Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Schneiderovi. Faktickú
poznámku má pán poslanec Wagner.
Poslanec SL J. Wagner: Omlouvám se, budu velmi stručný,
jsem přihlášen do této rozpravy, ale
nemohu nereagovat na stanovisko pana poslance Schneidera, který
kritizuje federální ministerstvo kontroly za podání
zprávy z formálních důvodů
a klade otázku, jakým právem federální
ministerstvo kontroly zprávu Federálnímu
shromáždění předložilo.
Mě spíše zajímá věcný
obsah této zprávy a věcné stanovisko
federálního ministerstva financí k této
zprávě.
Opakuji otázku, kterou jsem přednesl ve schůzi
výborů pro plán a rozpočet pro pana
ministra financí, aby věcně odpověděl,
co z této zprávy považuje za vadné a
s čím musí souhlasit, protože jeho stanovisko
je důležité. A považuji tuto otázku
za tak závažnou, že ji kladu podle § 57
zákona o jednacím řádu Federálního
shromáždění, který předpokládá,
že pokud ministr může odpovědět,
odpoví hned.
Ještě bych považoval za důležité
připomenout, že ve výboru tato otázka
byla položena a že pan ministr jistě měl
příležitost a jistě se se zprávou
seznámil.
Současně si dovoluji položit druhou formální
otázku, kterou považuji formálně za
velmi důležitou, který orgán této
federace ve spolupráci, protože jsou tam zastoupeny
republiky, s kterým orgánem které republiky
ustavil finanční radu České a Slovenské
Federativní Republiky. Je to rovněž otázka
podle zákona o jednacím řádu adresovaná
panu ministru financí a místopředsedovi vlády
panu Klausovi. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi v rozprave
pani poslankyňa Adrianová, pripraví sa poslanec
Ivan Fišera.
Poslankyně SN M. Adrianová: Vážený
pán predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, mala som dva pozmeňujúce návrhy.
Žiaľ, pán poslanec Schneider ich tiež použil,
takže sa pripájam. Pod číslom 1 ods.
3 vypustiť a pod číslom 2 ods. 1 vypustiť.
Nebudem to zdôvodňovať, pretože to isté
použil pán poslanec Schneider. K vystúpeniu
pána poslanca Borguľu len toľko, že správa
je výborná, je to úspech 8,5 milióna
zaregistrovaných a do 48 hodín vydať náhradné
kupónové karty, za to si zaslúži pán
minister Klaus poďakovanie, ako aj minister Českej
republiky a minister Slovenskej republiky. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Slovo má poslanec Ivan Fišera, pripraví
sa Jozef Košnár.
Poslanec SN I. Fišera: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, přirozeně, mohli
bychom dnes zde opravdu politizovat, protože bych mohl připomínat
své otázky na pana místopředsedu,
tehdy ještě ministra, Klause v době, kdy byl
přijímán zákon o privatizaci a kdy
se mi nedostalo zcela konkrétních odpovědí.
Samozřejmě mohlo by to být dnes poněkud
škodolibé, kdybych tyto věci připomínal,
a nepovažuji to za vhodné. Myslím, že
je třeba spíš se podívat sami na sebe
jako na parlament v tuto chvíli, jakou pozornost jsme věnovali
přípravě kupónové privatizace.
Pan místopředseda zde říkal - doufám,
že ho přibližně cituji dobře co
do základní myšlenky - že se není
třeba znervózňovat, že zákon,
který se týká úpravy činnosti
nebo působnosti investičních společností
a investičních privatizačních fondů,
je připraven a vše je v pořádku.
V hospodářských výborech jsme přijali
usnesení, které se promítlo do návrhu
usnesení výborů pro plán a rozpočet,
kde se také hovoří o tom, že je třeba
maximálně zprůchodnit přijetí
zákonů, které by regulovaly finanční
a kapitálový trh.
Ale já bych se chtěl obrátit na nás,
přestože mnozí odcházejí v tuto
chvíli, kolik času a pozornosti jsme my věnovali
této otázce, kolik pozornosti jsme jí věnovali
ve srovnání s mnohými jinými, byť
ideologicky velmi kudrnatými a velmi výraznými
problémy, a přitom jsme zcela opomenuli tak závažnou
věc, jako je vytvořit zákony pro regulaci
institucí, které budou rozhodovat o bohatství
této země.
Nechci kritizovat vládu, protože považuji za
evidentní chybu, že to nebylo dáno dříve.
Já jsem znepokojen, ale považuji to i za svoji chybu,
že jsme se nedokázali nad touto věcí
znepokojit dříve. A myslím si, že se
týká nás všech a že si zde můžeme
společně vzájemně říci,
že jsme chybu udělali.
Naší povinností je nyní dosáhnout,
aby tyto zákony byly přijaty co nejdříve
a přednostně před mnohými zákony
ostatními, protože kromě toho, že zde
hovoříme o tak závažných věcech,
jako je Ústava, musíme se také zabývat
otázkami hospodářskými.
Nemám pocit, že by paní ministryně trpěla
nějakou schizofrenií, ještě jsem si
toho u ní nevšimnul, myslím si, že ani
toto ministerstvo netrpí schizofrenií. Domnívám
se, že nemá smysl se bavit ani tolik o tom, kde jsou
jaké pravomoci. V tuto chvíli je třeba zcela
konkrétně jednat, protože já prostě
nechápu jednu základní věc. Jak je
možné, že jsme vytvořili fondy, aniž
by byly pro ně regulace v zákoně. Že
jsme připustili toto vytvoření. Jak je to
možné? Jestliže mají tak závažné
instituce existovat, od začátku mají mít
pravidla pro rozhodování. A to je elementární
skutečnost a pravda. Pánové, jestli chceme
právní řád, tak přijímat
zákony v době, kdy už instituce existují
a lidé jim dávají svoje kupónové
knížky, to je prostě smutný humor. A
nyní ho musíme společně odstranit.
Dovolte mi ještě dvě otázky, které
budou souviset s tím, co navrhnu do usnesení.
Postrádám ve zprávě informaci o tom,
jak se chovají podniky v době před kupónovou
privatizací. V průběhu kupónové
privatizace, jak se budou chovat, to nemůže zatím
pan ministr říct, to chápu, to je přirozené.
Ale myslím si, že takovou zprávu budeme potřebovat.
Pan místopředseda o tomto chování
již hovořil, nedokážu přesně
říct kde ani okamžik vysílání
v rozhlase, ale upozorňoval na rizika inflace, která
souvisejí s chováním podniků v této
době. Je to tak, je to přirozené, ten problém
zde existuje. Myslím, že by stálo za to o něm
hovořit. Ale chtěl bych položit otázku,
zda je možné v této souvislosti ještě
říci, jak se podniky chovají před
privatizací a jak pan ministr očekává,
že se budou chovat v průběhu této privatizace
a po ní.
V jedné ze zpráv vlády jsme se dočetli,
že neumíme dost dobře předvídat,
jak se budou privatizované podniky chovat. A já
si myslím, že to je dost důležité.
To je také důvod, proč doporučuji,
aby do třetího bodu usnesení, které
je předkládáno, bylo doplněno - přečtu
to nejdřív celé a pak řeknu, co je
třeba doplnit: "Požadují od předsednictva
Federálního shromáždění
ČSFR předložit na 21. společné
schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění
návrh na ustavení komise Federálního
shromáždění pro dohled nad privatizací
včetně volby členů této komise"
- a já navrhuji doplnit: "a pověřit
ji mimo jiné úkolem analyzovat chování
podniků před privatizací i v jejím
průběhu". Já se totiž obávám,
že dochází k takovému rizikovému
chování našich podniků, které
může být velmi nebezpečné. My
budeme možná muset v určité fázi
uvažovat o tom, co s těmi podniky, které doposud
privatizovány nejsou nebo nejsou zařazeny v první
vlně pro privatizaci. Já jsem se totiž ptal
na to, co se s nimi bude dít, a odpověď zněla:
"Budou zařazeny do dalších vln."
Má otázka, co se s nimi bude dít při
tomto procesu, mně nebyla nikdy zodpovězena. Já
bych rád tuto odpověď znal.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi v rozprave
pán poslanec Jozef Košnár, pripraví
sa pán poslanec Miroslav Macek. Ďalej je do rozpravy
prihlásený pán poslanec Houška, Zán
a Wagner.
Poslanec SN J. Košnár: Vážený pán
predsedajúci, dámy a páni, pán podpredseda
vlády tu uviedol, že privatizácia je chrbticou
celého transformačného procesu. Zastávam
rovnaký názor a práve preto som očakával,
že vláda bude tejto "chrbtici" venovať
náležitú pozornosť, že bude iniciovať
(prípadne parlament že bude iniciovať) vytvorenie
takéhoto legislatívneho korzetu, ktorý by
nedovolil tejto vyvíjajúcej sa "chrbtici",
aby sa deformovala hneď pri svojom zrodení.
Bohužiaľ, nemám ten pocit, že správa,
ktorú predložila vláda, je správou,
ktorá by plnila tú úlohu, ktorú mnohí
z nás očakávali, aj keď by som priznal,
že z litery zadania, ktoré bolo iniciované
pánom poslancom Senjukom, mohla federálna vláda
túto správu pojať ako viac či menej
presný, viac či menej detailný popis organizačných,
technických a iných predpokladov a procesov, ktoré
sa pri uplatňovaní kupónovej privatizácie
doteraz použili.
Mám na zreteli predovšetkým skutočnosť,
že prax prípravy veľkej privatizácie rezignovala
v príslušnom zákone o veľkej privatizácii
deklarovaný súbeh a súťaž rôznych
privatizačných metód a foriem, tradičných
aj nových privatizačných metód a že
sa favorizuje kupónová metóda. Preto nie
je divu, že pohľad na privatizáciu sa zužuje
na popis kupónovej privatizácie. Iste že tu
môže odznieť tvrdenie, že vysoký podiel
kupónovej formy si podniky vybrali sami. K tomu je však
treba uviesť, že podmienky a výber mali a majú
podniky značne obmedzené. A situácia, v akej
sa podniky nachádzajú, viedla tieto podniky k tomu,
aby využili rozptýlenie vlastníctva ani nie
tak pre vytvorenie súkromnovlastníckych vzťahov,
ako skôr na vytvorenie vlastníckych vzťahov,
ktoré sú skôr charakteristické pre
verejný sektor. Vlastný priebeh privatizácie
má veľa rizík. Pripomeniem len niektoré
z nich, o ktorých sa už moji predrečníci
okrajovo zmieňovali. Napríklad tá skutočnosť,
že sa predlžuje obdobie, kedy podniky nepodnikajú,
kedy čakajú na vyriešenie vlastníckych
vzťahov. Skutočné podnikateľské
projekty či zámery sa zrejme sformujú až
po privatizácii. Preto sa domnievam, že je do určitej
miery zavádzajúce tvrdenie, že podnikateľské
záujmy ako povinná súčasť privatizačného
projektu dávajú občanovi možnosť
ohodnotiť budúce šance podniku, do ktorých
môže eventuálne priamo občan investovať.
Po druhé, existujúci daňový systém
podceňuje časť podnikového managementu
k tomu, aby aj umelo zhoršoval výsledky a situáciu
v podniku, aby si vytvoril možnosť získať
potom s relatívne nízkou trhovou hodnotou akcie
príslušného podniku, resp. aby si vytvoril
podmienky pre vypracovanie a prijatie takého konkurenčného
privatizačného projektu, ktorý z hľadiska
autorov tohto privatizačného projektu môže
byť úspešný, ale súčasne
môže znamenať, pokiaľ to nepoviem veľmi
tvrdo, niečo, čo sa blíži k defraudácii
štátneho majetku.
V súvislosti s privatizáciou verejnosť znepokojuje
rad otázok. Napríklad, či budú nové
transformované podniky skutočne nezávislé
na vplyve štátnej byrokracie a ich mocenských
štruktúr, kto bude predstavovať efektívnych
vlastníkov, keď v správnych radách privatizačných
fondov sú tí samí, ktorí vo veľkej
miere zodpovedajú za súčasný stav
podniku. Alebo pôjde o nové lobbistické zoskupenia?
Kde sú rozvojové impulzy štátnej politiky,
nové smery štruktúrnej a proexportnej politiky
toľko proklamované, ale žiaľ stále
veľmi absentujúce.
Privatizácia je samozrejme v chode a nejde o to, aby sa
zahrala do autu. Ide o to, že keď sa uvedené
okruhy problémov a rad ďalších, o ktorých
sa tu už hovorilo, dôkladnejšie nevyriešia,
môže to viesť k výraznej dezilúzii
verejnosti, výsledkom čoho môže byť
nielen rozčarovanie z privatizácie, to sa už
začína dostavovať - ale môže to
byť aj strata dôvery v úspešnosť alebo
v zámery celého transformačného procesu.
Je mi skutočne trochu ľúto, že znenie
správy, ktorú prerokovávame, nie je referentskou
správou, ale správou vlády, predkladanou
najvyššiemu zákonodarnému zboru. Priebeh
kupónovej privatizácie upravujú len podzákonné
normy. Na potrebu jasných právnych noriem v tejto
oblasti sa poukazovalo vlastne od začiatku a explicitne
prinajmenšom na 13. spoločnej schôdzi oboch
snemovní v mnohých vystúpeniach - požiadavky
legislatívno-zákonnými aktmi, normami upravili
celý proces prípravy a v priebehu privatizácie
zazneli. Stačí si len preštudovať protokoly
z 13. schôdze. Okrem toho v dávnejšej, ale aj
v nedávnej minulosti celý rad významných
zahraničných odborníkov, nielen ako jednotlivcov,
ale významných inštitúcií upozorňovali
na to, že program privatizácie zrejme presahuje administratívne
možnosti vlády, že seriózne zhodnotenie
je prakticky nemožné a že celý proces
bude riadený a kontrolovaný vládou len v
malej miere. Myslím si, že toto očakávanie
sa, bohužiaľ, naplnilo a obavy potvrdili. Pravidlá
a dozor, aby sa zabránilo defraudáciám a
aby bola zabezpečená ochrana investorov, zatiaľ
neboli vytvorené.
A ešte dovoľte jednu poznámku, ktorá sa
mňa ako občana dotýka. Koncipienti správy
robia z núdze cnosť istými tautologickými
tvrdeniami. Budem to dokumentovať aspoň na troch pasážach
predkladanej správy.
Po prvé, absencia legislatívnych a inštitucionálnych
podmienok pre fungovanie kapitálového trhu sa v
tejto správe oceňuje ako faktor, ktorý vytvorí
potrebný tlak na urýchlenie a založenie fungujúceho
trhu.
Druhé takéto tvrdenie - časová tieseň
spôsobená nedodržaním podmienok stanovených
vo vládnom nariadení sa zľahčuje a oceňuje
sa ako faktor so silnými motivačnými účinkami
pre naplnenie dohodnutého harmonogramu postupu.
Tretia takáto "perla": Obavy vyvolané
aktivitou investičných privatizačných
fondov sa oceňujú ako účinný
stimul pre legislatívne práce, potrebné pre
reguláciu kapitálového trhu.
Mohli by sme pokračovať a nájsť takýchto
pasáží celý rad, ktoré skutočné
problémy, ktoré tam existujú, zľahčujú
a skôr ich vydávajú za čosi pozitívneho,
než za zanedbanie alebo nie včasné postihnutie
problémov, ktoré realita prináša. Teda
ignorovanie týchto skutočností sa zastiera
veľmi sebavedomím, ale ako som sa snažil aspoň
ukážkovo dokumentovať aj svojím spôsobom,
cynickým tónom, keď to všetko sa vydáva
za čosi, čo má obrovský výchovný
efekt. Ja si myslím, že naozaj to tento efekt má,
totiž že zbavilo občana ilúzií
o kupónovej privatizácii a o úlohe vlády
pri príprave a právnom regulovaní tohto procesu.
Jednu záverečnú poznámku: Pán
poslanec Schneider tu predniesol pozmeňujúce návrhy.
Pripojila s k nim kolegyňa Adrianová. Myslím,
že zmysel týchto pozmeňujúcich návrhov
je asi taký, ako keď sme pred viac ako pol rokom prerokovávali
v tomto Federálnom zhromaždení veľmi závažnú
a dôležitú správu vlády o stave
hospodárstva, o zámeroch v hospodárskej politike
do konca roku 1991 a na rok 1992. Rovnako bolo navrhnuté
uznesenie, ktoré okrem nič nehovoriacej formulky
"berie na vedomie" konštatovalo určité
skutočnosti, upozorňovalo na niečo, niečo
požadovalo. Zvolila sa taká taktika, že pozmeňujúcimi
návrhmi sa vypustilo všetko a zostalo len uznesenie.
"Federálne zhromaždenie berie na vedomie predloženú
správu." Konštatovali sme vtedy mnohí,
že tým sa Federálne zhromaždenie vzdalo
svojej kontrolnej funkcie.
Chcel by som dúfať, že tejto kontrolnej funkcie
sa nevzdá po druhýkrát pri prerokovávaní
tejto správy. Chcem oznámiť, že poslanci
Strany demokratickej ľavice budú hlasovať pre
to znenie uznesenia, ktoré pripravili výbory pre
plán a rozpočet.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďalej vystúpi v rozprave Miroslav Macek,
pripraví sa František Houška.
Poslanec SN M. Macek: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové. Jsem rád, že pánové
Burguľa, Zeman a další, nestudovali medicínu,
ve které se zdlouhavá rozhodnutí a obstrukce
projevují rychle, viditelně a většinou
nezvratně. Pokud by totiž podobným způsobem,
jakým přistupují k privatizaci vůbec
a k privatizaci kupónovou metodou zvláště,
přistupovali k léčbě těžce
nemocného,- a ekonomika, jak nám ji zachoval předchozí
režim, je těžce nemocným pacientem, -
pokud by čekali na dokonalé zákony či
volili konsilia nad lůžkem nemocného na místo,
aby mu poskytli bezodkladnou první pomoc, pak pacient by
s největší pravděpodobností zemřel.
Jen jim přeji, aby se s podobně jednajícími
lékaři, nikdy nesetkali.
Navrhuji vzít zprávu vlády prostě
na vědomí a začít bez odkladů
s první pomocí, s privatizací. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Prosím teraz pána poslanca Houšku.
S faktickou poznámkou sa hlási poslanec Soukup.
Poslanec SL J. Soukup: Moje faktická poznámka vyplývá
z lehkého podráždění nad způsobem
vedení diskuse. Obávám se, že daleko
horším faktem, než že někteří
poslanci FS nestudovali medicínu je, pokud se lékaři,
- jsem také původním povoláním
lékař -, zásadním způsobem
koncepčně a tematicky zapojují do tak náročných
ekonomických témat, jako je kupónová
privatizace. (Potlesk.) Z těchto důvodů zatím
žádám pouze vysvětlení. A žádné
z takovýchto vysvětlení jsem dosud neobdrželi.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Slovo má pán poslanec Houška.
Poslanec SN F. Houška: Vážení kolegové,
nejsem elitář, ale musím utrousit jednu jedovatinu
po tom, co jsem zde dnes slyšel. Musím říci,
že o mnohých lidech lze říci, že
jsou odsouzeni k věčné nezletilosti.
Prostudoval jsem si zprávu, kde jsou řečeny
některé soudy. A soudy obvykle mají být
vyřčeny po té jestliže jsou správné
premisy. A je tam řečeno například:
Ve zprávě nejsou doceněna rizika kupónové
privatizace; posoudit rizika nežádoucí monopolizace
kapitálového trhu atd., atd.
Vážení pánové a dámy,
kde to jsme? Mluvíme o kupónové privatizaci,
to znamená o souboru jednání, které
v podstatě je v tomto státě poprvé,
má v podstatě premiéru. Čili kde chceme
hledat nebo nehledat rizika? Vy dobře víte, že
v jakékoliv aktivitě v tomto směru vždy
rizika jsou a tato rizika se předpokládají,
ale nelze je předem stanovit. Nevědí to ani
renomovaní světoví ekonomové, nositelé
Nobelovy ceny.
Chtěl bych vám říci další
věc, to je otázka skutečně absence
dobrých premis. Mluví se o tom, že v této
zprávě je absence odpovídající
zákonné úpravy činnosti IPF. My stále,
jak to vidím, se vlastně pohybujeme - jak jsem tady
vždycky s oblibou říkal - v předchozí
doktríně práva. Každý, protože
neměl své vlastní vědomí, neměl
svůj vlastní rozum, musel mít vše normované
zákonem. Pánové, zapomínáme
na jedno, že právě v této oblasti jsme
nedávno schvalovali zákon o akciových společnostech.
Pouze na to se rozpomeňte.
Který bod mě jaksi trochu rozběsnil, protože
zcela neodpovídá dobrému hodnocení
a myšlení, je bod čtyři. To je totiž
požadavek na Generální prokuraturu, aby prošetřila
možné porušení zákonů, jako
je obchodní zákoník. Prosím vás,
to je základní neznalost činnosti prokuratury.
Jednak každému je jasné, že u zákona
se předpokládá, že tu je buď jeho
dodržování nebo jeho možné porušování.
To je základní předpoklad základní
kánon. Čili nenáleží generální
prokuratuře prošetřování možného
porušení. Prokuratura může prošetřit
pouze to, jestliže je tady závažné podezření,
že byl spáchán trestný čin nebo
jiná nedovolená činnost. Žádám
vás, abyste k obsahové složce toho zaujali
kritické stanovisko a zcela se přikláním
ke kolegovi předřečníkovi.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Houškovi, faktickú
poznámku má poslanec Jurečka.
Poslanec SL J. Jurečka: Pane předsedající,
dámy a pánové, přemílá
se tady poměrně velmi mnoho absence právních
norem pro činnost IPF. Samozřejmě si uvědomuji
potřebu zákona o investičních společnostech
a fondech, ale chtěl bych nám všem připomenout
to, co bychom měli vědět, kdybychom věnovali
své vlastní práci tolik pozornosti, jakou
věnuje vláda kupónové privatizaci,
i když pan poslanec Košnár ji shledává
nedostatečnou. Ne. Některá vystoupení
mě utvrzují v tom, že se tady prezentuje poslanecká
neznalost.
Investiční privatizační fondy jsou
akciovými společnostmi, tudíž musejí
respektovat § 154 - 220 obchodního zákoníka.
Tento fakt umožňují § 1, 25 a 46 zákona
č. 92/91 Sb.
Co se týče obavy skupování vlastních
akcií, právě námi schválený
§ 161 obchodního zákoníka omezuje nákup
akcií na 4 případy, z nichž přichází
v úvahu pouze jediný. V souladu se zákonem
a stanovami tehdy, když se zvyšuje nebo snižuje
základní jmění. Zákon, v tomto
případě námi schválený
zákon,
předepisuje k tomu splnění řady věcných
a časově náročných podmínek,
jako je souhlas valné hromady dvoutřetinovou většinou
atd. Takže ani tento případ prakticky nepřipadá
v úvahu, nehledě k tomu, že dnes IPF nic kupovat
nemohou.

