Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán
poslanec Világi, pripraví sa pani poslankyňa
Petrová.
Poslanec SL O. Világi: Vážené Federálne
zhromaždenie, súhlasím s Generálnym
prokurátorom ČSFR, že vyrovnanie politických
účtov by sa nemalo odohrávať na pôde
prokuratúry, avšak na druhej strane sú povinnosti,
ktoré prislúchajú podža zákona
o prokuratúre a musia byť splnené prokuratúrou.
Za nesplnenie týchto povinností zodpovedá
prokuratúra nepriamym spôsobom Federálnemu
zhromaždeniu. Hovorím nepriamym spôsobom, pretože
článok 105 ods. 3 Ústavy uvádza: "Generálny
prokurátor ČSFR je zodpovedný Federálnemu
zhromaždeniu, ktoré môže prezidentovi ČSFR
navrhnúť, aby ho z funkcie odvolal."
Nemôže to učiniť Federálne zhromaženie
voči ostatným prokurátorom, ale len voči
Generálnemu prokurátorovi ČSFR. Ústava
týmto spôsobom chráni princíp, aby
prokuratúra bola odpolitizovaná.
Toto ustanovenie má aj iné následky, totiž
to, že za prácu prokuratúry zodpovedá
navonok Generálny prokurátor.
Zo slov Generálneho prokurátora som pocítil
pesimizmus. Cítim, ako keby pán Generálny
prokurátor už nevidel možnosť nájsť
východisko zo súčasného stavu. Parlament
však nemôže akceptovať skutočnosť,
že najvyšší orgán prokuratúry
stráca silu a dôveru riešiť problémy
prokuratúry. Parlament len môže konštatovať,
že taký stav už nastal a ďalej môže
konštatovať, že Generálna prokuratúra
sa zrúti do nečinnosti.
Keď sme ako garančné výbory prerokúvali
rozpočet Generálnej prokuratúry, konštatovali
sme, že finančné prostriedky žiadnym spôsobom
prokuratúru neaktivizujú, že nebudú
znamenať zdroj pozitívneho pohybu prokuratúry,
ale len konzervovanie súčasného stavu. Osobne
som to vytýkal zástupcovi Generálnej prokuratúry,
ktorý sa ani nepokúsil získať finančné
prostriedky, aj keď - ako tu počúvam - dôvodov
k tomuto kroku by bolo veža. Tieto dôvody tam neodzneli,
aj keď ústavnoprávne výbory ako výbory
garančné alebo kompetentné výbory
by sa k tomu mali a mohli vyjadriť. Išlo by o 30 miliónov,
čo je z hžadiska požiadaviek ostatných
ministerstiev len zlomok čiastky požadovaný
týmito ministerstvami na pôde Federálneho
zhromaždenia. To znamená, že rezignácia,
o ktorej som pred chvížou hovoril, sa prejavuje už
v konkrétnych rozhodnutiach Generálneho prokurátora
ČSFR.
Avšak z vystúpenia a z postupu Generálneho
prokurátora môžeme zisťovať aj iné
skutočnosti, a to neschopnosť predvídať
budúci vývoj alebo perspektívy, jednoduchú
koncepciu riešenia situácie. Pán prokurátor
sa nám javí ako osoba absolútne bezmocná,
ktorému ubližuje nielen parlament tzv. lustračným
zákonom, ale aj zákonné vymedzenie kompetencií
Generálneho prokurátora, ktoré sú
podža Generálneho prokurátora tak slabé,
že mu nedávajú žiadne možnosti rozhodovať.
Z toho sa nám javí pán Generálny prokurátor
niekedy ako tlačový tajomník Generálnej
prokuratúry, ktorý síce upozorňuje
na nebezpečenstvo, ale už s vedomím a tónom,
že už celá prokuratúra je pred definitívnym
rozpadom a tento rozpad nemôže nikto zastaviť.
Tieto javy môžme pozorovať cez to, že platí
článok 106 ods. 2 Ústavy "orgány
Generálnej prokuratúry ČSFR a vojenských
prokuratúr sú podriadené Generálnemu
prokurátorovi ČSFR." To znamená, že
ústavná garancia činnosti Generálneho
prokurátora je daná.
Samozrejme sú tu aj ustanovenia § 33 zákona
o prokuratúre, ktoré tiež dávajú
možnosť učiniť rozhodnutie smerom na plnenie
úloh, ale aj k tomu, čo s tým súvisí,
aby sa začínal proces oddiažovania prokuratúry
zo stavu depresie.
Nehovoril som o ostatných príčinách,
ktoré ma vedú k tvrdeniu, že parlament musí
učiniť krok k tomu, aby naplnil svoju ústavnú
povinnosť voči Generálnemu prokurátorovi.
Som presvedčený, že tieto má aj pán
Generálny prokurátor, keď - podža mojich
informácií - už dlho premýšža
o demisii. To závažné a celkom opodstatnené
rozhodnutie však nevie urobiť. Pán prokurátor,
myslím, že čas sa už naplnil.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslankyňa
Petrová. S faktickou pripomienkou sa hlási pán
poslanec Soukup.
Poslanec SL J. Soukup: Vážené Federální
shromáždění, v diskusi, která
dosud - alespoň mám ten dojem - měla věcný
charakter, zazněla řada příspěvků,
které budou vyžadovat odpověď a důkladný
rozbor, nicméně poslední vystoupení
pana kolegy Világiho bylo - jak se obávám
- daleko více v emoční rovině než
v rovině merita věci. Já si dovolím
- i když si nejsem zcela jist, zda na to mám nárok
- jako zpravodaj požádat vystupující
a poslance tohoto Federálního shromáždění,
aby nesnižovali úroveň tématu vystoupeními,
která rozhodně nezapadají do obrazu, který
bychom chtěli o Federálním shromáždění
vytvořit naší činností.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pani poslankyňa
Petrová. Pripraví sa pani poslankyňa Samková.
Poslankyně SN J. Petrová: Pane předsedající,
dámy a pánové, dodatek k tisku 892 s názvem
Informace ke zprávě generálního prokurátora
o stavu trestního stíhání prominentů
bývalého režimu jsem si se zájmem přečetla.
Snad na právnické fakultě by bylo možno
to brát jako přednášku, ve které
je prezentován určitý úhel pohledu
na věc. Mohli bychom se také bavit o legalistickém
či normativním neboli na druhé straně
přirozeném výkladu práva. Není
to ale podle mého názoru odpověď pro
Federální shromáždění.
Pan prokurátor mě nezklamal a dodržuje to,
co praktikuje většina právníků
v podobném postavení, na přímou otázku
pokud možno neodpovědět a stem možných
způsobů zdůvodnit, co nejde a proč
to nejde. Já chci ale od pana generálního
prokurátora práci a chci slyšet co jde a jakým
způsobem bychom to mohli udělat. Na konci této
zprávy je žádost o odpolitizování
prokuratury. No prosím. Já mám jen několik
obyčejných otázek.
Jestliže se prokuratura stále dovolává
lidských práv a Listiny v zájmu těch,
kteří porušovali zákony, bude se také
někdo dovolávat lidských práv a Listiny
v zájmu těch, kteří tímto byli
poškozováni? Jde mi v tomto případě
o policejní zvůli, která není omluvitelná
v žádném politickém režimu a jedná
se o trestné činy, které nebyly promlčeny
ani amnestovány. Např. trestný čin
zneužití pravomoci veřejného činitele
(§ 158), ublížení na zdraví (§
odst. 3), omezování osobní svobody (232 odst.1
a 2), vydírání (§ 235 odst. 2), porušování
osobní svobody (§ 238 odst. 2), krádež
(§ 247 odst.3), loupež (234 odst. 1 a 2), a v neposlední
řadě trestný čin § 179 obecného
ohrožení, § 180, jehož výklad je
zcela jednoznačný a přímo se hodí
na velitele zásahových jednotek při demonstracích
v letech 1988 a 1989. Ostatně, nejsou tyto materiály
už od března r. 1991 na Generální prokuratuře
ČSFR zatím zcela bez výsledku? Zajímal
se někdo o příslušníky minimálně
druhé správy bývalé StB, kde většina
z nich už stylem své práce porušovala
některé výše uvedené paragrafy?
Zajímal se někdo o desítky jmen veřejně
známých občanů, kteří
porušováním těchto zákonů
byli zcela evidentně poškozováni? Pokusil se
někdo tyto případy zkompletovat?
Nečekají na Generální prokuratuře
dlouhou dobu na vypracování obžaloby některé
tyto případy, například pánů
z bývalé StB Prchala a Šípka? Zabývala
se Generální prokuratura například
otázkou neoprávněně vyplácených
finančních částek formou osobních
důchodů? V zákoně č. 100/83
Sb. o sociálním zabezpečení, který
byl později v roce 1990 novelizován, v § 53
jsou stanoveny obecné podmínky pro přiznání
osobních důchodů zvláště
zasloužilým pracujícím v oboru hospodářství,
vědy, školství, kultury, zdravotnictví,
obrany a bezpečnosti vlasti státní správy
a v jiných úsecích veřejné
činnosti. K tomu však byla vydána směrnice,
kterou nevydala ani vláda, ale ÚV KSČ, je
podepsána ministrem členem ÚV KSČ
ing. Miroslavem Boďou a nabývá účinnosti
2. června 1988. Nikdy se nestala obecně závazným
právním předpisem a je evidentně v
rozporu s obecně platnými v zákoně
č. 100/88 Sb. Jako podmínky pro přiznání
osobního důchodu jsou zde: význam a délka
výkonu řídící práce
v politických funkcích (článek 2 této
směrnice). Výše důchodu je udělována
se zřetelem k postavení funkcionáře
v politických orgánech (čl. 3). Jsou zde
přesně určeny kvóty pro jednotlivé
úrovně a celkově se jedná o částku
11 - 12 miliónů Kčs ročně.
Dále se jedná o příslušníky
Lidových milicí, kteří mají
aktivní zásluhy při budování
a obraně socialismu. Nemusím snad připomínat,
že Lidové milice podle zákona vlastně
neexistovaly. Tímto svým podpisem ministr ing. Miroslav
Boďa donutil výkonný orgán, v té
době Úřad důchodového zabezpečení,
k vyplácení těchto finančních
částek. Jedná se v tomto případě
nejméně o zneužití pravomoci veřejného
činitele podle § 158 u ministra ing. Miroslava Bodi.
I členů ÚV KSČ, kteří
schválili tuto směrnici a kteří v
rozporu se zákonem umožnili tak vyplácet ze
státního rozpočtu neoprávněné
finanční částky svým politickým
pomocníčkům.
Pokud se tím prokuratura dosud nezabývala, berte
to nyní jako podnět k zahájení trestního
stíhání proti panu ministru Boďovi i
členům ÚV KSČ v té době.
To je ovšem jeden z mála případů,
kterými se prokuratura zabývat měla. Ani
mě však stále nebaví orientovat se jen
na minulost. Od toho je tu mimo jiné také prokuratura.
Vzhledem k tomu, že mnoho svých úkolů
zdaleka neplní a vzhledem k neustálým stížnostem
ze strany občanů a poslanců se domnívám,
že by pan generální prokurátor z toho
měl vyvodit důsledky a žádám
ho, aby ze své funkce odstoupil. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pani poslankyňa
Samková, pripraví sa poslanec Malina.
Zamestnanci reštaurácie by radi uzatvorili reštauráciu
a prosia, aby ste sa pri večeri striedali, inak by sme
museli urobiť prestávku.
Poslankyně SN K. Samková: Vážený
pane předsedající, vážení
kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych nejdříve
poprosila o shovívavost zpravodaje pana dr. Soukupa v tom
smyslu, že i moje zpráva nebo můj příspěvek
se bude týkat činnosti Generální prokuratury
z jiných aspektů. Je totiž zcela zřejmé,
že se nemůžeme zabývat daným tématem,
které je nám předloženo, to znamená
stíháním prominentů bývalého
režimu, aniž bychom se zabývali celkovou prací
Generální prokuratury. Moji kolegové a především
pan dr. Toman tady uvedli řadu konkrétních
příkladů, ve kterých došlo k
frapantnímu porušení minimálně
procedurálního charakteru, k nedodržování
lhůt i k dalším závažným
pochybnostem ze strany práce Generální prokuratury.
Já sama bych ráda obohatila tuto skvělou
sbírku o jedno usnesení Generální
prokuratury, které jsem obdržela 22. února
1992. Psáno bylo 15. ledna 1992. Já jsem podnět
k němu dala 22. 3. 1991. Je tedy zřejmé,
že jsem dostala odpověď po více než
tři čtvrtě roce, a to bez jakékoli
stopy sebemenší omluvy či vysvětlení.
Oč se tenkrát jednalo? Podala jsem oznámení,
respektive jsem učinila podnět k zahájení
trestního stíhání poslanců,
kteří před svým zvolením zatajili
svoji předchozí spolupráci s bývalou
StB a upozornila jsem na skutečnost, že se tak mohli
nějakým způsobem dopustit podvodu, případně
sabotáže, případně dalších
trestných činů, protože svým
podpisem (a to přesto, že tvrdili, že nikdy s
StB nespolupracovali) podvedli minimálně své
voliče.
Odůvodnění Generální prokuratury
je natolik kuriózní, že se s vámi musím
o ně podělit a alespoň některá
místa citovat:
"Ani z podání ani z ničeho jiného
nebylo zjištěno, že by některý
z poslanců Federálního shromáždění,
ať už z jakéhokoli úmyslu, se účastnil
násilných akcí proti republice nebo jejím
orgánům, což je jedním z nezbytných
znaků trestného činu. K naplnění
znaku trestného činu sabotáže by ovšem
zatajením předchozí spolupráce s bývalou
StB u takových poslanců mohlo dojít, kdyby
jím sledovali poškození ústavního
zřízení nebo obranyschopnosti republiky a
svým jednáním mařili nebo ztěžovali
plnění v tomto případě důležitého
úkolu státního orgánu, a to jako členové
organizované skupiny."
To bylo přesně to, co já jsem požadovala,
aby Generální prokuratura prošetřila.
Nicméně pan starší prokurátor
Vladimír Nechanický, který je podepsán
pod tímto usnesením, praví:
"Všechny tyto žijící poslance Federálního
shromáždění jsem vyslechl k podání
nezbytných vysvětlení. Žádný
z nich nepřipustil svou spolupráci s bývalou
StB v rámci dohodnuté součinnosti, žádný
z nich nepokládá svou registraci ve svazcích
Federálního ministerstva vnitra za odpovídající
skutečnosti, všichni podrobně vysvětlili,
jakým asi způsobem byli bez jejich iniciativy a
bez jejich vědomí do registru svazků zaevidováni
a všichni z těchto poslanců s výjimkou
původních kandidátů za KSČ
podepsali ve svých stranách, respektive hnutích,
prohlášení, že spolupracovníky
bývalé StB nikdy v minulosti nebyli, neboť
se za ně nepokládali."
Tedy pouze výpověď těchto lidí
je pro Generální prokuraturu dostatečným
důvodem pro to, aby můj podnět odložila.
Domnívám se, že Generální prokuratura
stejně jako v řadě jiných případů,
které tady kolega Toman citoval přede mnou a o kterých
se zmiňovali i další kolegové a o kterých
všichni dobře víme, se zásadně
neřídí ustanovením § 12 zákona
o prokuratuře ve znění všech jeho novel,
podle kterého prokurátor je povinen každý
podnět přezkoumat, musí prošetřit
všechny okolnosti rozhodné pro posouzení, zda
došlo k porušení zákonnosti a učinit
opatření k odstranění porušení
zákonnosti a jeho příčin, k obnovení
porušených práv a vyvození odpovědnosti
proti tomu, kdo porušení zákonnosti zavinil.
Vyřízení podnětu musí vycházet
ze spolehlivě zjištěného stavu věci
a zajišťovat ochranu práv a zákonem chráněných
zájmů občanů a organizací ve
shodě se zájmy společnosti.
Vůbec už nehovořím o tom, že podnět
musí prokurátor vyřídit do dvou měsíců.
To je - obávám se - spíše výjimkou
než pravidlem.
Vážení přátelé, možná,
že si vzpomenete na velmi výrazný rozhovor
s panem premiérem Čalfou, který byl v televizi
tuším minulou sobotu, který se také
zabýval činnosti Generální prokuratury
a který se vehementně dožadoval a upozorňoval
na to, že žádná činnost prokuratury
nemůže být možná, jestliže
není apolitická. Nikdy jsem s panem premiérem
nesouhlasila více. Bohužel, po všech těch
událostech, kterých jsme zde svědky, po předložení
všech materiálů, se kterými jsme se
seznámili, musím konstatovat, že zde se právě
jedná o politickou záležitost. Zde se jedná
o přímé nebo nepřímé
ochraňování určitých politických
skupin a právě díky tomu nemůže
být generální prokuratura, v jejímž
čele je Generální prokurátor pan JUDr.
Gašparovič, nezávislým orgánem.
My všichni se tady dva roky snažíme nějakým
způsobem změnit náš právní
řád. Jakým způsobem se však má
pohnout tato republika kupředu, jestliže bez ohledu
na to, jaké zákony my přijímáme,
nejsou tyto zákony státní exekutivou vynucovány?
Začíná to nestíháním
špatně zaparkovaného auta na chodníku,
končí to nestíháním prominentů
bývalého režimu. V poslední době
jsme svědky stále častějších
výzev ve směru ke Generální prokuratuře
a generálnímu prokurátorovi, aby odstoupil.
Kolega Toman zakončil svůj projev tím, že
řekl, že věří, že tyto skutečnosti
budou náležitě prošetřeny. Velice
ráda bych s ním sdílela jeho víru,
ale bohužel pouze za předpokladu, jestliže v
čele Generální prokuratury bude někdo
úplně jiný než generální
prokurátor pan JUDr. Ivan Gašparovič.
Vzhledem k tomu, že tento člověk zřejmě
necítí svou zainteresovanost, vzhledem k tomu, že
po více než roce působení v jednom z
nejvyšších úřadů, který
tento stát má, není schopen ani zabezpečit
personální obsazení a pláče
tady jak poslední pradlenka (hluk v sále), nezbývá
mi nic jiného, než se přestat spoléhat
(Předsedající napomíná poslankyni,
aby lépe vybírala svá slova.) na jeho profesionální
a právní cit.
Dovoluji si panu předsedajícímu učinit
procedurální návrh v tom směru, aby
dnešní schůze ještě zařadila
jeden bod programu, ve kterém by se hlasovalo o návrhu
usnesení Federálního shromáždění,
které si vám dovolím přečíst:
Návrh usnesení Federálního shromáždění
ČSFR:
Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 3 zákona č.
147/69 Sb., ve znění následujících
novel a zákona o prokuratuře, Federální
shromáždění ČSFR navrhuje prezidentovi
ČSFR, aby odvolal generálního prokurátora
ČSFR JUDr. Ivana Gašparoviče z jeho funkce.
Děkuji vám.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán
poslanec Malina, pripraví sa pán poslanec Wagner.
S technickou poznámkou sa najskôr hlási pán
poslanec Šilhán.
Poslanec SL V. Šilhán: Paní kolegyně,
rád bych se vás na něco zeptal. Ve vodopádu
vašich slov jsem totiž nepostřehl jádro
věci. Upřesněte mi to, prosím vás.
Vy usilujete o to, aby generální prokuratura stíhala
poslance, které komise 17. listopadu označila jako
spolupracovníky StB, jako registrované. Oni vedou
spor. To vy neberete na vědomí, že vedou spor
o svoji osobní a občanskou čest. Vy za to
děláte odpovědným generálního
prokurátora. Rozumím tomu dobře nebo ne?
Poslankyně SN K. Samková: Ne, pane kolego, nerozumíte
tomu dobře.
Poslanec SL V. Šilhán: Nerozumím. Buďte
tedy tak laskavá a ve stručnosti mi to vysvětlete,
abych tomu porozuměl. Zdá se mi, že mnoho dalších
poslanců tomu také nerozumí. (Potlesk.) Řekněte
mi jasně, oč vám jde. Jednoduše několika
větami. (Hluk v sále.) Rozumím tomu tak,
že žádáte odvolání generálního
prokurátora za to, že nevede řízení
proti těm, kteří šli do voleb a neřekli
o sobě, že jsou spolupracovníky StB. Je to
tak?
Poslankyně SN K. Samková: Ne, není.
Poslanec SL V. Šilhán: Ale je. Buďte tak laskava,
já jsem v tomto ohledu nevědomý člověk
. Velmi pozorně jsem vám sledoval a pořád
jsem nechápal, o co vám jde. Pochopil jsem, že
vám jde o to, aby Generální prokurátor
nebyl ten, který támhle sedí. O to vám
jde. To jsem pochopil. Buďte tak laskava, rád bych
pochopil i důvody. Možná, že bych třeba
i souhlasil s tím, aby tam seděl někdo jiný.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pani poslankyňa
Samková.
Poslankyně SN K. Samková: Já se pokusím
brát váš návrh jako poklonu a nikoliv
jako impertinenci. Nicméně moje výhrady byly
vůči tomu, že Generální prokuratura
nepracuje podle zákona o prokuratuře, respektive
nepracuje podle zákona, který upravuje její
činnost. Je to totéž, jako kdybychom si my
tady ve Federálním shromáždění
dělali co chceme bez ohledu na jednací řád,
ústavu a další zákony, kterými
je naše činnost řízena. (Neslyšitelná
poznámka poslance Šilhána.) Co se týče
mého faktického podání, dovolím
si vám dodat kopii, abyste si ji mohl prostudovat.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. S faktickou poznámkou
sa hlási pán poslanec Šamalík.
Poslanec SN F. Šamalík: Já se domnívám,
že to, co říkala paní poslankyně
Samková, je zcela zmatečné. Za prvé
bychom měli ocenit to, že Generální
prokuratura v dodatku, který nám dala, se rozhodla,
že nezávisle na všech politických aspektech
a sporech, které tu existují, nám podá
jasnou a precizně právní argumentaci. Za
to, podle mého názoru, nemůžeme udělat
nic jiného, než jí vyslovit vděčnost.
Jestliže do této situace vnáší
zcela jasná právní hlediska, tak je to to,
co od prokuratury potřebujeme.
Za druhé - její stanoviska samozřejmě
nejsou konečná, ale nejsou-li konečná,
pak to znamená ne kritizovat Generální prokuraturu
za to, že my nemůžeme to nebo ono. My si musíme
rozmyslet, zda tedy není vina na nás a zda nemáme
udělat určité zákony, které
by prokuraturu uvedly tam, kde ji chceme mít.
Já bych upozornil nyní na to, co se děje
v Německu. Oni přijali zákon, nespokojili
se tím, co kdysi bylo, ale dělají speciální
zákonodárství, aby řešili problém,
který vznikl sjednocením Německa. My se domníváme,
že to všechno můžeme z minulosti odvodit.
To není pravda. Může to být naše
vina, ale o tomto dluhu, který tady je, nechci nyní
hovořit. Avšak svádět tyto věci
na Generální prokuraturu v době, kdy prokuratura
udělala to, zač jí patří podle
mého názoru maximální dík,
to je, že nám ukázala podstatu a právní
stav, není správné. Kritizovat ji za to a
žádat její odvolání, to je něco
nehorázného. Nelze říkat, že
je to vina prokuratury. Jestliže je tu nějaká
vina, hledejme ji někde jinde.
Ve věci, o kterou jde, bych českému i federálnímu
prokurátorovi mohl pouze a pouze vyslovit dík za
to, že nezávisle na všech věcech došel
k těm stanoviskům, k nimž došel. (Potlesk.)
To je pevnost, kterou je třeba ocenit.

