FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
127
INTERPELACE
ministra obrany armádního generála ing. Miroslava VACKA
poslancem Sněmovny lidu Ladislavem Žáčkem
ze dne 18. září 1990
POSLANEC FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
Ladislav ŽÁČEK
Praha, dne 18. září 1990
Věc: Uznání zahraničního odboje vojáků z Těšínského Slezska
Vážený pane,
využívám svého ústavního práva podle § 49 ústavního zákona o čs. federaci a podle odstavce 1 a 2 o jednacím řádu FS.
Už 45 let se občané z Těšínska bojující na západní frontě v době druhé světové války dožadují o uznání za čs. odbojáře. Kdo jsou občané bojující na západní frontě? Jsou to občané, kteří se ocitli ve srovnatelných a složitých poměrech po mnichovském diktátu v roce 1938.
Těšínsko bylo dnem 28. října 1938 obsazeno polskou armádou. Po jedenácti měsíční anekci v září 1939 přepadla Polsko německá armáda a naše Těšínsko, dříve okupované Poláky už nebylo považované jako dříve patřící Protektorátu Čechy a Morava, ale jako tzv. "Olzagebit" později připojené k území Horního Slezska tzv. "Oberslezien", kde platily zákony pouze třetí říše. Jiné předpisy platily pro sudetské území - Sudetengau. Němci používali různé nátlakové akce. Jako třeba:
- průkazy totožnosti s otiskem prstů (tzv. Füngerabdruck), kde byla uvedena národnost slezská - polská-německá. Nikoliv česká!
Na Těšínsku se hovoří povětšinou slezským nářečím, které vyznívá jako něco mezi češtinou, slovenštinou a polštinou.
Při předvolávání na obecní úřady si občané a to hlavně rodičové nechávali psát slezskou národnost jen proto, že nebyli Poláky, nebo Němci a též proto, že chyběla absolutní informovanost obyvatelstva na Těšínsku. Tito občané neměli však tušení, jaké to bude mít následky a za jakým účelem Němci provedli tento rafinovaný úskok. Slezská národnost byla také vyjádřením národního cítění občanů Slezska.
- otcové rodin byli předvoláváni na úřady v obci, nebo městě, případné svých pracovištích (jednalo se hlavně o horníky, hutníky, dělníky a další) a byli jim vnucované tzv. Volkslisty č. 3 do odvolání. Občané se dlouho vyhýbali tyto průkazy přijmout, ale když úředníci, kteří se převážně vyskytovali z řad říšských Němců jim začali vyhrožovat zatčením, vysídlením do Říše, pak většina občanů žijících od svého narození na Těšínsku a víceméně ze strachu před smrtí tyto průkazy přijala.
Následky byly, že mladí lidé třeba i neplnoletí byli rozkazem povolávání do německé armády. Přes všechna tato příkoří tito mladí lidé při první příležitosti na frontách ukázali, kde patří jejich srdce. V žádném případně ne Velkoněmecké říši! Ale Československé republice. Přechodem nebo zběhnutím, někdo dříve, někdo později přecházeli k čs. jednotkám a ke spojeneckým vojskům na západní frontě. Riskovali tím své životy a životy svých rodičů, nebo celého příbuzenstva.
V první čs. obrněné brigádě na Západě a v boji ve Francii z občanů Těšínska bylo několik rot. Mnozí padli jako Alois Macošek z Třince, Vincenc Mizera z Karviné a celá řada dalších. Někteří byli v boji vyznamenáni čs. válečným křížem 1939, jako Karel Bystroň z Horní Suché, Evžen Gill z Karviné a další. Medaile za chrabrost obdrželi Emil Kucharčík z Karviné, Miroslav Kana z Rychvaldu, Jaroslav Strakoš z Orlové a další. Dokonce Pavel Lamač z Jablunkova kromě čs. vyznamenání obdržel od Angličanů vyznamenání "For bravery in the field" (Za chrabrost).
Tito vojáci ze Západní fronty dosud bojují s tvrdostí zákona č. 255/1946 Sb. a dodnes nejsou uznáváni jako odbojáři!! Pokud víme za první světové války byli uznáváni za legionáře i ti, kteří vstupovali do Legií ještě 11. 11. 1918.
Proto je nutno upravit v zákoně č. 255/1946 Sb. a to § 1, odst. 3, písm. a) a to tak: Kdo konal službu v nepřátelské armádě, nebo zúčastnil se jinak nepřátelského válečného podnikání proti spojencům, vyjímajíc službu v armádě tzv. Slovenského státu do 29. srpna 1944... a nyní doplnit.... a na Těšínsku pokud nebyl trestán trestní komisí okresního výboru nebo malým, nebo velkým dekretem prezidenta republiky.
Pravý opak jsou ti občané, kteří sloužili v německé armádě a dali přednost zajetí. Pokud je nám známo dostávali a dostávají ze Spolkové republiky Německo příplatky a důchody. To jest zhruba vše o co bývalým příslušníkům Západní armády jde. Bojovali přece za svobodu Československa a na sklonku života by se konečně mohli dočkat uznání, jako čs. odbojáři.
Ladislav Žáček
poslanec SL FS ČSFR
Vážený pan
armádní generál Miroslav Vacek
ministr obrany
Praha