44
PŘEDSEDNICTVO FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
vyhlašuje
úplné znění branného zákona ze dne 23. března 1949 č. 92 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění provedených Ústavou Československé socialistické republiky ze dne 11. července 1960 č. 100 Sb., ve znění ústavního zákona ze dne 20. dubna 1990 č. 101 Sb., ústavním zákonem o československé federaci ze dne 27. října 1968 č. 143 Sb., ve znění ústavního zákona ze dne 20. prosince 1970 č. 125 Sb. a ústavního zákona ze dne 20. prosince 1970 č. 126 Sb., zákonem ze dne 12. července 1950 č. 86 Sb., zákonem ze dne 12. července 1950 č. 88 Sb., zákonem ze dne 16. dubna 1958 č. 19 Sb., zákonem ze dne 29. listopadu 1961 č. 140 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonem ze dne 17. listopadu 1970 č. 100 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonem ze dne 24. dubna 1974 č. 40 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonem ze dne 21. června 1978 č. 64 Sb. a zákonem ze dne 14. března 1990 č. 72 Sb.
BRANNÝ ZÁKON
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST 1
OZBROJENÉ SÍLY ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
§ 1
Úkoly ozbrojených sil
(1) K obraně svobody a nezávislosti České a Slovenské Federativní Republiky a ochraně jejího ústavního zřízení vytváří československý stát ozbrojené síly.
(2) Úkolem ozbrojených sil je
a) odvrátit ozbrojenou silou napadení nebo ohrožení České a Slovenské Federativní Republiky vnějším nepřítelem,
b) bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu a ústavní zřízení proti vnějším nepřátelům a plnit vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků České a Slovenské Federativní Republiky
c) spolupůsobit při udržování bezpečnosti uvnitř státu v případě přímého násilného útoku proti ústavnímu zřízení České a Slovenské Federativní Republiky.
(3) Vojáků v činné službě smí být použito také při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky.
§ 2
Složení ozbrojených sil
(1) Ozbrojené síly tvoří vojsko (odstavec 2) jako jejich základ a veřejné ozbrojené sbory, které určí vláda České a Slovenské Federativní Republiky, částí těchto sborů nebo jednotliví jejich příslušníci, pokud podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů podléhají vojenskému velení; v době mimořádných opatření podle tohoto zákona (§§ 46 až 50) po příslušném povolání (§ 46 odst. 2) též veřejné ochranné sbory určené zvláštními předpisy, jejich části nebo jednotliví příslušníci, osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově, a jednotky složené z těchto osob, jakož i osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45).
(2) Vojsko je souhrn vojáků. Vojáky se rozumějí osoby, které byly odvedeny (§ 15) a mají služební povinnost (§ 20).
§ 3
Organizace ozbrojených sil
(1) Útvary ozbrojených sil se doplňují bez rozdílu národnosti. Služebním jazykem je jazyk český a slovenský; ve styku s mužstvem neznalým služebního jazyka lze užít také jeho mateřského jazyka.
(2) Podrobnosti o právních poměrech příslušníků ozbrojených sil, plynoucích z jejich příslušnosti k nim, zejména z nadřízenosti nebo podřízenosti vůči jiným jejich příslušníkům, o způsobu jakým se vojenský výcvik a vojenská služba vůbec vykonávají, jakož i o organizaci ozbrojených sil, upraví v mezích tohoto zákona, popřípadě v mezích vládních nařízení vydaných k jeho provedení, v oboru své působnosti federální ministerstvo národní obrany a federální ministerstvo vnitra služebními předpisy, pokud tato úprava nenáleží prezidentu České a Slovenské Federativní Republiky jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.
(3) Počty vojska stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky na návrh ministra národní obrany České a Slovenské Federativní Republiky, předložený, pokud jde o vojska ministerstva vnitra v dohodě s ministrem vnitra České a Slovenské Federativní Republiky.
ČÁST 2
BRANNÁ POVINNOST
Oddíl I
Všeobecná ustanovení
§ 4
Obsah branné povinnosti
Branná povinnost záleží v povinnosti
a) odvodní (§ 10),
b) služební (§ 20),
c) k zvláštní službě (§ 41),
d) k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45).
§ 5
Osobní rozsah branné povinnosti
(1) Branné povinnosti podléhají v mezích ustanovení odstavce 2 občané České a Slovenské Federativní Republiky, vyjímajíc ty, kteří požívají na jejím území diplomatických a konzulárních výsad a imunit.
(2) Branná povinnost vzniká 1. lednem roku, v němž občan dovrší 17 let, byla-li však převzata dobrovolně (§ 6 odst. 1), dnem převzetí. Trvá do 31. prosince roku, v němž občan dovrší 60 let. Osoby starší mají brannou povinnost, jen konají-li činnou službu v době mimořádných opatření (§ 46 odst. 4), nebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání branné povinnosti prodloužena (§ 22 odst. 3).
(3) Ženám může být uložena odvodní a služební povinnost jen v době branné pohotovosti státu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně.
(4) Zrušen.
§ 6
Dobrovolné převzetí a rozšíření branné povinnosti
(1) Osoby, které nepodléhají branné povinnosti, mohou počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let, za branné pohotovosti státu (§ 5 zákona č. 40/1961 Sb.) bez ohledu na věk, se svolením potřebným podle tohoto zákona dobrovolně převzít brannou povinnost; jsou-li u nich splněny podmínky stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.
(2) Osoby, podléhající branné povinnosti mohou za podmínek uvedených v odstavci převzít dobrovolně plnění těch způsobů branné povinnosti, které by jinak od nich nebylo lze požadovat, a může jim být na jejich žádost prodloužena doba trvání branné povinnosti, která by jinak zanikla.
(3) Služební povinnost lze dobrovolně převzít zásadně jen v celém jejím rozsahu. Předem mohou však tuto povinnost omezit
a) příslušníci cizích států,
b) občané České a Slovenské Federativní Republiky za branné pohotovosti státu na dobu války, nejde-li o muže, kteří mají ještě pravidelnou odvodní povinnost (§ 11) nebo kterým tato povinnost ještě nevznikla.
§ 7
Úlevy v plnění branné povinnosti
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením, jaké úlevy v plnění branné povinnosti příslušejí občanům České a Slovenské Federativní Republiky, kteří dlí trvale v cizině.
§ 8
Zhodnocení výkonu branné povinnosti
Tam, kde pro posouzení platových, mzdových nebo jakýchkoli jiných nároků plynoucích z pracovního poměru rozhoduje doba strávená v dotčeném zaměstnání nebo povolání, započítává se do této doby doba, po kterou dotčená osoba konala vojenskou činnou službu (§ 20 odst. 2), přičemž zvláštní předpisy stanoví podrobnosti; nedotčena zůstávají ustanovení zvláštních předpisů o započítávání vojenské činné služby pro účely nemocenského pojištění zaměstnanců, sociálního zabezpečení a placené dovolené na zotavenou.
§ 9
Ústavní práva a svobody vojáků v činné službě
(1) Výkon ústavou zaručených práv a svobod vojáků v činné službě může být omezen jen na základě zákona.
(2) Vojákům v činné službě je zaručena svoboda projevu náboženského vyznání, včetně účasti na náboženských obřadech a umožnění vstupu do vojenských objektů duchovním státem uznaných církví, pokud tomu nebrání povinnosti při výkonu služby.
(3) Vojákům v činné službě [§ 20 odst. 2] s výjimkou vojáků povolaných na vojenské cvičení se na dobu výkonu této služby přerušuje členství a činnost v politických stranách a v politických hnutích.
Oddíl II
Odvodní povinnost
§ 10
Obsah a vznik odvodní povinnosti
(1) Odvodní povinnost záleží v povinnosti podrobit se úřednímu řízení, jehož účelem je rozhodnout o povinnosti k vojenské činné službě. Vzniká buď ze zákona jako odvodní povinnost pravidelná (§ 11) nebo mimořádná (§ 12) nebo projevem vůle jako odvodní povinnost dobrovolná (§ 13).
(2) Odvodní povinnost obsahuje povinnost dostavit se k zápisu a odvodu (§ 15), popřípadě k přezkoušení (§ 18), a podrobit se předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné lékařské, popřípadě i nemocniční vyšetření, jakož i vyšetření zvláštních osobních schopností a vlastností dotčené osoby (výběrové vyšetření). Osoba, která má odvodní povinnost, nazývá se branec.
(3) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením, které tělesné nebo duševní vady činí osobu podléhající odvodní povinnosti naprosto neschopnou k vojenské činné službě a jakým způsobem splní odvodní povinnost osoby stižené těmito vadami, zejména v kterých případech mohou být zproštěny povinnosti dostavit se k odvodu.
(4) Osoby, které svou odvodní povinnost nesplnily, mohou být k odvodu předvedeny.
§ 11
Pravidelná odvodní povinnost
(1) Pravidelná odvodní povinnost vzniká s výhradou ustanovení odstavce 4 mužům 1. lednem roku, v němž dovrší 18 let, nejsou-li již vojáky na podkladě mimořádného nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná odvodní povinnost trvá, nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4 nebo o přezkoušení (§ 18), do konce odvodního řízení, jemuž se osoba této povinnosti podléhající podrobila v roce, v němž dovršila 20 let, nezanikla-li vydáním konečného odvodního rozhodnutí (§ 15 odst. 3) již dříve.
(2) Občané, kteří v době stanovené v odstavci 1 pro trvání pravidelné odvodní povinnosti nesplnili z jakýchkoli důvodů tuto povinnost, podléhají jí až do vydání konečného odvodního rozhodnutí, nejdéle však do 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let.
(3) Osoby, které nabyly československého státního občanství po dni stanoveném v odstavci 1 pro vznik pravidelné odvodní povinnosti, podléhají této povinnosti od doby nabytí tohoto občanství až do doby uvedené v odstavci 3.
§ 12
Mimořádná odvodní povinnost
Mimořádné odvodní povinnosti podléhají občané České a Slovenské Federativní Republiky, kteří nejsou vojáky, z podmínek stanovených v § 49 odst. 1.
§ 13
Dobrovolná odvodní povinnost
Dobrovolné odvodní povinnosti podléhají osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska (§ 14)
§ 14
Dobrovolný vstup do vojska
(1) Do vojska dobrovolně vstoupí, kdo na sebe dobrovolně vezme služební povinnost, kterou by jinak neměl, bylo-li mu to na jeho žádost povoleno. Kdo chce dobrovolně převzít tuto povinnost, musí s výhradou ustanovení odstavce 2 na sebe vzít také povinnost podrobit se odvodu, které by jinak nepodléhal (dobrovolná odvodní povinnost). Dobrovolná služební povinnost vznikne, jen je-li dotčená osoba uznána za schopnou k vojenské činné službě.
(2) Nastanou-li za branné pohotovosti státu mimořádné okolnosti, které znemožňují provedení odvodu, lze dobrovolně vstoupit do vojska i bez odvodu. Osoby, které takto do vojska vstoupily, se pokládají za odvedené dnem nastoupení vojenské činné služby. Podrobnosti stanoví federální ministerstvo národní obrany služebním předpisem.
(3) O náležitostech a závaznosti žádostí o dobrovolný vstup do vojska platí obecná ustanovení občanského práva o projevu vůle, pokud tento zákon nebo nařízení vydané vládou České a Slovenské Federativní Republiky k jeho provedení nestanoví další podmínky.
(4) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením, za jakých podmínek lze povolení k dobrovolnému vstupu do vojska udělit, a upraví řízení o žádostech za takové povolení. Cizím státním příslušníkům povoluje dobrovolný vstup do vojska prezident České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 15
Zápis a odvody
(1) Zápis je úřední řízení, jehož účelem je vzít brance do vojenské evidence, zjistit předběžně jejich způsobilost k vojenské činné službě a učinit opatření k zlepšení zdravotní a jiné způsobilosti branců pro výkon vojenské činné služby.
(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné nebo dobrovolné. Účelem odvodu je rozhodnout o povinnosti branců k vojenské činné službě podle zjištěné tělesné a duševní způsobilosti branců k této službě. Rozhodnutí, že branec je povinen vojenskou činnou službou (odveden) nazývá se odvedením.
(3) Odvody provádějí okresní odvodní komise. Odvodní rozhodnutí činí zástupce vojenské správy. Dobrovolné odvody mohou provádět též vojenské odvodní komise. Proti odvodnímu rozhodnutí, že branec je nebo není odveden (konečné odvodní rozhodnutí) nebo že se má dostavit k odvodu v příštím roce (odvod odročen), není opravného prostředku. Odvod může být odročen ze zdravotních nebo jiných důvodů na jeden rok, nejvýše však po dobu tří let. Po této době rozhodne komise s konečnou platností o schopnosti nebo neschopnosti brance k vojenské činné službě. Brancům, kterým byl odročen odvod ze zdravotních důvodů, poskytuje se bezplatná léčebná péče ve zdravotnických zařízeních státní zdravotní správy.
(4) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením, jak se zřizují okresní a krajské odvodní komise, jak jsou složeny a jak se zápis a odvody provádějí, a upraví jim odvodní řízení.
§ 16
Pravidelné odvody
(1) Pravidelnému odvodu se podrobují osoby podléhající pravidelné odvodní povinnosti.
(2) Pravidelné odvody se konají jako hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se konají každoročně zpravidla v měsících září a říjnu, nestanoví-li federální ministerstvo národní obrany jinak. Dodatečné odvody se konají podle potřeby.
§ 17
Mimořádné a dobrovolné odvody
(1) Mimořádným odvodům se podrobují osoby podléhající mimořádné odvodní povinnosti. Není-li možno pro mimořádné okolnosti provést takové odvody způsobem stanoveným tímto zákonem a nařízením vydaným vládou České a Slovenské Federativní Republiky k jeho provedení, upraví způsob jejich provedení federální ministerstvo národní obrany se zřetelem k daným okolnostem.
(2) Dobrovolným odvodům se podrobují osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska. Dobrovolné odvody se konají podle potřeby.
§ 18
Přezkoušení
(1) Je-li odůvodněna domněnka, že konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, přezkouší je krajská odvodní komise.
(2) Přezkoušení je přípustné jen do tří let po 31. prosinci roku, v němž došlo k odvodnímu rozhodnutí. Bylo-li však toto rozhodnutí způsobeno činem, který zakládá skutkovou podstatu trestného činu, lze přezkoušení provést kdykoliv.
(3) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením, kdo přezkoušení nařizuje a za jakých podmínek a jakým způsobem se přezkoušení provádí.
(4) Proti rozhodnutí krajské odvodní komise není opravného prostředku.
§ 19
Náklady spojené se zápisem, odvodem a přezkoušením
(1) Činí-li vzdálenost odvodního místa od místa brancova pobytu více než 6 km, hradí stát výdaje za jeho dopravu k zápisu, odvodu a zpět. Branci se hradí při použití veřejných hromadných dopravních prostředků jízdné v nejnižší třídě.
(2) Osoba, která se nedostavila bez vážného omluvného důvodu k přezkoušení, je povinna nahradit náklady za zmařené přezkoušení. Je-li při odeslání některé osoby do vojenské nemocnice nutný doprovod pro její odpor nebo pro podezření z útěku, hradí náklady za doprovod dotčená osoba.
(3) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením, jakým způsobem se hradí náklady spojené s plněním odvodní povinnosti.
Oddíl III
Služební povinnost
§ 20
Pojem a druhy služební povinnosti
(1) Služební povinnost je povinnost vojáků včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu (odstavec 2).
(2) Vojenská činná služba zahrnuje:
a) základní službu (§ 27),
b) náhradní službu (§ 28),
c) další službu (§ 37),
d) službu vojáků z povolání (§ 25 odst. 1),
e) službu vojáků ve výslužbě, povolaných přechodně k činné službě (§ 25 odst. 3),
f) vojenská cvičení (§ 39) a
g) mimořádnou službu (§ 46 odst. 1, § 47 odst. 1, § 49 odst. 2).
(3) Každý voják je povinen plnit služební povinnost osobně podle svých duševních i tělesných schopností a znalostí.
(4) Vojáci, kteří plní některou z povinností uvedených v odstavci 2, jsou vojáky v činné službě, ostatní vojáci jsou vojáky mimo činnou službu.
§ 21
Začátek a konec služební povinnosti
(1) Služební povinnost vzniká dnem odvedení. Tímto dnem se odvedení zařaďují do vojska a stávají se vojáky. Až do dne nastoupení základní (náhradní) služby označují se vojáci výrazem "odvedenci".
(2) Povinnost k základní (náhradní) službě jsou muži povinni plnit po dovršení věku 1 8 let, pokud ji nepřevzali dobrovolně.
(3) Služební povinnost končí propuštěním z vojska (§ 22).
§ 22
Propuštění z vojska
(1) Z vojska se propustí:
a) osoby, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní podklad;
b) osoby, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost. Vykonává-li osoba, která dosáhla tohoto věku, vojenskou činnou službu v době, kdy bylo nařízeno některé z mimořádných opatření, prodlužuje se její branná povinnost až do jejího propuštění z této služby; při zrušení mimořádných opatření musí však být tyto osoby propuštěny;
c) osoby, které se staly trvale neschopnými k vojenské činné službě, vyjímajíc vojáky z povolání a ve výslužbě, které lze propustit jen na jejich písemnou žádost;
d) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti a které přitom nehodlají se souhlasem vojenské správy dobrovolně převzít další plnění branné povinnosti;
e) osoby, které jsou podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu povinny civilní službou.
(2) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením, jak se zjišťuje neschopnost vojáků k vojenské činné službě (řízení přezkumné), a určí, jaké právní následky má takové zjištění.
(3) Osobám, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost, může vojenská správa na jejich žádost dobu jejího trvání prodloužit. Takové osoby lze pak z vojska propustit na jejich žádost, nebylo-li nařízeno některé z mimořádných opatření. Z úřední moci lze je propustit kdykoliv. O vojácích z povolání a ve výslužbě, kteří sami nepožádají o propuštění z vojska, má se za to, že jim byla doba trvání branné povinnosti prodloužena.
§ 23
Zrušen.
§ 24
(1) U poslanců zákonodárných sborů se vojenská činná služba odloží, případně se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu, po kterou jsou poslanci zákonodárných sborů. Vojenské cvičení takto zameškané se promíjí. Ustanovení o promíjení neplatí, byl-li vyhlášen stav branné pohotovosti státu.
(2) Odboroví funkcionáři se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní služby po dobu trvání stávky nebo stávkové pohotovosti.
(3) Funkcionáři politických stran a hnutí a kandidáti do zákonodárných sborů se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní služby po dobu trvání volební kampaně až do skončení voleb.
(4) U kandidátů do zákonodárných sborů se nástup vojenské činné služby odloží, popř. se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu volební kampaně až do skončení voleb.
§ 25
Služební povinnost vojáků z povolání a ve výslužbě
(1) Vojáky z povolání jsou vojáci, kteří vojenskou službu vykonávají jako své povolání ve služebním poměru, do něhož byli přijati podle zvláštních předpisů. Vojáci z povolání jsou povinni vojenskou činnou službou, dokud tento jejich služební poměr nezanikne.
(2) Vojáci z povolání setrvávají ve vojenské činné službě a generálové, důstojníci a praporčíci v záloze setrvávají v záloze podle vojenských hodností do dosažení těchto věkových hranic:
|
Věkové hranice |
|||||
|
Vojenské hodnosti |
Činná služba |
Záloha 1. kategorie |
Záloha 2. kategorie |
Záloha 3. kategorie |
|
|
rotní, rotmistři a nadrotmistři |
45 |
50 |
- |
55 |
|
|
podpraporčíci, praporčíci a nadpraporčíci |
50 |
50 |
- |
55 |
|
|
podporučíci a poručíci |
40 |
40 |
45 |
50 |
|
|
nadporučíci a kapitáni |
40 |
45 |
50 |
55 |
|
|
majoři |
45 |
45 |
50 |
55 |
|
|
podplukovníci |
45 |
50 |
55 |
60 |
|
|
plukovníci |
50 |
55 |
- |
60 |
|
|
generálové |
55 |
60 |
- |
65 |
|
|
generálové - ženy |
50 |
- |
- |
50 |
|
|
ostatní vojákyně z povolání a vojákyně v záloze |
podle hodnosti |
- |
- |
50 |
|
Po dobu stanovenou věkovou hranicí pro setrvání v záloze 3. kategorie prodlužuje se generálům v záloze branná povinnost (§ 5 odst. 2).
(3) Vojáky ve výslužbě se stávají generálové, důstojníci a praporčíci, kteří byli
a) propuštěni z vojenské činné služby po dosažení věkových hranic zálohy 3. kategorie,
b) přeloženi do zálohy a dosáhli věkových hranic zálohy 3. kategorie,
c) propuštěni z vojenské činné služby pro trvalou neschopnost k vojenské činné službě.
Služební povinnost vojáků ve výslužbě trvá dokud nebyli propuštěni z vojska. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením, kdy mohou být na přechodnou dobu povoláni k činné službě.
§ 26
Služební povinnost příslušníků Sboru národní bezpečnosti
(1) Příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří vykonali základní službu, jsou po dobu služebního poměru k tomuto sboru osvobozeni od služební povinnosti, kterou by jinak byli povinni.
(2) Osoby, jejichž služební poměr k tomuto sboru skončil, mají služební povinnost jako vojáci v záloze téhož ročníku narození. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením a v mezích tohoto nařízení federální ministerstvo národní obrany služebním předpisem, za jakých podmínek lze těmto osobám upravit vojenskou hodnost se zřetelem na hodnost dosaženou v tomto sboru.
§ 27
Základní služba
(1) Základní službou jsou povinny, nejsou-li určeny k náhradní službě (§ 28), osoby, které byly odvedeny
a) při pravidelných odvodech nebo při dobrovolných odvodech, k nimž došlo mimo dobu branné pohotovosti státu, nebo
b) při dobrovolných odvodech za branné pohotovosti státu, neomezily-li svou služební povinnost dobrovolně převzatou na dobu války (§ 6 odst. 3 písm. b/), nebo
c) při mimořádných odvodech, jde-li o muže odvedené v době, kdy neměli ještě pravidelnou odvodní povinnost nebo kdy by jinak pravidelné odvodní povinnosti ještě podléhali, nebo o odvedence, kteří se zavázali k základní službě, k níž nebyli povinni.
(2) Základní služba trvá 18 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Federální ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
(3) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může dobu trvání základní služby zkrátit nařízením.
§ 28
Náhradní služba
(1) Místo základní služby vykonávají náhradní službu osoby určené k ní podle §§ 29 až 31.
(2) Určení k náhradní službě se stane ze zákona (§ 29), na žádost (§ 30) nebo z moci úřední (§ 31).
(3) Náhradní služba trvá 5 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Federální ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
§ 29
Určení k náhradní službě ze zákona
K náhradní službě se určí osoby, které bez vlastní viny byly odvedeny po 31. prosinci roku, v němž dovršily 30 let, nebo bez vlastní viny nenastoupily základní službu do 31. prosince roku, v němž dovršily 30 let.
§ 30
Určení k náhradní službě na žádost
(1) Bylo-li odvedeno více osob, než je třeba k doplnění počtu vojska stanoveného podle § 3 odst. 3, určí se dále k náhradní službě počet osob, rovnající se rozdílu mezi tímto potřebným počtem a počtem osob, které byly skutečně odvedeny. Tento počet stanoví každoročně federální ministerstvo národní obrany podle početních přírůstků a úbytků, k nimž pravděpodobně dojde po nastoupení odvedenců do základní služby.
(2) K náhradní službě podle odstavce 1 lze určit především odvedence a osoby, jež dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby, pokud o to požádají, mají-li pro svou žádost zvláštní důvody rodinné, hospodářské nebo sociální. Osoby dobrovolně odvedené lze k náhradní službě určit, jen vznikly-li důvody pro toto určení po jejich odvedení. Pominou-li důvody po podání žádosti, je žadatel po vinen tuto okolnost neprodleně hlásit.
(3) O žádostech za určení k náhradní službě rozhodují krajské odvodní komise; proti jejich rozhodnutí není opravného prostředku. Řízení o žádostech za určení k náhradní službě upraví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.
(4) Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro něž došlo k určení k náhradní službě, nebo pominou-li později tyto důvody a není-li ani jiných důvodů pro toto určení, zruší komise po slyšení žadatele původní rozhodnutí a žadatel se povolá k základní službě. Přitom se mu započítává do základní služby doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, jakož i doba, po kterou trvaly ještě po propuštění ze základní nebo náhradní služby důvody, o něž byla opřena žádost za určení k náhradní službě.
§ 31
Určení k náhradní službě z moci úřední
(1) Nedosahuje-li počet osob určených k náhradní službě podle ustanovení § 30 odst. 2 celého početního přebytku (§ 30 odst. 1), určí vojenská správa k náhradní službě další osoby, které dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby. Při výběru je třeba dbát především zájmů služebních, zároveň se však přihlédne též k rodinným, hospodářským a sociálním poměrům.