FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
4 7
Interpelace
poslanců Sněmovny lidu Jindřicha Konečného, Dany Němcové, Ericha Kříže a poslankyně Sněmovny národů Kláry Samkové ze dne 20. 7. 1990
V Praze dne 20. července 1990
Vážený pane předsedo,
vážený pane místopředsedo,
vážený pane ministře,
využíváme svého ústavního práva interpelovat vládu ČSFR a její členy podle čl. 49 ústavního zákona o československé federaci a podle § 62, odst. (1) a (2) a § 64 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění.
Jedním z mnoha neblahých pozůstatků minulé doby je i skutečnost, že v naší zemi není dosud k dispozici zákon, který by přesně a právně podloženě umožňoval poskytnutí práva politického azylu utečencům.
Pro vstup do Rady Evropy je jednou z podmínek přísné a přesné uplatňování lidských práv, k jejichž dodržování jsme se zavázali řadou mezinárodních konvencí (např. závěry KBSE, Ženevské konvence aj.) Je nám všem známo, že jedním ze základních lidských práv je i právo na politický azyl.
V naší dosavadní ústavě je v článku 33 toto právo vymezeno textem: "ČSFR poskytuje právo azylu cizím státním příslušníkům pronásledovaným za hájení zájmů pracujícího lidu, za účast na národně osvobozeneckém boji, za vědeckou a uměleckou tvorbu nebo za činnost na obranu míru". K tomuto ústavnímu článku, pokud je nám známo, je pouze zpracována směrnice usnesení vlády ČSSR č. 1048 ze dne 6. listopadu 1962, ve kterém se praví, že:
a) o udělení azylu rozhoduje vláda
b) návrh na udělení azylu předkládá ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem zahraničí.
Praktiky minulého režimu však dovolily zneužít i tuto nedostatečnou interpretaci ústavního článku tak, že docházelo při rozhodování o udělení azylu k ovlivňování ze strany tehdejší vládnoucí KSČ.
Výše uvedená zákonná opatření tedy ani v současnosti nemohou splňovat požadavky na plné právní zabezpečení udělování politického azylu tak, aby nám to dovolovalo se v této oblasti přiřadit ke skutečně demokratickým zemím.
Víme o určité iniciativě vlády "národního porozumění", která v minulém funkčním období pověřila tehdejšího jejího člena p. dr. Pitharta sestavením komise k novelizaci směrnice z roku 1962. Protože však v současnosti předseda vlády ČR není členem vlády federální, máme za to, že se dále nemůže tímto úkolem zabývat.
Navíc máme za to, že vyřešení situace politických utečenců (již teď velice aktuální) by nemělo být hledáno cestou novelizace uvedené směrnice, nýbrž urychleným vypracováním změny obsahu ústavního článku č. 33 ústavy a zapracováním souvisejících právních norem tak, aby splňovaly nejpřísnější mezinárodní kritéria.
Při přípravě zákonných úprav by měl být kladem důraz na vymezení pojmu politického azylu, aby nedošlo k zneužívání azylu z důvodů hospodářských.
Vzhledem k vyhrocující se situaci v této oblasti v poslední době, žádáme důrazně vládu, aby se urychleně zabývala touto otázkou a závěry z toho plynoucí přednesla na příštím zasedání obou sněmoven.
Dana Němcová
Jindřich Konečný
Erich Kříž
poslanci Sněmovny lidu
Federálního shromáždění ČSFR
Klára Samková
poslankyně Sněmovny národů
Federálního shromáždění ČSFR
Vážený pan
Marián Čalfa, předseda vlády ČSFR
Vážený pan
Jiří Dienstbier, místopředseda vlády ČSFR a ministr zahraničních věcí ČSFR
Vážený pan
Ján Langoš, ministr vnitra ČSFR