Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec Prokop.
Teraz prosím pána podpredsedu vlády, doktora
Pavla Rychetského, aby podal výklad k vládnym
návrhom zákona o Československej televízii
a zákona o Československom rozhlase. Prosím,
pán podpredseda vlády.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
poslanci, vláda České a Slovenské
Federativní Republiky vám předkládá
v závěru svého i vašeho funkčního
období dva zákony, kterými se v oblasti úpravy
ústavního práva na informace a ústavní
svobody projevu završuje proces zahájený 17.
listopadu 1989, proces poznamenaný ve vztahu k hromadným
sdělovacím prostředkům a jejich činnosti
několika významnými legislativními
milníky. Z hlediska obou předložených
osnov, zákona o Československém rozhlase
a zákona o Československé televizi jde především
o dva významné zákony, které jste
přijali už v minulém roce v návaznosti
na Ústavní listinu základních práv
a svobod. Dne 20. 3. 1991 jste přijali zákon č.
136, o rozdělení působnosti mezi Českou
a Slovenskou Federativní Republiku a Českou republiku
a Slovenskou republiku ve věcech tisku a jiných
informačních prostředků. Posléze,
dne 30. října minulého roku, jste přijali
zákon č. 468, o provozování rozhlasového
a televizního vysílání. Oba citované
a vámi přijaté zákony položily
jasné základy pro koncepci působení
rozhlasu i televize v této zemi, koncepci vycházející
z principu plurality těchto nejrozšířenějších
hromadných sdělovacích prostředků
z principu na sobě nezávislé existence rozhlasu
a televize českého, slovenského i federálního
jako provozovatelů vysílání ze zákona
a současně z principu plurality provozovatelů
privátních působících na základě
licence, z principů důsledného odstátnění
audiovizuálních prostředků tak, že
dosavadní státní televize a rozhlas se oddělují
od výkonné moci, konstituují se jako veřejnoprávní
korporace, jejichž činnost je limitována pouze
zákony a působností zvláštního,
nezávislého orgánu, Rady pro televizní
a rozhlasové vysílání.
Za krátkou dobu od přijetí těchto
zákonů se podařilo v souladu s těmito
principy konstituovat zcela nezávislý Český
a Slovenský rozhlas, Českou a Slovenskou televizi
i řadu subjektů vysílání na
základě licence, z nichž lze například
zmínit rozhlasové stanice VOX, RTL plus, Bonton
a další. V éteru se tak již podařilo
skutečně realizovat myšlenky plurality a nezávislosti
myšlení a svobody šíření
projevu.
Poslední krok, který v této oblasti k završení
procesu celkové transformace zbývá učinit,
je konstituování rozhlasu a televize na úrovni
federace jako provozovatelů rozhlasového a televizního
vysílání na celostátním okruhu
ze zákona, ovšem provozovatelů odstátněných
v podobě veřejnoprávní, nezávislé
a kontnrolované korporace. Dojde tak k naplnění
zákonného pokynu obsaženého v ustanovení
§ 3 odst. 2 zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení
působnosti ve věcech tisku a jiných informačních
prostředků.
Dovolte mi, abych toto platné ustanovení citoval:
"V České a Slovenské Federativní
Republice působí Československý rozhlas,
Československá televize a Československá
tisková kancelář. Podrobnosti o jejich činnosti,
vnitřním uspořádání
i hospodaření stanoví zákon Federálního
shromáždění." - Konec citátu.
Právě takové zákony vám vláda
České a Slovenské Federativní Republiky
nyní předkládá. Při přípravě
zákona o Československém rozhlase, a zvláště
pak zákona o Československé televizi, se
opakovaně ozývaly hlasy zpochybňující
potřebu těchto hromadných sdělovacích
prostředků s dosahem vysílání
na celé území ČSFR. Tyto hlasy argumentovaly
vesměs s tvrzením, že jde o instituce převážně
kulturní a kultura že je přece podle ústavního
vymezení kompetencí svěřena výlučně
do působnosti orgánů republiky. Šlo
zjevně o nepochopení. Republikám není
svěřen žádný monopol na kulturu,
ale výlučně výkon státní
správy v oblasti kultury. Republiky mají nezadatelné
právo, které ovšem federální
vláda nikdy nezpochybňovala, na veškerou činnost
v oblasti státní správy kultury, ať
již jde o regulaci ochrany národních kulturních
památek, písemnictví, knihoven, divadelnictví,
kinematografie apod. Vlastní kultura ovšem nemá
hranic a stejně jako Goethe, jako Bethoven, Tolstoj nebo
Thomas Mann jsou vždy představiteli své národní
kultury, ale současně neoddělitelnou součástí
kultury světové.
Působení všech sdělovacích prostředků
v oblasti audiovizuální je působením
opírajícím se o nezadatelný princip
svobody názorů a šíření
informací bez ohledu na hranice jazykové, zeměpisné,
geografické nebo politické. Zejména dnes,
v době šíření televizních
i rozhlasových signálů systémem družic,
se jeví jako malicherné a nedůstojné,
stavět mezi Čechy a Slováky navzájem
jakékoliv hranice a omezení.
Vláda České a Slovenské Federativní
Republiky proto dospěla k závěru,že
předložené zákony musí být
v souladu s již přijatým zákonem o rozhlasovém
a televizním vysílání, který
důsledně respektuje nejen princip plurality subjektů
vysílání, ale i princip jejich nezávislosti
a zejména jejich rovnosti, to jest rovných podmínek
pro tvorbu a šíření programu.
Zákon stanovil žádoucí omezení
pro každého provozovatele, když založil
povinnost zabezpečit, aby nebyly vysílány
pořady, které jsou v rozporu s Ústavou ČSFR
a s Listinou základních práv a svobod, když
zakázal vysílání pořadů
propagujících válku, krutá nebo nelidská
jednání a pod.
Zvláštní povinnosti pak stanovil pro provozovatele
vysílání ze zákona z hlediska skladby
jejich pořadů, zejména povinnost zachování
a rozvíjení kulturní identity národů,
národností a etnických skupin i z hlediska
podpory rozvoje domácí a evropské audiovizuální
tvorby.
Vláda ČSFR proto usoudila, že Ústavní
listině základních práv a svobod stejně
jako oběma již přijatým zákonům
by odporovalo předložení a přijetí
zákonů, které by pro provozovatele rozhlasového
a televizního vysílání na federálním
okruhu stanovilo jiné, podstatně omezující
podmínky, než jaké mají provozovatelé
ostatní.
Odmítli jsme návrhy, podle kterých by federální
televize nebo federální rozhlas směly vytvářet
a svým jménem vysílat pouze zpravodajské
a publicistické pořady a nesměly by do svého
programu zařadit ani vysílání Smetanovy
Libuše nebo přenos vrcholného mezistátního
sportovního utkání. Je přitom přirozené,
že převážná část
vysílaných programů bude vždy výsledkem
spolupráce s televizí a rozhlasem českým
a slovenským, jejichž umělecká, zábavní
i sportovní tvorba budou i nadále tvořit
převážnou náplň vysílání
na federálním okruhu.
Dovolte mi několik slov k vlastní struktuře
obou předložených vládních návrhů.
Oba zákony zrušují dosavadní subjekty
- Československý rozhlas a Československou
televizi - jako státní hromadné sdělovací
prostředky, a pod stejným, protože vžitým,
názvem je zřizují jako samostatně
a nezávisle působící právnické
osoby s vlastním majetkem a vlastním hospodařením.
V čele těchto veřejně právních
korporací stojí vždy statutární
zástupce a jeho náměstek, u nichž se
vyžaduje zastoupení z řad občanů
České republiky a Slovenské republiky tak,
aby bylo zajištěno paritní složení.
Oba jsou na základě výběrového
řízeni jmenováni Federální
radou pro rozhlasové a televizní vysílání,
nikoli tedy výkonnou mocí.
Zákonem o Československém rozhlase zaručujeme,
aby na celkovém vysílacím čase se
podílely Český a Slovenský rozhlas
každý minimálně deseti procenty svých
pořadů.
V návrhu zákona o Československé televizi
zakládáme povinnost každoročního
uzavírání dohod o vysílacím
schématu tak, aby na tvorbě i vysílání
federálního televizního programu se přímo
podílely Česká televize a Slovenská
televize.
Oba zákony stanoví jasně způsob hospodaření
těchto významných sdělovacích
prostředků a zdroje jejich příjmů.
Vážené dámy a pánové,
srovnáme-li oba vládní návrhy s poslaneckým
návrhem zákona o federální organizaci
rozhlasového a televizního vysílání,
vidíme, že de facto je jen několik rozdílů
v jejich koncepci. Dovolte mi se o nich zmínit.
Za prvé - je to především spojení
dvou významných sdělovacích prostředků
do jednoho subjektu. Vláda České a Slovenské
Federativní Republiky nevylučuje oprávněnost
takového vývoje v budoucnu. V tuto chvíli
se však domnívá, že jde o krok předčasný,
spojený se zbytečnými riziky, s nebezpečím
vytvoření příliš velkého
monopolu audiovizuálního šíření
informací. Jde navíc o krok, který nelze
nyní uskutečnit, neboť Československý
rozhlas i Československá televize musí napřed
dokončit majetkové vypořádání
se svými partnerskými organizacemi v České
republice a v Slovenské republice a samy se konstituovat.
Navíc hospodaření a zejména dosahování
příjmů je v obou organizacích výrazně
nestejné. Jejich sloučení by patrně
vyvolalo vnitřní tenze a spory o to, kdo na koho
doplácí. Takové spory známe i z jiných
rovin.
Za druhé - poslanecký návrh předpokládá
stejnou skladbu příjmů rozhlasu i televize,
avšak na rozdíl od návrhů vládních
stanoví výši příjmů z
koncesionářských poplatků pevnou sazbou
5 % z jejich celkového objemu. Vláda ČSFR
soudí, že v tuto chvíli ještě nelze
pevně tuto částku zákonně stanovit.
Například pro Československý rozhlas
se jeví evidentně jako nedostatečná.
Její eventuální změny by navíc
vyžadovaly změnu novely zákona a to není
cesta dostatečně pružná a operativní.
Soudíme, že až v závislosti na skutečných
výsledcích hospodaření nově
konstituovaných subjektů na federálním
vysílacím okruhu bude možno odhadnout potřebný
procentní podíl těchto poplatků.
Za třetí - poslanecký návrh stanoví
i pro televizní vysílání omezení,
která odporují zákonu o rozhlasovém
a televizním vysílání, jdou daleko
nad jeho rámec a zpochybňují principy svobody
a nezávislosti televizní tvorby a vysílání.
Vlastní provozování federálního
televizního okruhu je sněmovnám v poslaneckém
návrhu předkládáno v alternativách.
Podle jedné by jeden okruh a tudíž i jedno
vysílání mělo několik provozovatelů.
Přijetí takové úpravy považuje
vláda ČSFR za nežádoucí. Z hlediska
jistoty práv občanů, zejména v oblasti
ochrany osobnosti, i z hlediska jasné odpovědnosti
za vysílání je třeba, aby jeden okruh
měl jednoho, ze zákona odpovědného
provozovatele.
I varianta druhá, podle které je provozovatel jeden,
ale zřizuje se vedle něj jako orgán svého
druhu tzv. Stálá konference federálního
televizního okruhu, je velmi pochybná. Přinejmenším
proto, že se navrhuje zřídit orgán,
který sám vůbec právní subjektivitu
nemá a současně je vybaven rozsáhlými
pravomocemi k zasahování do činnosti orgánu,
který právní subjektivitu má.
Za čtvrté - poslanecký návrh neřeší
dostatečným způsobem ani otázky majetku
dosavadních subjektů Československého
rozhlasu a Československé televize, který
je jak známo státní a je nutno o jeho transformaci
rozhodnout přímo zákonem. Neřeší
ani nezbytné otázky dokončení majetkového
vypořádání se subjekty působícími
v obou republikách.
Vážené Federální shromáždění,
všechny uvedené i další důvody,
které vládu České a Slovenské
Federativní Republiky při jejím opakovaném
zasedání minulý týden vedly k setrvání
na osnovách vládních návrhů
a k přijetí nového širšího
stanoviska k návrhu výborů sociálních
a kulturních, obsaženému v tisku 1484, byly
vládou Federálnímu shromáždění
zaslány minulý týden, a proto na ně
odkazuji.
Dovolte mi však závěrem zdůraznit, že
vláda ČSFR si iniciativy poslanců, vedoucí
k předložení samostatného návrhu
zákona, přes uvedené výhrady velice
váží. Je totiž nepochybné, že
nová zákonná úprava federálních
sdělovacích prostředků nám
citelně schází a poslanecká iniciativa
vychází v zásadě ze stejných
myšlenkových a stejných systémových
přístupů, jako obě vládní
osnovy. Je totiž nepochybné, že dosavadní,
zcela přežité zákony o Československém
rozhlasu a Československé televizi z roku 1964 vyžadují
nahrazení novou, moderní úpravou. Jsem přesvědčen,
že takovou úpravu dnes Federální shromáždění
přijme.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem.
Všetky tri predložené návrhy zákonov
prerokovali výbory sociálne a kultúrne, ústavnoprávne
výbory, výbory pre plán a rozpočet
ako aj bezpečnostné výbory obidvoch snemovní.
Vypracovaním spravodajských správ boli poverení
páni poslanci Čičmanec za Snemovňu
ľudu a pán poslanec Petr Brodský za Snemovňu
národov.
Teraz prosím spravodajcov, aby predniesli spravodajské
správy, ktoré sa zrejme budú týkať
všetkých troch osnov. Prosím, pán poslanec
Čičmanec.
Společný zpravodaj výborů SL P. Čičmanec:
Vážený pán predsedajúci, vážené
Federálne zhromaždenie!
Takzvaným malým kompetenčným zákonom
č. 136/1990 Zb., boli vlani rozdelené a transformované
pôvodné unitárne štátne organizácie
Československý rozhlas, Československá
televízia a Československá tlačová
kancelária. Každá z nich bola rozdelená
a transformovaná na tri verejnoprávne organizácie
- Slovenský rozhlas, Slovenská televízia,
Český rozhlas a Česká televízia
a Československý rozhlas a Československá
televízia. Analogicky vznikli tri tlačové
kancelárie.
Činnosť republikových organizácií
verejnoprávnych oznamovacích prostriedkov potom
bola upravená zákonmi ČNR, respektíve
SNR. Bolo tak zaistené, aby tieto inštitúcie
mohli dobre a samostatne plniť svoje poslanie. Tak boli vytvorené
informačné trojuholníky - napríklad
Slovenský rozhlas, Český rozhlas, Československý
rozhlas, Slovenská televízia, Česká
televízia a Československá televízia
- ktoré zaisťujú uplatnenie národných
a federálnych aspektov a zároveň efektívne
znemožňujú, aby ktorákoľvek z týchto
inštitúcií získala informačný
monopol. To je pre udržanie a rozvoj demokracie, ako aj stabilitu
federácie nesmierne dôležité. Zvláštny
význam by to nadobudlo v krízových situáciach.
Teraz je čas upraviť zákonnou normou činnosť
federálneho rozhlasu a televízie. Nejde teda o ich
zriadenie, ako sa niektorí domnievajú, pretože
neprestali existovať, ale o modality ich existencie, ktoré
sú potrebné pre ich normálne fungovanie.
Federálna vláda preto predložila dva návrhy
zákonov - jeden o Československom rozhlase, tlač
1416, a druhý o Československej televízii,
tlač 1417.
Bol vypracovaný aj poslanecký návrh na vznik
FORT (Federálna organizácia rozhlasu a televízie)
a prevádzku federálnych vysielacích okruhov,
tlač 1484. Tento návrh, v pôvodnom označení
1420, až na výbor pre plán a rozpočet
Snemovne ľudu bol všetkými výbormi Federálneho
zhromaždenia, ktoré ho mali prikázané,
uznaný za vhodnejší ako vládne návrhy.
Bolo to hlavne preto, že jeho uplatnenie by viedlo k úsporám
nákladov a rieši kooperačné vzťahy
medzi Federálnou organizáciou rozhlasu a televízie,
Slovenským rozhlasom, Slovenskou televíziou, Českým
rozhlasom a Českou televíziou. Návrh na FORT
sa stretol aj s vážnym odporom hlavne v Slovenskom
rozhlase a Slovenskej televízii. Tieto organizácie
v roku 1991 najprv žiadali, aby neexistoval federálny
rozhlas, respektíve televízia, ako inštitúcia,
ale národné organizácie by samy tvorili federálny
program. Boli tiež predložené návrhy,
aby sa šíril program STV a ČTV na celom území
paralelne. Potom však existenciu Československého
rozhlasu a Československej televízie akceptovali.
Je isté, že inštitucionálne zabezpečené
federálne vysielania rozhlasu a televízie je prevádzkovo
istejšie a bezpečnejšie a nie je natoľko
vystavené opakujúcim sa sporom. Návrh, aby
sa šíril len program STV a ČTV a federálna
televízia by neexistovala, má mimo iného
aj vážnu technickú slabinu v tom, že pokrytie
územia signálom bývalého prvého
a druhého televízneho programu nie je ekvivalentné.
Bývalý prvý program, terajší
F1, pokrýval viac ako 90 % územia ČSFR, druhý
program len viac ako 80 % územia ČSFR. Takže
partner, ktorému by pripadol bývalý druhý
kanál, by bol nespokojný.
Treba otvorene povedať, že tento dvojpólový
systém by oveľa viac umožňoval získať
informačný monopol než systém trojuholníkový,
ktorý teraz máme.
Druhý vážny aspekt pre zachovanie federálnych
inštitúcií je v tom, že podľa prieskumu
verejnej mienky takmer 80 % občanov je za spoločný
štát v tej či onakej forme. Federálny
rozhlas a federálna televízia v podstate pôsobí
stmeľujúco na obidva naše národy a všetkých
občanov. Keby to odpadlo, postupné vzájomné
odsudzenie a izolovanie sa by bolo neodvratné.
Na základe vyššie uvedeného je správne,
aby primeraná časť koncesionárskych
poplatkov, hovorí sa zhruba o 5 %, smerovala aj do federálneho
rozhlasu a televízie. S legislatívnym postupom schvaľovania
návrhov vás oboznámi poslanec Brodský.
Z výkladu bude zrejmé, že v tejto citlivej
a dôležitej oblasti došlo ku kontroverznému
stretnutiu záujmov a názorov. Je tiež zrejmé,
že prijatie zákonov pre Československý
rozhlas a Československú televíziu je veľmi
potrebné a musíme rozhodnúť, aký
zákon to bude, respektíve, ktorý návrh
zvolíme za základ prerokúvania. Je o tom
treba rozhodnúť hlasovaním. Ďakujem.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem za spravodajskú správu pánu
poslancovi Čičmancovi. Prosím pána
poslanca Petra Brodského, aby predniesol spravodajskú
správu za výbory Snemovne národov
Společný zpravodaj výborů SN P. Brodský:
Vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, vážení
hosté, já bych nejprve navázal na zprávu
kolegy Čičmance v tom, že se vám pokusím
podat jakýsi plastický obraz o tom, jak probíhalo
ve výborech jednání kolem tří
předložených předloh.
Nejprve tedy výbory ústavně právní.
Ty po vyslechnutí úvodního slova zástupců
navrhovatele, po projednání vyslovily nesouhlas
s vládním návrhem, k tisku 1417 a 1416 a
vyslovily se pro poslanecký návrh, tisk 1420.
Výbory branné a bezpečnostní po projednání
tisku 1416 o rozhlase konstatovaly potřebu přijetí
nové zákonné úpravy. Nesouhlasily
s přednesenou a předloženou koncepcí
vládní, neboť se domnívají, že
závislost rozhlasu na dotacích ze státního
rozpočtu je značná a navíc je i oslabena
role samostatné veřejnoprávní instituce.
Přesto doporučily projednat vládní
návrh společně s poslaneckým a rozhodnout,
který návrh zákona přijmout jako rozhodný.
Takto se vyslovily i k tisku 1417 o Československé
televizi.
Ještě složitější situace vznikla
ve výborech pro plán a rozpočet, kde výbory
Sněmovny lidu i Sněmovny národů doporučují
oběma sněmovnám schválit vládní
návrh zákona, tisk 1416. K návrhu tisku 1417
o Československé televizi výbor Sněmovny
lidu navrhuje projednat vládní návrh, výbor
Sněmovny národů nedoporučuje Sněmovně
národů vládní návrh zákona
k projednání. O FORT taktně mlčí.
Tedy tíha rozhodnutí ležela na výborech
gesčních, sociálních a kulturních.
My jsme přihlédli ke všem těmto stanoviskům,
navíc ke stanoviskům ČNR, výborům
pro vědu, vzdělání a kulturu. Tento
výbor vyslovil souhlas s návrhem zákona poslaneckého
s podmínkou, že budou akceptovány některé
změny, například změna názvu
z FART na FORT. Stanovisko či usnesení výboru
SNR pro vzdělání, vědu, kulturu a
sport nepřijal k návrhu zákona tento výbor
platné usnesení, protože návrh nezískal
potřebnou nadpoloviční většinu
všech členů výboru. K tisku 1416 a 1417,
tedy k vládním předlohám, zaujal tento
výbor SNR negativní stanovisko.
Jak jsem tedy již přednesl, tíha rozhodnutí
ležela na gesčních výborech. Výbory
sociální a kulturní SL a SN vyslechly na
svém zasedání úvodní slova
jak k tisku 1416 a 1417, tak i k poslaneckému návrhu,
tisku 1420. K 1416 a 1417 přijaly po rozpravě toto
usnesení: "Nedoporučují projednat a
schválit tisk 1416 a 1417. Za základ dalšího
projednávání výbory sociální
a kulturní SL a SN doporučují návrh
zákona o federální organizaci rozhlasu a
televize a provozování federálních
okruhů - tisk 1420."
Jak již bylo i navrhovatelem upřesněno, před
námi tedy leží dva vládní návrhy,
tisk 1416 a 1417 a doporučený tisk gesčními
výbory tisk nyní pod číslem 1484,
kde, jak bylo vysvětleno jsou zpracovány všechny
připomínky výborů, legislativců
a všech, kteří pracovali na tomto zákoně.
Nyní budeme tedy muset rozhodnout, k čemu se přikloníme.
Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Brodskému. Vážené
kolegyne, vážení kolegovia! Vypočuli
sme správy predkladateľov, vypočuli sme spravodajské
správy a odporúčania spravodajcov. Je teda
zrejmé, že v tejto chvíli budeme musieť
procedurálnym hlasovaním rozhodnúť o
tom, čo sa stane základom nášho rokovania,
ktorá tlač. Pán poslanec Brodský má
ešte nejaké odporúčanie.
Společný zpravodaj výborů SN P. Brodský:
Já bych chtěl ještě jednou zdůraznit,
že výbor sociální a kulturní
doporučil k projednávání tisk 1484.