Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu predsedovi Motejlovi.
V súlade s Rokovacím poriadkom bol tento návrh prikázaný na prerokovanie
všetkým výborom s výnimkou mandátového a imunitného a výboru iniciatívneho
a petičného. Prípravou stanoviska a návrhom na uznesenie boli poverené
obidva výbory ústavnoprávne, ktoré sa však nezhodli a predkladajú svojim
snemovniam odlišné návrhy uznesení - tlač 1099 a 1100. Tieto návrhy teraz
odôvodnia rovnakí spravodajcovia, ktorí odôvodňovali aj návrhy predchádzajúce
- za Snemovňu žudu pán poslanec Ernest Valko a za Snemovňu národov pán
poslanec Jan Vild. Pán poslanec Valko má slovo.
Společný zpravodaj výborů SL E. Valko: Vážený pán predseda, vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie. Dovožte, aby som prikročil
k objasneniu návrhu prezidenta republiky týkajúceho sa spôsobu prijatia
novej Ústavy ČSFR - tlač 1054.
Kolega spravodajca Vild podrobne rozoberie písomné pripomienky jednotlivých
výborov republikových parlamentov a výborov Federálneho zhromaždenia k
predloženej problematike, na ktorých základe by Ústava ČSFR, ktorú prijme
toto Federálne zhromaždenie vo svojom volebnom období, nadobudla účinnosť
až schválením Českou národnou radou a Slovenskou národnou radou.
V tejto súvislosti by som rád krátkou exkurziou pripomenul, ako sa rieši
daná problematika v ústavách štátov, o ktorých teória hovorí, že sú to
štáty zložené, teda v štátoch federálnych, spolkových. Najstaršia - doteraz
platná ústava, Ústava Spojených štátov amerických, ktorá bola prijatá v
roku 1787 a nadobudla platnosť v roku 1789, po tom, čo ju v súlade s článkom
7 ratifikovalo deväť štátov. Princíp ratifikácie je zakotvený aj v článku
5 ústavy, ktorý stanovuje, že dodatky k ústave sa môžu stať trvalou súčasťou
ústavy len vtedy, pokiaž sú schválené alebo troma štvrtinami zákonodarných
orgánov jednotlivých štátov alebo v konventoch v troch štvrtinách jednotlivých
štátov.
Princíp potvrdenia ústavy je zakotvený aj v švajčiarskej ústave z roku
1878. Z článku 3 ods. 121 tejto ústavy jednoznačne vyplýva, že revidovaná
spolková ústava, resp. revidovaná časť tejto ústavy vstupuje do platnosti,
pokiaž ju prijala väčšina občanov, ktorí sa zúčastnili hlasovania, a väčšina
kantonov.
Teda podobne ako v ústave Spojených štátov, aj švajčiarska ústava pozná
princíp schválenia každej zmeny časti ústavy. Princíp tzv. jednorazového
potvrdenia ústavy zas obsahuje základný zákon - ústava SRN z roku 1949.
V čl. 144 ods. 1 sa hovorí - tento základný zákon musia prijať žudové
zastupitežstvá v dvoch tretinách nemeckých krajín, v ktorých má v budúcnosti
platiť. Celkove je teda možno povedať, že potvrdenie federálnej ústavy
členskými štátmi, prípadne občanmi, nie je nič neobvyklé v zložených štátoch.
Vážené dámy, vážení páni, dovožte, aby som vežmi stručne rozobral ešte
otázku, ktorá v spojitosti s predloženým návrhom prezidenta republiky v
tomto parlamente vyvstala. Touto otázkou je skutočnosť, že v danom prípade
ide o ratihabíciu alebo o ratifikáciu. Som si vedomý toho, že je to problém
čiste akademický, zaváňajúci doktrinalizmom.
Môj osobný názor na celú záležitosť je nasledujúci. Z encyklopédie rímskeho
práva M. Bartošíka sa dozvieme, že pod pojmom ratihabícia, ratum habere
- dodatočným schválením - je nutné rozumieť: Po prvé - neplatnosť právneho
konania, neplatné právne konanie sa stáva platným, po druhé - doplňuje
doteraz chýbajúcu podstatnú náležitosť.
Ratihabícia sa často uskutočňuje uznaním a pôsobí spravidla so spätnou
platnosťou, avšak bez ujmy práv tretích osôb, ktoré ich nadobudli v novom
období. Keď si zoberieme do rúk Slovník verejného práva československého
od popredných ústavných právnikov prvej republiky, zistíme, že slovo ratihabícia
sa v ňom vôbec nevyskytuje. Je to zrejme z toho dôvodu, že tento inštitút
sa skôr považoval za inštitút práva súkromného, a nie práva verejného.
V našom ústavnom systéme dodatočné schválenie vyžadujú akty Predsedníctva
Federálneho zhromaždenia, zákonné opatrenia. Podobné je to pri národných
radách.
Ako ďalší príklad by som uviedol, že zvláštny politický význam má ratihabícia
dekrétov prezidenta republiky, ktorá sa vykonala ústavným zákonom z roku
1946 pod číslom 57. V prípade ratifikácie predsa vôbec nejde o dodatočné
schvažovanie neplatných právnych úkonov, ani sa nedoplňuje chýbajúca podstatná
náležitosť. Už vôbec nie je možné hovoriť o spätnej účinnosti. Naopak,
ratifikácia je condicio sine qua non, aby v našom prípade ústava nadobudla
účinnosť schválením národnými radami. Nejde vôbec o dodatočné potvrdenie,
resp. schválenie. Ratifikácia tak, ako ju chápe aj Ústava Spojených štátv
amerických, vyjadruje originálne postavenie štátov federácie, ktoré týmto
potvrdzujú vôžu žiť v spoločnom štáte.
Vážené Federálne zhromaždenie, ako spravodajca Snemovne žudu som vo
zvláštnom postavení. VÚP SŠ na svojom rokovaní nevyslovil súhlas s potrebou
uvedeného ústavného zákona. Z toho dôvodu ako spravodajca nechávam na rozhodnutí
snemovniam o tomto návrhu. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. To bol spravodajca Snemovne
žudu. Teraz prosím pána poslanca Jana Vilda
Společný zpravodaj výborů SN J. Vild: Vážený pane předsedo, vážený pane
předsedající, vážené dámy a pánové, kolega Valko řekl, že vás budu podrobněji
informovat o jednání výboru. Pokusím se to udělat co nejstručněji.
Ústavně právní výbor SNR neodsouhlasil přijetí tohoto zákona. Vláda
ČSFR vyslovila souhlas s tímto zákonem, stejně jako ústavně právní výbor
ČNR.
Z výborů Federálního shromáždění vyslovil souhlas výbor sociální a kulturní,
výbor zahraniční, výbor hospodářský a výbor branný a bezpečnostní.
Výbory pro životní prostředí nedoporučily tento návrh. Nedoporučily
ho také výbory pro plán a rozpočet, které doporučily zapracovat myšlenku
obsaženou v tomto zákoně do nové ústavy.
Výbory také dodaly celou řadu pozměňovacích návrhů. VÚP SN, který se
na rozdíl od VÚP SL tímto návrhem zabýval, dal dohromady ten text, který
máte k dispozici a který podle našeho názoru nejlépe vystihuje podstatu
návrhů pana prezidenta.
Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny národů FS vám doporučuji přijmout
návrh prezidenta republiky ve znění tisku 1099. Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Otváram, prosím, rozpravu.
Do rozpravy je prihlásený poslanec Soboňa. Ďalej potom poslanec Kučera.
Mám tu ďalšie prihlášky od poslanca Jičínského a poslanca Doležala. Prosím.
Poslanec SL V. Soboňa: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci,
vážené dámy, vážení páni, vzhžadom na to, že návrh pána prezidenta nerieši
dostatočne jasne, aký bude postup pri prijímaní novej ústavy, hovorí len
o tom, kedy nadobudne ústava platnosť, ďalej preto, že nedostatočne vysvetžuje,
aký bude osud ústavy, keď nevyslovia súhlas národné rady alebo niektorá
z národných rád, konečne preto, že tento spôsob prijímania ústavy považujeme
za tvorbu ústavy zhora, čo je proti princípu, ktorý presadzujeme, takýto
návrh je pre klub poslancov HZDS neprijatežný.
Ako protinávrh odporúčame nasledujúci postup pri tvorbe ústavy:
1. Prijať Ústavu ČR a Ústavu SR.
2. Na základe prijatých republikových ústav uzatvoriť štátnu zmluvu
medzi ČR a SR prostredníctvom ČNR a SNR.
3. Navrhnúť ústavu zloženého štátu. Ďakujem.
Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Mám to chápať ako pozmeňujúce
návrhy? (Ano.) Potom by som prosil, aby to bolo rozčlenené do paragrafov.
Obávam sa, že FZ sa nemôže uzniesť na tom, že ČR má vytvárať svoju ústavu.
To je len poznámka.
Hovoriť bude poslanec Kučera za Občianske hnutie.
Poslanec SL P. Kučera: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové,
princip ratifikace ústavy, dokonce ústavních změn, není v ústavní praxi
něčím výlučným a neobvyklým. Znají ho i jiné státy. Hovořil tady o tom
zpravodaj Valko. Jsou to pochopitelně většinou státy vícečlenné, složené.
I u nás se tento princip objevuje v souvislosti s jednáním o nové, demokratické
podobě federace. Jmenovitě v souvislosti s jednáním národních rad obou
republik.
Návrh pana prezidenta vychází právě z potřeby formulované při státoprávních
jednáních. Je zdůrazněna taková procedura přijímání nejdůležitějšího zákona,
která by zajistila jednoznačné a nezpochybnitelné vyjádření vůle obou republik,
které jsou chápány jako základní kameny federálního domu. Je přitom explicitně
vyjádřeno, že navrhovaná ratifikace nové ústavy je vázána na výsledek zákonodárné
činnosti tohoto stávajícího Federálního shromáždění. Nepřímo tedy zdůrazňuje
pozvolna opomíjený fakt, že toto Federální shromáždění mělo být z vůle
voličů shromážděním ústavodárným.
Je pravda, že řadu ústavních změn jsme přijali, ale základní legislativní
úkol jsme ještě nesplnili. Podporou principu ratifikace Občanské hnutí
de facto vyjadřuje i své odhodlání novou ústavu přijmout ještě do konce
tohoto volebního období, resp. vyjadřuje svůj optimismus, že přijetí takové
ústavy je možné.
Klub Občanského hnutí tedy podporuje přijetí návrhu pana prezidenta
a bude pro něj hlasovat. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz vystúpi prvý podpredseda
Federálneho zhromaždenia profesor Zdeněk Jičínský.
První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené kolegyně, vážení kolegové,
jenom pár slov k této problematice. Chápu, že se návrh pana prezidenta
může zdát, vzhledem k času, kdy o něm jednáme, a vzhledem k tomu, že v
poměrně nedlouhé době mají být nové volby a že tedy skutečnost, že bychom
my jako zákonodárný orgán měli projednat a přijmout novou ústavu, problematický.
Přesto bychom ale neměli tuto skutečnost povýšit na rozhodující důvod,
který nás vede k tomu, abychom tento princip do naší ústavní praxe, do
naší ústavní úpravy zavedli.
Jistě jste zaznamenali, že v tisku 1071 - nevím přesně, který je to
článek, jestli je to článek 4 na konci, kde jsou přechodná ustanovení -
je tento princip obsažen rovněž, ovšem vztahuje se samozřejmě, protože
i celý tento ústavní návrh za předpokladu, že by byl přijat, se vztahuje
až na období po provedených volbách.
Myslím, že je vhodné, aby Federální shromáždění tento ústavní zákon
přijalo, protože to bude projev vůle budovat stát způsobem, o kterém politické
reprezentace už mnohokrát jednaly, a skutečnost, o které hovořil před tím
kolega Soboňa, by neměla vést k tomu, že nepřijmeme nic. My můžeme přijmout
jenom něco.
V této souvislosti nemůžeme přijmout proceduru, o které on hovořil,
protože to je postup politicko-procedurální, který, i kdybychom jej chtěli
upravovat, tak jej celý upravovat nemůžeme, protože Federální shromáždění
nemůže rozhodovat o tom, co a jak udělají národní rady. My vycházíme, myslím,
politicky z toho, že se federace buduje zdola, že rozhodující je tady vůle
republik a jejich orgánů, proto i v práci na nové ústavě čekáme na uzavření
smlouvy mezi těmito národně politickými reprezentacemi. Ovšem smlouva zatím
uzavřena není a nemělo by nás to vést k nečinnosti tam, kde činem můžeme
prokázat dobrou vůli federaci budovat.
Říkám to jen proto, abychom se nenechali vést těmi úzce praktickými
hledisky, že tento zákon potřeba není. Je to ústavní výraz zájmu o budování
federace ve shodě s vůlí obou národně politických reprezentací. Doporučuji
jej k přijetí. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz prosím pána poslanca
Doležala o jeho príspevok. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave, prosím,
nech sa prihlási písomne. Pán poslanec Doležal je posledným z písomne prihlásených.
Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Návrh
zákona, který projednáváme, je jedním z těch, který způsobuje, že naše
první zasedání v roce 1992 je svým způsobem mimořádné. Je to zasedání monotematické,
jeho základním tématem jsou zákonné úpravy sloužící podle toho, jak se
na věc díváme: Buď k překonání latentní nebo aspoň hrozící ústavní krize,
anebo upevnění ústavního pořádku. Zákon, který projednáváme, jak jsem už
řekl, je jednou z těchto zákonných předloh.
Nynější naše zasedání je vyplněno zákonodárnou iniciativou prezidenta
ČSFR. Další zákonné předlohy, poslanecké novely zákona o federaci a volebního
zákona se k němu váží přinejmenším tematicky. I zákon,
který teď projednáváme, je iniciativou pana prezidenta. Je otázkou,
nakolik je problematika, jíž se nyní budeme po několik dní zabývat, smysluplná
a jaký může být její dopad. Mé dosti zásadní pochybnosti vyplývají z těchto
tří premis.
Za prvé: V rámci současné koncepce státoprávního uspořádání, kterou
předložené základní úpravy neproblematizují, tj. dvoufederace s široce
pojatým právem veta pro obě její části, se sotva dá vymyslet takový politický
systém, který by byl současně fungující a demokratický.
Za druhé: Soustátí, jehož jedna část je budována na občanském a druhá
na národním principu, bude mít vždycky obrovské problémy s vymezením pravomocí
celku, spolku.
Za třetí: Současná ústavní krize, nebo chcete-li krize v česko-slovenských
vztazích, se nedá řešit v první řadě legislativně technickými prostředky.
Musíme vyjít z toho, že základem jsou politické prostředky, politická úvaha
a jednání, při níž se položí základní otázky.
A v otázce politického jednání narážíme na základní problém související
právě s otázkou ratihabice ústavy. Myšlenka ratihabice ústavy národními
radami se váže na představu, že národní rady mají blíž k voličům v té které
republice než např. česká či slovenská část Sněmovny národů. Že věrohodněji
reprezentují republiky. Tato představa je v nynější chvíli iluzorní. Zejména
složení Slovenské národní rady je vzhledem k výsledkům průzkumů veřejného
mínění již dlouho dosti problematické právě co do reprezentativnosti. Podmínění
schválení ústavy souhlasem národních rad v této situaci znamená pouze to,
že se - byť i jen formou precedentu - oslabuje kompetence Federálního shromáždění
v základních věcech federace.
Daleko vhodnějším institutem pro ratihabici by bylo referendum, vyjadřující
vůli občanů v jistém slova smyslu bezprostředněji než zastupitelské orgány.
Je ale zcela nezbytné předložit referendu ke schválení rozpracované, velmi
konkrétní a přitom jednoznačné řešení. To je např. něco, co by bylo dojednáno
před tím zákonodárnými sbory. Jenže jak to udělat, když je nyní možno pochybovat
o reprezentativnosti složení zákonodárných sborů právě pro tato základní
ústavní témata.
Myslím si, že z toho vyplývá jediné: Spěch na tak základní řešení, jaká
jsou nám předkládána, je neopodstatněný. Navíc se dá vykládat i tak, že
je tu snaha využít současného stavu k tomu, aby se vytvořil fait accompli,
s nímž si budoucí, nově zvolené zákonodárné orgány už nedokáží poradit
jinak, než že se s ním smíří. I kdyby tu takový záměr opravdu byl - já
si tím nejsem jistý - je to záměr pošetilý. Rozbít takový fait accompli
bude pro budoucí zákonodárce hračkou.
Považoval bych tedy za podstatně prospěšnější snažit se v této situaci
budovat zákonodárství v těch oblastech, které nejsou přímo závislé na budoucím
státoprávním uspořádání. Do voleb zbývá něco více než 4 měsíce, snažit
se je uspíšit nemá smysl, a po nich budeme moudřejší.
Návrh zákona, který projednáváme, podporovat nemohu. Děkuji vám za pozornost.