Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
na rozdíl od mého vystoupení, které
se událo před několika desítkami minut,
toto moje vystoupení bude poněkud obšírnější.
Jsem velice rád, že byla předložena novela
zákona č. 87/91 Sb. Už při původním
projednávání novely jsme upozorňovali,
že zákon č. 87/1991 Sb., trpí některými
kosmetickými vadami, které brání jeho
skutečné funkčnosti při provádění
jednotlivými povinnými osobami, ale i orgány
justice a prokuratury.
Velmi mě potěšilo i stanovisko vlády
ČSFR, která jednoznačně vyslovuje
názor, a to ve svém posledním odstavci stanoviska,
které máme pod číslem 00279 z 6. 3.
1992, že považuje všechny zákonné
normy přijaté po 25. únoru 1948 za protiprávní.
V tom smyslu bych si dovolil upozornit ještě na některé
konsekvence, které ani předkladatelé, ani
zpravodajové zatím při odůvodňování
toho návrhu novely neuvedli.
Týká se návrhu, tak jak jej předkládá
výbor ústavně právní (tisk
1343), kde se uvádí v § 3 odst. 4, že
"nárok na vydání věci má
i fyzická osoba, která byla účastníkem
veřejné obchodní společnosti".
Chtěl bych upozornit, tak jako jsem již upozorňoval
při projednávání původní
novely, že do dnešního dne nebyl vydán
zákonný předpis a zákonná norma,
která by odblokovávala majetky blokované
zákonem č. 427/90 Sb., o malé privatizaci,
kde se v § 2 říká, že "předmětem
privatizace nesmí být majetky, které byly
převedeny z vlastnictví fyzických osob nebo
obchodních společností, složených
výhradně z fyzických osob na základě
předpisů, přijatých po 25. 2. 1948,
nebo fakticky po tomto datu".
Do dnešního dne tento předpis neexistuje, protože
zákon 87/91 Sb. řeší výhradně
a výlučně majetky pouze fyzických
osob, ty majetky fyzických osob, které přešly
do vlastnictví státu po datu 25. 2. 1948, to znamená,
že majetky obchodních společností složených
výhradně z fyzických osob nesmí, a
pokud se tak stalo, tak protiprávně, nesmí
být předmětem privatizace. Proto považuji
ustanovení tak, jak jej navrhly výbory ústavně
právní, za nedostatečné k argumentaci
jak výborů ústavně právních,
tak vládní, co to je obchodní společnost,
složená výhradně z fyzických
osob; použiji argument, že při návrhu
zákona 427 o malé privatizaci se otázka,
co to je obchodní společnost složená
výhradně z fyzických osob, neobjevila, a
přesto tato dikce v tomto zákoně figuruje,
jak už jsem řekl, v § 2.
Proto navrhuji a vzhledem k tomu, že navrhuji více
pozměňovacích návrhů, dovolil
jsem si je pro vaši informaci rozdělit do dvou skupin.
První skupina mých pozměňovacích
návrhů závisí na vašem politickém
rozhodnutí. Upozorňuji politickém rozhodnutí,
protože to je ne zásadní, ale přesto
zásah do systému a způsobu provádění
zákona 87.
Druhá oblast jsou pouze technické úpravy,
které vycházejí ze zkušeností
a chybného výkladu zákona, případně
ze stanovisek tak, jak byly projednány při původním
projednávání zákona 87 a ze stanovisek
vlády.
Čili první pozměňovací návrh,
abych se vrátil k problematice tisku 1343, je návrh,
aby v § 3 odst. 4 se nahradila slova "společník
veřejné obchodní společnosti"
slovy "účastník nebo společník
obchodní společnosti ve smyslu hospodářského
zákoníku, složené výhradně
z fyzických osob".
Další pozměňovací návrh,
který bych měl, by se opět týkal §
3 odst. 1, je to další z pozměňovacích
návrhů, který vyžaduje politické
rozhodnutí, a tedy v § 3 odst. 1 vypustit větu
začínající za slovy " z fyzických
osob..." a pokračovat až textem " pokud
věc přešla do vlastnictví státu".
Další pozměňovací návrh
by se týkal navrhovaného odstavce 4 ve znění
tisku 1343, a to § 3 v navrhovaném odstavci 4 vypustit
větu za slovy "uvedený v § 6 zákona"
a pokračovat až textem "...ustanovení
odstavce 2 platí obdobně".
Teď se dostávám k problematice, která
tady byla již několikrát projednávána,
kdy argumentace proti slovům "v tísni"
se vedla na argumentační rovině pouze darů,
které někdo v dobré víře daroval
státu. Pan dr. Rychetský tady uvedl příklady
darování obrazů Národní galerii.
Pokud by se slova "v tísni" v tomto případě
vypustila, skutečně by to mělo za následek,
že dary, které přešly na stát ze
skutečné vůle dárce, by se vracely.
Proto nenavrhuji vypuštění slov "v tísni"
v případě darů. Ale zato navrhuji
vypuštění slov "v tísni" v
případech, kdy zůstavitel nebo nabyvatel
dědictví odmítl dědictví, protože
se domnívám, že v tomto případě
vždy se jednalo o tíseň. A taktéž
se domnívám, že by se měla vypustit
slova v případě kupních smluv slovo
"nápadně", protože slovo "nápadně
nevýhodné podmínky" zapříčiňuje
různá stanoviska soudů na různých
místech naší republiky, nebo chcete-li státu.
Tedy další pozměňovací návrh,
který předkládám, je k § 6 odst.
1 písm. g), vypustit slova "v tísni".
A též v § 6 odst. 1 písm. h) vypustit
slova "v tísni".
Dále se odvolávám na stanovisko federální
vlády, které mě velmi potěšilo,
skutečně v tomto případě ani
při projednávání původního
vládního návrhu, pak návrhu iniciativní
skupiny poslanců, jsme nebyli v rozporu s panem místopředsedou
Rychetským, který zcela jednoznačně
nepodporoval ideu, že zákonné normy přijaté
po 25. únoru 1948 neodpovídají právnímu
stavu a neodpovídají ani právním předpisům,
které by měly být zohledněny.
Upozorňuji na poslední odstavec stanoviska vlády
ČSFR, která doporučuje v § 2 odst. 3
upřesnit, že zde uvedený nárok vzniká
podle předpisu o znárodnění, vydaném
od r. 1945 do 25. února 1948. Tento návrh odpovídá
původnímu záměru při projednávání
zákona.
Tolik citát stanoviska vlády ČSFR, já
se na rozdíl od vlády domnívám, že
specifikace tohoto období by byla vhodnější
v § 6 odst. 1 písm. k), kde by byl naprosto jasně
specifikován původní záměr
zákonodárce. Navrhuji tedy v tomto smyslu v souladu
s vládou pozměňovací návrh
v § 6 odst. 1 písm. k) se před slova "v
rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy"
vkládají slova "podle zákonných
norem přijatých v rozhodném období
nebo...".
Tolik tedy pozměňovací návrhy, které
je potřeba kromě posledního posoudit politicky.
Domnívám se, že ten poslední je pouze
čistě logická aplikace stanoviska vlády
a víceméně objasnění původního
záměru zákonodárce při projednávání
zákona 87/91 Sb.
Dále bych se rád věnoval (Předsedající
místopředseda FS J. Stank: Pán poslanec,
máte poslednú minútu.)... já to stihnu,
pane předsedající (Předsedající
místopředseda FS J. Stank: Ďakujem.) Dále
bych se rád věnoval technickým úpravám,
jsou to skutečně technické úpravy,
které umožňují soudům a povinným
osobám lépe a rychleji vydávat věci.
Tedy stručně.
V § 5 se poslední věta nahrazuje textem: "Pokud
uplatnili nárok na vydání věci jen
některé oprávněné osoby, vydá
se jim věc celá."
Ustanovení § 3 odstavec 4 poslední věty
se použije přiměřeně.
Další pozměňovací návrh:
v § 6 odstavec 1 písmeno g) se vypouští
slovo "nápadně".
V § 6 odstavec 1 písmeno i) se za slova "pokud
věc existuje a" vkládá text "nebyla
vyvlastněna pro zajištění provozu orgánů
státní správy, těžbu vybraných
nerostů, dopravu, zdravotnictví, školství,
sociální péči nebo".
V § 6 odstavec 1 písmeno k) se před slova "v
rozporu s" vkládají slova "podle zákonných
norem přijatých v rozhodném období".
V § 8 odstavec 3 se za text doplní slova "toto
ustanovení se vztahuje pouze na zastavěnou plochu
a to v případě, že bylo vydáno
stavební povolení, ostatnímu pozemku je možno
v souvislosti s užíváním nové
stavby uložit věcné břemeno".
Do přechodných a závěrečných
ustanovení zařadit nový paragraf tak, aby
nedošlo ke kolizi s původním provedením
zákona, ve znění "nároky, které
zakládá tento zákon, může oprávněná
osoba uplatnit do 30. 6. 1992.
Ostatní lhůty a termíny zákona č.
87/91 Sb. zůstávají tímto zákonem
nedotčeny". Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Senjukovi, prosím
poslanca Roubala, aby predniesol svoje vystúpenie. Pripraví
sa poslanec Prokop.
Poslanec SN M. Roubal: Vážený pán predsedajúci,
kolegovia a kolegyne, novela tohto zákona, ako sa domnievam
nielen ja, ale myslím, že aj poslanecký klub
ODÚ, sa dostala do nezávideniahodnej situácie.
Plne chápeme motiváciu navrhovanej novelizácie,
ktorú náš klub odporúčal ešte
na jeseň minulého roku, vzhľadom na posudzovanie
nárokov spoločníkov bývalých
verejných obchodných spoločností a
komanditných spoločností v Českej
republike a Slovenskej republike.
V Českej republike, keď sa vychádza z právneho
stavu v dobe znárodňovania (Rakúsky obchodný
zákonník) nie sú tieto spoločnosti
považované za právnické osoby, a teda
ich spoločníci sú aj dnes oprávnenými
osobami podľa zákona č. 87/91 Zb. To, že
jednotlivé súdy tento paragraf posudzujú
inak, nie je problémom novelizácie zákona
87.
Inak je tomu v Slovenskej republike, kde podľa právneho
stavu platného v dobe znárodňovania (Uhorský
obchodný zákonník) boli všetky obchodné
spoločnosti, vrátane verejnej obchodnej a komanditnej
spoločnosti, právnickými osobami a teda ich
účastníci alebo spoločníci
nie sú oprávnenými osobami podľa zákona
č. 87/91 Zb. K takto uvažovanej zmene zákona
č. 87/91 Zb. však nedošlo, nechcem rozvíjať
prečo. Niektoré poslanecké kluby a aj členovia
vlády sa o toto zasadili, ale pretože k tomu nedošlo,
bol poslanecký návrh veľmi široko chápanej
novelizácie zákona 87/1991 Zb. na jeseň minulého
roku ako celok Federálnym zhromaždením zamietnutý.
Tým sa dostávame do problémov, ktoré
som spomenul na začiatku.
Úplne inak je treba chápať podľa nášho
názoru a presadzovať navrhovanú novelu dnes.
Iná by bola situácia, keby pri nedávnom prerokovávaní
novely zákona 92/91 Zb., o podmienkach prevodu majetku
štátu na iné osoby bola prijatá aj novelizácia
§ 3 tohto zákona tak, ako bola obsiahnutá v
návrhu hospodárskych výborov - tlač
1066, ktorým bola doplnená pôvodná
tlač 925. Tam sa navrhovalo, aby sa na účely
privatizácie mohol použiť aj majetok, ku ktorému
môžu vzniknúť reštitučné
nároky. Nadobúdateľ privatizovaného
majetku sa stane povinnou osobou podľa zvláštnych
predpisov s tým, že príslušný národný
fond majetku mu za vydaný alebo nahradený majetok
poskytne primeranú zľavu alebo náhradu.
Takáto úprava by umožnila bez problémov
akceptovať aj navrhovanú novelizáciu zákona
87/91 Zb. Navrhovaná novela zákona 92/91 Zb. bola
medzitým prijatá Federálnym zhromaždením,
avšak bez novelizácie § 3 tohto zákona.
Všetky vyššie uvedené skutočnosti
nás vedú k zamietavému stanovisku k poslaneckému
návrhu novely zákona 87/91 Zb. Zvlášť
pripomíname, že dnes, kedy už uplynula lehota
na podanie výzvy oprávnenou osobou podľa §
5 ods. 2 zákona, nie je možné túto lehotu
predlžovať, ako sa to uvažuje v článku
2 bod 1 návrhu novely.
Jediné východisko za danej situácie vidíme
v tom, že sa v navrhovanej novele zákona 87/91 Zb.
oprávneným osobám podľa nových
reštitučných titulov priznáva nárok
len na finančnú náhradu a nie na vydanie
veci, a to na finančnú náhradu priamo podľa
§ 13 zákona č. 87/91 Zb. a nie sprostredkovane
cez schválený privatizačný projekt,
ako je tomu v ostatných prípadoch reštitučných
nárokov za znárodnený majetok v zmysle §
2 ods. 3 zákona 87/91 Zb. vo väzbe na § 47 zákona
92/91 Zb. Muselo by ísť o zvláštnu skutkovú
podstatu reštitučného nároku za majetok
odňatý znárodnením, prípadne
iným spôsobom, ktorého uspokojenie by sa plne
riešilo na pôde zákona č. 87/91 Zb. bez
väzby na schvaľovanie privatizačných projektov.
Vážení kolegovia, to by bolo odborné
posúdenie. Avšak ospravedlňujem sa ako poslanec
zvolený v Slovenskej republike, že vám musím
oznámiť, že táto novela je skutočne
problematická. Zhodnotím to ešte raz.
Po prvé, nerieši ďaleko rozsiahlejší
okruh fyzických osôb na Slovensku jednoznačne
v zmysle uhorského práva, chápaných
ako právnické osoby. Zúženie na verejné
spoločnosti je nepostačujúce.
Po druhé, osoby takto chápané nemali na Slovensku
možnosť využiť právo uplatniť
svoje práva na nároky na súde. Z tohto dôvodu
blokačný paragraf, ktorý je v zákone
č. 92/91, nebol v týchto prípadoch vôbec
zohľadnený v privatizačných projektoch.
A tu si dovolím upozorniť, že tento problém
sa nedá z časového hľadiska vyriešiť
ani v prvej, ani v druhej vlne privatizácie, kde by privatizačné
projekty mali byť predložené do 30. mája.
Tento termín je dôležitý aj vzhľadom
na to, aby nedošlo k odsunutiu privatizácie ako v
prípade prvej vlny privatizácie.
Po tretie, poslanecké kluby, ktoré sa jednoznačne
vyjadrili v prípade novely zákona č. 92/91,
konkrétne k § 3, ukončili akýkoľvek
proces fyzického vydania majetku, to je spôsob definovaný
zákonom 87 v procese veľkej privatizácie prostredníctvom
privatizačného projektu, definovaného v zákone
92. Z toho vyplýva, že reštitúcie vydaním
pôvodného majetku v ČSFR sa skončili.
Tu upozorňujem, že hovorím o majetku, ktorý
bol určený do procesu privatizácie. Akonáhle
sa opäť vrátime k reštitúciám,
začneme vytvárať dvojitý právny
stav.
Po štvrté, aj keď sme na tento problém
upozorňovali pri predchádzajúcej novele,
toto nebolo zohľadnené. Dnes je to problém
s priamym a faktickým ohrozením privatizácie
na Slovensku.
Toto za poslanecký klub ODÚ môžeme veľmi
ťažko podporovať.
Po piate, v novele je definovaná povinná osoba v
zmysle zákona 87/91 Zb., to je povinná osoba s dátumom
1. apríla 1991. Nie je riešená s ohľadom
na predchádzajúce skutočnosti zmena povinnej
osoby, prípadne jej likvidácia, prípadne
jej začlenenie do zahraničného kapitálu.
A tým, že nie je riešená povinná
osoba, nie je vyriešené ani vysporiadanie nárokov
oprávnenej osoby.
Vzhľadom na uvedené skutočnosti vzniká
legislatívne zložitý a ekonomicky nešpecifikovaný
problém a preto navrhujem:
a) aby uvedená novela bola prepracovaná;
b) zohľadniť celý okruh fyzických osôb,
v zmysle zákona nesprávne alebo dosť nelogicky
na Slovensku chápaných ako právnické
osoby, to je obchodné spoločnosti, komanditné
spoločnosti a na Slovensku dosť horúci problém,
ktorým sú účelové družstvá;
c) vzhľadom na časový, ale aj faktický
stav rozpracovania privatizačného procesu, riešiť
tieto majetkové krivdy (a tu si musíme povedať
otvorene, že krádeže) finančnou náhradou.
Týmto nie je ohrozená ani privatizácia, ani
časová možnosť vysporiadania nárokov
týchto oprávnených osôb.
Na záver osobná poznámka, ktorú si
nemôžem odpustiť, že o tento zákon
a o túto novelu zákona sa zasadzujú práve
tí poslanci a tie poslanecké kluby, ktoré
predchádzajúcim hlasovaním - a dokonca aj
vyjadrením svojho čelného predstaviteľa
- zablokovali možnosť prijať tieto logické
riešenia týchto skutočností v predchádzajúcom
období. Ďakujem.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem, pán poslanec, môžem
to chápať tak, že navrhujete neprijať túto
novelu a prepracovať ju v zmysle, ako ste povedali? Chcete,
aby sa o tom hlasovalo? Nemyslím hneď, ale je to zásadný
názor.
Poslanec SN M. Roubal: Toto bolo prednesené ako stanovisko
poslaneckého klubu Občianskej demokratickej únie
a myslím, že k tomu sa pridajú aj niektoré
ďalšie poslanecké kluby.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Roubalovi, ďalej vystúpi
v rozprave pán poslanec Michal Prokop, pripraví
sa pán poslanec Chýlek.
Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedající,
vážení kolegové, už tady bylo několikrát
řečeno, že důvody k novele zákona
č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
jednoznačně vyplývají z praxe provádění
tohoto zákona.
Já bych si dovolil upozornit vás ještě
na jednu oblast, kterou považuji za velmi důležitou
a rovněž spornou, ovšem rovněž upozorňuji,
že se netýká problematiky, která je
obsažena v předložené novele. Byla to
problematika, kterou jsme projednávali ve výborech
kulturních a sociálních, když jsme projednávali
tuto novelu. Návrh, který tam padl, byl ovšem
v poněkud jiné formě, a proto si dovoluji
podat jistý pozměňující návrh
k zákonu č. 87/1991 Sb.
Chtěl bych upozornit, že se to bude týkat části
čtvrté tohoto zákona - je to oblast pracovně
právních vztahů a vztahů sociálního
zabezpečení - a to konkrétně §
23, který se týká umělců ve
svobodném povolání, kteří byli
v rozhodném období politicky perzekuováni,
tudíž nemohli publikovat, vystupovat a vykonávat
svoji činnost.
Paragraf 23 zákona č. 87/1991 Sb. praví:
"Neplatné je rozhodnutí, kterým orgán
příslušný k provádění
sociálního zabezpečení umělců
rozhodl z důvodů uvedených v § 2 odst.
2 a 3 zákona a) o skončení účasti
na sociálním zabezpečení umělců,
b) o tom, že sociálním zabezpečením
umělce nevzniká." Tedy jedná se o ty
umělce, kterým z důvodu politické
perzekuce byl odebrán statut svobodného povolání,
a tudíž nemohli být pojištěni.
Na tyto případy se vztahuje § 23.
Prováděcí zákon České
národní rady č. 231/1991 Sb. zřídil
při ministerstvu kultury České republiky
komisi pro mimosoudní rehabilitace a tato komise vydávala
osvědčení podle § 13 zákona České
národní rady č. 231 - předpokládám,
že podobná situace je i ve Slovenské republice.
Tato komise vystavovala osvědčení těm
žadatelům z řad umělců ve svobodném
povolání, kteří byli takto postiženi.
Ovšem ve skutečnosti k rozhodnutí, které
má na mysli § 23 - který jsem vám teď
citoval - vlastně téměř nikdy nedošlo
a pouze v nepatrném procentu případů
bylo možno dovodit formální skončení
účasti na sociálním zabezpečení
u těch osob, které byly existenčně
zajištěny alespoň v minimálním
rozsahu. To znamená - komise ministerstva kultury České
republiky pouze v šesti - slovy v šesti - případech
rozhodla, že žadatelé skutečně
splňují podmínky stanovené v §
23. Většina umělců ve svobodném
povolání byla totiž postihována úplně
jiným způsobem. Řadě z nich z různých
důvodů - třeba i z důvodů osobních
kontaktů s pracovnicemi odborů sociálního
zabezpečení tehdejších národních
výborů - byl statut svobodného povolání
ponechán, ale z důvodů politické perzekuce
byly příjmy těchto lidí tak malé,
např. kolem 500 Kčs měsíčně,
že nyní vlastně jejich důchody jsou
vypočítávány podle současného
znění zákona 87 z těchto částek.
Mám zde seznam některých pikantních
případů. Rád bych vás jen upozornil
na to, že zatímco národní umělec
Jan Pilař má důchod 3 800 korun, například
paní Bělohradská - spisovatelka - perzekuovaná,
ročník 1929, má důchod vypočten
ve výši 1 486 korun. Pan Jaroslav Putík má
důchod ve výši 1 094 korun. Překladatel
Karel Eichler ve výši 1 474 korun. Případů
je víc. Otec českého šansonu, Jaroslav
Jakoubek - 1 462 Kčs. A tak dále.
Chtěl bych tedy upozornit na to - jak už jsem řekl,
že podle současného znění §
23 pouze šesti osobám v České republice
bylo vydáno toto osvědčení. Také
proto, že příjmy z umělecké činnosti
jsou poněkud jiným způsobem kumulovány
v čase než pravidelné příjmy,
ať už v pracovním poměru nebo i z určitého
typu podnikání, bych si dovolil přednést
pozměňující a rozšiřující
návrh k této novele, a to takto:
Navrhuji rozšířit zákon o § 23
a), který by zněl: (Samozřejmě předám
pak písemně.) "Odst. 1 - Neplatný je
výpočet důchodů umělců,
u nichž jejich příjmy z umělecké
činnosti v době rozhodné pro výpočet
důchodu poklesly z důvodů uvedených
v § 2 odst. 2 nebo 3, přestože jejich účast
na sociálním zabezpečení u nich nadále
trvala. Odst. 2 - Posouzení toho, kdo se považuje
za umělce v rozhodném období podle odst.
1, náleží do působnosti orgánů
státní správy republiky s odkazem na §
13 odst. 2 zákona České národní
rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů
České republiky v mimosoudních rehabilitacích."
To je odkaz na komise ministerstva, který je v prováděcích
zákonech národních rad.
Dále navrhuji za § 26 doplnit § 26 a) v tomto
znění: "Pro výpočet důchodů
u umělců se vyjde z příjmově
nejvýhodnějších pěti let z období
před poklesem příjmů z důvodů
uvedených v § 2 odst. 2 nebo 3." Upozorňuji,
že se nejedná o přepočet důchodů
podle stávajících předpisů,
jak to bylo projednáváno v našich výborech,
kde toto nebylo přijato z důvodů pochopitelných,
protože přepočet důchodů podle
stávajících předpisů se nepřipouští
u žádné kategorie občanů. Jde
jen o změnu let, ze kterých se vypočítává
těmto umělcům důchod.
Vážení kolegové, domnívám
se, že se jedná o osoby, které se skutečně
nemalou měrou zasloužily, a ještě nyní
mnozí z nich jsou schopni se zasloužit o něco,
čemu se říká svědomí
národa nebo obou našich národů, a že
stav, o kterém jsem se zde zmínil, je neúnosný.
Proto vás žádám, abyste toto při
hlasování zvážili a můj návrh
podpořili, protože situace v této sociální
vrstvě z hlediska důchodů perzekuovaných
osob je opravdu neúnosná. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Prokopovi, prosím
pána poslanca Chýlka, aby sa ujal slova. Pripraví
sa poslanec Mečl.