Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990

V Praze dne 6. 9. 1990

Vážený pane předsedo Sněmovny národů FS,

vážení členové předsednictva Sněmovny národů FS,

využívám tímto svého ústavního práva poslance SN FS a postupuji Vám v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními k vyřízení mou interpelaci předsedy federální vlády JUDr. Mariána Čalfy a ministra financí ČSFR Ing. Václava Klause ze dne 6. 9. 1990 s tím, abyste ji po provedení příslušných procedurálních kroků postoupili k vyřízení adresátům a seznámili s ní ostatní poslance Federálního shromáždění.

Děkuji Vám za porozumění a jsem s pozdravem

příloha:

Návrh novely zákona o soudní rehabilitaci;

dopis Konfederace politických vězňů Československa, pobočka Benešov u Prahy.

Návrh novely zákona zpracovala Konfederace politických vězňů Československa, která se na mě obrátila s prosbou o podporu této novely.

Všeobecný trend humanizace života předpokládá vyjít vstříc právě těm, kterým již mnoho času nezbývá. Realizace novely zákona o soudní rehabilitaci by lidem, v minulosti vystaveným politického příkoří, navrátila důvěru v právní stát.

Přikláním se k myšlence, že případná finanční náhrada by měla být uhrazena viníky, tedy z majetku KSČS. Tímto řešením by nevznikla státu žádná újma či finanční nároky a kompetentní orgány by tím získaly morální kredit.

Proto předkládám jako podnět k přijetí novely zákona tuto interpelaci.

Jiří Bureš

Konfederace politických vězňů Československa

Benešov u P. 25. 8. 1990

Vážený pane poslanče!

Návazně na naše jednání v OF v Benešově Vám v příloze zasílám návrh novely zákona č. 119/1990 Sb., ze dne 23. 4. 1990, kterou náš ústřední orgán v Praze spolu s pobočkou Hradec Králové předkládá FS k projednání a případnému schválení.

Prosíme Vás o podporu tohoto jednání.

S pozdravem

za Konfederace politických vězňů Československa

pobočka Benešov u P.

Vyřizuje: Doubrava

Novela zákona č. 119/1990 Sb., ze dne 23. 4. 1990 o soudní rehabilitaci.

Zákon č. 119/1990 Sb. v § 1 deklaruje, co je účelem zákona. Z toho důvodu by další jeho ustanovení měla tyto cíle podrobně upravovat.

Skutečnost je však v několika dost podstatných směrech rozdílná, takže vyhlášených cílů účelu zákona nemůže být dosaženo. Je proto nutné určitá ustanovení zákona zaměnit, případně doplnit.

Jednou z příčin tohoto stavu je okolnost, že autoři předlohy zákona převzali beze změny některá ustanovení zákona č. 82/1968 Sb., která však již svou povahou nepřipouští dosáhnout vytýčených účelů zákona. Zákon č. 86/1968 Sb. vznikl za zcela jiných společenskopolitických podmínek, v době, kdy totalitní moc určovala vše, včetně duch zákonných norem. Přesto však nutno na druhé straně konstatovat, že na př. v ustanovení o rozsahu náhrady škody /odškodnění/ byl zákon č. 82/1968 Sb. pro postižené příznivější než zákon nynější, protože řešil též restituci propadlého majetku, která se dnes v novém zákoně zcela proti právní logice přesouvá na pozdější dobu a činí se dokonce závislou na vydání další zákonné normy.

Je třeba dále napravit i některé zjevné nedostatky, které se vloudily jako důsledek nemístného spěchu při formulování jednotlivých ustanovení.

Odůvodnění jednotlivých navrhovaných změn.

ad 1/ v § 2 odst. 1/ písm. a/ je upraven okruh skutků, trestných podle zák. č. 50/1923 Sb. Je tam uveden také zločin nepřekažení nebo neoznámení trestných podniků - § 12 odst. 1/. Chybí odstavec 2/, obsahující pouze přísnější sazbu, nikoliv zvláštní skutkovou podstatu. Tímto opomenutím jsou osoby odsouzené podle § 12 odst. 2/ výrazně znevýhodněny, a to zcela bezdůvodně, na př. i proti osobám souzeným s nimi ve skupině podle §§ 1 a 2 téhož zákona /úklady o republiku a jejich příprava/.

ad 2/ Navrhované vypuštění části textu je motivováno evidentní umělou konstrukcí tohoto ustanovení, které ve skutečnosti v okruhu rehabilitovaných skutků vůbec nemohlo nastat.

ad 3/ Vypuštění tohoto textu se navrhuje zejména proto, že "násilí proti osobě" je pojem velice mlhavý, právě vrtký a svádějící ke zneužití.

ad 4/ Jedná se o první doslovně převzaté znění ze zákona č. 82/1968 Sb., které těžce torpéduje zásadu co nejrychlejšího projednání věcí. Kromě toho - čistě teoreticky - porušuje rovnost stran.

ad 5/ Další omezující formulace, tentokrát ztěžující a zpomalující přezkumné řízení.

ad 6/ Vypouštění odstavce 1/ koresponduje navrhované úpravě v bodě 5.

ad 7/ Navrhovaná změna je nutná vzhledem k předchozím dvěma textovým úpravám speciálního procesního předpisu.

ad 8/ Text navržený k vypuštění byl převzat beze změny ze zák. č. 82/1968 Sb., kde byl motivován ideovým názorem tehdy vládnoucí komunistické strany, která nepřipouštěla žádný projev odporu proti svým teroristickým metodám.

ad 9/ Oddíl pátý se navrhuje rozdělit tak, aby § 22 byl přiřazen k ustanovením, týkajícím se společenské rehabilitace, protože dosavadní jeho připojení k §§ 20 a 21 nemá s ohledem na nadpis tohoto oddílu žádnou logiku. Společenská rehabilitace postižených osob je též jedním z účelů zákona, vyhlášených v § 1, ovšem dosavadní znění v §u 22 připojit druhý odstavec, který zajišťuje rehabilitantům projednání jejich případů podle zák. č. 255/1946 Sb.

ad 10/

ad 11/ V § 23 je třeba vyřešit otázku vedlejších trestů propadnutí majetku, podobně jak činil zák. č. 82/68 Sb. Proto je navrženou vypuštění odst. 2/ a naopak připojení písmene f/ v odstavci 1/.

ad 12/ Ustanovení § 25 vůbec neodpovídá požadavkům, které společnost vytýčila pro stanovení náhrad za vytrpěná příkoří - naopak je výrazem myšlení starých struktur, které vždy měly tendenci oklešťovat co nejvíce nároky prostých občanů a protěžovat zájem státu a jeho privilegovaných vrstev.

Proto se navrhuje odstranit alternativní způsoby úprav důchodů tak, že obě varianty budou existovat vedle sebe, což lze docílit přestylizováním odstavce 7/.

ad 13/ Také znění § 26 je opsáno ze zákona č. 82/68 Sb., což má výraz ve stanovení úzkého okruhu dědiců nároků z odškodnění. Návrh novely pokládá za spravedlivé, aby okruh dědiců byl rozšířen o sourozence, kteří byli většinou též účastníky přímých i nepřímých represí, spojených s vězněním rodinného příslušníka.

ad 14/ Skutečným políčkem do tváře všech nevinně pronásledovaných je ustanovení §u 29. Text nutno bezpodmínečně upravit tak, že trestnost osob, podílejících se na nezákonnostech se nemůže promlčet do 1. 1. 2001.

ad 15/ Rozšířit nutno též § 34 tak, aby bylo možno přiměřeně použít oddíl šestý též na všechny případy, odškodňované podle dřívějších předpisů.

1. V § 2 odst. 1/ písm. a/ doplnit text: "nepřekažení nebo neoznámení trestných podniků podle § 12 odst. 1/ ve vztahu k činům podle § 1, 2, 6 a 9" následovně: "nepřekažení nebo neoznámení trestných podniků podle § 12 odst. 1, 2 ve vztahu k činům podle § 1, 2, 6 a 9".

2. V § 3 odst. 1/ písm. b/ vypustit slova: "nebo byl spáchán v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný obecně trestný čin nebo vyhnout se odpovědnosti za takový čin".

3. V § 3 odst. 1/ vypustit text obsažený pod písmenem c/. Písmeno d/ označit jako c/.

4. Text § 10 odst. 1/ se mění a zní: "Účast prokurátora není povinná ani ve veřejném ani v neveřejném zasedání.

5. V § 14 odst. 1/ druhá polovina věty /za odstavcem f/ zní: " zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné a rozhodne sám ve věci rozsudkem."

6. V § 15 se vypouští odstavec 1/. Odstavce 2/ a 3/ se označují čísly 1 a 2.

7. V § 15 odstavec 2/ se vkládá na začátek nová věta tohoto znění: "Nebyla-li podle výsledků přezkumného řízení vina prokázána, je nutno po zrušení vadného rozsudku odsouzeného obžaloby zprostit."

8. V § 20 za slovem "předcházela" se mění rozdělovací čárka na tečku. Zbytek věty: "pokud nejde o čin, který měl za následek smrt, těžkou újmu na zdraví, nebo škodu velkého rozsahu" se vypouští.

9. Před § 22 se vkládá nadpis: "Společenská rehabilitace osob neprávem odsouzených".

§ 22 zní:

1/ Občan, jehož odsouzení bylo ze zákona zrušeno /§ 2/, nebo jehož návrh byl v přezkumném řízení shledán důvodným /§ 4/, má nárok, aby rozhodnutí nahrazující původní rozsudek bylo vhodným způsobem zveřejněno. O způsobu zveřejnění rozhodne po slyšení dotčeného občana předseda senátu. Náklady spojené se zveřejněním hradí stát.

2/ Osobám, rehabilitovaným podle tohoto zákona, náleží ocenění a na něj navazující důsledky, zakotvené v zákoně č. 255/1946 Sb.

10. V § 23 odst. 1/ se připojuje písmeno f/, které zní:

"vrácení věcí nebo majetku, byl-li uložen trest propadnutí věci nebo trest propadnutí majetku. Není-li vrácení dobře možné nahradí se věci penězi."

11. V § 23 se vypouští odstavec 2/. Zbývající odstavce se označují čísly 2, 3, 4, 5.

12 V § 25 odst. 7/ se vypouští úvodní věta a nahrazuje se tímto textem:

"Poškozený, který je poživatelem důchodu, může žádat, aby mu byl vedle nároků vyplývajících z ustanovení předchozích odstavců poskytnut příplatek k důchodu ode dne účinnosti tohoto zákona v částce."

13. § 26 se pozměňuje a zní:

"Právo žádat odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel, rodiče nebo sourozenci, s výjimkou nároků, které podle občanského zákoníku zanikají smrtí poškozeného."

14. § 29 se pozměňuje a zní:

"Trestnost osob za trestné činy, kterými tyto osoby přivodily nezákonnosti napravované tímto zákonem nebo k nim přispěly, nezanikne promlčením před 1. lednem 2001.

15. § 34 se pozměňuje a zní:

"Ustanovení oddílu šestého tohoto zákona se přiměřeně použije též v případech, kdy ve věcech, na které se vztahuje oddíl druhý a třetí tohoto zákona, byl rozsudek zcela nebo zčásti zrušen přede dnem účinnosti tohoto zákona a kdy při stanovení odškodnění se postupovalo podle dřívějších předpisů."

Návrh novely zpracovala Konfederace politických vězňů - odbočka Hradec Králové

JUDr. Bohuš Buchar

19. června 1990.