POSLANEC FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
Jozef Wagner
132
Interpelace
poslance Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSFR federálnímu ministrovi dopravy Ing. Jiřímu Nezvalovi
Vážený pane ministře,
využívám svého ústavního práva interpelovat vládu ČSFR a její členy podle ustanovení článku 49 odstavce 1 Ústavního zákona číslo 143/68 Sb.
Pane ministře, ve svém dopise primátorovi hlavního města Prahy, ze dne 5. září 1990, mimo jiné píšete:
"Fakt, že resort dopravy neuvolnil všechny budovy ve smyslu usnesení pléna NVP, může na první pohled vzbudit zdání, že zástupci resortu dopravy úmyslně oklamali veřejnost a poslance NVP v době, kdy se o novém využití budovy na nábřeží L. Svobody rozhodovalo...".
... "Již v průběhu sporu mezi dvěma zájemci o budovu na nábřeží L. Svobody, resortem dopravy a resortem spravedlnosti, se projevila zřejmá snaha NVP, ale i některých dalších orgánů, vyhovět bez komplexního posouzení argumentů obou zájemců a potřeb společnosti, resortu spravedlnosti."
Lituji, ale jsem nucen vyjádřit s těmito a podobnými tvrzeními rozhodný nesouhlas. Pane ministře, jsem též poslancem Národního výboru hlavního města Prahy za Občanské fórum a byl jsem přítomen předmětným jednáním NVP. Z protokolu těchto jednání lze zjistit, že jsem navrhoval - a to dokonce ještě po rozhodnutí přidělit budovu bývalého ÚV KSČ resortu dopravy - řešit usnesením pléna závazně též situaci justice. Žel, tento návrh nebyl vyslyšen. NV považoval za dostačující slovo tehdejšího ministra dopravy o tom, že příslušné budovy uvolní. Než jsem po plenárním zasedání dne 6. září 1990 prostudoval podrobně předmětnou problematiku, měl jsem za to, že 29. 3. 1990 bylo rozhodnuto NVP perfektně. Neřešená situace pražské justice a nesporná potřeba vytvořit podmínky pro řádnou činnost institucí spravedlnosti v nové demokratické společnosti, dokazují opak. I tento konkrétní příklad sporu dvou významných orgánů státní správy dokazuje potřebu fungování justice i ve správní sféře. Dnes by bylo možno spíše konstatovat, že NVP nesplnil svou povinnost vůči resortu justice. To nic nemění na faktu, že jsme velkou většinou uznali právo resortu dopravy a zvláště železnic, na návrat do budovy. A učinili jsme tak i po všem, co se stalo, správně. Neučinili jsme ovšem zadost své povinnosti postarat se o to, aby pražští občané a jejich instituce a organizace měli šanci v důstojném prostředí a přiměřeném čase se podrobit v případě potřeby majestátu spravedlnosti. I proti jsem převzal od svých kolegů, poslanců, na pražské radnici závazek využít, pro řešení tohoto zbytečného sporu, svých ústavních práv poslance Federálního shromáždění. Objektivně jsem povinen však konstatovat, že po prostudování celého komplexu problémů, považuji za nejvhodnější cestu přímého jednání. Byl bych rád, kdyby výsledkem této interpelace bylo takovéto úspěšné setkání, spojené případně s návštěvou sporných objektů. Budete-li považovat Vy i pan primátor za účelné věc takto řešit, velmi rád přispěji svou účastí.
Z korespondence, kterou mám o celé věci k dispozici, mám pocit, že pracovníci obou sporných stran hledali spíše spory, než východiska. Je dobře možné, že i zde jsme obdrželi pozdrav od těch, které trefně označujeme jako nomenklaturní bratrstvo. Předávám proto cely spisový materiál kanceláři předsedy Sněmovny lidu FS s tím, že považuji za dostačující tyto spisy nepřikládat k interpelaci a ponechat je jen k na hlédnutí v kanceláři FS. Pro pořádek uvedu v příloze jejich seznam.
Pane ministře, současně považuji za nutné učinit obdobný krok jako je tato interpelace i vůči panu primátorovi a příslušný text rovněž přikládám jako přílohu, kterou Vám ovsem postupuji, neboť ji jako ostatní spisy nemůžete mít jinak k dispozici.
Využívám příležitosti, abych Vás upozornil na možnost získat nějaké prostory, byt malé, přímo ve Vašem resortu. Je veřejně známo, že ve Vašem objektu (hlavní nádraží Praha) sídlí cestovní kancelář Vesta. Z dostupných informací je zřejmé, že je to organizace vytvořená k obrazu a prospěchu nomenklaturního bratrstva. Bylo by jistě vhodné zjistit, zda podobných případů nemáte pod svým svícnem povícero a kterýže nomenklaturní bratr jim v resortu dopravy pomáhá pokračovat v budování soukromého socialismu. O řešení této věci bych byl rád a co nejdříve spraven.
Pane ministře, v dopise panu primátorovi píšete, že "až díky manifestaci před NVP" se věc s předáním budovy řešila ve prospěch Vašeho resortu. Ujišťuji Vás, že nikoliv. Právě tak bych rád od Vás dostal ujištění, že argumentace o nepotřebě dodržet slovo Vašeho předchůdce, s ohledem na změnu právního řádu ve věci pronájmu nebytových prostor, byla Vámi použita jen nedopatřením. Vycházím z prosté logiky, že přijmu-li výhody jedné právní úpravy, jsem povinen přijmout i její nevýhody. Mimo to je jistě odpovědnost ústavních činitelů dostatečným důvodem pro nutnost volit postup, který může být hodný následování a ne obráceně.
Vážený pane ministře, věřím, že výsledkem našeho snažení bude společná dohoda, která problém vyřeší, při respektování zájmů obou stran.
Děkuji Vám za porozumění.
Jozef Wagner
Praha, 15. září 1990
Dotaz poslance Národního výboru hlavního města Prahy J. Wagnera primátorovi hlavního města Prahy Jaroslavu Kořánovi
Vážen pane primátore,
v příloze Vám dávám na vědomí svou interpelaci poslance Sněmovny lidu Federálního shromáždění, adresovanou ministru dopravy ČSFR, ve věci uvolnění objektů podle příslibu ze dne 24. dubna 1990. Plním tím příslib, který jsem dal plenárnímu zasedání NVP dne 6. září 1990 a usnesení tohoto zasedání.
Podle mého názoru výše citovaný příslib, uvedený v prohlášení ministra dopravy a ústředního ředitele ČSD, je jednoznačným závazným aktem a měl by být uskutečněn. Nelze ovšem vyloučit vlivy, vyplývající z nekompetentnosti některých pracovníků poskytujících podklady k rozhodnutím a to i v souvislostech vysloveně politických. Považuji proto za vhodné osobně jednat s panem ministrem dopravy a případně pověřit kompetentní zmocněnce k mírným úpravám dohod a rozhodnutí, které by umožnily dospět ke konečnému řešení. Domnívám se, že společensky zájem může vést k mírné úpravě původních rozhodnutí. To je potřeba odpovědně posoudit. Přijmete-li tento návrh, považuji za vhodné nabídnout svou účast na předmětném jednání, byla-li by podle Vašeho názoru prospěšná.
Pane primátore, považujte, prosím, mé návrhy za dotaz ve smyslu § 15 odst. b/ Zákona 140/80 Sb.
S přátelským pozdravem
Jozef Wagner
Praha, 15. září 1990
Příloha:
Interpelace poslance SL FS
ministru dopravy Ing. Jiřímu Nezvalovi
Příloha dopisu:
Dopis poslance NVP primátorovi hl. města Prahy z 15. 9. 1990
Přílohy k nahlédnutí v kanceláři předsedy SL FS:
1. Ústřední ředitel ČSD primátorovi hl. m. Prahy - 11. 12. 1989
2. Ústřední ředitel ČSD primátorovi hl. m. Prahy - 15. 12. 1989
3. Náměstek ministra dopravy ČSSR náměstku primátora hl. m. Prahy - 10. 1. 1990
4. ministr dopravy ČSSR primátorovi hl. m. Prahy - 13. 2. 1990
5. Náměstek ministra dopravy ČSSR náměstku primátora hl. m. Prahy - 23. 2. 1990
6. Usnesení 16. plenárního zasedání NVP ze dne 15. 3. 1990
7. Náměstek ministra dopravy ČSSR náměstku primátora hl. m. Prahy - dne 20. 3. 1990
8. Podkladové materiály k jednání o dislokačním využití budovy ÚV KSČ pro 17. plenární zasedání NVP včetně dodatků doručených Ministerstvem dopravy ČSSR a Ministerstvem spravedlnosti ČSR
9. Usnesení 17. plenárního zasedání NVP dne 29. 3. 1990
10. Ministr dopravy - plná moc pro náměstka Váchu - 17. 4. 1990
11. Prohlášení ministra dopravy a ústředního ředitel ČSD o vzdání se práva užívání 7 objektů v Praze po přidělení objektu býv. ÚV KSČ - 24. dubna 1990
12. Rozhodnutí NVP o přidělení budovy býv. ÚV KSČ ministerstvu dopravy ze dne 23. 4. 1990
13. Rozhodnutí o přidělené objektu v ul. Politických vězňů 9 ÚV KSČ - 26. 4. 1990
14. Rozhodnutí o přidělení prostor v budově býv. ÚV KSČ státní organizaci ČSD - 28. 4. 1990
15. Primátor hl. m. Prahy ministru dopravy ČSFR - 24. 8. 1990
16. Ministr dopravy ČSFR primátoru hl. m. Prahy - 5. 9. 1990
17. Dotaz poslance NVP primátorovi hl. m. Prahy - 15. 9. 1990