FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
86
Návrh
prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky
Zákon č.
ze dne ............... 1990
o státních vyznamenáních
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
1) Státní vyznamenání jsou vrcholným morálním oceněním vynikajících výsledků práce, úsilí o obranu vlasti, občanských zásluh při budování a rozvoji svobodné demokratické společnosti a hrdinských a výjimečných činů.
2) Státní vyznamenání jsou řády a medaile.
3) Státní vyznamenání se zřizují zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
4) Státní vyznamenání se udělují nebo propůjčují jednotlivcům; výjimečně mohou být udělena nebo propůjčena vojenským útvarům, majícím prapor.
§ 2
1) Z dosavadního názvu "Československý řád bílého lva" se vypouští slovo "Československý" a ve slově "bílého" se písmeno "b" nahrazuje písmenem "B".
2) Řád Bílého lva je nejvyšším řádem České a Slovenské Federativní Republiky pro občany jiných států.
§ 3
Zřizuje se Řád Tomáše Garrigue Masaryka jako vrcholné vyznamenání osob, majících zvláště vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv.
§ 4
Zřizuje se Řád Milana Rastislava Štefánika jako vrcholné vyznamenání osob, které se vynikajícím a ojedinělým způsobem zasloužily o obranyschopnost a bezpečnost České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 5
Zřizuje se medaile Za zásluhy jako vyznamenání osob, které se zasloužily o rozvoj státu, měst a obcí zejména v oblasti hospodářské, v oblasti vědy a techniky, kultury a umění, sportu a branné výchovy, obranyschopnosti a bezpečnosti státu.
2) Medaile Za zásluhy může být udělena i občanům cizích států.
§ 6
1) Zřizuje se medaile Za hrdinství jako vyznamenání osob, které se zasloužily o záchranu lidského života nebo značných materiálních hodnot spojenou s nasazením vlastního života.
2) Medaile Za hrdinství může být téže osobě udělena vícekrát.
3) Medaile Za hrdinství může být udělena i občanům cizích států.
§ 7
1) Zřizuje se medaile Za zranění jako vyznamenání osob, které utrpěly těžší tělesné zranění v souvislosti s vojenskou nebo bezpečnostní službou.
2) Medaile Za zranění může být téže osobě udělena vícekrát.
§ 8
Stanovy Řádu Bílého lva i řádů a medailí, zřízených tímto zákonem jakož i pořadí a způsob jejich nošení stanoví zvláštní právní předpis.
§ 9
Právo udělovat, propůjčovat a odnímat státní vyznamenání přísluší prezidentu České a Slovenské Federativní Republiky. Prezident České a Slovenské Federativní Republiky může zmocnit jiný orgán, aby uděloval jednotlivá státní vyznamenání.
§ 10
1) Návrhy na udělení, propůjčení a odnětí státních vyznamenání mohou prezidentu České a Slovenské Federativní Republiky předkládat předsednictvo Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, předsednictvo České národní rady, předsednictvo Slovenské národní rady, vláda České a Slovenské Federativní Republiky, vláda České republiky, vláda Slovenské republiky a kancléř prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. Jde-li o udělení nebo propůjčení státních vyznamenání vojákům a příslušníkům ozbrojených sborů a dalším pracovníkům těchto složek, též ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky, ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky, ministr vnitra České republiky, ministr vnitra Slovenské republiky a náčelník Vojenské kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní republiky, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
2) Pro posuzování předložených návrhů ustavuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky jako svůj poradní orgán Komisi pro státní vyznamenání; jmenuje a odvolává její členy.
§ 11
Státní vyznamenání udělená nebo propůjčená prezidentem České a Slovenské Federativní Republiky může odevzdat jménem prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky jím pověřený zmocněnec.
§ 12
Při předání státního vyznamenání obdrží vyznamenaný insignii a dekret o jeho udělení nebo propůjčení. Uděluje nebo propůjčuje-li se státní vyznamenání in memoriam, obdrží dekret pozůstalá rodina.
§ 13
1) Insignie státních vyznamenání je oprávněn nosit pouze vyznamenaný; nemůže je nikomu přenechat. Zemře-li vyznamenaný, ponechá se insignie a dekret pozůstalé rodině; není-li nikoho z rodiny, vrátí se Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky.
2) Vracení řádových insignií je upraveno stanovami příslušného řádu.
§ 14
Zneužití nebo neoprávněné nošení státních vyznamenání je přestupkem, za který může být uložena pokuta do výše 10.000 Kčs.
§ 15
1) Udělování a propůjčování státních vyznamenání zřízených před účinností tohoto zákona končí dnem, kdy tento zákon nabyde účinnosti.
2) Jakékoliv materiální požitky nebo zvýhodnění vyplývající z jiných právních předpisů a související s udělením nebo propůjčením dosavadních státních vyznamenání, čestných titulů nebo jiných obdobných ocenění, nesmí být počínaje dnem účinnosti tohoto zákona nadále přiznávány.
3) Nošení státních vyznamenání udělených nebo propůjčených před účinností tohoto zákona je i nadále přípustné. Insignie a stužky mohou být nošeny až za státními vyznamenáními zřízenými na základě tohoto zákona.
§ 16
1) Zrušují se:
1. zákon č. 62/1962 Sb., o propůjčování vyznamenání
2. vládní nařízení č. 10/1961 Sb., o udělování Československého řádu bílého lva
3. zákon č. 512/1976 Sb., o zřízení Řádu přátelství
4. vládní nařízení č. 34/1959 Sb., kterým se upravuje udělování čestného titulu Hrdina socialistické práce
5. vládní nařízení č. 82/1960 Sb., o opravě vládního nařízení č. 34/1959 Sb., kterým se upravuje udělování čestného titulu Hrdina socialistické práce
6. vládní nařízení č. 14/1953 Sb., kterým se zakládá Řád budování socialistické vlasti
7. vládní nařízení č. 5/1955 Sb., o Řádu Klementa Gottwalda - za budování socialistické vlasti
8. vládní nařízení č. 30/1951 Sb., kterým se zakládají řády a vyznamenání a upravuje udělování čestného titulu Hrdina práce ve znění vyhlášky č. 41/1951 Sb., a zákona č. 38/1977 Sb.
9. vládní nařízení č. 34/1949 Sb., jímž se zřizuje Řád 25. února 1948
10. zákonné opatření č. 9/1973 Sb., o Řádu Vítězného února
11. vládní nařízení č. 24/1955 Sb., kterým se zakládají Řád rudého praporu práce, Řád rudé hvězdy práce a vyznamenání Za pracovní věrnost a Za pracovní obětavost
12. vyhláška č. 26/1955 Sb., kterou se vyhlašují stanovy Řádu rudého praporu práce, Řádu rudé hvězdy práce a vyznamenání Za pracovní věrnost a Za pracovní obětavost
13. zákon č. 56/1963 Sb., o národních umělcích
14. vládní nařízení č. 55/1953 Sb., o zasloužilých umělcích
15. § 1 bod 1, § 2, § 3 vládního nařízení č. 73/1953 Sb., o vyznamenáních pro učitele a čestných uznáních pro učitele a jiné školské pracovníky a Stanovy medaile Jana Ámose Komenského, tvořící přílohu tohoto vládního nařízení
16. § 1 bod 1, § 2 vládního nařízení č. 47/1954 Sb., o udělování vyznamenání a čestných titulů lékařům a jiným pracovníkům ve zdravotnictví a stanovy medaile Jana Evangelisty Purkyně, tvořící přílohu tohoto vládního nařízení
17. § 1 bod 1 písm. a), § 2 a § 7 vládního nařízení č. 82/1958 Sb., o čestných uznáních v tělesné výchově
18. vládní nařízení č. 6/1955 Sb., kterým se upravuje udělování čestného titulu hrdina Československé republiky a zakládají Řád rudé zástavy, Řád rudé hvězdy, medaile Za zásluhy o obranu vlasti a medaile Za službu vlasti
19. vládní nařízení č. 52/1958 Sb., kterým se mění a doplňují stanovy Řádu rudé zástavy, Řádu rudé hvězdy, medaile Za zásluhy o obranu vlasti a medaile Za službu vlasti
20. zákon č. 162/1969 Sb., o vyznamenání Za zásluhy o Lidové milice
21. zákonné opatření č. 16/1970 Sb., o zřízení medaile Za upevňování přátelství ve zbrani
22. zákonné opatření č. 15/1978 Sb., kterým se zřizuje čestný titul letec kosmonaut ČSSR
23. zákon č. 22/1975 Sb., o udělování Československé novinářské ceny
24. zákon č. 153/1976 Sb., o zřízení medaile Za obětavou práci pro socialismus
2) Státní cena udělovaná prezidentem České a Slovenské Federativní Republiky bude zřízena samostatným zákonem.
§ 17
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Zásadní a vskutku historický obrat ve vývoji naší společnosti v listopadu loňského roku otevřel období vytváření svobodné a demokratické společnosti. Nové poměry žádají i změnu systému morálního oceňování zásluh hlavou státu.
Dosavadní systém státních vyznamenání lze stručně charakterizovat jako necitlivě aplikovaný sovětský vzor na naše specifické podmínky.
Pokud jde o vyznamenávání občanů jiných států, šlo především o politiky a státníky tzv. "spřátelených" neboli "bratrských" států socialistického bloku. Vzácně docházelo k udílení Čs. řádu bílého lva i státníkům tzv. nesocialistickým, ale pouze ve třech třídách bez podstatných řádových náležitostí. Zůstal však zachován řetěz k I. třídě pro hlavu státu, který u všech ostatních socialistických států zanikl zřejmě jako feudální, navíc ekonomicky neúnosně nákladný relikt.
Vyznamenávání čs. občanů bylo založeno na výrazné preferenci tzv. "budovatelských zásluh" a na přísném odlišení "vyvolené špičky" společnosti od "ostatních zasloužilých", mezi kterými byla další přísná diferenciace. Tím vznikalo více pouze jednotřídových řádů a většina jednostupňových dalších dekorací. Typický pro tento systém byl i vznik "masové medaile" Za obětavou práci pro socialismus, která se pak podílela na celkovém neúnosně vysokém počtu vyznamenání, propůjčovaných prezidentem republiky; jejich počet činil od 22 do 33.000 ročně!!
Způsob a mechanismus výběru vyznamenaných plně odpovídal vládnoucímu totalitnímu režimu. Všechny návrhy na vyznamenání byly po projití sítem aparátu KSČ nakonec schvalovány v ústředním orgánu této strany - předsednictvu ÚV KSČ (řády, čestné tituly a ceny), případně v sekretariátu ÚV KSČ (nižší stupně vyznamenání). Výběr osob trpěl samozřejmě silným subjektivismem. Objektivní posouzení relativity zásluh bylo prakticky nemožné jednak pro vysoký počet vyznamenaných, jednak pro teritoriální i resortní limitování počtu návrhů kvótami.
Symbolika insignií byla zcela poplatná době stejně jako názvy jednotlivých druhů vyznamenání.
Následkem kumulace řady negativních faktorů v této oblasti došlo k neúměrnému nárůstu počtu vyznamenaných i k jejich neodpovídajícímu výběru a tím k znevážení celé této významné ústavní pravomoci prezidenta. Kromě toho se celý systém nerozvíjel tak, aby odpovídal světovému a především evropskému vývoji. Oblast vyznamenání koncepčně nikdo nezpracovával, takže stagnovala a navíc byla postižena obecně nezdůvodněnými rozhodnutími nejvyšších orgánů KSČ, která byla závazná pro vznik nových vyznamenání i pro celkové ovlivňování již tak neodpovídajícího tehdejšího systému. Prezident republiky svou ústavní pravomoc za těchto podmínek prakticky nevykonával, ale byla mu stereotypně ukládána nejvyšším stranickým orgánem.
Všechny tyto negativní jevy přivodily naprostou formálnost a postupnou deformaci v oblasti státních vyznamenání, která se postupně výrazně odrazila v názorech široké veřejnosti. K diskreditaci zde přispěl nejen neodpovídající výběr a počet vyznamenaných, ale i skutečnost, že ačkoliv samotný akt propůjčení vyznamenání nezakládal de iure žádný právní nárok na materiální požitky a zvýhodnění, řada rezortních předpisů nebo často jen zvyklostí tato zvýhodnění umožňovala. Šlo např. o různé sociální výhody, osobní důchody, různé zvýhodňování při udělování poukazů na osobní automobily, lázně atd.
V systému čs. státních vyznamenání se v průběhu posledních přibližně 30 let projevila tendence, aby čelní představitelé politického a veřejného života byli nositeli co největšího počtu řádů a pokud už ani počet jednostupňových řádů nestačil, byla vrcholná státní vyznamenání propůjčována opakovaně. Na druhé straně masové propůjčování nižších státních vyznamenání upevňovalo libovůli v manipulaci stranických orgánů s občany a vyvolávalo v očích veřejnosti zcela opačný názor na podstatu vyznamenání, než ve skutečnosti má.
Z těchto pouze rámcově naznačených negativních zkušeností vycházejí zásady pro přípravu nového systému morálního oceňování občanských i vojenských zásluh prezidentem ČSFR.
Základním posláním nového pojetí a konstrukce systému státních vyznamenání udělovaných a propůjčovaných prezidentem republiky je vrátit této nejvyšší honorální sféře, jíž se realizuje ústavní pravomoc hlavy státu, patřičnou vážnost a důstojnost. Při hledání východisek pro zpracování návrhu se ojediněle vyskytl i extrémní názor, že v demokratické společnosti s existujícím systémem skutečných hodnot není třeba vytvářet po absolutním zrušení všech stávajících vyznamenání žádná jiná, neboť společnost sama najde účinné stimulační tendence i rozlišovací kritéria pro ocenění svých jednotlivých členů. Nelze však pominout - a etické základy nového přístupu k celé problematice v tom též spočívají - že oceňování zásluh státními vyznamenáními a cenami je jedním z tradičních projevů kulturní vyspělosti státu v jeho vztahu k tvůrcům a nositelům nejvyšších hodnot humanistické společnosti, zvláště pak v současné etapě vývoje našeho státu, kdy přijetí nového systému morálního oceňování zásluh o rozvoj svobodné demokratické společnosti, jejího všestranného upevnění i její obrany je velmi významnou záležitostí politickou, na kterou bude reagovat široká veřejnost.
Nová právní úprava v oblasti státních vyznamenání musí proto vycházet především z těchto hledisek:
- státní vyznamenání udělovaná a propůjčovaná prezidentem republiky je třeba považovat za vrcholné společenské ocenění; systém prezidentských vyznamenání bude diferencujícím měřítkem a směrnicí pro další případná ocenění zásluh touto formou na vládní úrovni federace a republiky, příp. rezortů. Je nutno mít neustále na zřeteli, že jakékoliv nadměrné zvýšení počtu těchto ocenění má za následek jejich úpadek a znevážení, což se zvlášť výrazně projevilo v minulém systému;
- pečlivé zvážení obsahu, míry a společenského významu zásluh, které bude prezident jako hlava státu formou vyznamenání oceňovat; při tom nutno brát v úvahu i základní změny hospodářského systému, ve kterém bude nutno dřívější politicky motivované "budovatelské úsilí" nahradit uznáním objektivních národohospodářských zásluh, které budou však v nové ekonomice patrně oceňovány i novými formami uznání;
- konstrukce nového systému státních vyznamenání musí citlivě vycházet z národních tradic a zkušeností z vývoje našeho státu; za základ povazovat období vzniku samostatného Československa a úsilí o jeho další utváření a toto pojetí organicky začlenit do současného, z hlediska společenských hodnot příbuzného celoevropského systému;
- uvedeným zásadám přizpůsobit pak skladbu celého systému, novou odpovídající symboliku, řádové stanovy, předpisy pro jednotlivé medaile i celou procedurální stránku této problematiky, to vše spravováno jednoduchým řídícím a správním mechanismem.
Předkládaný návrh proto vychází z toho, že budou zrušena všechna dosavadní státní vyznamenání, čestné tituly a jiná ocenění kromě Československého řádu bílého lva, který dozná změn v názvu a podobě tak, aby odpovídal současným potřebám. Kromě tohoto řádu se nově zřídí další dva řády - jeden civilní a jeden vojenský a tři medaile, takže při 5 třídách u řádů a 3 stupních u medailí bude k dispozici prakticky 8 různě odstupňovaných měr konkrétních zásluh. I když některé rezorty požadovaly zachování svých rezortních ocenění, není možno těmto požadavkům vyhovět především z důvodu výtvarného ztvárnění těchto ocenění, která jsou ve zdrcující většině hrubě poplatná době svého vzniku.
V tomto zákoně, který nahradí dosavadní zákon č. 62/1962 Sb., o propůjčování vyznamenání, jsou shrnuta obecná pravidla a zásady, kterými by se nový systém státních vyznamenání měl řídit.
Především je to výslovný poukaz na skutečnost, že jde o morální ocenění, která nejsou spjata s žádnými materiálními výhodami. Přiznávání výhod spjatých s dosavadními vyznamenáními se nadále zakazuje. Věci státních vyznamenání kromě Státní ceny spravovala dosud Kancelář prezidenta ČSFR; bude tomu tak i nadále s tím, že návrhy podané k tomu oprávněnými subjekty budou soustředěny u poradní komise, kterou si prezident zřídí k jejich posuzování. Významnou změnou je návrh, aby prezidentu republiky nebyla vyznamenání udílena jako doposud Federálním shromážděním, ale aby po dobu výkonu své funkce byl ex lege nositelem nejvyšších tříd všech tří řádů. Současně se zrušuje právo prezidenta udělovat souhlas občanům k přijetí a nošení vyznamenání cizích států; takové omezení je v demokratické společnosti nepřijatelné. Znovu se zavádí sankce za neoprávněné nošení nebo jiné zneužívání státních vyznamenání, kterou znal již zákon č. 247/1949 Sb., avšak nebyla převzata do zákona č. 62/1962 Sb. (tehdy pokuta do 50. 000, - Kčs nebo odnětí svobody v trvání do 3 měsíců).
Návrh zákona uvádí u všech nově zřízených řádů a medailí okruh zásluh, za které se jednotlivá vyznamenání udělují nebo propůjčují. Zásluhy jsou blíže konkretizovány ve stanovách, které budou součástí zákona, jehož návrh bude předložen po definitivním schválení výtvarného a technologického řešení.
K finančním nákladům, spojeným se změnou systému státních vyznamenání, se bude možno konkrétněji vyjádřit až po výtvarném zpracování nových návrhů a stanovení výrobních materiálů jednotlivých vyznamenání; obecně lze však říci, že vzhledem k celkovému počtu nových vyznamenání i k zamýšleným počtům každoročních dekorací budou roční náklady výrazně nižší než doposud.
Derogační klauzule obsahuje seznam předpisů, kterými byla zřízena ta vyznamenání, uznání a čestné tituly, která uděloval nebo propůjčoval prezident republiky. Výjimku tvoří vládní nařízení o zasloužilých umělcích, podle kterého tento titul udělovala vláda. Zrušení obou čestných titulů současně je však považováno za natolik potřebné, že bylo postupováno uvedeným způsobem.
Vzhledem k jednoduchosti právní úpravy i k časové naléhavosti (požadavek udělovat a propůjčovat nová státní vyznamenání již k 28. 10. 1990) je návrh zákona předkládán rovnou v paragrafovaném znění; ze stejného důvodu je navrhováno nabytí jeho účinnosti dnem vyhlášení.