FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
23
Vládní návrh
Zákon
ze dne ............. č. ......
o tvorbě strategie hospodářského a sociálního rozvoje
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
se usneslo na tomto zákoně
§ 1
Předmět úpravy
/1/ Tento zákon upravuje tvorbu, zaměření a zabezpečování
a) strategie hospodářského a sociálního rozvoje České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "národohospodářská strategie federace"),
b) strategie hospodářského a sociálního rozvoje České republiky a strategie hospodářského a sociálního rozvoje Slovenské republiky (dále jen "národohospodářská strategie republik").
/2/ Zákon dále upravuje i přímou regulaci ekonomiky.
Část I
Národohospodářská strategie federace a republik
§ 2
Úloha a charakter národohospodářské strategie federace a republik
/1/ Úlohou národohospodářské strategie federace a republik je vytyčit základní cíle hospodářského a sociálního rozvoje federace a republik, určit předpoklady a cesty zabezpečující rovnovážnost, vysokou výkonnost a přizpůsobivost národního hospodářství, příznivé ekologické podmínky a sociální jistoty obyvatelstva.
/2/ Národohospodářská strategie federace a republik se vypracovává zpravidla na období tři až pět let, přičemž respektuje i dlouhodobější hlediska v závislosti na objektivní délce reprodukčních cyklů v jednotlivých oblastech ekonomiky.
/3/ Národohospodářská strategie federace a republik má především poznávací a indikativní charakter. Poskytuje koncepční východiska pro hospodářskou a sociální politiku vlády České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "federální vláda"), vlády České republiky a vlády Slovenské republiky (dále jen "vlády republik") na příslušné období.
§ 3
Východiska národohospodářské strategie federace a republik
Národohospodářská strategie federace a republik vychází zejména:
a/ z vědeckých analýz a prognóz vývoje naší a světové ekonomiky,
b/ z dílčích strategií vypracovávaných ústředními orgány, zejména za oblast vědy a techniky, financí, cen, vnějších ekonomických vztahů, životního prostředí a regionálního rozvoje,
c/ z perspektivních záměrů územního plánování,
d/ ze záměrů rozhodujících organizací podnikatelské sféry,
e/ z programových cílů politických stran a občanských hnutí.
§ 4
Obsahové zaměření národohospodářské strategie federace a republik
/1/ Národohospodářská strategie federace a republik obsahuje zejména:
a/ základní směry hospodářského a sociálního rozvoje, odvozené z koncepce formování výrobní základny, uplatňování vědeckotechnického rozvoje a tendence vývoje zaměstnanosti,
b/ rozvoj výrobní, dopravní a sociální infrastrukturu jako všeobecného předpokladu hospodářského růstu,
c/ dlouhodobé cíle finanční, měnové a cenové politiky,
d/ variantní tendence vývoje hlavních makroekonomických veličin a proporcí,
e/ základní strukturální záměry, zahrnující změny v odvětvové, republikové a regionální struktuře národního hospodářství a jejich vyústění do priorit státní investiční a průmyslové politiky,
f/ záměry a postupy v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí,
g/ hlavní záměry v oblasti životní úrovně obyvatelstva, zdravotní, sociální a mzdové politiky.
/2/ Národohospodářská strategie obsahuje rovněž nástroje a opatření zabezpečující realizaci hospodářských a sociálních cílů uvedených v odstavci 1.
§ 5
Vypracování národohospodářské strategie federace a republik
/1/ Vypracování národohospodářské strategie federace a republik řídí federální vláda a vlády republik tak, aby se uskutečňovalo na demokratických principech, za účasti ústředních orgánů, výzkumu, podnikatelské sféry i zájmových skupin obyvatelstva.
/2/ Podle pokynů federální vlády a vlád republik vypracovávají návrhy národohospodářské strategie federace a republik ústřední plánovací orgány federace a republik v úzké součinnosti s ostatními ústředními orgány.
/3/ Při vypracování národohospodářské strategie federace se zohledňují též zvláštnosti podmínek příslušné republiky a z toho vyplývající cíle a priority jejího rozvoje.
§ 6
Nástroje a opatření pro uplatnění národohospodářské strategie federace a republik
/1/ Nástroji a opatřeními, kterými se zabezpečuje uplatňování národohospodářské strategie federace a republik jsou v souladu s podmínkami tržní ekonomiky především nástroje finanční, měnové, cenové a mzdové politiky, jakož i smlouvy a dohody s regionálními orgány a ekonomickými subjekty, využívání státních zakázek, licenčních řízení a celních opatření.
/2/ Nástroje a opatření podle odstavce 1 jsou stanoveny zvláštními předpisy. [Např. zákon č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, zákon č. 162/1989 Sb., Devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. /1990 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1990.]
§ 7
Vztah mezi národohospodářskou strategií federace a národohospodářskou strategií republik
/1/ Národohospodářská strategie federace a národohospodářské strategie republik se navzájem ovlivňují a sesoulaďují. Problematika společného zájmu federace a republik se promítá do národohospodářské strategie federace.
/2/ Národohospodářská strategie federace a národohospodářská strategie republik jsou vypracovány ve vzájemné součinnosti a spolupráci ústředních orgánů federace a republik.
§ 8
Schvalování národohospodářské strategie federace a republik
/1/ Návrhy národohospodářské strategie federace a republik předkládají ústřední plánovací orgány federace a republik ke schválení federální vládě a vládám republik.
/2/ Federální vláda a vlády republik předkládají tyto návrhy ke schválení Federálnímu shromáždění a národním radám.
§ 9
Hodnocení realizace národohospodářské strategie federace a republik
/1 / K hodnocení realizace národohospodářské strategie federace a republik vypracovávají ústřední plánovací orgány federace a republik ve spolupráci s ostatními ústředními orgány v termínu stanoveném příslušnou vládou zprávu, ve které vyhodnocují uskutečňování stanovených cílů a záměrů národohospodářské strategie federace a republik a účinnost zvolených nástrojů pro její uplatnění a předkládají ji federální vládě a vládám republik.
/2/ Federální vláda a vlády republik předkládají zprávu o uplatnění národohospodářské strategie federace a republik Federálnímu shromáždění a národním radám.
§ 10
Změna národohospodářské strategie federace a republik
/1/ Pokud reálný vývoj národního hospodářství vyžaduje změnu schválené národohospodářské strategie, federace a republik zabezpečí federální vláda a vlády republik prostřednictvím příslušných ústředních orgánů vypracování návrhu na její změnu.
/2/ Návrh na změnu národohospodářské strategie federace a republik předkládá federální vláda a vlády republik ke schválení Federálnímu shromáždění a národním radám.
Část II
Přímá regulace ekonomiky
§ 11
Uplatnění přímé regulace ekonomiky
/1/ K řešení důsledků nerovnovážného vývoje ekonomiky, omezení inflačních procesů a zajištění závazků z mezinárodních smluv v období přechodu k tržní ekonomice může federální vláda a vlády republik uplatnit vůči jednotlivým ekonomickým subjektům přímou regulaci ekonomiky. Tato přímá regulace bude uplatňována v kombinaci s nepřímými nástroji zabezpečujícími přechod k tržní ekonomice.
/2/ Přímá regulace ekonomiky podle odstavce 1 představuje uplatnění přímých regulačních nástrojů, jimiž jsou normativ, jmenovitý úkol a limit.
§ 12
Přímé regulační nástroje
/1/ Normativ představuje stanovenou povinnost nebo maximální nárok, které jsou určeny relativním /vztahovým/ způsobem. Normativy stanovené podle tohoto zákona nebo zvláštním předpisem jsou v zásadě jednotné a obecně platné.
/2/ Jmenovitý úkol představuje uložení věcně a časově vymezené povinnosti organizaci. Jmenovitý úkol je možné uložit pouze v rámci ověřených kapacitních možností a v souladu se základním předmětem činnosti (podnikání) organizace vymezeným v zakládací (zřizovací) listině, stanovách, statutu nebo v jiném aktu, kterým jí byla určitá činnost povolena.
/3/ Limit vyjadřuje ve hmotných nebo peněžních jednotkách horní hranici příslušných zdrojů zajišťovaných organizaci. Limit vyjadřuje též dolní hranici povinnosti dodavatele, pokud odběratel na dodávce trvá.
§ 13
Uplatnění přímých regulačních nástrojů
/1/ Uplatnění přímých regulačních nástrojů včetně zdůvodnění potřebnosti a účelu jejich použití navrhují federální vládě a vládám republik ústřední plánovací orgány federace a republik v úzké spolupráci s ostatními ústředními orgány a národními výbory.
/2/ Ústřední orgán nebo národní výbor, který navrhuje nebo na základě zmocnění příslušnou vládou provádí konkretizaci přímých regulačních nástrojů, je povinen si předem ověřit důsledky uplatnění přímých nástrojů regulace na výsledky hospodaření organizace. Pokud zjistí na základě tohoto ověření možnost negativních dopadů do hospodaření organizace, je povinen přijmout a přesahuje-li to jeho působnost, navrhnout nezbytná opatření k jejich odstranění nebo minimalizaci.
/3/ Ústřední orgány nebo národní výbory, které podle odstavce 2 konkretizují přímé regulační nástroje na organizace, nemohou rozšiřovat jejich rozsah ani obsah, měnit jejich adresáty, přerozdělovat zdroje mezi organizacemi a vytvářet rezervy.
/4/ Přímé regulační nástroje jsou závazné pro všechny ekonomické subjekty, jimiž jsou všechny organizace s výjimkou společenských organizací a politických stran (dále jen "organizace"). Omezení uplatnění přímých regulačních nástrojů vůči družstvům, podnikům společenských organizací, podnikům politických stran, podnikům se zahraniční majetkovou účastí a podnikatelům, zapsaným v podnikovém rejstříku stanoví § 15.
/5/ Pro hospodářství řízené vládami republik stanoví přímé regulační nástroje a způsob jejich uplatnění vlády republik tak, aby bylo zajištěno jejich jednotné působení v celém národním hospodářství.
§ 14
Majetková újma
/1/ Jestliže v důsledku uložení a plnění jmenovitého úkolu, jeho změny nebo zrušení vznikne organizaci majetková újma, je organizace oprávněna požadovat vyrovnání vzniklé majetkové újmy na příslušném orgánu (§ 13 odst. 2).
/2/ Pro uplatnění nároku na náhradu majetkové újmy platí úprava hospodářského zákoníku. [§ 26 písm. e/ hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů]
§ 15
Omezení uplatnění přímých regulačních nástrojů
/1/ Družstvům, [zákon č. /1990 Sb., o zemědělském družstevnictví a zákon č. /1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví.] podnikům společenských organizací a podnikům politických stran je možné stanovit pouze limit a devizový normativ.
/2/ Podnikatelům zapsaným v podnikovém rejstříku [§ 13 zákona č. /1990 Sb., o soukromém podnikání občanů.] a podnikům se zahraniční majetkovou účastí je možné stanovit pouze limit.
§ 16
Pověření některých orgánů
Funkci ústředního orgánu podle § 13 odst. 2 plní:
a/ u státních podniků, rozpočtových organizací, příspěvkových organizací a jiných státních organizací zakladatel, popřípadě zřizovatel, nebo orgán hospodářského řízení podle zvláštních předpisů; [například zákon č. 68/1989 Sb., o organizaci Československé státní dráhy.]
b/ u jednotných zemědělských družstev ministerstvo zemědělství a výživy příslušné republiky;
c/ u ostatních družstev příslušné plánovací orgány příslušné republiky;
d/ u podniků společenských organizací nejvyšší orgán společenské organizace;
e/ u podniků politických stran nejvyšší orgán politické strany;
f/ u podnikatelů zapsaných do podnikového rejstříku orgán příslušný k registraci;
g/ u podniků se zahraniční majetkovou účastí a u akciových společností příslušný ústřední orgán podle předmětu činnosti organizace.
§ 17
Povinnosti organizací
Organizace jsou povinny poskytovat příslušným ústředním orgánům a národním výborům informace a podklady potřebné pro ověřování reálnosti přímých regulačních nástrojů (§ 13) a informace a podklady o zabezpečení a dodržení stanovených přímých regulačních nástrojů.
§ 18
Náhrada škody
/1/ Organizace, která nesplněním jmenovitého úkolu způsobila státu škodu, je povinna ji nahradit, pokud neprokáže, že škodě nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na ní lze požadovat.
/2/ Náhradu škody uplatňuje jménem státu příslušný ústřední orgán nebo národní výbor.
/3/ Pro vypořádání škody platí ustanovení hospodářského zákoníku. [§ 145 a následující hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů]
§ 19
Sankční ustanovení
/1/ Za jednání, za které může být uložena hospodářská pokuta podle hospodářského zákoníku [§ 384a hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů] se považuje též
a/ nedodržení normativu nebo nesplnění jmenovitého úkolu,
b/ neposkytnutí nebo opožděné poskytnutí údajů podle § 17.
/2/ Návrh na uložení hospodářské pokuty za jednání uvedená v předchozím odstavci jsou oprávněny podat příslušné ústřední orgány nebo národní výbory.
Část III
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 20
Platnost přímé regulace ekonomiky
Část II paragrafy 11 až 19 platí do 31. 12. 1992.
§ 21
Přechodná ustanovení
Pokud se v právních předpisech hovoří o závazných výstupech státního plánu, rozumí se jimi pouze normativ, jmenovitý úkol a limit.
§ 22
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1. zákon č. 81/1986 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky na léta 1986-1990 (zákon o osmém pětiletém plánu),
2. zákon č. 67/1989 Sb., o národohospodářském plánování,
3. nařízení vlády ČSSR č. 81/1989 Sb., o povinném projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a konkretizaci závazných výstupů státního plánu u dodávek produkce.
§ 23
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.
Důvodová zpráva
Navrhovaný zákon upravuje tvorbu strategie hospodářského a sociálního rozvoje v podmínkách tržního mechanismu a zakotvuje právní základ pro přímé zásahy do hospodářské sféry po dobu přechodu k tržní ekonomice.
Důsledně řeší problematiku strategie hospodářského a sociálního rozvoje federace a republik, proces jejich tvorby a uplatňování vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládami republik. Zajišťuje i kontinuitu z hlediska změn, které se dotýkají rozvoje ekonomiky s cílem udržet její rovnovážný chod, efektivní dynamiku a prosperitu, odpovídající postavení v mezinárodních vztazích a s tím související sociální jistoty.
K jednotlivým ustanovením návrhu zákona
K § 1
Paragraf vymezuje předmět úpravy zákona, jímž je tvorba, zaměření a zabezpečování strategie hospodářského a sociálního rozvoje České a Slovenské Federativní Republiky a strategie hospodářského a sociálního rozvoje republik (dále jen "národohospodářská strategie"). Pro období přechodu na tržní ekonomiku zákon rovněž upravuje i možnost přímé regulace ekonomiky.
K § 2
Paragraf vymezuje úlohu národohospodářské strategie, zpracovávané zpravidla na období 3 až 5 let, čímž není vyloučeno období delší popřípadě kratší. Národohospodářská strategie přitom musí respektovat i dlouhodobější hlediska ve vazbě na objektivní délku reprodukčních cyklů jednotlivých odvětví národního hospodářství (energetika cca 15-20 let, textilní průmysl cca 3 roky). Je zde dále zdůrazněn především poznávací a indikativní charakter národohospodářské strategie s tím, že bude obsahovat soubor zásadních informací pro podnikatelskou sféru nezbytných pro jejich hospodářskou činnost a další rozvoj. Svým obsahem bude národohospodářská strategie poskytovat odborná a koncepční východiska pro tvorbu a realizaci hospodářské a sociální politiky příslušné vlády pro dané období.
K § 3
Paragraf demonstrativně uvádí základní východiska pro národohospodářskou strategii. Vymezuje její vztah k prognóze směrování ekonomických a sociálních procesů, zpracovávané různými orgány a institucemi a rozvojovým koncepcím podnikatelské sféry, které jsou nezbytné pro formování budoucího vývoje.
K § 4
Paragraf vymezuje obsahové zaměření národohospodářské strategie při respektování základních východisek uvedených v § 3. Výčet je pouze demonstrativní a obsahuje jenom základní okruhy a oblasti nezbytné pro programování hospodářského a sociálního rozvoje České a Slovenské Federativní Republiky a obou národních republik. Součástí národohospodářské strategie jsou rovněž nástroje a opatření zabezpečující realizaci jejich hospodářských a sociálních cílů.
K § 5
Paragraf vymezuje postup vypracování národohospodářské strategie federace a obou republik. Je zde zdůrazněna řídící úloha vlády České a Slovenské Federativní Republiky a vlád republik při její tvorbě. Zároveň vymezuje postavení a účast ústředních orgánů na tvorbě národohospodářské strategie, jakož i účast teoretické fronty a podnikatelské sféry. Při zpracování národohospodářské strategie se předpokládá vzájemná interakce zainteresovaných orgánů a organizací. V národohospodářské strategii federace se zohledňují též zvláštnosti podmínek příslušné republiky a z nich vyplývající cíle a priority jejich rozvoje. Při vypracování návrhů národohospodářské strategie se využívají též účelově ustavené odborné týmy, expertní skupiny a výzkumné zakázky.
K § 6
Zde jsou vymezeny nástroje pro uplatňování národohospodářské strategie. Přitom se předpokládá jejich stanovení zvláštními předpisy, jako např. zákon o státním rozpočtu, devizový zákon, zákon o důchodové dani, zákon o odvodech do státního rozpočtu apod.
K § 7
Paragraf řeší vzájemný vztah národohospodářské strategie federace a obou národních republik se zdůrazněním součinnosti všech orgánů centra při jejich vypracování. Nekonstruuje vzájemnou nadřazenost strategií, ale zakotvuje jejich vzájemné ovlivňování a sesoulaďování v rámci jednotné československé ekonomiky.
K § 8
Paragraf řeší procedurální otázku projednávání a schvalování národohospodářské strategie. Přitom se nepředpokládá, že národohospodářská strategie bude přijímána formou zákona. Zákon ve svých ustanoveních nepředurčuje výstup projednání návrhu strategie v zákonodárných sborech a formu přijetí strategie ponechává na rozhodnutí Federálního shromáždění a národních rad.
K § 9
Paragraf ukládá povinnost ústředním orgánům zpracovávat zprávu o uplatnění a hodnocení realizace národohospodářské strategie, naplňování jejich cílů a záměrů včetně zhodnocení zvolených nástrojů a jejich účinnosti. Předpokládá rovněž předložení této zprávy po projednání ve vládě příslušným zákonodárným sborům. Termín vypracování těchto zpráv určují podle potřeb vláda České a Slovenské Federativní Republiky a vlády republik.
K § 10
Paragraf řeší problematiku případných úprav a změn národohospodářské strategie ve vazbě na reálný vývoj ekonomiky, změnu vnějších a vnitřních podmínek apod. Ukládá příslušným vládám předkládat tyto zásadní změny ve strategii ke schválení zákonodárným sborům.
K § 11
Paragraf umožňuje vládě České a Slovenské Federativní Republiky a vládám republik v období přechodu k tržní ekonomice použít vůči jednotlivým ekonomickým subjektům nástrojů přímé regulace, kterými zákon rozumí pouze normativy, jmenovité úkoly a limity.
Uplatnění přímých regulačních nástrojů zákon předpokládá v kombinaci s nepřímými regulačními nástroji s postupnou tendencí jejich omezování v závislosti na postupném rozšiřování prvků tržní ekonomiky.
Ekonomické subjekty, vůči kterým mohou být přímé regulační nástroje uplatněny, jsou uvedeny v § 13 odst. 4 s omezením uvedeným v § 15.
K § 12
Zde jsou definovány přímé regulační nástroje s tím, že:
Normativ představuje stanovenou povinnost nebo maximální nárok, které jsou určeny relativním (vztahovým) způsobem. Jde především o vztah mezi zdroji a potřebami, výkonem a spotřebou apod. Vzhledem k rozdílným nerovnovážným podmínkám je třeba počítat s odvětvově nebo oborově stanovenými normativy a výjimečně i s normativy individuálně stanovenými (zahraniční obchod). Některé normativy mohou být stanoveny zvláštními předpisy, především ve finanční oblasti.
Jmenovitý úkol oproti stávajícímu stavu bude využíván v omezené míře, zejména k zabezpečení mezinárodních závazků státu a v těch oblastech ekonomiky, jejíž žádoucí vývoj nelze zabezpečit nepřímými regulačními nástroji.
Nezbytnost zavedení tohoto nástroje po dobu přechodného období vyplývá z nutnosti řešit i tímto krajním případem odstranění dílčích nerovnováh v jednotlivých oblastech ekonomiky.
Limit jakožto nástroj přímé regulace bude využíván při rozdělování deficitních zdrojů. V závislosti na obnově strukturální a tím i tržní rovnováhy bude používání limitu postupně omezováno.
K § 13
Tento paragraf vymezuje způsob stanovení, popř. konkretizaci přímých regulačních nástrojů. V zásadě je stanovuje příslušná vláda na základě návrhů ústředních orgánů a národních výborů, popř. zmocňuje k jejich konkretizaci příslušný ústřední orgán nebo národní výbor. Ústřední orgán nebo národní výbor musí návrh uplatnění přímého regulačního nástroje řádně zdůvodnit co do potřebnosti a účelu jeho použití.
Zákon současně zakazuje orgánům, které konkretizují přímý regulační nástroj, rozšiřovat jeho rozsah a obsah, měnit jejich adresáty, přerozdělovat zdroje mezi organizacemi a vytvářet rezervy. Provedená konkretizace přímých regulačních nástrojů nepředstavuje však jejich rozšíření nebo změnu.
Zároveň v tomto paragrafu je stanovena závaznost přímých regulačních nástrojů vůči jednotlivým ekonomickým subjektům.
Přímé regulační nástroje vůči hospodářství řízenému vládami republik budou stanovovány vládami republik. Je zde kladen důraz na požadavek jednotného působení regulačních nástrojů v celém národním hospodářství.
K § 14
V tomto ustanovení zákon umožňuje organizaci uplatňovat nárok na majetkovou újmu vzniklou organizaci v důsledku uložení a plnění jmenovitého úkolu. Uplatnění nároku se řídí příslušnými ustanoveními hospodářského zákoníku.
K § 15 a 16
Toto ustanovení vymezuje, které z přímých regulačních nástrojů lze jednotlivým ekonomickým subjektům stanovit a které orgány pro jednotlivé typy organizací je mohou stanovit. Omezené možnosti stanovení přímého regulačního nástroje vůči jednotlivým organizacím přitom vycházejí ze současně platných, resp. připravovaných právních norem. Předpokládá se široké uplatnění státních zakázek vůči podnikatelům zapsaným v podnikovém rejstříku a vůči podnikům se zahraniční majetkovou účastí. Stanovení limitu pro podnikatele zapsané v podnikovém rejstříku a podnikům se zahraniční majetkovou účastí nepředstavuje omezení těchto ekonomických subjektů nebo uložení povinnosti, ale umožnění přístupu k deficitním zdrojům. Limit zaručuje těmto organizacím příděl těchto zdrojů a tím vytváří předpoklady pro jejich rovnoprávné postavení v československé ekonomice.
K § 17
Ustanovení tohoto paragrafu vymezuje informační povinnost organizací nad rámec stanovený zvláštními předpisy pouze v souvislosti s uložením přímého regulačního nástroje. Rozšíření informační povinnosti vychází z nezbytnosti zajistit informovanost ústředních orgánů a národních výborů potřebnou pro ověření reálnosti uplatnění přímých regulačních nástrojů a informovanost o způsobu zabezpečování a dodržování stanovených přímých nástrojů.
K § 18
V rámci posilování ekonomických principů řízení zakotvuje zákon institut náhrady škody státu, která vznikla nesplněním nebo nedodržením přímého regulačního nástroje organizací. Může jít například o náklady vyvolané dodatečným dovozem za chybějící produkci, která nebyla dodána v důsledku neplnění jmenovitého úkolu.
Pro vypořádání škody platí ustanovení hospodářského zákoníku. Náhradu škody jménem státu uplatňuje příslušný ústřední orgán nebo národní výbor.
K § 19
K zabezpečení funkce zákona je nezbytné do něj zahrnout i ustanovení sankční povahy. Případy, za které může být uložena hospodářská pokuta podle hospodářského zákoníku, vypočítává zákon taxativně. Sankcí za toto protiprávní jednání je hospodářská pokuta, kterou je možné organizaci /s výjimkou rozpočtových organizací/ uložit podle hospodářského zákoníku.
K podání návrhu na uložení hospodářské pokuty jsou oprávněny podle povahy věci příslušné ústřední orgány a národní výbory. Postup stanoví hospodářský zákoník a zákon o hospodářské arbitráži.
K § 20
Paragrafem je stanovena omezená platnost přímé regulace ekonomiky uvedené v části II tohoto zákona, která se vztahuje k období přechodu na tržní ekonomiku a předpokládá se do 31. 12. 1992.
K § 21
Paragraf zabezpečuje návaznost na zvláštní předpisy, které užívají pojmu "závazné výstupy státního plánu".
K § 22
Paragraf uvádí chronologický výčet zrušovaných právních předpisů.
Účinnost zákona v § 23 je navrhována v souvislosti s urychlením ekonomické reformy k 1. červenci 1990.
Finanční dopad
Z nového zákona o tvorbě strategie hospodářského a sociálního rozvoje neplynou žádné finanční nároky na státní rozpočet federace, státní rozpočty republik nebo rozpočty národních výborů. Uplatnění zákona nebude vyžadovat zvýšení počtu pracovních sil.
V Praze dne 26. dubna 1990
Předseda vlády ČSFR:
Předseda Státní plánovací komise: