Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Sněmovna národů

Domnívám se, že zde stojíme ve skutečnosti před třemi okruhy otázek, z nichž ale první se nám snad podařilo minulou rozpravou vyřešit. Je to otázka, zda strategické plánování, nebo ne, pokud ano, zda ministerstvo strategického plánování, nebo jiná analogická instituce, ano, ne. Pokud i na tuto druhou otázku odpovíme kladně, zda vůbec potřebujeme k této tématice zákon. Když jsem došel k závěru - a opravte mne, jestli se mýlím - že i většina těch, kdo měla pochybnost, nebo byli proti tomuto zákonu, neodmítala samotnou myšlenku strategického plánování. Konkrétně to vyjádřil např. kolega Schneider a někteří další. Z toho důvodu navrhuji - protože si myslím, že by to bylo zbytečné ztrácení času - nesoustřeďovat se na argumentaci pro strategické plánování, ale jít do těžší diskuse, to znamená, zda ministerstvo a zda zákon.

Dovolte mi na základě několikaměsíční zkušenosti, která mezi tím od naší debaty o tomto zákoně uplynula, několik poznámek ke druhé věci.

Ti, kdo zastávají názor, že strategické plánování ano, ministerstvo ne, samozřejmě musejí odpovědět na otázku, kdo to tedy bude dělat. Jejich odpovědí je obvykle názor, že by to měly dělat nezávislé organizace, ať už organizace komerční nebo organizace výzkumné.

Dovolte mi, abych na tuto verzi formuloval následující námitku. Představme si, že budeme - a už jsme - v situaci, kdy vláda jako celek musí rozhodnout o některých velice klíčových otázkách naší vzdálené budoucnosti. Takovou otázkou je například rekvalifikace, takovou otázkou je např. energetický program. Jsou to typické otázky, které mají více dimenzí. Rekvalifikace se týká dimenze sociální a ekonomické, energetický program dimenze ekologické a ekonomické. Musíme tedy znát, jaká budou útlumová odvětví, jaké jsou naše komparativní výhody, kde jsou perspektivy odbytu. To je odborná práce, to není nařizování ministerských úředníků, jestli se něco má rozvíjet, nebo utlumovat. To je prostě odhad budoucího pohybu.

Když tuto informaci nebudeme mít, může se samozřejmě stát, že budeme rekvalifikovat lidi do profesí, kde ztratí velice brzy svá nově nabytá zaměstnání. A jak víte, rekvalifikace je financována ze státního rozpočtu a podniky, kterých se především týká, nebudou mít zdroje, aby je financovaly. Jestliže např. uděláme neefektivní alokaci energetických investic, budeme na to všichni doplácet desítky let i v době, kdy už tady nebude ani tato vláda, ani tento parlament.

Jestliže tedy nezbavujeme vládu odpovědnosti za rozhodnutí s dlouhodobými strategickými důsledky, měla by mít - podle mého názoru - vláda určitý specializovaný orgán, který by nesl svou odpovědnost za přípravu těchto rozhodnutí. To nemůže být na vládě nezávislá instituce, ale na druhé straně tato instituce by neměla být byrokratická, mělo by to být směrem k jednotlivým výzkumným organizacím, cosi jako grantová agentura a současně společenství odborníků, které by se pokoušelo propojovat jednotlivé dílčí pohledy. Tolik k prvnímu okruhu.

Samozřejmě je celkem jedno, jestli je to ministerstvo pro strategické plánování, nebo - což by se mi upřímně řečeno líbilo víc, jak to navrhl prezident republiky, když přišel s touto ideou - ministerstvo budoucnosti. Je celkem jedno, jestli je to federální výbor pro strategické plánování. Není už tak úplně jedno, jestli je to třeba vládní výbor, a to v podstatě ze dvou důvodů. Za prvé - parlament nemůže jeho činnost kontrolovat, protože vládní výbor je "ponořen" třeba do Úřadu předsednictva vlády. Za druhé - samozřejmě nemůžeme ani vyžadovat, aby parlamentu byly čas od času předkládány jakési představy variant možného dlouhodobého vývoje, které jsou v tomto zákoně navrhovány.

Shodou okolností zrovna včera jsem se jednak v poledne setkal s představiteli British Know How Fondu a večer byl seminář s předsedou Státní banky panem Tošovským. Angličané mi říkali stejně jako mnoha jiným: byli jsme u vás na různých ministerstvech, vy vůbec nemáte koncepci, nemáte představu, kde jsou vaše priority, my jsme přijeli, abychom vám pomohli, ale vy sami nevíte, co chcete dělat a neznáte důsledky toho, co děláte. Domnívám se, že toto je určitá informace, nad kterou bychom se měli zamyslet.

Abych citoval guvernéra Státní banky - kdo jste večer na semináři byli, potvrdíte mi, že konstatoval, že jsme se dopustili chyby, že jsme opustili strukturální politiku, že ani stát, ani vládní politika se nemohou zbavit vedle systémové stránky věcné dimenze a v podstatě selektivní politiky, to znamená hledání toho, co má perspektivy a hledání toho, co perspektivy nemá.

Jak jsem řekl, je to dosti těžká, odborná práce. A pokud jde o poslední poznámku, abych se už chýlil ke konci - zda zákon nebo ne, domnívám se, že každý zákon vymezuje určitá pravidla hry. Někdy velice podrobně. Třeba v zákonu o malé privatizaci jsme dokonce zákon znovu definovali, i pravidla dražeb. Domnívám se, že pro nás mají smysl pravidla ve třech základních rovinách.

Za prvé - v rovině věcné. Připadá mi jako důležité zabránit obvyklé ekonomistní redukci celospolečenské strategie či koncepce nebo jakkoli to chcete nazvat, na strategii čistě ekonomickou, na zanedbání sociálních, ekologických a dalších souvislostí. Potom je zde strategie národní nebo spíše koordinace národních strategií. Je asi zbytečné dělat odhad perspektivního vývoje dvakrát ve dvou republikách, a takových případů je velice mnoho. Takže si myslím, že z tohoto hlediska je důležité, aby tento zákon nebyl jen zákonem upravujícím tvorbu jakýchsi ekonomických prognóz či koncepcí, ale souvislostí s prognózami ekologickými, sociálními, případně sociálně kulturními.

Pokud si vzpomínáte, zákon o strategickém plánování a předpokládaná zákonná úprava byla jedním z témat, které při náročných kompetenčních jednáních nevzbudily velké problémy. Domnívám se, že teď, když vidím, že ve všech našich poslaneckých klubech existují narůstající rozpory, měli bychom hledat alespoň jedno téma, které by nás sjednocovalo a které bychom měli najít odvahu odideologizovat. Nejde mi o nic jiného, než o to, oč šlo při prvním večerním rozhovoru poslanci Bratinkovi, aby parlament měl možnost se vedle dílčích zákonů systematicky zabývat třeba problematikou zahraniční politiky.

Mně jako prognostikovi jde samozřejmě o to, aby se parlament minimálně jednou ročně zamyslel nad odborně zpracovanou a profesionálně připravenou variantní koncepcí možností, příležitostí a rizik budoucího vývoje. Ze všech těchto důvodů, které jsem se pokusil stručně vyložit a které, domnívám se, náš hospodářský, sociální a politický vývoj vyvolává a také proto, že toto byla jedna z tématik, která nikdy nevytvářela napětí mezi národními republikami a mohla by tedy sloužit byť jako slabé, ale přece jen určité sjednocení při společném propracovávání představy o možných budoucnostech, vám doporučuji, aby s těmi úpravami a s těmi schvalovacími pozměňovacími návrhy, jak vám byly předloženy v dodatečném tisku, byl tento zákon přijat.

Předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz požiadam spoločného spravodajcu výborov SN poslanca Kulana.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec P. Kulan: Myslím, že vcelku podrobnú a jasnú správu som podal už pri prvom predložení zákona. Nie je čo dodať. Chcel by som len povedať, že je tu jeden pozmeňovací navrh, ktorý prednesie minister Hoffmann. Ja by som upozornil len na jednu vec. Po prednesení a prijatí tohto pozmeňovacieho návrhu vůbec nebude z tohto zákona jasné, že by malo existovať samostatné ministerstvo. Myslím, že k tomu boli veľké výhrady, aby tu vznikol další inštitút. Myslím si, že to nehrozí. Osobne doporučujem prijať zákon v takej úprave, v akej ju predloží pan minister.

Předseda SN M. Šútovec: Upozorňujem, že eventuálne pozmeňovacie návrny nemôže podávať pán minister. Pokiaľ bude pozmeňovací návrh, musí si ho osvojiť pán spravodajca.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec P. Kulan: Dobre teda, ide o tento pozmeňovací návrh: v § 4 odsek 4 navrhujem vypustiť časť "podľa ich pokynov ju vypracovávajú Federálne ministerstvo pre strategické plánovanie, Ministerstvo pre hospodársku politiku a rozvoj Českej republiky a Ministerstvo pre hospodársku stratégiu Slovenskej republiky. Ďalej len ústredné orgány pre stratégiu". Celú túto časť navrhujem vypustiť. Rovnako tak navrhujem vypustiť slová: "ministerstvo pre strategické plánovanie" na konci vety a nahradiť ho slovom "vlády".

Celé znenie odseku 4 bude znieť: "Vypracovanie stratégie federácie a republík riadi federálna vláda a vlády republík, pritom koordinačnú úlohu plní federálna vláda." Tak by mal znieť odsek 4 § 4.

Předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz žiadam pána ministra Hoffmanna, aby sa vyjadril k predloženému návrhu zákona.

Ministr pro strategické plánování ČSFR P. Hoffmann: Vážený pán predseda, vážené pani poslankyne, vážení páni poslanci, domnievam sa, že vracať sa k meritórnym diskusiám okolo tohto zákona by nebolo rozumné. V čase, keď sa zákon prerokovával, boli vznesené takmer všetky predstaviteľné aj nepredstaviteľné argumenty pre a proti. Po zasadnutí obidvoch snemovní sa rozvinula široká diskusia na stránkach našej tlače, či už išlo o odbornú či bežnú tlač. Myslím, že zásluhou prerokovania tohto zákona sa československé obyvateľstvo dozvedelo o strategickom plánovaní. Splnilo to svoju istú školiacu funkciu. Asi by nebolo rozumné meritórne diskutovať o zákone.

Avšak krátko by som v niekoľkých základných bodoch pripomenul, o aké základné sporné otázky išlo, aby poslanci mali možnosť uvedomiť si svoju pozíciu a zároveň, aby som formuloval svoje stanovisko k tomu, aký význam alebo akú funkciu tento zákon má. Vláda na základe novely ústavného zákona č. 143 má povinnosť vypracovať hospodársku stratégiu a má právo zákonne upravovať túto oblasť.

Krátke zhrnutie k sporným bodom. Myslím, že zasádný problém spočíval v téze, že strategické plánovanie je nová, alebo modernizovaná verzia starého direktívneho plánovania. Musím povedať, že tento extrémny názor v diskusiách bol v podstate prekonaný. Aj materiály nášho ministerstva mali jasný poznávací a orientačný význam. Myslím si, že táto námietka sa dostala do vcelku odlišnej roviny.

Druhý veľmi závažný bod diskusie bol ten, že sa vo forme strategického plánovania chce prezentovať budúcnostná vizia akejsi skupiny osvietených či vyvolených predstaviteľov vlády alebo spoločnosti, ktorú potom chcú tým alebo oným spôsobom vnútiť zvyšku, že je to predstava osvieteného absolutizmu určitej skupiny ľudí, ktorá si osvojuje právo všetko najlepšie vedieť a rozhodovať o tom, ako má zvyšok tejto spoločnosti žiť a usilovať sa o svoj blahobyt.

K tomu chcem povedať iba toľko, že zameranie tejto práce a činnosti ministerstva je založené na širokom participatívnom poňatí tejto činnosti, na súčinnosti nielen s výskumom, ako sa tu požadovalo, s ďalšími skupinami, či už s odbornými, politickými alebo podnikovými subjektami. Samozrejme v poslednej fázi je to výraz nejakej konečnej predstavy, ale myslím, že to nie je úzka predstava iba nejakej skupiny ľudí.

Dalšia téza sa dotkla vytvárania samotnej inštitúcie, cez ktorú sa to má realizovať. Vcelku jasne sa vysvetlilo, že pokiaľ má z pozície tejto predstavy byť hodnotená bežná politika vlády, nemôže to byť inštitúcia, ktorá stojí mimo vládu.

Ďalšia téza, ktorá tu zaznela, bola, že ide o schvaľovanie metodológie, strategické plánovanie je metodológia, a nie obsahovej stránky. Je treba povedať, že samotný zákon sa sústreďuje práve na obsahovú stránku a nie na metódy zostavovania tohto plánu. Ďalšia námietka, ktorá se premietla i do určitých návrhov, spočívala v tom, či to má parlament schvaľovať, prerokovávať, či to skutočne potrebuje. To vcelku vysvetlil už poslanec Zeman. Osobne sa domnievam, že predovšetkým v tomto období, kedy celá pozornosť vlády je sústredená na riešenie krajne závažných aktuálnych otázok, je potrebné čas od času sa zastaviť aj u otázok, ktoré majú dlhodobejší význam, ktoré presahujú horizont dnešného dňa. Z tohoto hľadiska je to vlastne zákon skôr pre parlament. než pre vládu. Dáva parlamentu možnosť žiadať od vlády, aby v určitých časových intervaloch predložila celkovú predstavu o tom, ako vidí ďalší vývoj, jeho predpoklady, riziká, možnosti, teda viesť vlastne v tomto zmysle s parlamentom určitý dialóg, ktorý vôbec nemusí viesť k nejakým záväzným záverom.

Myslím, že z tejto pozície boli dostatočne zreteľne objasnené, že nie je nevyhnutné sa k nim vracať, každy mal možnost urobiť si o tom svoj názor, Stanoviská sú už dnes natoľko vyhranené, že Snemovňa národov môže vyjadriť na ich základe svoj názor na celý tento problém.

Ešte krátko k návrhu, ktorý si osvojil za vládu spravodajca pán Kulan. Vyplýva jednoducho z toho, že na základe rokovaní, ktoré teraz prebiehajů, na základe kompetencií a toho, čo bude súviseť s prípravou ústav je zrejmé, že dôjde k ďalším zmenám v štruktúre federálnych orgánov, aj republikových orgánov. Napríklad už poznám niektoré návrhy na zmenu štruktúry slovenskej vlady, ktoré už hovoria o tom, že by nebolo vhodné v tejto fáze priamo zväzovať strategické plánovanie s tým alebo oným vládnym subjektom. Tu je jednoznačné to, že vláda túto činnosť potrebuje, bude ju zabezpečovať a je na nej, akým spôsobom, prostredníctvom akých inštitúcií to bude zabezpečovať. Takže tento návrh vlastne smeruje k tomu, aby tu nebolo ustanovenie, ktoré by v priebehu veľmi krátkej doby mohlo stratiť platnosť a vyvolalo by nevyhnutnosť novely tohto zákona. Na základe celkom triezvych a racionálnych úvah, úplne bez emócií, ktoré asi sú už za nami v tejto fáze, ale na základe zargumentovaného triezveho posúdenia stanoviska každého z vás sa rozhodnite, aké konečné stanovisko k tejto otázke zaujmete.

Předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, pán minister. Otváram rozpravu. Prihlásil sa pán podpredseda Sokol a kto sa ďalej hlási do rozpravy? Pán poslanec Bratinka. Pán podpredseda Sokol dáva prednosť pánu poslancovi Bratinkovi, potom poslanec Kobylka a podpredseda Sokol.

Poslanec P. Bratinka: Vážený pane předsedo a předsedající, vážená sněmovno národů, moc děkuji za udělení přednosti. Mohu litovat jen dvou věcí. Za prvé, že nedošlo k dohadovacímu řízení, protože by třeba dnešní debata byla zbytečná. Za druhé lituji, že nemám k dispozici přepis projevu pana poslance Zemana, protože tady řekl mnoho věcí, na které bych chtěl specificky reagovat, ale pokusím se aspoň krátce říci svůj názor, aniž budu plně reflektovat jeho projev.

Postavil bych tři otázky: zda strategické plánování - odpovídám ano, zda ministerstvo strategického plánování - tady jsem ve velkých rozpacích, proti ministerstvu jsem věcně nic moc neměl, jen jsem měl strach, že se množí byrokracie. Třetí věc je, zda zákon o strategickém plánování. Vážená sněmovno, potíž je, že jakmile z něčeho uděláme zákon, propůjčíme tomu určitý majestát. Zákonodárný sbor není jen vládní výbor pro něco, nýbrž přece jen jednou ze složek nejvyšší státní moci. Proto tento zákon nemohu podporovat, ale pro případ, že by nakonec prošel, pokusím se aspoň udělat pozměňující návrhy, které potom hned odevzdám písemně.

Za prvé, navrhuji v § 3 odstavec 3, v bodě b) vypustit slovo "měnovou" a čárku. Jde o to, že fiskální a důchodová politika je v kompetenci vlády, což je naprosto správné, protože vláda dělá určité odhady toho, jaké prostředky bude potřebovat, kde je vzít a podobně, ale měnová politika je politika, kterou určují všude na světě ústřední banky, musí zůstat nezávislá na politicích, nota bene přímo na vládě, dát to do rukou vlády by byla hospodářská sebevražda. V zemích, kde měnová politika a výkonná moc nejsou odděleny, je vždy vysoká inflace.