Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pán kolega, mám to chápať tak, že podľa § 19 odsek 2 beriete ako navrhovateľ svoj návrh späť, áno?

Poslanec SL L. Voleník: Předkládám písemně zpět vzetí návrhu, což je současně potvrzeno i panem Dr. Kesslerem, který byl poslancem Federálního shromáždění, ale nyní je členem Ústavního soudu ČSFR.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Áno, pripomínam, že tento postup je v súlade s § 19 odseku 2 Rokovacieho poriadku, kde sa hovorí, že navrhovateľ môže svoj návrh zobrať späť, pokiaľ snemovňa o ňom nehlasovala. To je tento prípad, takže podľa môjho názoru postupuje skupina navrhovateľov v súlade so zákonom o rokovacom poriadku

Pán poslanec Chýlek sa hlási s faktickou poznámkou.

Poslanec SL S. Chýlek: Rád bych se pozeptal pana kolegy Voleníka, zda mohu jeho slovům rozumět tak, že ve věci mého pozměňovacího návrhu je jeho názor, tj. názor předkladatele novely a současně i názor pana poslance Ševčíka, s kterým tuto věc konzultoval, takový, že s věcí vydávanou, s věcí nemovitou, případně s movitými položkami je třeba vydávat také práva, která s těmito věcmi souvisí. Prosím o jasné stanovisko k této věci.

Poslanec SL L. Voleník: Myslím, že jsem to řekl dost jasně. Tuto otázku jsem s panem Ševčíkem konzultoval při širší debatě již při původním projednávání zákona o mimosoudních rehabilitacích, kde tato otázka byla vznesena, a tak to chápal i doktor Ševčík.

Poslanec SL S. Chýlek: Ano, Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: V tejto chvíli nemáme o čom rokovať.

Ďalším bodom programu, ktorý je schválený na dnešný deň, je:

Správa vlády Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky o plnení štátneho rozpočtu federácie a súhrnu štátnych rozpočtov za prvý až štvrtý štvrťrok 1991, tlač 296, a návrh na uznesenie obidvoch snemovní, tlač 1359.

Prosím podpredsedu federálnej vlády a ministra financií, pána Václava Klausa, aby podal výklad k predloženej správe.

V tejto súvislosti by som rád pripomenul, vážené kolegyne a kolegovia, že sme nepredpokladali taký rýchly spád nášho programu a podpredseda vlády sa dozvedel až v tejto chvíli, že to príde na program bezprostredne po tomto hlasovaní, takže z toho dôvodu prosím o chvíľu strpenia.

Místopředseda vlády a ministr financí ČSFR V. Klaus: Vážené Federální shromáždění, byl jsem ještě dnes ráno ujištěn, že projednání zprávy vlády o plnění státního rozpočtu federace je na pořadu ve čtvrtek, takže musím pronést stručnější úvod k tomuto jednání.

Zpráva, kterou předkládá vláda, představuje první ucelené hodnocení vývoje v uplynulém roce a v jeho čtvrtém čtvrtletí na půdě tohoto parlamentu. Proto jsem měl v úmyslu nezabývat se výlučně otázkami samotného rozpočtového hospodaření, ale také šířeji promluvit o celkovém kontextu hospodářského vývoje a ekonomické reformy v tomto období.

Určitým problémem, který toto hodnocení komplikuje, je, že zdaleka nejsou k dispozici veškeré a definitivní údaje. Proto bych nechtěl, abychom využívali této chvíle k předčasným a kategorickým soudům na dosavadní vývoj ekonomiky vůbec a rozpočtové politiky zvláště v průběhu velmi obtížné fáze naší ekonomické transformace.

Klíčové pro nás je udržet si jasnou vizi reformy jako celku, provázanosti a podmíněnosti jejích jednotlivých kroků a opatření, úlohy možností a omezení hospodářské politiky vlády. Tímto prizmatem musíme hodnotit i současnou hospodářskou situaci a její vývoj v tomto období, tedy od zahájení tržní transformace v lednu loňského roku.

Nemohu zde nezmínit mimořádný význam udržení sociálního a elementárního politického konsensu pro úspěšný dosavadní průběh reformy. Fakt, že tento konsensus nebyl významněji narušen, považuje vláda za nesmírně významný faktor.

Přistupujeme k jednání s našimi sociálními partnery nanejvýš odpovědně, ale s vědomím toho, že preferování krátkodobých populistických hledisek na úkor střednědobých a dlouhodobých cílů reformy by nemohlo přinést nic jiného, než ztrátu tempa a kontinuity a prodloužení bolestného průchodu složitým obdobím naší ekonomické transformace.

Složitost loňského roku spočívala v tom, že se k obtížím naší vlastní transformace přidružily výrazně nepříznivé podmínky na zahraničních trzích. Není třeba, abych to příliš rozebíral.

Nevyhnutelným důsledkem toho všeho, kombinace vlivu domácích i zahraničních faktorů, byl pokles agregátní poptávky prakticky na všech domácích trzích. Ve spotřebě domácností, v investicích, v oblasti meziproduktu, ale i v zahraničním obchodě. Tento pokles byl větší než vláda původně očekávala a podle předběžných odhadů představoval zhruba kolem 15 % hrubého domácího produktu.

Nelze přehlédnout i skutečnost, že se pokles hospodářského výkonu v průběhu roku více méně stabilizoval, zejména ve spojitosti s oživením exportu ve druhé polovině roku a se stabilizací domácí spotřebitelské poptávky.

Základním kvalitativním rysem uplynulého roku bylo to, že československá ekonomika přestala být nabídkově limitována a že se její vývoj odvíjí od poptávkové strany. Vnitřní trh se stal trhem odběratele a přestal být trhem dodavatele tak, jako tomu bylo po řadu předchozích desetiletí. To má zásadní význam pro hospodářskou aktivitu a iniciativu na úrovni jednotlivých podniků, má to zásadní význam i pro průběh adaptačních procesů, jak v oblasti spotřeby, tak v oblasti výroby.

Nebudu zde předkládat dílčí poznámky, které by bylo možné říci o cenách, vnějších vztazích, zadlužení, devizovém kursu, mzdách. Vrátím se skutečně k oblasti státních rozpočtů.

Vývoj státních rozpočtů v minulém roce můžeme rozdělit do několika odlišných etap. V prvním období, tedy do konce června, dosahovaly státní rozpočty poměrně výrazné přebytky, především vlivem vysoké dynamiky odvodů ze zisku v důsledku liberalizace cen a přecenění zásob. Na tomto základě byly v červenci státní rozpočty upraveny s přihlédnutím k vývoji příjmů, s přihlédnutím k vlivu inflačního nárazu na některé výdaje a s přihlédnutím k některým opatřením schválených vládami k řešení složité ekonomické a sociální situace, včetně oživení politiky v ekonomice.

Úpravy státních rozpočtů, zpomalující se příjmy a rostoucí tlak na růst rozpočtových výdajů se v dalším období projevily v klesajících přebytcích státních rozpočtů, přičemž státní rozpočty republik již začaly vykazovat první schodek. Ještě k 31. říjnu však celkový přebytek všech tří státních rozpočtů dosahoval 8 miliard korun, byl tedy na úrovni celoročního záměru. Koncem listopadu činil přebytek veřejných rozpočtů vlivem vysokého přebytku v místních rozpočtech 10,5 miliardy korun. Po převážnou část minulého roku se tedy v zásadě dařilo realizovat záměry rozpočtové politiky, pokud jde o udržení žádoucí relace mezi rozpočtovými příjmy a výdaji, což přispívalo k potřebné makroekonomické stabilizaci.

Závěr minulého roku však znamenal zlom v rozpočtovém hospodaření, kdy vlivem značných schodků ve státních rozpočtech republik skončily všechny tři státní rozpočty deficitem ve výši 18,6 miliardy korun. Po započtení zatím známého přebytku hospodaření místních rozpočtů ve výši 6,3 miliardy korun tak dosáhl schodek veřejných rozpočtů 12,3 miliardy korun.

Analýzy jednoznačně potvrzují, že hlavní příčinou vysokého schodku rozpočtů byla malá účinnost opatření přijatých k regulaci výdajů v závěru minulého roku v poměru k nepříznivému vlivu příjmů, signalizovanému již v průběhu předcházejících měsíců. Tento poznatek se týká především státních rozpočtů republik, kde byla počátkem listopadu přijata opatření zvyšující výdaje, aniž by bylo rozhodnuto o jejich rozpočtovém krytí odpovídajícími příjmy. Přitom existuje řada signálů o tom, že takto uvolněné rozpočtové prostředky nebyly využity odpovídajícím způsobem a že docházelo i k jejich plýtvání. Podrobná analýza výdajů rozpočtového hospodaření se připravuje a bude obsažena ve státním závěrečném účtu.

V naší zprávě jsou poměrně podrobně analyzovány jednotlivé rozpočtové položky, jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Řada z nich se odvíjela poněkud odchylně ve srovnání s původními předpoklady. Například celkový výpadek příjmů představuje zhruba 24 miliard korun, ale přesto bych chtěl říci, že tento výpadek představuje pouze pět procent celkového objemu rozpočtu. Jedná se tedy vzhledem k nejistotám vývoje, které skutečně existovaly, o velmi malou odchylku.

Chtěl bych říci několik slov k státnímu rozpočtu federace jako takové. Státní rozpočet federace skončil přebytkem ve výši necelé 6,4 miliardy, což je téměř 200 miliónů více než stanovil zákon schválený Federálním shromáždění. Při splnění celkových rozpočtových příjmů byl výpadek podílově dělených společných příjmů, tedy daně z obratu a odvodu ze zisku, ve výši téměř 10 miliard korun vyrovnán překročením jiných příjmů, včetně příjmů původně nerozpočtovaných. Jedná se o příjmy z cel a dovozní přirážky, o vrácení splátek z vkladů v převoditelných rublech do základního kapitálu mezinárodních bank v Moskvě, odvody cenových rozdílů při dovozu zemního plynu z bývalého SSSR apod. Opět bych nechtěl rozebírat jednotlivé položky, myslím, že jsou zřetelně popsány v naší předložené zprávě.

V závěru bych chtěl říci: Selhání regulace výdajů zejména ve státních rozpočtech republik v závěru minulého roku vedlo Finanční radu ČSFR k dohodě o přijetí regulačních opatření pro I. čtvrtletí letošního roku. Přitom tento systém by měl být používán i pro celý rok 1992. Vedou nás k němu i rizika obsažená ve státních rozpočtech na rok 1992.

Pro vaši informaci, koncem února 1992 dosáhlo běžné hospodaření všech tří státních rozpočtů přebytku 3,8 miliardy korun, přičemž u federálních rozpočtů byl přebytek 1,6 miliardy, v rozpočtu Slovenské republiky dokonce přebytek 3,9 miliardy, naproti tomu rozpočet České republiky skončil schodkem 1,7 miliardy korun.

Vývojem rozpočtového hospodaření se příslušné orgány každodenně zabývají a jsou připraveny přijímat nezbytná opatření k udržení záměru finanční a rozpočtové politiky.

Chtěl bych poděkovat poslancům, zejména výborů pro plán a rozpočet i dalších výborů za pozornost, kterou věnovali projednání předložené zprávy. Jejich připomínky a náměty budou využity ke zlepšení činnosti vlády v této oblasti.

Dovolte mi přidat jednu poznámku ve vazbě na návrh výborů pro plán a rozpočet k této zprávě. Zde se v bodě 3 nesouhlasí s návrhem vlády na způsob použití přebytku federálního rozpočtu dle kapitoly IV. zprávy, vzhledem k předběžnosti a orientačnosti jak navržených položek, tak i podstatné části údajů v samotné předkládané zprávě. Chtěl bych říci, že od doby, kdy zpráva byla původně předložena, se v tomto smyslu mnoho změnilo jak ve smyslu ujasnění a upřesnění jednotlivých položek, tak ve smyslu několika jednání, která byla prováděna.

Za prvé došlo k setkání tří ministrů financí, za druhé došlo k jednání federální vlády minulý týden a tam byl návrh upraven, a konečně byl stejný bod na programu jednání federální vlády dnes ráno v 9 hodin. Federální vláda se usnesla na definitivním návrhu rozdělení přebytku federálního rozpočtu a pověřila mě, abych vám v rámci tohoto dnešního jednání předložil tento návrh také ke schválení.

Problém je teď jedině v tom, že jsem skutečně nevěděl, že sem přijdu k vám hovořit (vláda přerušila jednání kvůli hlasování o ústavním zákoně) a ta čísla mohu říci pouze z hlavy, protože opravdu mám rozložené na stole na zasedání federální vlády všechny materiály a nenapadlo mě si je s sebou sem vzít.

Byly upřesněny částky, které se týkaly prominutí jednoměsíčního odvodu z mezd, které jsou poskytnuty oběma republikám v přesné částce, - když řeknu 2 247, tak toto číslo říkám skutečně orientačně a můžeme si ho telefonicky ověřit na jednání vlády.

Bylo dále rozhodnuto o použití prostředků na řešení situace v Československé státní dráze. Tedy nebyly prostředky použity na doplnění rozpočtů obou republik. Zbývající položka se převádí do státních finančních aktiv s návrhem, aby byla využita ke krytí problémů spojených se situací v Iráku a krizí v Perském zálivu.

Nemohu říci nic jiného, než že teď by mohl být nafaxován tento jednostránkový číselný dokument, který bych tady mohl definitivně přečíst, protože ta čísla tady mohu říci opravdu orientačně:

Upřesnění položky na odvod z mezd, 2 miliardy na ČSD, 1,2 miliardy na splacení dluhu ČSD Investiční bance a zbytek z přebytku 6,390 miliard na krytí důsledků krize v Perském zálivu. To je můj návrh.

Byli bychom velmi rádi, kdyby toto mohlo být schváleno při dnešním jednání, protože skutečně není žádný důvod, abychom tyto prostředky, jak krytí odpuštěného odvodu z mezd, tak tyto prostředky, kterou jdou do ČSD, na další měsíce zadržely tímto způsobem. Bylo by daleko vhodnější, kdyby se tyto prostředky dostaly už k místu svého určení, poněvadž v dopravě pomohou spíše teď, než když je schválí tento či další parlament o měsíc později, nebo ještě daleko později.

Proto doporučujeme a vláda rozhodla, abych požádal o zařazení tohoto návrhu ještě do této zprávy.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu ministrovi Klausovi. Predsedovia snemovní prikázali správu na prerokovanie výborom hospodárskym a pre plán a rozpočet. Výbory pre plán a rozpočet boli poverené zhrnutím výsledkov prerokúvania a predkladajú vám písomný návrh uznesení v tlači 1359. Stanoviská a informácie o rokovaní výborov prednesú spravodajcovia, ktorých si zvolili výbory pre plán a rozpočet, Jozef Wagner a Bohumil Tichý. Prosím obidvoch spravodajcov, aby zaujali svoje miesta za predsedníckym stolom (děje se) a pána Bohumila Tichého ako spravodajcu výborov Snemovne národov, aby predniesol ústne stanovisko.

Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté. Před námi leží zpráva federální vlády o rozpočtech 1991. Je to jediný příklad nebo případ státního rozpočtu, který tato vláda jak celý sestavila, tak i celý plnila. Totéž obdobně platí i pro naše Federální shromáždění. To jest jde o jediný rozpočet, který toto Federální shromáždění schválilo a jehož plnění po celý rok posuzovalo a bude posuzovat i jeho předběžný výsledek. Važme si proto této, pro mnohé z nás jedinečné příležitosti, byť je provázena několika handicapy. Nemáme totiž vyjádření federálního ministerstva kontroly, které svoji zprávu či nález z kontroly nedodalo. Nemáme též zprávu Státní banky československé o měnovém vývoji a také předkládaná zpráva vlády je oproti dřívějším čtvrtletním zprávám chudší, zejména v ní nenajdeme podrobnější rozborové údaje o finanční politice, o situaci podniků, o vnějších vztazích atd. Nicméně hlavní údaje jsou zde shromážděny, a byť jde o údaje předběžné a někdy i odhadové, domníváme se, že zásadnímu projednání nic nebrání. Chybí nám ovšem stanoviska národních rad, pouze zde máme vyjádření české vlády, které je orientační, a bylo zasláno jen České národní radě. Naproti tomu se vedení výboru pro plán a rozpočet pokusilo získat stanovisko Mezinárodního měnového fondu k výsledku plnění, resp. neplnění kritéria Mezinárodního měnového fondu za rok 1991.

Zprávu vlády o rozpočtovém hospodaření roku 1991 posuzovaly pouze výbory pro plán a rozpočet a výbory hospodářské. Proto bude na místě uvést stručně alespoň hlavní tzv. kriteriální okolnosti, a to v takových souvislostech, aby sněmovny mohly posoudit, nakolik federální vláda ve spolupráci s vládami republik zvládla svoje ústavní povinnosti ve zvlášť obtížné situaci zásadních hospodářských a státoprávních přeměn, směřujících k vytvoření hospodářsky pevného, demokratického a právního státu.

Mám za to, že k takovému posouzení bude nejvhodnější vycházet ze souhrnu všech tří státních rozpočtů, a ostatně je to uvedeno i v ústavě. Za prvé ale přednesu několik víceméně technických poznámek. Většina poslanců má k disposici tisk 1296 s číslem jednacím FMF I/7 948/1992. Ovšem výbory posuzovaly zprávu číslo jednací FMF I/6 271/1992. Zprávy se liší nejen číslem, ale i obsahem, neboť v tisku 1296 chybí kapitola čtyři, obsahující návrh na rozdělení přebytku federálního rozpočtu, dále na straně 20 je vypuštěno tvrzení, že snížení daně z obratu ke 4. 5. 1991 vedlo ke stabilizaci cenové hladiny. Naopak je v úvodním tisku 1296 opomenuto vypuštění té části na úvodu, která má vztah k rozdělení přebytku.

Přes tyto tři okolnosti bude účelné vyjádření zástupce navrhovatele, zda nedošlo i k jiným úpravám obsahu zprávy. Slyšeli jsme zde již jednu úpravu, a to návrh na rozdělení přebytku federálního rozpočtu, k čemuž budeme muset zaujmout stanovisko později. Nicméně snad bude vhodné zmínit se, zda tam ještě některé změny nejsou.

Nyní tedy k hlavním bodům zprávy a k některým hlavním okolnostem diskutovaným na jednání našich výborů. Nepochybně že tím nejvýraznějším momentem je schodek v souhrnu rozpočtu ve výši asi 18,6 mld. Kčs, který, jak už uvedl pan ministr financí a místopředseda vlády poslanec Klaus, je nyní redukován asi o 6 mld. Kčs díky tomu, že místní rozpočty měly nějaké kladné saldo. Samozřejmě, že to ještě nevíme, já osobně to vím jen ze zprávy české vlády. Je nezbytné upozornit na to, že tato hodnota salda je odlišná od minulých let, či letošních předpokladů nejenom znaménkem minus, ale zejména metodickou změnou, neboť v ní nejsou zahrnuty rozdíly přeplatků či nedoplatků, odvody ze zisků podniků a také zbytky dotací. Čili je tu jistá metodická závada, jejíž velikost nelze v této době zjistit.

Ve výborech byla diskutována tato otázka - myslí se otázka výsledků roku 1991 -, z hlediska proběhlých výrazných změn cenové úrovně, která dosáhla hodnoty asi 154 procenta i změn vnitřních cenových relací v cenové soustavě. Z hlediska jisté "nenormálnosti" situace a extrémů plus i minus ve vývoji příjmů i výdajů, bylo nutno nalézt nějaký orientační bod. Všechny jmenované okolnosti měly pochopitelně výrazný rozpočtový dopad. Souhrn státních rozpočtů se zvedl z původní částky asi 400 mld. Kčs na 490 mld. Kčs po posledních úpravách. Z toho samotná federace měnila tyto příjmy asi o 15 mld. Kčs. Celkové příjmy vzrostly asi o 80 mld. Kčs a u výdajů to bylo asi plus 80,9 mld. Kčs. Uvnitř rozpočtů to bylo neméně pronikavé. U tří hlavních příjmových položek příjmů, tzn. daň z obratu, odvody podniků a odvody z mezd došlo ke snížení o 36,9 mld. Kčs, což činí 8 procent, počítáme-li poslední upravené hodnoty státního rozpočtu, které vznikly ve třetím kvartále. Oproti původnímu předpokladu státního rozpočtu z počátku roku 1991 je to částka dokonce o 62,6 mld. Kčs nižší. Na straně výdajů to bylo obdobné. Největším zvýšením výdajů bylo zvýšení tzv. ostatních výdajů na rozpočtové organizace a příspěvkové organizace, což činí asi 15 mld. Kčs. Naproti tomu výdaje na sociální zabezpečení nebyly vyčerpány asi v částce 4,6 mld. Kčs, a to přesto, že jejich objem nebyl během roku 1991 zvyšován, nýbrž snižován, ale jen asi o půl miliardy Kčs.

Rozpočet Slovenské republiky a tím i souhrn rozpočtů byl naposledy upravován ještě ve IV. kvartále asi o 600 mil. Kčs, avšak uvnitř rozpočtových položek to bylo o plus minus 7 miliard Kčs.

Právo vlády k provedení všech těchto změn v rozpočtu během roku je dáno ustanovením rozpočtových pravidel čl. 13/2, tj. zvýšené výdaje byly pokrývány zvýšením příjmů. Povinnost informovat Federální shromáždění plnila vláda vždy ve svých čtvrtletních zprávách. Tolik k charakteristikám extrémních změn.

Na adresu vlády je nutno ještě říci, že sice plnila zmíněnou povinnost informace o změnách během roku, avšak nesplnila úkol metodického usměrňování prací na přehledu a souhrnu veřejných položek tak, jak to ukládá § 10/2 pravidel, neboť došlo zejména k podstatnému rozdílu mezi začleněním prostředků na dotace místním rozpočtům České republiky a Slovenské republiky. Ruší se tak podstatně nejen porovnatelnost části B výdajů, ale i části A, u položky 7.

Bylo také nutné najít způsob porovnatelnosti rozpočtů v dohodě s vládami republik. Tento úkol, porovnatelnost, byl také uložen vládě v usnesení Federálního shromáždění k rozpočtovému plnění I. čtvrtletí.

Z popsaných celkem nesporných skutečností, (protože všude jsem se držel jen čísel), byly však vyvozovány různé závěry při diskusích. Jedni říkali: Jde o extrémní rok a vzhledem k ročnímu výsledku jde vlastně o úspěch. Buďme proto do jisté míry spokojeni, že to nebylo ještě horší, a věnujme se návrhům na řešení situace v roce 1992 nebo v budoucnosti.

Druhý názor zněl asi takto: Jde o extrémní rok, a proto pečlivě prozkoumejme každou položku, kde došlo k snížení nebo zvýšení, abychom se příště všech chyb vyvarovali. Ostatní přístupy se pohybují v rámci těchto možných extrémů.

Hospodářský výbor si vybral určitý kompromis, požaduje po vládě jen informaci, rozpis oddlužení podniků z Fondu národního jmění.

Rozpočtové výbory navrhly usnesení už poněkud širší a žádají po vládě mimo jiné návrhy na rozbor některých bodů a také návrhy na přiměřená opatření.

V té souvislosti připomínám usnesení Federálního shromáždění k jednotlivým kvartálům, tj. že k prvnímu kvartálu mělo tři strany, usnesení, k druhému pololetí již mělo strany necelé dvě a limitu stručnosti dosáhlo usnesení Federálního shromáždění k třetímu kvartálu, neboť spočívalo ve vzetí výsledků rozpočtu na vědomí.

Druhou diskutovanou otázkou a také ve vládní zprávě pojednávanou je otázka "viny" na rozpočtovém schodku. Tato otázka je důležitá z několika hledisek. Řekneme-li, že příčinou bylo nedodržení příjmů, orientujeme svou pozornost na důvody, proč příjmy nebyly dodrženy. Řekneme-li, že příčinou bylo překročení výdajů, orientujeme svoji pozornost na otázky výdajové. Je nejvýš pravděpodobné, ba samozřejmé, že výsledek je kombinací těchto dvou názorů.

Z jedné strany tedy byla vytýkána logická závadnost tvrzení vlády, že příčinou souhrnného velkého schodku byly schodky republik, jinak tedy, že příčinou velkého schodku byly schodky malé. Z druhé strany bylo poukázáno na to, že schodky vznikly vlivem zvýšených výdajů republik a ztrátou kontroly nad výdaji, což obsahuje i závěr vlády.

Výbory pro plán a rozpočet se rozhodly uvést prosté konstatování číselných faktů, tj. uvést ty hodnoty, které nebyly dodrženy na straně příjmů a které byly překročeny na straně vydání tak, aby stanovisko mohl zaujmout každý dle poměru těchto položek.

Rozhodnutí této otázky do jisté míry záleží i na našem plénu. Na závěr své zprávy, kterou musím zestručnit, aby byla ještě zdvořilá, doporučuji plénu schválit navržené usnesení Federálního shromáždění tak, jak bylo vypracováno výbory pro plán a rozpočet. Do usnesení byl začleněn i požadavek hopodářských výborů. Je to asi minimum toho, co lze považovat za výraz kontrolní funkce Federálního shromáždění vůči naší vládě. Děkuji vám za pozornost.