Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Prosím druhého
spravodajcu, pána poslanca Pavla Jégla, aby sa ujal
slova.
Společný zpravodaj výborů SL P. Jégl:
Pane předsedající, dámy a pánové,
vládní návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon č.
76/1959 Sb., o některých služebních
poměrech vojáků, a který tvoří
obsah tisku 1378 je návrhem, k jehož projednávání
přistupujeme s několikaměsíčním
zpožděním. Tím mám na mysli zpoždění
vůči datu 31. 12., které je uvedeno v ústavním
zákoně ze dne 9. 1. 1991, jímž se uvozuje
Listina základních práv a svobod, jakožto
ústavní zákon Federálního shromáždění.
K tomuto datu pozbývají účinnosti
ustanovení, která jsou s Listinou v rozporu, to
je v tomto případě v rozporu s článkem
4 odstavec 1 a 2 Listiny, které deklarují, že
povinnosti mohou být ukládány toliko na základě
zákona a v jeho mezích, a že meze základních
práv a svobod mohou být za podmínek, stanovených
v Listině, upraveny pouze zákonem.
Návrh se obsáhle zabývá převážně
sociálními a hospodářskými
právy vojáků v činné službě
a některými organizačními poměry
v československých ozbrojených silách.
Občanská politická práva vojáků
zmiňuje naproti tomu pouze bod 9, respektive jedna věta
vedlejší v § 23 zákona, věta která
tuto problematiku řeší tradičním
způsobem, obdobným, kterým byla politická
činnost vojáků v činné službě
řešena až dosud v branném zákoně,
tedy až do jeho nedávné novelizace. Toto řešení
bylo příčinou i velmi rozsáhlé
diskuse v branných a bezpečnostních výborech,
tedy výborech ve vztahu k tomuto zákonu gesčních,
nebo, chcete-li pověřených.
Vrátím se k němu ještě mimo svou
zpravodajskou zprávu a podám vysvětlení
k předloženému návrhu, který
je označen číslem 00593 ze dne 22. 4. 1992
a který se pokouší řešit komplexně
oblast občanských a politických práv
vojáků.
Pokud jde o stanoviska výborů národních
rad a výborů Federálního shromáždění,
mluvil o nich již kolega zpravodaj Haško. Zde bych se
snad jenom zmínil, že neakceptován, co se týče
návrhů ústavně právních
výborů zůstal pouze návrh, který
se týká účinnosti zákona. Výbory
branné a bezpečnostní navrhly datum 13. května,
to je den začátku volební kampaně
do zákonodárných sborů, což má
souvislost s úpravou politických práv příslušníků
ozbrojených sil, která by měla být
z pochopitelných důvodů provedena k tomuto
datu.
Výbory branné a bezpečnostní navrhly
dva pozměňující návrhy. První
se týká přerušení služebního
poměru vojáků z povolání, druhý
okruhu osob ustavovaných do funkce prezidentem ČSFR.
Výbory branné a bezpečnostní vycházely
z ústavního postavení prezidenta ČSFR
jakožto vrchního velitele ozbrojených sil.
Navrhly vynechat z jím navrhovaných osob náměstky
ministra obrany ČSFR; tyto osoby nemusí totiž
nutně být osobami vojenskými, a jejich instalace
do funkce by se měla řídit pravidly, užívanými
pro jmenování ostatních resortních
náměstků ve federální vládě.
Naproti tomu výbory navrhly zařadit mezi tyto osoby
též náčelníka generálního
štábu Československé armády.
Dámy a pánové, návrh zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon
č. 76/1959 Sb., řeší, jak již jsem
zmínil, některé praktické a organizační
záležitosti ozbrojených sil, hospodářská
a sociální práva vojáků v činné
službě a převádí některá
ustanovení, která byla až do této doby
v podzákonných normách do vlastního
zákona, čímž zvyšuje právní
jistoty vojáků.
Souhlas s ním vyjádřily všechny výbory
národních rad a Federálního shromáždění,
jež jej projednávaly. Proto mi dovolte, jakožto
společnému zpravodaji Sněmovny lidu, doporučit
vám návrh, který je obsahem tisku 1378 ve
znění tisku 1467 k přijetí. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem pánu spravodajcovi,
teraz otváram rozpravu. Písomne sa mi nikto neprihlásil.
Prosím, pani poslankyňa Kapitulíková!
Poslankyně SN M. Kapitulíková: Vážený
pán predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie! Dovoľte, prosím, aby som predložila
štyri pozmeňujúce návrhy k vládnemu
návrhu zákona, tlač 1378.
V § 12 písm. a) ods. 2 upraviť: "Na riadnu
dovolenku vcelku, pokiaľ je to možné v letných
mesiacoch, ak o to vojak z povolania požiada..."
V § 12 b) ods. 1 písmeno a) doplniť "...
zdravotníckeho zariadenia a pri návrate z neho pri
náhlom...". Pokračuje text, tak ako je v tlači.
V § 12 b) ods. 2 doplniť "... záležitosti,
ktoré vyžadujú osobnú účasť
vojaka z povolania a ktoré nie je možné vybaviť
v mimopracovnej dobe...".
V § 28 ods. 2 vetu doplniť "...jej doručenie
veliteľovi a veliteľom útvarom počínajúc...".
Návrh podávam písomne. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Pýtam sa poslancov,
či ešte niekto chce k tejto problematike vystúpiť.
Nikto sa nehlási. Ďakujem. Prosím, pán
poslanec Deyl!
Poslanec SL V. Deyl: Chtěl bych požádat zpravodaje,
zda by mohli upřesnit, kterou variantu projednáváme.
Máme tady variantu A) a variantu B) této projednávané
novely. O kterou tedy vlastně jde? Přece nemůžeme
projednávat dvě varianty, v jednom tahu. Musíme
si upřesnit, o kterou variantu jde a která je buď
pozměňovacím návrhem nebo alternativním
návrhem k základní variantě.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Pán poslanec Jégl odpovie
a ešte sa prihlásil aj do rozpravy.
Společný zpravodaj výborů SL P. Jégl:
Dámy a pánové, já odpovím během
svého vystoupení, nejdříve bych vysvětlil
podstatu těchto dvou alternativ. Jedná se tedy o
pozměňující a doplňující
návrhy, které jsou označeny číslem
00593 ze dne 22. 4. 1992. Nejdříve k některým
základním premisám.
Vycházel jsem asi zhruba z těchto sedmi myšlenek:
Za prvé, omezení těchto práv, tedy
práv občanských a politických je možné
pouze za účelem garantování mimostranické,
to je politicky neutrální povahy armády.
To znamená, že v armádě nemohou soupeřit
politické subjekty, armáda se nemůže
stát autonomní politickou silou. Nebezpečí
uvedenému v druhém případě
lze čelit zejména podřízením
jejího operativního velení státním
politickým orgánům. Dozor nad ozbrojenými
silami pak musí vykonávat nejen ústavní
činitelé výkonné moci a jimi jmenované
orgány, jako je v tomto případě Rada
obrany státu, ale nezastupitelnou úlohu zde musí
sehrávat i parlament.
Za druhé, je přirozené, aby příslušníci
ozbrojených sil požívali občanských
a politických práv v co nejširším
rozsahu, neboť
a) Voják v činné službě je především
občanem v uniformě, který má specifické
služební povinnosti, vyplývající
z požadavků vojenské služby.
b) Smyslem vojenské služby je mimo jiné i obrana
lidských práv a svobod, které jsou integrální
součástí československého ústavního
zřízení.
3. Omezování občanských a politických
práv musí být realizováno jen v míře
nezbytně nutné, to je bez extenzívního
výkladu Listiny základních práv a
svobod. Příslušnými ustanoveními
Listiny v tomto případě jsou článek
20 odst. 3, který zní: "Výkon těchto
práv, to je práv sdružovat se v politických
stranách a politických hnutích, spolcích,
společnostech a jiných sdruženích, lze
omezit jen v případech stanovených zákonem,
jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné
pro bezpečnost státu, ochranu veřejné
bezpečnosti a veřejného pořádku,
předcházení trestným činům
nebo pro ochranu práv a svobod druhých..."
A článek 44, který uvádí, že
"... zákon může omezit příslušníkům
ozbrojených sil práva uvedená v článku
18, to je petiční právo, v článku
19, to je právo shromažďovací, v článku
27 odst. 1 - 3, to je právo sdružovat se na ochranu
hospodářských a sociálních
zájmů, pokud tato práva souvisí s
výkonem služby".
Přístup k omezování těchto
práv je a deklarován samotným ustanovením
článku 4 Listiny: "Při používání
ustanovení o mezích základních práv
a svobod musí být šetřeno jejich podstaty
a smyslu. Taková omezení nesmějí být
zneužívána k jiným účelům
než pro které byla stanovena."
4. Domnívám se, že je nezbytné udržet
jistou rovnováhu mezi vnitřními snahami vojáků
z povolání, tedy vojenských profesionálů,
resp. jejich politickou orientací a vnější
politikou a současně vyhovět požadavkům
demokratizace armády, která by měla směřovat
k odstranění všech objektivně nezdůvodnitelných
omezení občanských, hospodářských
a sociálních práv příslušníků
ozbrojených sil.
5. Politická diferenciace vojáků v činné
službě odpovídá v současné
době zhruba politické diferenciaci společnosti,
což dokazují nedávné průzkumy
politických názorů vojáků z
povolání.
6. Služební postavení příslušníka
vojenského obranného zpravodajství je diferentní
od postavení většiny ostatních příslušníků
ozbrojených sil, to je vojáků Československé
armády a vojsk ministerstva vnitra. To by také mohlo
být akceptováno při úpravě
občanských a politických práv vojáků.
7. Mám za to, že by měl být zvolen přístup
konsistentní s přístupem evropských
demokracií k této oblasti, zejména mám
na mysli ty, které mají armády konstituovány
na základě pravidelných odvodů. Zde
v Evropě existují dva základní modely.
První bych nazval modelem liberálním, to
je, že činnost politických stran a hnutí
v armádě je pouze omezena. Druhý model je
rigidní, činnost politických stran a hnutí
v armádě je zakázána, přičemž
v obou případech je povoleno příslušníkům
ozbrojených sil organizovat se v politických stranách,
čímž se právě dociluje potřebné
rovnováhy politické orientace vojáků
a ostatní občanské veřejnosti.
Nyní k vlastní aplikaci, která je obsahem
zmíněného tisku.
Ještě mi dovolte otázat se, pane předsedající,
zdali je možno považovat tento návrh za pozměňovací
návrh, protože byl předložen v písemné
formě a zdali jej nemusím celý číst
a mohu jej pouze zdůvodnit.(Předsedající
místopředseda FS K. Viktorín: Stačí
ho zdôvodniť, pretože všetci poslanci majú
návrh v laviciach.)
1. Domnívám se, že by měla být
zakázána činnost politických subjektů
v ozbrojených silách, což v současné
době již řeší zákon č.
424/1991 Sb., o sdružování v politických
stranách a hnutích ve svém § 5 odst.
3, kde se zakazuje činnost stran a hnutí v ozbrojených
silách.
2. Ve službě by voják neměl být
činný ve prospěch politických stran.
To je obsahem samotného návrhu obou variant.
3. Mělo by být ztíženo, popřípadě
znemožněno zřizovat a organizovat politické
strany na výlučně stavovském (myslím
tím vojenském) principu, to je strany příslušníků
ozbrojených sil. Zde je jistá garance ve zmíněném
zákonu o politických stranách, v § 5
odst. 4, který deklaruje, že strany a hnutí
mohou být organizovány toliko na územním
principu.
4. Pokud jde o variantu A - vojáci z povolání
by neměli vykonávat funkce v politických
stranách.
5. Voják by neměl při politické činnosti
nosit uniformu. To je ustanovení, které je ve světě
zcela obvyklé. Politickou činností se v tomto
případě obvykle rozumí schůze
politických stran, výkon funkce v místním
zastupitelstvu, volby do zákonodárných a
zastupitelských sborů a podobně.
6. Mám za to, že by mělo být upraveno
petiční právo příslušníků
ozbrojených sil. To je zde také aplikováno
v obou variantách. Je to omezeno pouze na individuální
žádosti, návrhy a stížnosti.
7. Mělo by být upraveno právo vojáků
v činné službě sdružovat se ve
společenských organizacích, sdruženích
a zájmových spolcích, zejména stavovského
charakteru. V tomto případě by měl
být poskytnut jistý prostor federálnímu
ministerstvu obrany a federálnímu ministerstvu vnitra
k ingerenci do jejich činnosti v taxativně vymezených
případech, jak je to obsahem návrhu, to je
při narušování výkonu služby
a v případech kolize s obecně závaznými
právními předpisy.
Pokud jde o podobu navrhované zákonné úpravy
ve znění návrhu branných a bezpečnostních
výborů na usnesení, to je ta část,
která je zmíněna v bodě 9 vládního
návrhu, k ní mám tři základní
připomínky.
1. I přes prohibici členství v politických
stranách se každý příslušník
ozbrojených sil může účastnit
jejich činnosti nebo je podporovat, což má
garantováno v § 3 odst. 3 zákona č.
424/1991 Sb. Každý voják v činné
službě může uniformu zneužívat
k politické činnosti, navíc stane-li se organizace,
která sdružuje vojáky v činné
službě a která je registrována jako
organizace nepolitického charakteru podle zákona
č. 83/1990 Sb., koletivním členem politického
hnutí, mohou tito vojáci participovat na politické
činnosti tohoto subjektu dokonce se statutárně
vymezenými právy.
(Předsedající vyzývá řečníka,
aby své vystoupení zkrátil.)
2. Současný právní stav je takový,
že novelou branného zákona, kterou Federální
shromáždění přijalo na 21. společné
schůzi, byl zrušen § 9 odst. 3, to je paragraf,
který uváděl, že vojákům
v činné službě se po dobu výkonu
služby přerušuje členství a činnost
v politických stranách a v politických hnutích.
To je reálný stav současnosti. V současné
době nejsou pro vojáky v platnosti žádná
omezení těchto práv, s výjimkou zmíněného
zákona o sdružování v politických
stranách a v politických hnutích.
Pokud budou přijata příslušná
navrhovaná ustanovení, je třeba si uvědomit,
že dojde k jisté nekonsekvenci. I to je důvod
pro preferenci varianty A, bodu I.
3. Navrhované ustanovení článku 9
vládního návrhu je v rozporu s článkem
4 Listiny základních práv a svobod, který
uvádí, že zákonná omezení
musí platit stejně pro všechny případy,
které splňují stanovené podmínky,
v tomto případě podmínky zmíněných
článků 18, 19, 27 odst. 1 až 3 a článku
44. Přitom musíme mít na zřeteli,
že touto novelou se nezřizují žádné
nové ozbrojené síly. Z toho vyplývá,
že úprava obsažená v bodě 9 návrhu,
kde se stanoví podmínka pro přijetí
za vojáka z povolání, platí pouze
pro občany, kteří se stanou vojáky
z povolání po nabytí účinnosti
tohoto zákona, nikoliv tedy pro občany, kteří
už nyní vojáky z povolání jsou.
Ti podle tohoto návrhu budou nadále moci být
nejen členy, ale i funkcionáři politických
stran a politických hnutí.
Snad mi ještě dovolíte vyjádřit
se ve zkratce k bodu II.
Zde se to týká v podstatě dvou záležitostí.
Bod 1 se týká ustanovování velitelů
a náčelníků ozbrojených sil
do funkcí prezidentem republiky, které je ve vládním
návrhu obsaženo na str. 2. Zde je zohledněna
současná struktura ozbrojených sil.
Bod 2 se týká přidělování
příslušníků ozbrojených
sil k orgánům a organizacím a občanským
sdružením k plnění úkolů
obranného charakteru a jiným úkonům
s ponecháním ve vojenské činné
službě. To je na str. 18 a 19 tisku 1378. Zde opět
navrhuji rozšíření tohoto institutu
z Čs. armády na ozbrojené síly jakožto
celek.
K vlastnímu návrhu a dotazu poslance Deyla. Variantu
A chápu jako variantu, o které by se mělo
hlasovat jako o variantě první. Pokud nebude přijata,
hlasovalo by se o variantě B. Děkuji vám
za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Prosím pána
poslanca Deyla.
Poslanec SL V. Deyl: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
kolegyně, kolegové, pokud mi bylo tímto poněkud
obšírnějším způsobem odpovězeno,
tak jsem rozhodnut podat pozměňující
návrh ve smyslu varianty B, a to zejména u §
2 b) odst. 2 - vojáci z povolání nesmějí
být členy stran a hnutí. Velmi stručně
to odůvodním. My jsme se, myslím, ještě
v tomto parlamentu shodli na tom, že ozbrojené složky,
policejní složky, armáda, by měly být
striktně apolitickou strukturou. Je sice pravda, že
Listina základních práv zaručuje základní
práva všem občanům, na druhé
straně existují seskupení, která dobrovolně
při nástupu do určitých funkcí
se zříkají svých práv. Jsou
to např. soudci, prokurátoři, kteří
se tím, že dobrovolně přijímají
jistou funkci, zříkají práva být
voleni do zastupitelských orgánů.
Osobně se domnívám, že vzhledem k situaci
a ke zkušenostem, které máme, by bylo velmi
potřebné zajistit apolitičnost ozbrojených
složek tohoto státu nejen tím, že vojáci
z povolání nebudou při vyvíjení
politické činnosti nosit uniformu (to mi připadá
poněkud sice zajímavé, ale neefektivní),
ale tím, že pokud se občan dobrovolně
rozhodne pro dráhu vojenského profesionála,
tak na sebe bere dobrovolně i závazek abstinence
neúčasti v politických stranách a
hnutích. Takto, podle mého názoru, docílíme
jistoty, že tyto explicitně mocenské struktury
budou apolitické. Já to podávám jako
pozměňovací návrh.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Prosím, poslanec Soukup.
Poslanec SL J. Soukup: Pane předsedající,
dámy a pánové, domnívám se,
že se všichni v tomto sále shodujeme v přesvědčení,
že činnost armády musí být přísně
apolitická. Možná jsou jisté rozdíly
ve způsobech, jakými bychom chtěli této
apolitičnosti dosáhnout.
Dovolím se vrátit do doby na začátek
našeho volebního období, kdy v řadě
výborů, tuším, že i v plénu,
jsme o této otázce jednali. Nejenom ve vztahu k
armádě, ale i ve vztahu k policejním sborům.
Tenkrát byla představa, že je třeba
uplatnit striktní zákaz členství v
politických stranách. Už tenkrát jsme
tušili, že to není řešení
zcela dokonalé, protože jsme zakázali členství,
ale neopatřili jsme zákaz činnosti ve prospěch
politických stran. V tehdejší úpravě
sice vojáci a policisté nesměli být
členy politických stran, ale nic jim nebránilo,
aby nevyvíjeli činnost v jejich prospěch.
To je situace, která ve vztahu k apolitičnosti ozbrojených
sborů, domnívám se, je neúnosná.
Varianty, které přednesl kolega Jégl, jsou
dvěma způsoby řešení. Varianta
A je řešení, které je, dovolím
si říci, liberální. Domnívám
se, že je i účinnější.
Diskuse je zřejmě o tom, zda je vhodný čas
v tuto chvíli k takovémuto řešení
přistoupit. Byl bych rád, aby zde zaznělo,
že je to způsob, ke kterému se naše armáda
i policejní sbory během doby následující
po tomto jednání (netroufnu si říci,
jak bude dlouhá), zřejmě dopracují.
Je to varianta, která je dlouhodobě správná.
Nicméně se domnívám, že toto
Federální shromáždění
se při dnešním jednání přikloní
k variantě B. Děkuji za pozornost.