Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ešte má faktickú poznámku pán poslanec Kováč.

Poslanec SN M. Kováč: Ja by som sa chcel opýtať pána ministra. Mňa zaujala myšlienka, čo ste teraz povedal ohľadom toho, že vy vlastné náklady na cesty, ktoré spravujete, nesiete sami. Je to do určitej miery pravda, pretože tie cesty podporujú vlastne všetci obyvatelia. A čo sa týka nafty, ja si myslím, že tieto trate, ktoré sú v mapke zakreslené, sú väčšinou dízelmotorové a teda sa jedná o naftu. Keď chceme urobiť z ČSD konkurenta pre cesty, tak tá preprava musí byť lacnejšia.

Ja si myslím, že štátny rozpočet počíta s vašimi príjmami z týchto tratí na nákup nafty. Ako náhle ich odstavíte, tak to rozkolíše celý rozpočet. To znamená, že by bolo výhodnejšie pre vládu prijať také stanovisko, aby za 10.- Kčs nafta bola pre vás. V tomto prípade by ste boli okamžite vyťaženejší ako cesta. Myslím, že tu východisko je. Nech sa múdre hlavy vo vláde dohodnú. To nemôže mať taký dopad, pretože keď vy odstavíte trate, na rozpočet to bude oveľa väčší dopad, než keď sa dohodnete v tomto zmysle.

Ministr dopravy ČSFR J. Nezval: Já jsem nechtěl jít do podrobností. Tento návrh už jsme předložili do vlády dvakrát. Zatím návrh na oddanění nafty nebyl přijat. Je to praxe, která je v sousedních zemích, v Rakousku, v Německu, že železnice platí zhruba třetinovou cenu za naftu, než platí silnice, a my chystáme znovu samostatný materiál do vlády. Měl by být pravděpodobně příští týden předložen do vlády, kde znovu žádáme o zvážení té situace a eventuální poskytnutí daňové úlevy té tzv. modré naftě.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ešte pán poslanec Kováč.

Poslanec SN M. Kováč: Predložte materiál parlamentu a parlament sa k tomu vyjadrí. Prečo tieto starosti. Kde sa nedokážete dohodnúť, tento parlament nerieši. Veď na to tu je.

Ministr dopravy ČSFR J. Nezval: Můžeme, když budu materiál předkládat do vlády, dát ho na vědomí dopravní komisi, která ve Federálním shromáždění je, abyste měli informaci, abyste se tím mohli zabývat. Děkuji za připomínku. Budeme to respektovat.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem pánu ministrovi, má ešte niekto pripomienku? Prosím.

Poslanec SL J. Musílek: Já mám, pane předsedající, jen faktickou poznámku. Je politováníhodné, že v době, kdy pan ministr vysvětloval konkrétní příčiny těch jevů, autoři a největší kritici nebyli právě přítomni v sále.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Žiaľ bohu. Ako sme počuli, interpelovaný pán minister odpovie poslancom do 30 dní. Je nejaký iný návrh na to? (Nebyl.)

Môžeme pokračovať ďalej. Ďalej sa prihlásil s interpeláciou pán poslanec Žáček.

Poslanec SL L. Žáček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, se svou interpelací se obracím na federálního ministra práce a sociálních věcí pana Petra Millera ve věci valorizace hornických důchodů.

Horničtí důchodci se na maximální hranici 3800 Kčs dívají jako na diskriminační a právně nepodloženou. Namítají, že při současném inflačním trendu prakticky dochází k relativnímu snížení jejich důchodů a že tímto restriktivním opatřením dochází k porušení některých zásad zákona o důchodovém zabezpečení z roku 1988. Obávají se, že tímto způsobem při dalších valorizacích postupně dojde k zániku první důchodové kategorie.

Dále poukazuji na to, že se tito důchodci ze zdravotních důvodů nedožívají vysokého věku, ve většině ani ne průměrného, a proto je takovéto omezení drastické, nespravedlivé a nemorální.

Vážený pane ministře, věřím, že za uvedených okolností je možno přehodnotit tuto maximální částku a těžkou hornickou práci tímto zvýhodnit a zároveň ocenit.

Ve své druhé interpelaci se obracím na federálního ministra hospodářství ing. Vladimíra Dlouhého jako garanta společných zásad hospodářské politiky, jejíž součástí jsou surovinové a palivoenergetické problémy při federálním významu a v souladu s ústavním zákonem č. 556/1991 Sb.

Ve své interpelaci přihlížím ke koncepční i výkonné činnosti federálního ministerstva hospodářství.

V těchto dnech začínají probíhat v Ostravsko-karvinském revíru protestní valné hromady zdravotně postižených horníků a hornických důchodců. Upřesním problematiku do tří bodů.

Za prvé - zdravotně a sociálně postiženým horníkům, jakož i pracovníkům s prošlou naplněnou prašnou expozicí nebyly ve své většině proplaceny fakultativní dávky, které část takto postižených dostala uhrazeny vedením jednotlivých dolů. Větší část důlních podniků k tomuto účelu nemá finanční krytí. Doporučuji toto finanční krytí zajistit formou jednorázové dotace federálního ministerstva hospodářství ve výši 160 miliónů Kčs.

Za druhé - pro hornické důchodce je nedořešena otázka 27 q černého uhlí ve formě ročního deputátu. Je morální povinností vlády tyto historické nároky udržet. Deputáty uhlí důchodci dostávali i od uhlobaronů 19. století až do těchto dnů. Je těžké této generaci vysvětlit, že demokratická vláda nenašla prostředky k jejich udržení. Převážná část důchodců pracovala pod zemí 35 let. Tato kategorie pracovníků dosahuje podstatně nižšího průměrného věku. Je třeba zohlednit i to, a tyto historické nároky hornickému cechu zachovat.

Doporučuji hodnotu deputátu převést do resortu ministra práce a sociálních věcí, a to tak, aby byla poskytována měsíčně ke starobnímu důchodu.

Za třetí - pokud se týče útlumu těžby ostravské části Ostravsko-karvinského revíru, myslím, že přes ekonomicky náročnější těžbu by se zásoby uhlí měly vyčerpat. Bylo by účelné po ekologické stránce nahradit méně hodnotné hnědé uhlí ze Severočeského hnědouhelného revíru ekologicky čistším černým uhlím a koksem. Svým způsobem by to jistě přivítala i Spolková republika Německo.

Útlumem těžby černého koksovatelného uhlí v ostravské části dochází rovněž k dosud nevyčísleným finančním ztrátám zavalením desítek miliónů tun zásob tohoto hodnotného uhlí. Likvidace dolů má údajně probíhat bez demontáže důlní techniky, čímž dojde k další národohospodářské ztrátě.

Doporučuji vydat směrnice k provádění útlumu těžby černého uhlí a v návaznosti na to upřednostnění útlumu těžby uhlí hnědého. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Pýtam sa pána ministra Millera či chce reagovať?

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, na interpelaci poslance Žáčka bych měl následující poznámky.

Zanedlouho budete projednávat zákon o zvyšování důchodů. Zde jsme jednoznačně zdůvodnili, proč nezvyšujeme hranici 3800,- Kčs a vázali jsme to na konstrukci, se kterou přicházíme. Důchodu 3800,- Kčs mohli prakticky dosáhnout jen ti, kteří šli do důchodu po roce 1988, od novely zákona č. 100 o sociálním zabezpečení. Chtěl bych upozornit pana poslance Žáčka, že tím, že jsme toto pozastavili ještě pro toto valorizační období, se nám podařilo přiblížit na společnou hranici právě důchody horníků, těch, kteří před tímto obdobím na stejné práci za mnohem horších podmínek měli mnohem nižší důchod.

Budete mít v materiálech připojené i grafické tabulky, kde uvidíte, jak se nám za ty dva roky podařilo důchody prakticky srovnat, odstranit rozdíly v přiznávání v časovém období. Je to poslední úprava, kdy důchody nebudou ještě zvýšeny.

Od příští úpravy bude zvyšována i hranice 3800,-, ale k tomu je třeba postavit i novou konstrukci výpočtu důchodů.

K tomu, aby se převedly deputáty na ministerstvo práce a sociálních věcí - to je věc rozpočtu. Uvědomte si, kdyby to tak mělo být, že bychom se museli vrátit k zákonu o státním rozpočtu, protože tento problém se dá řešit jedině z těchto prostředků. V současné době to jde z nákladů podniků.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Môžeme pokračovať ďalej. Slovo má poslanec Voleník, pripraví sa poslanec Váňa.

Poslanec SL L. Voleník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, mám tady připravenou společnou interpelaci mou a některých mých dalších kolegů z výborů pro životní prostředí, a to konkrétně poslanců Sněmovny lidu pana Miroslava Richtra, Stanislava Žaluda a Jiřího Bureše ze Sněmovny národů. Interpelace je namířena k předsedovi federální vlády a poté ještě k ministru obrany. Týká se také problému, který souvisí s dopravou, ale momentálně se v této interpelaci zvedneme ze země vzhůru do vzduchu a budeme se věnovat otázce letecké dopravy, respektive, abych to upřesnil, otázkám vojenského proudového letectví.

Protože zde momentálně není přítomen ani předseda vlády, ani pan ministr Dobrovský a vzhledem k tomu, že naše interpelace má zhruba 5 stran textu, dovolím si plénum seznámit s nejzávažnějšími uzlovými body, které tato interpelace obsahuje.

Pokud jde o oblast životního prostředí, je třeba se v prvé řadě zmínit o tom, že vojenské letectví se nemalou měrou podílí na kontaminaci životního prostředí ropnými látkami. To je jedna stránka mince. Méně zmiňováno a méně zdůrazňováno je, že letectvo působí zejména provozem proudových letadel velmi nepříznivě na zdraví obyvatelstva měst a obcí, které jsou v okolí vojenských letišť. Jde o porušování norem vymezujících hranice hluku a vibrací, které ještě nejsou škodlivé pro lidský organismus. Právě této dosud opomíjené oblasti se týká naše interpelace.

Abych vám upřesnil genezi tohoto problému, tak již v srpnu loňského roku bylo výborům pro životní prostředí Sněmovny lidu a Sněmovny národů doručeno stanovisko obce Lipí poblíž Českých Budějovic, ve kterém se občané zmiňovali o problémech, které mají s vojenským letištěm Planá.

Na základě této skutečnosti jsme s kolegou Zlochou z výboru pro životní prostředí Sněmovny národů požádali o vysvětlení jak orgány obrany, tak generálního prokurátora ČSFR dr. Gašparoviče. Odpověď z ministerstva obrany potvrdila stanoviska občanů obce Lipí, potvrdila, že skutečně dochází permanentně a prakticky na celém území republiky k porušování norem, které upravují únosnost hranice hluku pro lidský organismus. Toto stanovisko nás seznámilo s opatřeními ministerstva obrany. Tato opatření jsou víceméně na bázi slovní a zdaleka nereflektují vážnost situace a nezbytnost nápravy.

Proto jsme sepsali s kolegy interpelaci, kterou písemně předložím. V této interpelaci za prvé upozorňujeme, že dochází k porušování zákonů, a to nejen zákonů prostých, ale zákonů ústavních. Jmenovitě bych chtěl upozornit na příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod, kterou tento parlament přijal v minulém roce. Tato ústavní ustanovení je samozřejmě třeba posuzovat v návaznosti na ustanovení dalších zákonů. Za jiné jmenuji například zákon o péči o zdraví lidu a zákon o životním prostředí. Existuje samozřejmě ještě řada podzákonných předpisů, které stanoví konkrétní normativy, jež nesmějí být překračovány.

Na jedné straně se upozorňuje, že ministerstvo obrany souhlasí s tím, že dochází k porušování zákonných norem, ale zde dochází k velkému paradoxu. Ministerstvo obrany sice bere v úvahu porušování zákonných norem, ale na druhé straně příslušné orgány ministerstva obrany, resp. ozbrojených složek, vůbec nekonají. Jedná se například o vojenskou hygienickou službu a vojenské stavební úřady, čili dva orgány, které jsou povinny v okamžiku, jakmile zjistí, že dochází k porušování zákonů, že je ohrožováno zdraví obyvatel, okamžitě zakročit a přijmout příslušná opatření.

Naopak z řady skutečností, se kterými jsme byli seznámeni, z řady případů je známo, že vojenské orgány sice jakoby jednají s občany postižených míst, ale vyhýbají se jakékoli konkrétní odpovědnosti a také přijetí jakýchkoli konkrétních závěrů. Za jiné si dovolím přednést případ z letiště v Přerově. Tam, kde obyvatelé Přerovska podnikají již několikaleté martýrium, které zatím nedosáhlo kýženého výsledku. Sice pokud jde o letiště v Přerově, došlo k tomu, že na letišti nedochází momentálně již ke školení vojenských pilotů, je to totiž letiště výcvikové, ale nadále se na tomto letišti provozují proudová letadla a nyní, prosím pěkně, věnujte pozornost tomu, co vám sdělím. Toto letiště slouží ke školení zahraničních pilotů. Kdyby sloužilo ke zvýšení obranyschopnosti našeho státu, je to ještě jakž takž, byť velmi pochybná, možnost omluvy. Ale slouží-li jen - já to řeknu pekelnému kšeftu, protože nic jiného než ďábelský handl to být nemůže, když na jednu stranu misky vah je položen snad jakýsi pozitivní přínos pro náš stát v devizách a na druhou stranu zdraví obyvatel, kteří žijí v okolí letiště. Domnívám se, že právě tento příklad, stejně jako řada dalších příkladů jsou výrazným mementem pro nás všechny, kteří zde sedíme a jsme odpovědni za zdraví a naplňování lidských práv a svobod obyvatel naší vlasti, našeho státu. My bychom právě z tohoto titulu měli uplatnit své právo nejvyššího zákonodárného sboru a nejvyššího kontrolního sboru ČSFR vůči orgánům Rady obrany státu, protože podle příslušného ústavního zákona je to právě Federální shromáždění, kterému je Rada obrany státu i konec konců ministerstvo obrany ze své činnosti odpovědno.

Proto na závěr naší interpelace žádáme, aby jak předseda vlády, který je zároveň předsedou Rady obrany státu, tak i ministr obrany považovali naši interpelaci za naléhavou a okamžitě přijali příslušná opatření, která by za prvé odstranila nečinnost orgánů ministerstva obrany, které mají na starosti uvedení těchto věcí do přijatelného stavu a za druhé, aby přijali i odpovídající legislativní opatření, případně další opatření, která by umožnila odstranit určité vakuum, které v současné době jako relikt posledních čtyřiceti let zůstalo, a to vakuum ve vztahu mezi např. orgány činnými v civilní sféře, např. orgány hygienické služby, které působí v civilní sféře a orgány vojenské hygienické služby, kde nedochází absolutně k žádnému kontaktu a reálné spolupráci.

To by bylo asi vše, co jsem chtěl v této své interpelaci říci. Děkuji vám všem za pozornost a věřím, že pan předseda vlády i pan ministr obrany naší interpelaci urychleně vyhoví. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Inderpelovaní odpovedia písomne do tridsiatich dní. Je iný návrh, aby odpovedali rýchlejšie? (Není.) Ďalší je pán poslanec Váňa, pripraví sa pani poslankyňa Branná.

Poslanec SN V. Váňa: Vážený pane předsedající, vážení poslanci a poslankyně, vážení hosté, necítím se jen poslancem za naše hnutí, ale i za všechny občany naší oblasti, a proto vyřizuji také následující věci.

Obrátil se na mně Český svaz bojovníků za svobodu v otázce smlouvy s SRN. Podávám slovní interpelaci při čtení tohoto dopisu a předávám panu místopředsedovi federální vlády pro ministra zahraničních věcí Dienstbiera:

"Vážený pane poslanče, obracíme se na Vás s prosbou, abyste jako poslanec za náš region informoval Federální shromáždění o našem stanovisku k parafované smlouvě s SRN, i když její přesný obsah neznáme. Zásadně však předesíláme, že nemůžeme souhlasit s tím, aby smlouva, byť jen v náznacích, zpochybňovala neplatnost Mnichova od samého počátku, nebo aby se ex post jednalo o návrat majetku sudetských Němců. Máme totiž obavy, že z hlediska mezinárodního práva by pak byli všichni účastníci národního odboje, zahraniční vojáci a příslušníci zahraničního odboje, političtí vězni, odsouzení říšskoněmeckými soudy pokládáni za velezrádce a partyzáni za bandity. Byla by tím znevážena oběť statisíců bojovníků za naši svobodu, těch, kteří byli fašisty popraveni, umučeni nebo padli v boji.

Pokud nemáme pravdu, nechť nám to příslušný výbor FNS vyvrátí. Dále máme dojem, že by vzniklo nebezpečí anulování nebo zpochybňování škod způsobených okupací. Pokud je nám známo, byly tyto škody v procesu s K.H.Frankem orientačně vyčísleny takto: zabavení finančních prostředků v bankách, záložnách, družstevních peněžních ústavech včetně peněz ve spořitelnách 65 mld., za druhé škody v průmyslu a obchodě 38 mld., škody v zemědělství 45 mld., škody na kulturních památkách 6,5 mld., vojenské škody 42, 5 mld., hodnota zabaveného židovského majetku 30 mld. a současně bylo zabaveno zlato a zlaté mince o hmotnosti 30,5 tuny. Celkové škody byly v této době vyčísleny na 430 mld. Kčs. Jistě nemáme údaje, kolik z této částky již vláda SRN uhradila.

Naprosto však nejsou vyčísleny ztráty na zdraví a životech našich občanů. Podle nám dostupných statistik zahynulo ve druhé světové válce asi 360 tisíc československých občanů, z toho 200 tisíc židovské národnosti. Odsuzujeme tzv. divoký neorganizovaný odsun sudetských Němců v počátečních poválečných měsících. Zapomíná se však na skutečnost, že v mnoha případech byl iniciován teroristickým činy polovojenské organizace Wehrwolf, jejímiž příslušníky byli převážně sudetští Němci. Jsme toho názoru, že aktéři a iniciátoři divokého odsunu by měli být zjištěni a pokud ještě žijí, souzeni. Překvapuje nás však, že za dva roky, co se o tom hovoří, nebylo zahájeno šetření.

My nemůžeme zapomenout na Lidice, Javoříčko a v našem regionu na Ploštinu, Vařákovy Paseky a další osady, kde byli lidé zaživa upalováni. Diskutuje se o návratu majetku, případně náhrady škod sudetským Němcům. Nikdo však nehovoří o náhradě škod českým občanům.

U příležitosti 50. výročí atentátu na Heydricha bychom chtěli jen na okraj připomenout osud osmi dětí, příbuzných kapitána Valčíka, jednoho z účastníků atentátu. V souvislosti s ním bylo popraveno 14 jeho příbuzných a po nich zůstalo 15 sirotků. Jejich majetek byl buď zabaven nebo rozprodán. Nikdo z naší strany ani za komunistické vlády ani dnes, přesto že jsme o této skutečnosti informovali Kancelář prezidenta republiky, jim nevyjádřil své politování nebo soucit. Obdrželi jen kus papíru z FMNO, kterým se jim dostává "morálního odškodnění."

My, členové Českého svazu bojovníků za svobodu, nejsme nepřáteli Němců, ani nechceme narušovat dobré sousedské vztahy. Abychom to dokázali, navrhujeme, aby na znamení usmíření k 50. výročí uzavření příměří v Evropě byly identifikovány hroby padlých německých vojáků v České republice a jejich pozůstatky byly na náklady vlády SRN převezeny na vojenské hřbitovy do Německa. Pokládádme to za akt humanity. My nejlépe víme, jak je to bolestné, když nejbližší příbuzní nemohou položit kytici na hroby svých blízkých. Děti příbuzných kapitána Valčíka vám to rovněž potvrdí.

Přirozeně, že toto nemůžeme recipročně požadovat po vládě SRN. Popel umučených nebo popravených byl rozset neznámo kde nebo jakési zbytky nějakého popela byly nedůstojným způsobem vráceny příbuzným na jejich náklad.

Prosíme, aby tento dopis nebyl chápán jako výraz nějakého vypjatého nacionalismu. Je to pouze vyjádření snahy po vzájemném usmíření, odsouzení nesmyslnosti vzájemných válek v naší společné tisícileté historii. S úctou předsednictvo Svazu bojovníků za svobodu, OV Zlín, podepsán Dr.Emil Máčel.

Shrnu to tedy. Je nepřijatelné, aby ve smlouvě SRN - ČSFR zůstala nejistota hranic, aby nebyl považován odsun za vyhnání, protože to bylo na základě dohod vítězných velmocí a další podobné věci jako nulita platnosti Mnichova. Já i moje hnutí se s tímto dopisem ztotožňujeme.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Interpelovaný odpovie poslancovi písomne do tridsiatich dní. Ďalej sa prihlásila pani poslankyňa Branná, pripraví sa poslanec Zlocha.

Poslankyně SL D. Branná: Vážené Federální shromáždění, ve své interpelaci se obracím na pana dr. Čalfu a současně na pana místopředsedu vlády Mikloška a na pana místopředsedu vlády a ministra ing. Klause.

Přijetím státního rozpočtu na rok 1992 jsme přijali rovněž kapitolu všeobecná pokladní zpráva a v ní položku 2 miliardy, určenou na řešení problematiky národností. Bohužel podle toho, co se mi podařilo zjistit osobními dotazy jak u místopředsedy pana Mikloška, tak u náměstka ministra financí pana Kočárníka, neexistují žádná kritéria, podle jakých by se mělo hospodařit s touto částkou. Navíc mám nově informace, že celá tato částka má být určena do rozpočtu Slovenské republiky.

Dotazuji se proto pana premiéra, jak s touto částkou bude naloženo a na základě jakých kriterií, dále kdo je zodpovědný za hospodaření s touto částkou, zda federální ministerstvo financí nebo Úřad vlády, nebo úřad místopředsedy pana Mikloška.

Jsem přesvědčena, že kriteria, podle kterých by se mělo hospodařit s touto částkou, úzce souvisejí se zásadami politiky federální vlády vůči národnostem. Takové zásady byly připraveny expertní komisí už začátkem léta loňského roku, bohužel zatím nebyly ve vládě projednány a schváleny.

Proto žádám pana předsedu vlády a pana místopředsedu Mikloška, aby v rámci svých kompetencí urychlili projednání a přijetí tohoto dokumentu.

Se státní dotací souvisí situace národnostního tisku. V mém případě se zmíním jen o polském národnostním tisku. Ten se skládá z deníku Glos ludu a z měsíčníku Zwrot. Oba tyto tituly jsou závislé na dotacích. Jejich náklad je limitován počtem příslušníků polské národní menšiny. Příslušníků polské národní menšiny je něco přes 60 tisíc. Z toho vyplývá, že při nízkém nákladu jak deník, tak měsíčník nemohou přinášet zisk.

Vydavatelé se snaží získat z vlastních zdrojů finanční prostředky na krytí této ztráty, ale bohužel nemohou ji pokrýt vcelku. Jsem přesvědčena, že Listina základních práv a svobod, ve které je mimo jiné i právo příslušníků národních menšin na získání a rozšiřování informací v mateřském jazyku, která je u nás uvedena ústavním zákonem nám dává podklady k tomu, abychom žádali o státní dotaci na účely vydávání národnostního tisku.

Bohužel ministerstvo kultury České republiky, které bylo v termínu požádáno písemně o umístění dotací na národnostní tisk, ve svém rozpočtu naši žádost zamítlo s odůvodněním, že národnostní tisk bude plně kryt z rozpočtu federace. Z rozpočtu federace zatím kryt není a které potřeby národností budou kryty, se zatím neví. Kriteria, jak jsem se zmiňovala, neexistují.

Třetí moje žádost na pana předsedu vlády je, aby vláda rozhodla, jakým způsobem bude zajišťovat vydávání národnostního tisku a jakým způsobem bude zajišťovat realizaci práv národností na informaci v mateřském jazyce.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Jeden z interpelovaných členov vlády je prítomný. Pýtam sa ho, či má k tejto interpelácii stanovisko. Prosím pána Mikloška o slovo.