvu zájem, pak mi připadá samozřejmé, v souladu se základními principy družstevnictví, že jeho hlas bude mít stejnou váhu, jako hlas kteréhokoliv družstevníka, že tedy bude obecná rovnost hlasů.

Druhý pozměňující návrh se tedy týká § 12a a vybízí škrtnout druhou větu návrhu tisku 1164 a ponechat pouze první větu.

Třetí návrh se ztotožňuje s projevem kolegy Dostála. Rád bych jeho názor ještě podpořil - týká se té verze hospodářských výborů, která vypouští z vládního návrhu ustanovení § 22. Tímto ustanovením se u pozemků zastavěných družstevními domy mění po dobu existence těchto domů dřívější bezplatné trvalé užívání pozemků na bezplatný nájem. K této změně vládního návrhu skutečně není jediný věcný, ani jediný formální, ani právní důvod. A tato změna nebyla dokonce ani jedním ze zpravodajů v jejich zprávách zdůvodněna. Podle platné právní úpravy docházelo k odevzdání pozemků do trvalého bezplatného užívání družstvům individuálními právními akty po kolaudaci staveb, takže šlo o půdu, která byla ve vlastnictví státu, popř. byla za úhradu vyvlastněna, a tudíž se na ni nemůže vztahovat právní restituční nárok původních vlastníků podle námi schválených restitučních zákonů. Na rozdíl od případu, kdy byly pozemky, k nimž bylo zřízeno právo trvalého užívání soukromým osobám dány do vlastnictví obcím podle § 2, odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Takže zde odpadá i pochybnost, která byla vznášena, jak jsem byl informován, při jednání České vlády a také se nedostala ani do jejího stanoviska, zda nejde o zásah do pravomoci republik, eventuálně o zásah do pravomoci obcí. Ze zkušenosti mohu říci, že by zde mohlo docházet k absurdním situacím, kdy by obyvatelé např. řadových domků ve vlastnictví Lidových bytových družstev dostávali zpět tyto své domky do vlastnictví za přiměřenou, řekněme, režijní úhradu ve výši kolem 30 000,- nebo 50 000,- Kčs, odstupňovanou podle sociálních možností. Přičemž by ovšem pozemek, který má charakter veřejné zeleně, není oplocen a je veřejně přístupný, tedy tento pozemek by mohl být pronajímán nebo odprodáván za úhrnnou cenu např. až 200 000 Kčs, čímž by předávání domku do soukromého vlastnictví, které jistě je v linii transformačního procesu a v našem zájmu, ztratilo, zejména pro slabší sociální vrstvy, jakýkoliv smysl.

Můj třetí pozměňující návrh tedy požaduje doplnit § 22 podle původního vládního návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Ryndovi. Než dám slovo dalšímu z přihlášených, chci upozornit, že dokončíme volbu Prezídia federálního fondu národního majetku. Již vám byly rozdány kandidátky, ale bude patrně nutno poskytnout vám určitou informaci k volbě. Prosím, abyste kandidátky zatím neupravovali. Informace vám bude poskytnuta za chvíli.

Budeme pokračovat v rozpravě. Prosím poslance Wagnera, aby se ujal slova. Připraví se poslanec Novosád.

Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedající, dámy a pánové. Ve svém vystoupení bych chtěl jednak předložit několik pozměňovacích návrhů, a jednak se zmínit o zásadních politických aspektech věcí, které budou projednávány. Jedním z problémů, už při uplatňování zákona o družstvech a zákona o půdě, byla otázka dělení družstev. Znovu může být nastolena tato otázka v procesu transformace. Domnívám se, že by bylo vhodné ze zákona dát příležitost k uplatnění takovéhoto dělení v případech, které by nemusely být konformní s těmi, pro které se tento zákon dělá.

Proto navrhuji tento pozměňující návrh: "Členové družstva, oprávněné osoby, kteří mají pracovní či jinou účast na místě odloučené provozní jednotce družstva, a to odloučené nejen od sídla družstva, ale i od jiných provozů družstva, mohou usnesením své schůze, tedy dílčí členské schůze rozhodnout o vyčlenění z transformovaného družstva. Toto usnesení bude součástí transformačního projektu družstva. Odlučující se družstvo představuje samotný transformační projekt". Tolik k této jedné věci.

Nyní bych se rád zmínil o věcech, které jsou už vážnější. Mám v ruce dokument z 23. července 1952.

Je to usnesení politického sekretariátu ÚV KSČ, kterým byla družstva transformována tehdy do oné zvláštní podoby, ze které se nyní mají dostat. Tehdy mimo jiné se pravilo v oněch pokynech, které politický sekretariát ÚV KSČ vydal: Dosavadní zemědělská zpracovatelská družstva a zaměstnanecká družstva potravinářská, mlékárny, lihovary, mlýny, průmyslové pekárny, konzervárny,tírny apod. nedostávají nadále přiděleny suroviny ze státních fondů a neprovádějí nadále státní výkup zemědělských výrobků, předají proto státnímu průmyslu své závody.

Současně s tím na jiném místě téhož se pravilo: Družstva, která v důsledku těchto opatření pozbudou zcela své náplně, budou likvidována a jejich majetek předán státnímu obchodu nebo průmyslu.

Chtěl bych upozornit, že v té době tedy došlo k veliké likvidace nejen družstev, ale i jistého družstevního systému, který měl velmi významný podíl na československém hospodářství. K tomu bych rád uvedl několik ilustrativních čísel. V té době, tedy, řekněme, v r. 1949 bylo 7872 družstev se 2 125 623 členy. Zajímavé je ještě jedno konstatování, a to důležité konstatování o tom, že např. - pro krátkost času jen jeden příklad - v r. 1937 měla družstva skladištní ve vlastních skladech 17 088 vagónů obilí a v pronajatých skladech na 12 740 vagónů. Vedle toho měla sklady na 11 301 vagón jiného zboží. Z tohoto jasně plyne, jak veliký byl rozsah tohoto podnikání.

Rád bych ještě konstatoval, že i první republika se chovala velmi korektně k družstvům i v rámci pozemkové reformy. I v tomto případě je brala jako významné hospodářské subjekty a dostalo se jim jednak přídělů, jednak měla právo nákupu. Z toho lze usuzovat, že by bylo rozumné přistupovat podobně ve věcech hospodaření družstev, tedy ve snaze umožnit jim hospodářský život tak, jaká je pokroková tradice první Československé republiky.

Proto navrhuji mimo jiné tyto dva pozměňující návrhy: Družstva, která byla převedena do národního, později státního podniku, mohou být v procesu transformace obnovena. Původní členové družstva nebo jejich dědici po obnovení družstva předloží příslušné povinné osobě žádost o vydání majetku. V dalším se postupuje podle zvláštního zákona. - Tam bude odkaz na příslušný zvláštní zákon.

Další návrh: Státní podniky nebo jejich součásti zpracovávající zemědělské výrobky se přeměňují na družstva, jejich majetek se rozdělí na podíly zemědělským výrobcům v poměru odpovídajícím jejich uskutečněným dodávkám těmto podnikům za rok 1991.

Ještě pro argumentaci bych jen uvedl, že v této oblasti, o které je zde řeč, bylo 193 družstev s 365 565 členy v r. 1946, tj. skladištních družstev, odbytu mléka s 3 584 členy atd. V celé řadě jiných družstev tohoto typu se 407 884 členy.

Domnívám se, že nejde jen o jistou formu - jestli je to vůbec možné - historické spravedlnosti, ale že jde zejména o pohled do budoucnosti, o umožnění družstevním subjektům řádného hospodářského života. Totiž jejich podíl na zisku zpracovatelského průmyslu by byl tímto zajištěn a zisk by přicházel tam, kam patří, a nebyl by odváděn do sfér, ve kterých de facto nevznikl. Obdobný postup je v řadě západních zemí, koneckonců i ve Spojených státech.

Byla zde vznesena otázka zcela zvláštní, jsou-li to vůbec družstva nebo nejsou, a speciálně u zemědělských. Já se ptám, kde máme hledat odpověď na takovouto otázku, kde je něco prioritního, co by odpověď stoprocentně dalo. Domnívám se, že není nic silnějšího než důkaz výrobní. Srovnáváme-li v uplynulých desítiletích činnost zemědělských družstev a činnost státních statků, je mimo jakoukoli diskusi, že družstva dosahovala daleko lepších výsledků, lépe hospodařila v kategoriích naturálních i v kategoriích finančních než státní statky. Hledá-li někdo příčinu, nemůže ji najít nikde jinde než v rozdílu pojetí jednak zčásti vlastnickém a zčásti vztahu k skutečným hodnotám v družstevním sektoru a ve státním sektoru.

Nyní bych se ještě závěrem vrátil k textu, který jsem již uvedl, k onomu usnesení politického sekretariátu ÚV KSČ. V onom textu je řada vyjádření, která připomínají to, co jsme měli možnost číst v návrzích některých politických klubů, které jsme obdrželi před jednáním o tomto zákoně.

Přečtu tehdejší text: "Družstevní prodejny v průmyslových městech budou předány státnímu obchodu do konce r. 1952. Do konce roku 1952 bude provedeno převedení některých družstevních výroben, a to i těch, které jsou součástí spotřebních družstev, do národních podniků podle dohody zúčastněných ministerstev. Zamítají se návrhy, aby byl vytvořen Ústřední svaz výrobních družstev a ukládá se v podstatě politickým sekretariátům vypracovat postupový plán zřizování vesnických družstev, předložení návrhu ke schválení provedení voleb do družstevních orgánů a dále vypracování směrnice k reorganizaci družstevnictví."

Mám vážnou obavu, že pokud bychom schválili některé texty - pro krátkost času si je nemohu dovolit zde citovat, ale máte je k dispozici - měla by úroveň zákona, který schválíme, velmi blízko k jiné úrovni než mu tradičně patřila, jednak podle říšského zákoníku ze 17. května 1873, jednak na základě jeho účasti při zakládání mezinárodního družstevního hnutí, jednak jeho podílu na činnosti tohoto hnutí.

Považuji za rozumné závěrem citovat (Předsedající předseda SL R. Battěk: Nerad bych vám vzal slovo, pane poslanče.) pět řádek, s dovolením. Cituji z otevřeného dopisu poslancům od Celostátního rolnického svazu: Návrh zákona o úpravě a vypořádání majetkových vztahů v družstvech má politický charakter. Neodráží potřeby moderní zemědělské výroby a ohrožuje existenci zemědělského družstevnictví. Ve svých důsledcích porušuje mezinárodní družstevní normy a jde nad rámec platné ústavy České a Slovenské Federativní Republiky. - Bylo by na místě, abychom o těchto slovech alespoň uvažovali. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Nyní je přihlášen poslanec Novosád, po něm se připraví poslanec Kubíček.

Poslanec SL K. Novosád: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu začínat od § 1. Rád bych se jen zmínil o § 22, o kterém tak zasvěceně hovořil kolega Rynda. Já se domnívám, že skutečně bezplatné užívání pozemků nebo bezplatný nájem, zdůvodněný tím, že pozemky jsou ve vlastnictví státu - to říkám všem zástupcům obcí a měst, kteří jsou přítomni - vůbec nebrání tomu, aby se časem i tyto pozemky staly zdanitelnými a jako hlavní příjem měst a obcí byly zdaněny jako všechny ostatní. Doporučuji v případě, že bude tento paragraf (ač nechci) schválen, aby vypracovali privatizační projekt na tyto pozemky podle zákona 92/91, ve kterém si je nechají od státu bezúplatně převést. V tomto případě pak mohou vybírat nájem z těchto pozemků jako z ostatních pozemků v katastru obce, ze kterých jim tento nájem patří. Navíc se domnívám, že pokud by tento nájem neplatili - je to dost socialistické myšlení, ne sociální - tak ostatní občané v obci budou na potřeby obce platit více než ti občané, kteří budou bydlet v tzv. bezplatných zónách. To není správné.

Domnívám se, že také není správné vycházet z předpokladu - nechť náklady fungování obce nesou ti druzí.

Pokud jde o § 24, rád bych vysvětlil jeho obsah. Jedná se hlavně o odst. 2, se kterým vláda nesouhlasí. Vysvětlím to na příkladu družstva Chmelařství Žatec. V červenci 1990 se souhlasem státní správy byl tento podnik převeden do družstva. Účetní majetek tohoto podniku, který je - dalo by se říci - monopolním zpracovatelem chmele v Československu - činil tehdy 500 mil. Kčs. Připočteme-li to, co měli v rezervních fondech, skladové prostory atd., může to být až 8krát více. V tomto podniku pracuje několik set lidí. Pokud by nedošlo k úpravě podle návrhu kolegy Voleníka - za který mu děkuji - nebo by nebyl schválen tento odstavec, byl by tento majetek rozdělen podle tohoto zákona. Proto se domnívám, že daleko správnější je, aby vláda přiznala svůj omyl nebo případně abychom my tento omyl vlády napravili, protože jsme jediným orgánem, který tak může učinit.

Nakonec bych pronesl něco tvořivého, to znamená, že bych se přidal k těm, kteří dávali přede mnou pozměňovací návrhy. Navrhl bych dokonce nový paragraf, a to § 26a. Krátce ho zdůvodním. Je nutné přidat tento paragraf v následujícím znění: "Federální ministerstvo hospodářství a financí vydá k provedení tohoto zákona právní předpis, kterým se stanoví osnova pro vypracování transformačního projektu. Tato osnova by měla usnadnit a urychlit vypracování technických podkladů pro přípravu vlastního transformačního projektu, a tím se družstva vyvarují zbytečných chyb a nebude se tak proces transformace zbytečně prodlužovat. Jako příklad bych mohl uvést vymezení pojmu "čisté družstevní jmění" v § 5, který je velmi povšechný. Některé pojmy, jako např. "jiné penězi ocenitelné hodnoty", mohou zavádět a zkreslovat přesné částky čistého jmění. To je vše. Svůj návrh předávám písemně.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Slovo má poslanec Kubíček, připraví se poslanec Lacina.

Poslanec SN F. Kubíček: Vážený pán predsedajúci, vážené poslankyne a poslanci, pôvodne som nechcel vystúpiť v diskusii, ale vzhľadom na to, že tu odzneli rôzne názory na družstevníctvo, dovoľte mi, aby som predniesol svoj diskusný príspevok.

Družstevníctvo je jednou z najvýznamnejších hospodárskych podnikateľských foriem, a to hlavne preto, že sa dotýka predovšetkým osudu hospodársky najslabších skupín obyvateľstva, ako sú robotníci, drobní remeselníci a roľníci.

V procese ekonomickej reformy má svoje nezastupiteľné miesto trhová ekonomika - mala by vytvárať uvoľnený priestor pre renesanciu myšlienok družstevníctva, jeho tradície v definovaní vlastníckych vzťahov, práv a povinností, podnikania.

Je preto potrebné ovplyvňovať filozofiu ľudí a vysvetľovať im, čo je podstatou družstevníctva a jeho účelom. Mnohí sa totiž domnievajú, že družstevníctvo je výplodom roku 1948, pretože po ňom sa kolektivizovalo a znárodňovalo. Paradoxom však je, že po dobu uplynulých 40 rokov bolo družstevníctvo považované ako podnikateľská forma za pozostatok kapitalizmu a ako iná forma vlastníctva ako štátne. Vieme však, že družstevná myšlienka vznikla pred 150 rokmi a nie tak, ako sa to teraz z neznalosti alebo so zámerom vysvetľuje.

Odpoveď na otázku opodstatnenosti družstevného podnikania v podmienkach trhového mechanizmu musíme hľadať v dávnej minulosti. Predovšetkým si uvedomme, že Samuel Jurkovič, štúrovec a veľká postava histórie Slovenska, priekopník slovenského a medzinárodného družstevníctva, založil prvé družstvo na európskom kontinente začiatkom februára 1845 (Spolok gazdovský). Bolo to družstvo úverové, aj keď vtedy neexistoval zvláštny názov družstvo, pretože tento výraz sa vžil až koncom 19. storočia. Stanovy Spolku gazdovského prezrádzajú, že jej autor chápal spolok predovšetkým ako podnikateľský subjekt, schopný úspešne podnikať a prinášať svojim členom významné ekonomické výhody v podmienkach trhového hospodárstva, ale súčasne chápal svoj spolok ako kultúrnu, výchovnú a sociálnu inštitúciu. Dokázal tým, že okrem snahy o maximálny hospodársky výsledok plnil spolok aj morálne poslanie. Jurkovičov Spolok gazdovský spočíval na dôslednej družstevnej demokracii tým, že každý člen vlastnil jeden podiel a mal teda aj jeden hlas. Spolok zanikol v súlade so stanovami po šiestich rokoch, ale vtedy už existovali ďalšie družstvá založené na Jurkovičových tradíciách.

Družstevníctvo je tu teda prakticky 150 rokov. Žilo, formovalo sa a prežilo podmienky raného kapitalizmu, žilo a rozvíjalo sa za prvej republiky, bolo významným ekonomickým subjektom na Slovensku aj v období Slovenského štátu, žilo a rozvíjalo sa aj po roku 1948 a je tu dodnes. Aj keď direktívny systém riadenia "socialistického systému" obmedzil všetky podnikateľské subjekty rozpisovaním plánov, limitov, bilanciami na materiál, stroje a pod., družstevníctvo nielen prežilo, ale v podstate ekonomicky zosilnilo a naďalej sa rozšírilo. To znamená, že družstevná forma podnikania ako forma podnikania so svojím majetkom, majetkom členov družstva, ľudí viac aktivizovala ako štátna forma. Vieme, že majetková účasť členov vyjadrená členským príspevkom zďaleka nemohla výrazne zainteresovať členov na tom, aby mali pocit, že sú skutočnými vlastníkmi družstva, že majú právo rozhodovať o tom, ako bude družstvo s ich majetkom hospodáriť a podnikať. Napriek tomu tu vzťah bol, hlavne u starších členov družstva. Mladí ľudia videli v družstve skôr len zamestnanie.

Je tu však paradox. V predchádzajúcom období totalitného režimu boli snahy družstevníctvo postupne likvidovať, pretože bolo oficiálne považované za pozostatky kapitalizmu, práve pre svoj majetkový a vlastnícky vzťah. A dnes sa znovu ozývajú hlasy, bohužiaľ nielen hlasy, ale vidíme to aj v mnohých opatreniach, že je tu snaha družstevníctvo nenápadne potlačovať alebo brzdiť. Aké sú to hlasy? Nuž takéto. Družstevníctvo je výmyslom po roku 1948, je údajne typickým atribútom socialistickej spoločnosti a ako také by tu nemalo mať svoje miesto.

Ďalším argumentom na podporu rozvoja družstevníctva je nezvratný pohľad na družstevníctvo, ktoré sa rozvíja na Západe, v krajinách Európskeho hospodárskeho spoločenstva. Tam v podmienkach trhového hospodárstva úspešne súťažia s formami štátneho a súkromného podnikania.

Je tu celý rad argumentov, prečo tu družstevníctvo má a musí mať svoje miesto.

Spomeniem aj ďalší nezabudnuteľný moment, proces demokratického riadenia, demokratických prvkov v riadení. Členské podiely v družstvách si v minulosti a teraz volili a volia svoje orgány, svojich predstaviteľov.

V tejto súvislosti je treba pripomenúť skutočnosť, že v procese trhového hospodárstva dochádza k silnému ekonomickému tlaku na podniky, ktoré si nedokážu na svoje podnikateľské aktivity zarobiť, čo sa odráža aj v tom, že veľa ľudí ostalo bez práce.

Vzniká tu možnosť u tých, ktorí nevedia, nemôžu a nemajú potrebné financie k súkromnému podnikaniu, aby založili družstvo, spojili sa do podnikania a zabezpečili svojim rodinám určité sociálne istoty. Tento moment nedocenený snáď ani naším parlamentom a našimi vládami poukazuje, že práve družstevná forma podnikania pomôže štátu riešiť nejednu sociálnu otázku. Správna odpoveď by bola, aby naše vrcholné orgány začali všestranne podporovať rozvoj družstevníctva ako jedného zo subjektov, ktorý má plné právo na to, aby mal rovnocenné postavenie v podnikateľských aktivitách trhového hospodárstva.

Po mnohých diskusiách a oboznámení sa s vládnym návrhom zákona o transformácii družstevníctva som prišiel na to, že vcelku s vládnym návrhom bola v družstevníctve spokojnosť až na niektoré malé pripomienky. Avšak návrh, ktorý podali hospodárske výbory, má formu transformácie celkom odlíšiť.

V tejto súvislosti chcem poznamenať, že v tejto miestnosti sú dnes už možno zbytočné hlasy, ktoré sa chcú opierať o stanovisko dnešných družstevníkov či demokraticky zvolené družstevné orgány v poľnohospodárskych, spotrebných aj výrobných družstvách, a preto ich vôľa aj požiadavky vyjadrené v petíciách dnes nezazneli ani nezaznejú.

V poslednej poznámke mi dovoľte povedať, že sme svedkami ďalšej divadelnej drámy nášho parlamentu voči obyvateľom našej republiky. Keď obyvateľstvo pozná dej podľa vládneho návrhu, avšak parlament prerokúva celkom iný návrh, ozaj dráma pre diváka, nášho obyvateľa. Ďakujem za pozornosť.