FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VI. volební období
137
PŘEDSEDNICTVO FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
vyhlašuje
úplné znění trestního zákona ze dne 29. listopadu 1961 č. 140 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem ze dne 19. prosince 1962 č. 120 Sb., zákonem ze dne 9. července 1963 č. 53 Sb., zákonem ze dne 17. června 1965 č. 56 Sb., zákonem ze dne 25. října 1966 č. 81 Sb., zákonem ze dne 18. prosince 1969 č. 148 Sb., zákonem ze dne 25. dubna 1973 č. 45 Sb., zákonem ze dne 10. dubna 1980 č. 43 Sb., zákonem ze dne 13. prosince 1989 č. 159 Sb., zákonem ze dne 27. února 1990 č. 47 Sb. a zákonem ze dne 2. května 1990 č. 175 Sb.
TRESTNÍ ZÁKON
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
HLAVA PRVNÍ
ÚČEL ZÁKONA
§ 1
Účelem trestního zákona je chránit společnost a ústavní zřízení České a Slovenské Federativní Republiky, práva a oprávněné zájmy občanů a organizací.
§ 2
Prostředky k dosažení účelu trestního zákona jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření.
HLAVA DRUHÁ
ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI
§ 3
Trestný čin
/1/ Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně.
/2/ Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu.
/3/ K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
/4/ Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Zavinění
§ 4
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a/ chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněny tímto zákonem, nebo
b/ věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
§ 5
Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a/ věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b/ nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrození způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
§ 6
K okolnosti přitěžující nebo k okolnosti, která podminuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne,
a/ jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že tento zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné,
b/ jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy tento zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl.
§ 7
Příprava k trestnému činu
/1/ Jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování zvlášť závažného /§ 41 odst. 2/ trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému trestnému činu anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, je přípravou k trestnému činu, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu.
/2/ Příprava k trestnému činu je trestná podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž směřovala, jestliže tento zákon ve zvláštní části nestanoví něco jiného.
/3/ Trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně
a/ upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy, nebo
b/ učinil o přípravě k trestnému činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.
/4/ Ustanovením odstavce 3 však není dotčena trestnost pachatele za jiný dokonaný trestný čin, který již tímto svým jednáním spáchal.
§ 8
Pokus trestného činu
/1/ Jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel do v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
/2/ Pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin.
/3/ Trestnost pokusu trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně
a/ upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, nebo
b/ učinil o pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.
/4/ Ustanovením odstavce 3 však není dotčena trestnost pachatele za jiný dokonaný trestný čin, který již tímto svým jednáním spáchal.
Pachatel, spolupachatel a účastník trestného činu
§ 9
/1/ Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám.
/2/ Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama /spolupachatelé/.
§ 10
/1/ Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně
a/ spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil /organizátor/,
b/ navedl jiného k spáchání trestného činu /návodce/,
c/ poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu /pomocník/.
/2/ Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného.
§ 11
Věk
Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.
§ 12
Nepříčetnost
/1/ Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.
/2/ Ustanovení odstavce 1 se neužije, přivede-li se pachatel do stavu nepříčetnosti, byť i z nedbalosti, vlivem návykové látky.
§ 13
Nutná obrana
Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.
§ 14
Krajní nouze
Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závazný nebo ještě závaznější než ten, který hrozil.
§ 15
Oprávněné použití zbraně
Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů.
HLAVA TŘETÍ
PŮSOBNOST TRESTNÍCH ZÁKONŮ
§ 16
/1/ Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
/2/ Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.
/3/ O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje.
§ 17
/1/ Podle československého zákona se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na území republiky.
/2/ Trestný čin se považuje za spáchaný na území republiky,
a/ dopustil-li se tu pachatel jednání, i když porušení nebo ohrožení zájmu chráněného tímto zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo
b/ porušil-li nebo ohrozil-li tu pachatel zájem chráněný tímto zákonem nebo měl-li tu alespoň zčásti takový následek nastat, i když se jednání dopustil v cizině.
/3/ Podle československého zákona se posuzuje též trestnost činu, který byl spáchán na palubě československé lodi nebo československého letadla mimo území republiky. Místo spáchání takového činu se posuzuje obdobně podle odstavce 2.
§ 18
Podle československého zákona se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal československý občan nebo obyvatel republiky bez státní příslušnosti.
§ 19
Podle československého zákona se posuzuje trestnost rozvracení republiky /§ 92/, teroru /§ 93 a 93 a/, záškodnictví /§ 95 a 96/, sabotáže /§ 97/, vyzvědačství /§ 105/, padělání a pozměňování peněz /§ 140/, udávání padělaných a pozměněných peněz /§ 141/, výroby a držení padělatelského náčiní /§ 142/, útoku na státní orgán podle § 153, útoku na veřejného činitele podle § 155, genocidia /§ 259/, používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje /§ 262/, válečné krutosti /§ 263/, persekuce obyvatelstva /§ 263 a/, plenění v prostoru válečných operací /§ 264/, zneužívání mezinárodně uznávaných a státních znaků /§ 265/ a trestného činu proti míru podle § 1 zákona č. 165/1950 Sb., na ochranu míru, i tehdy, spáchal-li takový trestný čin v cizině cizí státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti, která není obyvatelem republiky.
§ 20
/1/ Podle československého zákona se posuzuje trestnost činu spáchaného v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní příslušnosti, která není obyvatelem republiky, též tehdy,
a/ je-li čin trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán, a
b/ jestliže pachatel byl dopaden na území republiky a nebyl vydán k trestnímu stíhání cizímu státu.
/2/ Pachateli však nelze uložit trest přísnější, než jaký stanoví zákon státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.
§ 20 a
/1/ Trestnost činu se posuzuje podle československého zákona také tehdy, jestliže to stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána.
/2/ Ustanovení § 17 až 20 se nepoužije, jestliže to nepřipouští vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána.
§ 21
/1/ Československý občan nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu.
/2/ Trestní rozsudek cizího státu nemůže být vykonán na území republiky ani tu mít jiné účinky, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána, něco jiného.
§ 22
/1/ Jestliže pro týž skutek byl pachatel v cizině ve vazbě anebo potrestán orgánem cizího státu, započítá se mu doba strávená ve vazbě nebo vykonaný trest do trestu uloženého československými soudem, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný /§ 35/.
/2/ Není-li započítání vazby nebo trestu v cizině uloženého /odstavec 1/ možné, a to zejména proto, že v cizině byl vykonán zcela nebo zčásti trest takového druhu, jaký tento zákon nezná, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry.
HLAVA ČTVRTÁ
TRESTY
Oddíl první
Společná ustanovení o trestech
§ 23
Účel trestu
/1/ Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.
/2/ Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost.
Upuštění od potrestání
§ 24
/1/ Od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit,
a/ jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě, nebo
b/ jestliže soud přijme záruku za nápravu pachatele a má za to, že vzhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, povaze spáchaného činu a osobě pachatele se uložení trestu nejeví nutným.
/2/ Upustí-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
§ 25
Soud může upustit od potrestání i tehdy, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšení příčetnosti a soud má za to, že ochranné léčení /§ 72/, které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest. Tohoto ustanovení se však nepoužije, jestliže si pachatel stav zmenšené příčetnosti přivodil, byť i z nedbalosti, vlivem návykové látky.
§ 26 - zrušen
Druhy trestů
§ 27
Za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto tresty
a/ odnětí svobody,
b/ ztrátu čestných titulů a vyznamenání,
c/ ztrátu vojenské hodnosti,
d/ zákaz činnosti,
e/ propadnutí majetku,
f/ peněžitý trest,
g/ propadnutí věci,
h/ vyhoštění,
ch/ zákaz pobytu.
§ 28
/1/ Stanoví-li tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více jich vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v § 27. Vyhoštění a zákaz pobytu lze uložit samostatně, i když tento zákon ve zvláštní části takový trest nestanoví.
/2/ Nelze však uložit peněžitý trest vedle propadnutí majetku.
§ 29
Výjimečný trest
/1/ Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje.
/2/ Trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký a možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena.
/3/ Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2, nebo který při trestném činu vlastizrady /§ 91/, teroru podle § 93 nebo § 93 a odst. 3, obecného ohrožení podle § 179 odst. 3 nebo genocidia /§ 259/ zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že
a/ stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku,
b/ uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti a
c/ není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.
§ 30 - zrušen
Oddíl druhý
Obecné zásady pro ukládání trestů
Výměra trestu
§ 31
/1/ Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost /§ 3 odst. 4/, k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Přijme-li soud záruku za nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovný vliv toho, kdo záruku nabídl, a uloží trest se zřetelem k této okolnosti.
/2/ Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud
a/ u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo k spáchání trestného činu.
b/ u organizátora, návodce a pomocníka též k významu a povaze jejich účasti na spáchání trestného činu,
c/ u přípravy k trestnému činu a u pokusu trestného činu též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.
/3/ K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující nebo k okolnosti, která podminuje použití vyšší trestní sazby.
§ 32
/1/ Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry.
/2/ Má-li soud za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu takového pachatele bylo možno za současného uložení ochranného léčení /§ 72/ dosáhnout účelu trestu i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, nejsa vázán omezením uvedeným v § 40 odst. 3, a uloží zároveň ochranné léčení.
§ 33
Při výměře trestu se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a/ spáchal trestný čin v silném rozrušení,
b/ spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých,
c/ spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti,
d/ spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku,
e/ spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil,
f/ spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze,
g/ vedl před spácháním trestného činu řádný život
h/ přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu,
ch/ trestného činu upřímně litoval,
i/ svůj trestný čin sám oznámil úřadům, nebo
j/ při objasňování své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům.
§ 34
Při výměře trestu se jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a/ spáchal trestný čin ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky,
b/ spáchal trestný čin surovým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem,
c/ spáchal trestný čin využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti,
d/ spáchal trestný čin za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek,
e/ trestným činem porušil zvláštní povinnost,
f/ trestným činem způsobil vyšší škodu,
g/ spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení,
h/ svedl k trestnému činu jiného, zejména mladistvého,
ch/ trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu,
i/ spáchal více trestných činů, nebo
j/ byl již pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující.
Ukládání trestu za více trestných činů
§ 35
/1/ Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich.
Stanoví-li tento zákon na některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v § 27 jako trest samostatný.
/2/ Soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci l, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
/3/ Ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
§ 36
Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
§ 37
Soud upustí od uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 nebo od uložení dalšího trestu podle § 36, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný.
§ 38
Započítání vazby a trestu
/1/ Jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
/2/ Jestliže byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný.
/3/ Není-li započítání vazby nebo trestu /odstavec 1 a 2/ možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry.
Oddíl třetí
Ukládání a výkon jednotlivých trestů
Odnětí svobody
§ 39
/1/ Trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na patnáct let.
/2/ Za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje jeden rok, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k dosazení účelu trestu.
/3/ Trest odnětí svobody se vykonává v nápravně výchovných ústavech. Trest odnětí svobody nepřevyšující dvě léta, uložený vojáku v základní vojenské službě, se může vykonat též ve vojenských nápravných útvarech. Ve výkonu trestu je odsouzený soustavně vychováván k tomu, aby vedl řádný život.
/4/ Byl-li trest odnětí svobody vykonán ve vojenském nápravném útvaru, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
§ 39 a
/1/ Trest odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech se vykonává diferencovaně ve třech nápravně výchovných skupinách. Způsob výkonu trestu v jednotlivých nápravně výchovných skupinách upravuje zvláštní zákon.
/2/ Soud zařadí pachatele zpravidla
a/ do první nápravně výchovné skupiny, nebyl-li v posledních deseti letech před spácháním trestného činu ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za úmyslný trestný čin,
b/ do druhé nápravně výchovné skupiny, byl-li v posledních deseti letech před spácháním trestného činu ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za úmyslný trestný čin; k předchozímu odsouzení se nepřihlédne, pokud se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen,
c/ do třetí nápravně výchovné skupiny, je-li mu ukládán trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi /§ 41/ anebo trest za některý z trestných činů uvedených v § 62.
/3/ Soud může zařadit pachatele do jiné nápravně výchovné skupiny, než do které má být podle odstavce 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude jeho náprava a převýchova v jiné skupině lépe zaručena; do třetí nápravně výchovné skupiny zařadí však vždy pachatele, jemuž byl uložen výjimečný trest.
/4/ Odsuzuje-li vojenský soud vojáka v základní vojenské službě k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu dvě léta, může rozhodnout, že se trest vykoná ve vojenském nápravném útvaru, má-li za to, že tento způsob výkonu trestu k jeho nápravě postačí.
§ 40
Mimořádné snížení trestu odnětí svobody
/1/ Má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a ze lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
/2/ Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání.
/3/ Při snížení trestu odnětí svobody podle odstavce 1 nebo 2 nelze uložit trest
a/ pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň dvanáct let,
b/ pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň osm let,
c/ pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let.
Ukládání trestu odnětí svobody zvlášť nebezpečnému recidivistovi
§ 41
/1/ Pachatel, který znovu spáchal zvlášť závazný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závazný úmyslný trestný čin potrestán, považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
/2/ Zvlášť závažnými trestnými činy jsou trestné činy uvedené v § 62 a ty úmyslné trestné činy, na něž tento zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let.
§ 42
/1/ Horní hranice trestní sazby odnětí svobody stanovené v tomto zákoně se u zvlášť nebezpečného recidivisty zvyšuje o jednu třetinu. Zvlášť nebezpečnému recidivistovi soud uloží trest v horní polovině takto stanovené trestní sazby odnětí svobody.
/2/ Horní hranice trestní sazby nesmí ani po zvýšení podle odstavce 1 převyšovat patnáct let. Při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let nesmí horní hranice převyšovat dvacet pět let.
§ 43 - zrušen
§ 44 - zrušen
§ 45 - zrušen
§ 46
Ztráta čestných titulů a vyznamenání
/1/ Soud může uložit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta.
/2/ Ztráta čestných titulů a vyznamenání záleží v tom, že odsouzený ztrácí československá vyznamenání, čestná uznání, vědecké a umělecké hodnosti a jiné čestné tituly, jakož i právo nosit cizozemská vyznamenání a užívat cizozemských čestných titulů.
Ztráta vojenské hodnosti
§ 47
/1/ Soud může uložit trest ztráty vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavržitelné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta.
/2/ Vojenský soud může uložit tento trest též vedle kratšího nepodmíněného trestu odnětí svobody, jestliže to vzhledem k povaze spáchaného trestného činu vyžaduje kázeň a pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru.
§ 48
Ztráta vojenské hodnosti záleží v tom, že se odsouzenému snižuje hodnost ve vojsku na hodnost vojína a odnímá se mu jeho hodnost v ozbrojeném sboru, jehož příslušníci podléhají pravomoci vojenských soudů.
Zákaz činnosti
§ 49