Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Chce sa ešte niekto, prosím, vyjadriť? Pán poslanec Mandler.

Poslanec SL E. Mandler: Pane předsedající, když je rozprava víceméně u konce, chci pouze v technické poznámce říci jakousi impresi člověka, který skutečně těmto hospodářským věcem málo rozumí. Prosím, abych nebyl podezírán, že se na předložený návrh usnesení dívám asi tak, jako se to dřív bralo, když se říkalo: víte, musíme mít ty věci mobilizačně.

Když si přečtu usnesení jakožto člověk, který není zainteresován jinak než těmi tisíci korunami, tak mám dojem, že čtu o něčem, co buď už beznadějně zkrachovalo, tedy kupónová privatizace, anebo je na nejlepší cestě k tomu, aby beznadějně zkrachovalo pokud my tomu, parlament, nezatrhneme tipec. Říkám to jako svou impresi - byl zde jiný, opačný návrh usnesení, který se mi zdál mnohem vhodnější, protože do spoustu věcí my nevidíme a nebylo by dobré, kdybychom si teď hráli na zlé sudičky něčeho, co může vyspět v docela solidního mládence. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Mandlerovi, chce ešte niekto vystúpiť? (Nikdo se nehlásil.) Udeľujem slovo pani ministerke kontroly Kořínkovej.

Ministryně kontroly ČSFR K. Kořínková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych velice stručně uvedla některé informace, které zde dnes byly řečeny, na pravou míru.

Za prvé bych vám chtěla sdělit, že federální ministerstvo kontroly není schizofrenní, ale v souladu se zákonem, který jste přijali, je orgánem vlády a zároveň spolupracuje s Federálním shromážděním. Pokud Federální shromáždění, tedy poslanci nebo skupina poslanců, výbor nebo předsednictvo nás požádá, abychom určité informace jim sdělili, máme povinnost je sdělit. Pokud jde navíc o informace, které vyplývají z plánované prověrky velké privatizace, jak je to v návrhu našeho materiálu uvedeno, která byla zahájena v listopadu loňského roku a je prováděna všemi třemi kontrolními orgány federace i republik, myslím si, že je naší povinností - a není to v rozporu ani s kontrolním řádem - abychom něco takového předložili. V každém případě by bylo v rozporu, kdybychom to předložili sdělovacím prostředkům. Pro mne ovšem bylo velikým překvapením, když jsem se dověděla, že je v pátek projednávána - a to ze sdělovacích prostředků - naše zpráva. My jsme žádnou zprávu nepředložili, byla to pouze informace pro poslance výboru pro plán a rozpočet, kteří s ní mohli naložit podle svého uvážení. Tato zpráva vychází pouze z dílčích výsledků té velké prověrky, o které jsem hovořila. Také jsem nebyla na toto jednání v pátek pozvána. Teoreticky bych se ani nedověděla, pokud bych sem dnes neposlala své spolupracovníky, že se projednává tato zpráva již dnes odpoledne, protože podle plánu to původně bylo určeno spíš na zítřek ráno. Ráda jsem ale přišla, abych si vyslechla všechny vaše názory i na práci federálního ministerstva kontroly.

Dovolte mi, abych sdělila jednu zásadní skutečnost, kterou jsem v této diskusi nepostřehla. Federální vláda se touto zprávou pro vás zabývala dvakrát - na svém jednání 23. ledna a následně na svém jednání 30. ledna. Jakými problémy se zabývala, bych ocitovala jenom asi následujícím výběrem: Bylo projednáno, že ve vybraných registračních místech bude registrace prodloužena do konce února 1992, ministerstvo financí bude průběžně vydávat seznamy schválených privatizačních projektů, předkolo kupónové privatizace bude zahájeno 17. února 1992 a v té souvislosti budou občané upozorněni jakým způsobem se postupuje v případě, že chtějí změnit své rozhodnutí s uplatněním svých kupónů, učiněné písemně před tímto datem a že v případě znehodnocení kupónové knížky zaplatí poplatek 500 korun. Dále například, že veřejnost bude upozorněna, že podle právních předpisů jsou možné jen dvě formy kupónové privatizace, a to osobní účast nebo účast prostřednictvím investičních privatizačních fondů. Všechny ostatní formy jsou právně neplatné. To bylo v době, kdy jsme se ze sdělovacích prostředků i z některých informací, které vláda dostávala, dostávali informace, že jde například o přenechávání kupónových knížek obecním úřadům, které takovýmto způsobem by chtěly v určitém rozsahu podnikat.

Federální ministerstvo financí urychleně připraví návrh zákona o investičních privatizačních fondech a předloží je vládě. Zároveň se hovořilo o tom, v jakém rozsahu by měla být připravena novelizace nařízení federální vlády č. 383/1991 Sb. o vydávání a použití investičních kupónů a vyjasněno druhé kolo privatizace. Za týden poté jsme se dále zabývali především novelizací tohoto nařízení vlády. Zde byla uvedena řada námětů jakým způsobem sladit dosud platná legislativní opatření s průběhem privatizace. Čili nešlo o to, co zde bylo diskutováno, že opatření vlády nebo legislativa by sešněrovávaly privatizaci, ale průběh privatizace, jak byl zaznamenán, sladit s právem. Je to velice obtížné, protože z hlediska legislativy by se takto postupovat nemělo. Ale naše snaha ve federální vládě byla především orientována na to, abychom podpořili kupónovou privatizaci a vytvořili odpovídající podmínky všem občanům, kteří se v kupónové privatizaci chtějí zúčastnit. Tady jsme rovněž přijali v souladu s doporučením Legislativní rady úpravu § 16a, odst. 1, ve kterém se hovoří, že členem předsednictva nebo dozorčí rady investičního privatizačního fondu nemůže být pracovník orgánů státní správy federace, republik nebo pracovník Státní banky československé. Nedávali jsme do tohoto návrhu "osoby jim příbuzné nebo blízké" a nedávali jsme tam také poslance zákonodárných sborů. Takže připomínky tohoto druhu v žádném případě nebyly předloženy vládě.

Další poměrně dost závažný moment, kterého se týkala úprava nařízení vlády č. 383, se týkal skutečnosti, aby investiční privatizační fond současně se všemi svými informacemi, uveřejnil rovněž splnění podmínek uložených mu v souvislosti s udělením licence. Protože řada otazníků, o kterých jste i vy zde hovořili, byla vysvětlena příslušnými zástupci obou republik, kteří hovořili o tom, že takto byly stanoveny podmínky pro odsouhlasení tohoto privatizačního fondu jejich příslušnými ministerstvy v působnosti republik. Stačí, když tyto podmínky budou zveřejněny.

Další dílčí kroky můžete sledovat porovnáním původního nařízení vlády č. 383 a novely nařízení vlády, která byla schválena usnesením vlády č. 65 z 30. ledna t.r.

Závěrem svého vystoupení bych chtěla říci jedno: Pokud se neustále budeme obviňovat z toho, že jedna či druhá strana politizuje v kupónové privatizaci a budeme si vkládat vzájemně do úst nevěcné argumenty, spíš politické, budeme přešlapovat stále na místě. Naším společným cílem by mělo být, abychom zabezpečili pro každého občana, který má zájem účastnit se celého velkého transformačního procesu v rámci privatizace právní prostředí pro to, aby jeho práva, ale i jeho povinnosti byly přesně stanoveny. O nic jiného v právním státě nejde. A federální vláda se v tomto směru velice obsáhle těmito skutečnostmi zabývala. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem ministerke Kořínkovej. Teraz bude reagovať na vaše pripomienky alebo otázky generálny prokurátor, pán Gašparovič.

Generální prokurátor ČSFR I. Gašparovič: Vážený pán predsedajúci, vážené panie poslankyne, vážení páni poslanci, bol som priamo vyzvaný, aby som zareagoval k tejto diskusii k otázkam, ktoré riešila federálna vláda, k otázkam privatizácie.

Chcem povedať len toľko, že 23. januára na zasadnutí federálnej vlády mimo program došlo k vyzvaniu pána ministra financií, aby predniesol informačnú správu o stave privatizácie. V rámci tejto diskusie som sa zapojil aj ja, kde som predniesol prakticky predbežný názor na upozornenie, ktoré mienim dať pánu ministrovi financií a pánu podpredsedovi vlády. Išlo tu o niekoľko sporných otázok z hľadiska výkladu práva a z hľadiska výkladu tohto nariadenia, kde došlo, povedal by som, k takému stretu, ako povedal pán minister financií, k stretom názorov právnych a stretom názorov ekonomických.

V prvom rade tu išlo o tzv. schválený privatizačný projekt podľa § 10 ods. 2 vládneho nariadenia. Prokuratúra zaujala stanovisko, že len schválený privatizačný projekt môže dať pokyn k tomu, aby sa privatizácia začala. Z hľadiska vysvetľovania iných členov sa hovorilo, že došlo k určitej premise, kde došlo v zátvorke ku slovu, ktoré tam nemalo byť. To bol jeden zo sporov.

Druhý spor bol v rámci § 17, pokiaľ išlo o dávanie kupónových knižiek. Aby som vás informoval, môžem vám predniesť časť tohto upozornenia, ktoré som po tejto diskusii adresoval pánu ministrovi a oznámenie som dal aj federálnej vláde, kde sme jednoznačne konštatovali, že začiatok a koniec časového obdobia, v ktorom je možné vykonať registráciu kupónových knižiek, stanoví Federálne ministerstvo financií, pričom podľa ustanovenia § 10 ods. 2 tohto nariadenia registráciu kupónových knižiek je možné začať až po zverejnení zoznamu projektov. Zoznam projektov so zreteľom na ustanovenie § 3 ods. 1 písmeno a) tohto nariadenia vlády ČSFR je zoznamom schválených privatizačných projektov.

Ide o o procesné ustavenie, ktorého cieľom bolo vytvoriť právne predpoklady pre výkon práva občana zakotveného v ustavení § 24 citovaného zákona, podľa ktorého má nárok na kupóny, a teda na účasť v kupónovej privatizácii každý československý občan, ktorý má trvalý pobyt na území ČSFR a dosiahol v tom období vek 18 rokov.

Uverejnenie zoznamov schválených privatizačných projektov sme považovali ako právnu podmienku registrácie kupónových knižiek a konštatovali sme, že toto nebolo takto realizované. V dôsledku toho občania nemali potrebné informácie pre rozhodnutie o tom, že nárok vyplývajúci im z ustanoveného § 24 zákona 92/91 Zb. uplatnia. Týmto postupom nebola tiež akceptovaná rovnosť strán zúčastnených v privatizačnom procese metódou kupónovej privatizácie.

V rozhodovaní o stanovení začiatku a konca časového obdobia, v ktorom je možné vykonať registráciu kupónových knižiek, sa uvedená právna podmienka pre začatie registrácie kupónových knižiek podľa nás nevzala na zreteľ.

Časové obdobie registrácie kupónových knižiek bolo stanovené bez ohľadu na to, že proces posudzovania návrhov zoznamov privatizačných projektov prebieha, nie je ukončený, čo bráni zverejneniu zoznamov schválených privatizačných projektov.

Konštatovali sme mimoriadny záujem občianskej verejnosti o účasť v privatizačnom procese metódou investičných kupónov a že je tou závažnou prekážkou, podľa ktorej nie je možné trvať na dôslednom odstránení vytýkaných nedostatkov započatia registrácie kupónových knižiek a stanovenia doby tejto registrácie. Vytýkané nedodržanie ustanovenia § 10 ods. 1, 2 opatrenia Federálneho ministerstva financií podľa § 10 ods. 1 citovaného nariadenia vlády ČSFR sme považovali za potrebné odstrániť aspoň v prebiehajúcom procese registrácie kupónových knižiek. To vyžaduje samozrejme vytvoriť určitý časový priestor, ktorý by umožnil zodpovedné posúdenie návrhov týchto privatizačných projektov a rozhodnutie o nich, pričom samozrejme je potrebné zverejniť zoznamy schválených privatizačných projektov.

Neplnenie týchto požiadaviek v zákonnosti procesu registrácie kupónových knižiek vyžaduje registračné konanie upraviť tak, aby ďalej mohlo byť vykonávané len po zverejnení zoznamov privatizačných projektov. Týmto opatrením je sledované tiež prispieť k naplneniu účelu privatizácie metódou investičných kupónov, k vytvoreniu skutočne právnych a vecných zodpovedajúcich podmienok pre rozhodnutie občana v kupónovej privatizácii, ako aj preto, aby občan mal podmienky pre svoje rozhodnutie podľa § 25 zákona 92/91 Zb., pre rozhodnutie o forme jeho účasti v kupónovej privatizácii.

Javilo sa nám, že neposkytnutie potrebných informácií, schválených privatizačných projektov, neuverejnenie ich zoznamov pri započatí konania registrácie kupónových knižiek malo významne ovplyvniť podmienky pre rozhodnutie občanov podľa citovaného § 25 zákona 92 z minulého roku. Toto mohlo byť podľa nás dôvodom, prečo v rozpore s ustanovením § 17 ods. 1 nariadenie vlády ČSFR č. 383 z roku 1992 Zb., majitelia investičných kupónov poverovali investičné privatizačné fondy k použitiu ich kupónov na získanie akcií.

Prebiehajúca registrácia kupónových knižiek nám ukázala rad medzier v právnej úprave, potrebu ich doplnenia, a to hlavne pokiaľ ide o postavenie práva a povinnosti investičných privatizačných fondov, podrobnejšiu úpravu postupov občanov, hlavne po ukončení privatizačného kola. Tu by som chcel povedať, že registrácia kupónových knižiek súčasne ukázala na absenciu kontroly v tomto procese, ktorú si, myslíme, že je potrebné zabezpečiť aspoň následne.

Ďalej sme mysleli, že v postupe opatrení Federálneho ministerstva vnútra, ktoré upravujú časové podmienky registrácie kupónových knižiek, došlo k porušeniu ustanovenia § 10 ods. 1 a 2 v spojení s ustanovením § 3 ods. 1 písm. a) nariadenia vlády ČSFR 380/1991 a pokiaľ sa jedná o opatrenie zo dňa 20. 1. 1992 o dočasnom nahradení kupónových knižiek náhradnými registračnými kartami, sme konštatovali, že toto opatrenie je v rozpore s ustanovením § 22 a nasledujúceho zákona č. 92/1991 Zb., ustanovenia § 1 následného nariadenia vlády 383. Na tieto uvedené nedostatky v postupe opatrenia Federálneho ministerstva financií v procese kupónovej privatizácie som potom federálne ministerstvo upozornil návrhom prijať niektoré opatrenia k týmto vytýkaným nedostatkom.

Asi v tomto bol obsah uznesení, som to trochu zostručnil.

Předsedající mistopředseda FS J. Stank: Ďakujem generálnemu prokurátorovi. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave, prosím? Pán poslanec Kováč sa ešte hlási.

Poslanec SN M. Kováč: Dovolil by som si dať takúto polemickú otázku. Všetci vieme veľmi dobre, že kupónová privatizácia sa vzťahuje na všetkých občanov tejto republiky od dovŕšenia 18. roku v novembri 1989. Ja sa pýtam: Bol alebo nebol porušený zákon tým, že niekto kedysi rozhodol o tom, že sa (myslím, že nie je viac ako 11 miliónov občanov, ktorí majú právo na kupónovú privatizáciu) vyrobí len 8 miliónov knižiek? Ako sa to mohlo stať? Kto rozhodol, že vyradí 3 milióny občanov a vlastne ich tým zneprávni? Kedy a kde sa to stalo?

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Na túto otázku zrejme bude reagovať podpredseda vlády, pán Klaus. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave? Nehlási sa nikto. Týmto považujem rozpravu za skončenú.

V rozprave vystúpilo 21, respektíve s pánom poslancom Kováčom 22 poslancov, okrem faktických pripomienok.

Teraz udeľujem záverečné slovo predovšetkým podpredsedovi vlády, ministrovi financií pánu Klausovi, ktorý bude reagovať na vaše otázky, prípadne pripomienky. Prosím, pán podpredseda.

Místopředseda vlády ČSFR V. Klaus: Pokusím se být velmi stručný, protože tuto diskusi nemohu zcela obsáhnout. Diskuse podle mého názoru daleko přesahovala problematiku této zprávy a problematiku harmonogramu a dílčích kroků kupónové privatizace. Myslím, že tato rozprava nebyla také bodem Interpelace ministrů.

Omlouvám se, ale nemohu teď z hlavy citovat číslo vládního nařízení, kterým byla ustavena Finanční rada, kterou jsme mimochodem zdědili z minulosti a existovala už dávno před listopadem 1989.

Zrovna tak zde nehodlám diskutovat o uplatňování lustračního zákona na federálním ministerstvu financí. Prohlašuji pouze, že je uplatňován 100 procentně, beze zbytku a že každý, koho se lustrační zákon týká, ze svého místa v patřičné lhůtě odešel.

Debata, která zde byla rozvinuta a která, myslím, zbytečně používá jedno jméno, je zcela podle mého názoru chybná. Poslanec Zeman se na minulé schůzi dotázal, jestli byl uplatněn lustrační zákon na ředitele Centra kupónové privatizace. Já jsem odpověděl tehdy, odpovídám opakovaně i teď, že samozřejmě byl uplatněn na každého a že samozřejmě na tomto funkcionáři nebylo shledáno nic, co by bránilo v jeho dalším setrvávání v této funkci. Doufám, že tomu pan poslanec Wagner rozumí, doufám, že to takto pochopil minule pan poslanec Zeman.

Pokud bych se vrátil k tomu základnímu problému. Chtěl jsem jako základní větu říci to, co jinými slovy vyjádřil pan poslanec Mandler. Odmítám, že kupónová privatizace je problémem. Tvrdím, že kupónová privatizace na to, jaký je to bezprecedentní proces, neopakovaný, probíhá velmi úspěšně. Myslím, že je zbytečně rozviřován tento problém a že je politizována otázka různých detailů jako toho, že se během dvou, tří dnů nahrne několik miliónů lidí do registračních míst. V žádném mechanismu na světě by nebylo možné, aby se několik miliónů lidí najednou zaregistrovalo. Prostě muselo to trvat určitou dobu. A mohu vás ubezpečit, že stejně jako dostávám dopisy od někoho, kdo si stěžoval, že musel stát frontu, stejně tak dostávám dopisy, že si stěžují někteří, že se prodlužuje lhůta registrace, protože "já už jsem se zaregistroval správně 2. listopadu". Čili myslím, že ten proces probíhá mimořádně úspěšně.

Týká se to např. i otázky, kterou zde vznesl pan poslanec Kováč na závěr - kdo způsobil, že byly 3 milióny občanů vyřazeny. Chtěl bych panu poslanci říci zcela upřímně, že 15. ledna 1992 jsem ještě měl já osobně strach, komu a kdy vysvětlím, že se nepoužilo 5 miliónů z 8 miliónů původně připravených knížek. Během dvou, tří dnů se toto zcela zvrátilo. Čili úvaha o tom, kolik jsme knížek vydali, jestli jsme někoho tím vyřazovali nebo nevyřazovali, je, myslím, naprosto falešná. A zejména si myslím, že je zbytečná, protože nám opravdu v ničem nepomáhá. Jestli jste si všimli, během 48 hodin jsme vytiskli náhradní registrační karty, kterých do dnešního dne využil zhruba jeden milión našich občanů, a v posledních dnech února se začnou tyto karty vyměňovat za normální standardní registrační knížky. Čili opravdu se mi zdá, že se problém zbytečně dramatizuje, já nevidím, co by se v tomto procesu dělo špatného.

Že vznikla jistá fronta, je logickým jevem maso§ vého procesu, kterého se zúčastní 8,5 miliónu lidí a nerozloží se ideálně do časově vymezeného úseku.

Paní ministryně Kořínková, myslím, velmi obšírně odpověděla na to, co vláda udělala, jak reagovala na vzniklou situaci. Já proto nebudu analyzovat dílčí materiál, který vznikl na jejím ministerstvu, myslím si, že na tento materiál v podstatě dává odpověď oficiální zpráva vlády, která zde byla předložena.

Chtěl bych říci ještě toto. Opravdu opakovaně prohlašujeme, že schvalování privatizačních projektů nemá s předkolem nic společného. Bylo naším záměrem fázovat proces kupónové privatizace. Věděli jsme, že v tomto procesu budou občané mít několik etap rozhodnutí. První etapa - koupím si či nekoupím si kupónovou knížku a kupónovou známku. Druhé rozhodnutí - zaregistruji-li se nebo nezaregistruji-li se. Třetím rozhodnutím je - hodlám-li v kupónové privatizaci postupovat sám nebo prostřednictvím nějakého zprostředkovatele, tedy investičního privatizačního fondu. A konečně teprve čtvrtým rozhodnutím bude - do kterého konkrétního podniku chci své kupóny vložit.

Od prvopočátku jsme takto fázovali privatizační proces, nikdy nás opravdu nenapadlo nic jiného. Předkolo pro nás vždy bylo jednou z fází. Schválené privatizační projekty jsou jak pro individuální držitele investičních kupónů, tak pro investiční privatizační fondy potřeba před zahájením prvního privatizačního kola. Zdá se mi umělé vnášení problémů do těchto věcí skutečně za zbytečné a zejména nepomáhající nám v tomto opravdu složitém a komplikovaném procesu, který nás celkem dost zatěžuje. Takže to je vztah schvalování privatizačních fondů a předkolo.

Další bod, který bych chtěl zaregistrovat - jak to je či není se zákony pro tuto aktivitu.

Já vás ubezpečuji, že všechno má svůj čas, všechno probíhá v určitém čase. Samozřejmě s předstihem děláme usnesení, nařízení, návrhy zákonů, co budeme potřebovat. Musím vám říci, že dnes už jsme plně ponořeni do problematiky, jak organizovat nikoliv kola kupónové privatizace, ale následné obchodování s cennými papíry, akciemi.

Čili je fázování procesu je logické a já prohlašuji, že ani zákon o burze ani zákon o cenných papírech ani zákon o investičních privatizačních fondech nijak osudově dnes 17. února 1992 prostě nepotřebujeme. Nikdo nemůže začít obchodovat s cennými papíry, prostě nenastalo ani první ani poslední privatizační kolo, ani držitel investičního kupónu ani investiční privatizační fond nemá ve svých rukou akcie, se kterými by mohl tak či onak obchodovat způsobem správným, méně správným, úspěšným nebo méně úspěšným.

V tomto smyslu - pro pana poslance Fišeru - se využil pro investiční privatizační fondy normální, standardní zákon o akciových společnostech jako výchozí právní režim pro jejich fungování. Navíc upozorňuji, že návrh zákona o investičních fondech je předložen do federální vlády.

Nerozumím příliš úvahám, které vznesl pan poslanec Šilhán o tom, že stát má dávat lidem záruky nebo jim říkat, jak má kdo co dělat. My se skutečně dostáváme do tržní ekonomiky a je logické, že každý člověk nakládá se svými prostředky, v daném případě s kupónovými investičními body podle svého uvážení. Prostě někdo s nimi naloží lépe, jiný hůře, někdo nejlépe, ale toto se nedá změnit.

Často slyším problémy, že občané se potýkají - opět od pana poslance Šilhána, ale opakovala to řada z vás dalších, - s nedostatkem informací. Prohlašuji, že to není pravda. Není nic takového jako informace "an sich". Není nic takového jako z nebe padající informace, které mě zaplavují a nuceně do mě vstupují. Prostě informace jsou ekonomickým statkem jako cokoliv jiného, je prostě po nich poptávka a je jejich nabídka a já si obstarám tolik informací, kolik si jich obstarat chci. Obstarání informací vyžaduje určitou námahu, vyžaduje určitý čas, vyžaduje určité náklady, peněžní či nepeněžní, prostě chci-li se víc dozvídat, dozvídám se, nechci-li se dozvídat, nedozvídám se. Každý z nás i v tomto sále má o kupónové privatizaci informací přesně tolik, kolik jich chce mít a neexistuje vůbec žádná metoda, jak bychom nuceně to mohli jakýmkoli jednorázovým aktem zvýšit. Takže informací má každý subjekt, každý občan dostatečně, respektive má jich tolik, kolik jich chce mít.

Poslední poznámka: pan poslanec Fišera se táže, jak se chovají podniky před privatizací. Podniky před privatizací se bohužel chovají tak, jak se chovají a nemáme sebemenší šanci, abychom jejich chování mohli jakýmikoliv krátkodobými příkazy, direktivami, centrálním plánem nebo jakýmikoliv jinými nástroji změnit. A prostě naším cílem je jediné. Abychom toto předprivatizační období co nejvíce zkrátili a znemožnili jejich chování, které se nám všem asi společně ne vždy líbí.

Končím tedy tím, že si myslím, že zpráva vlády dala základní informaci a naznačovala základní problémy. Naznačovala, jak tyto problémy pružně a průběžně řešíme. Chtěl bych opakovat, že nevidím, že by kupónová privatizace stála před jakýmkoliv krachem, debaklem či větším problémem. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)