Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990

VI. volební období

zákona o majetku obcí

ze dne ............ 1990

o majetku obcí

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

(1) Majetkem obce [§ 1 až 3 zákona ČNR č. /1990 Sb., o obcích (obecní zřízení); § 1 zákona ČNR č. /1990 Sb., o hlavním městě Praze (dosud neschválen); § zákona SNR o obecním zřízení; zákon SNR č. /1990 Sb., o hlavním městě SR Bratislavě] jsou věci, k nimž má obec vlastnické právo, její majetková práva a dále majetková práva organizací a zařízení, které obec založila nebo zřídila [§ 14 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. /1990 Sb., o obcích (obecní zřízení); § 11 odst. 3 písm. ch) zákona SNR č. /1990 Sb., o obecním zřízení].

(2) Obec má právo majetek obce držet, užívat a nakládat s ním. Obec je povinna svůj majetek chránit a rozmnožovat.

§ 2

(1) Majetkem obce a v hlavním městě Slovenské republiky Bratislavě majetkem městské části se stávají věci a majetková práva, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření

a) národnímu výboru, popř. národním výborům, kromě krajského národního výboru a okresních národních výborů, v této obci a v hlavním městě Slovenské republiky Bratislavě v městské části, působícímu, popř. působícím,

b) organizacím a zařízením národními výbory uvedenými v písm. a) založeným nebo zřízeným a majetková práva těchto organizací a zařízení.

(2) Majetkem obce se stávají také věci a majetková práva, k nimž příslušelo právo hospodaření organizacím a zařízením založeným nebo zřízeným okresními národními výbory či krajskými národními výbory a majetková práva těchto organizací a zařízení, a to dnem, ke kterému na obec přešla funkce jejich zakladatele či pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace a zařízení [§ 67 odst. 2 zákona ČNR o obcích (obecní zřízení)].

(3) Věci a majetková práva, k nimž příslušelo právo hospodaření organizacím a zařízením, které patřily do hospodářství národních výborů ve Středočeském kraji a měly své sídlo na území hlavního města Prahy a majetková práva těchto organizací a zařízení se stávají majetkem obcí určených rozhodnutím vlády České republiky, a to dnem v tomto rozhodnutí stanoveným.

(4) Městským částem v hlavním městě Praze [§ 3 odst. 3 zákona ČNR č. /1990 Sb., o obcích (obecní zřízení)] se svěřuje majetek, k němuž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření obvodním národním výborům a místním národním výborům v hlavním městě Praze.

§ 3

(1) Státní podnik, který vykonával právo hospodaření s národním majetkem, který se stal majetkem obce, je obecním podnikem, jehož zakladatelem je obec, popř. na území hlavního města České republiky Prahy a na území hlavního města Bratislavy městská část.

(2) Obecní podnik neodpovídá za závazky obce nebo jiných subjektů. Obec neodpovídá za závazky obecního podniku, pokud zákon nebo statut (§ 4 odst. 2) nestanoví jinak.

(3) Obecní podnik hospodaří s věcmi a majetkovými právy obce svěřenými mu při jeho založení a dále s věcmi a majetkovými právy nabytými v průběhu jeho podnikání.

(4) Obecní podnik má právo majetek, se kterým hospodaří, držet, užívat jej a nakládat s ním v souladu s právními předpisy. K převodu nemovitého majetku a bytů je však nutný souhlas obce.

(5) Čistá hodnota majetku svěřeného obecnímu podniku při jeho založení tvoří jeho kmenové jmění.

(6) Obecní podnik je přímým subjektem vztahů ke státnímu rozpočtu České republiky nebo ke státnímu rozpočtu Slovenské republiky, státním fondům, rozpočtu obce a fondům obce.

(7) Ze svého zisku hradí obecní podnik přednostně odvody, daně a poplatky.

(8) Obec může rozhodnout o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení obecního podniku.

(9) Obec může vyčlenit z obecního podniku vnitřní organizační jednotku za účelem založení dalšího obecního podniku (obecních podniků) či začlenění do jiného obecního podniku. Při těchto opatřeních je obec povinna rozhodnout o převodu majetku a závazků týkajících se převáděné organizační jednotky a upravit zakládací listinu.

(10) Pro obecní podnik platí dále ustanovení zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, s výjimkou § 3, § 4 odst. 1, § 5 odst. 2, § 6, § 7, § 12 odst. 3, § 15 odst. 4, § 17, § 22, § 26, § 31, § 32 a § 35.

(11) Ustanovení odstavců 1 až 10 platí i pro obecní podnik založený po účinnosti tohoto zákona.

§ 4

(1) Obec pečuje o svůj majetek a nakládá s ním sama svými orgány, prostřednictvím organizací a zařízení, které založila nebo zřídila anebo prostřednictvím osoby, které majetek svěřila.

(2) Rozsah oprávnění nakládat s majetkem svěřeným organizacím a zařízením, které obec založila nebo zřídila, upraví obec statutem těchto organizací, pokud zákony národních rad nestanoví jinak. S ostatními osobami se o rozsahu jejich oprávnění a povinností a o způsobu úhrady za jejich služby dohodne.

§ 5

Smlouva, kterou se nabývá nebo zcizuje nemovitý majetek obce, musí mít vždy písemnou formu a projevy účastníků smlouvy musí být na jedné listině, jinak je neplatná.

§ 6

Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro vlastnictví obce ustanovení hospodářského zákoníku.

§ 7

Organizace a zařízení, s výjimkou státních podniků uvedených v § 3, které k majetku, který ke dni účinnosti tohoto zákona přešel do majetku obce a které k tomuto majetku vykonávaly právo hospodaření s národním majetkem, s tímto majetkem nadále hospodaří podle tohoto zákona. Totéž platí i o majetkových právech těchto organizací a zařízení.

§ 8

(1) Majetkem obce se nestávají

a) vybrané kulturní památky, muzea a galerie, včetně jejich sbírkových fondů, které stanoví vláda České republiky a vláda Slovenské republiky svými nařízeními,

b) nemovitý majetek státu, který byl v trvalém užívání Komunistické strany Československa a ke dni 1. 6. 1990 byl Komunistické straně Československa odňat [nař. vlády ČSFR č. 212/1990 Sb., o odnětí nemovitého majetku státu v trvalém užívání KSČ],

c) nemovitý majetek státu, který byl ke dni účinnosti tohoto zákona v trvalém užívání jiné než státní organizace [§ 70 HZ a § 10 vyhl. FMF č. 119/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

(2) Zákon České národní rady nebo zákon Slovenské národní rady určí ústřední orgán státní správy, který bude mít pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat organizace uvedené v odst. 1 nebo který bude k majetku uvedenému v odst. 1 vykonávat právo hospodaření. Při převodech majetku uvedeného v odst. 1 na obec není tento orgán vázán předpisy o hospodaření s národním majetkem.

§ 9

Na majetek obce se vztahují přiměřeně ustanovení zákona o převodech některých součástí majetku státu do vlastnictví fyzických nebo právnických osob a zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd.

§ 10

Tento zákon nabývá účinnosti dnem voleb do obecních zastupitelstev v roce 1990.

Důvodová zpráva

Návrh tohoto zákona představuje spolu s návrhy zákonů o převodech některých součástí majetku státu do vlastnictví fyzických nebo právnických osob (dále jen "zákon o malé privatizaci") a o zmírnění následků některých majetkových křivd (dále jen "zákon o nápravě majetkových křivd") první významný zásah do státního vlastnictví. Skutečnost, že se návrhy těchto zákonů dostávají do určitého časového střetu, řeší ustanovení § 9 návrhu tohoto zákona a vysvětlení k němu podává důvodová zpráva k tomuto ustanovení.

Zákon ČNR o obcích (obecní zřízení) a zákon SNR o obecním zřízení konstituují obec jako právnickou osobu a subjekt vlastnického práva. Toto vlastnické právo obce však bylo již anticipováno v ústavním zákoně č. 100/1990 Sb., kterým byl novelizován ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava ČSFR, ve znění pozdějších předpisů, jakožto vlastnictví právnické osoby. Obci jako vlastníku se zde dostává stejné ochrany jako všem ostatním vlastníkům. I stát je právnickou osobou sui generis, ale zákonodárce považoval za nutné uvést stát samostatně jako zvláštní subjekt vlastnického práva. Toto samostatné uvedení má své opodstatnění, zejména ve vztahu k úst. článku 9 odst. 1 Ústavy ČSFR. Majetek obce lze vyvlastnit jako majetek každé jiné právnické osoby, přičemž vyvlastnění se děje ve prospěch státu. Naopak vyvlastnění majetku jiné právnické osoby nebo majetku občana ve prospěch obce možné není.

Základní otázky týkající se majetku obcí vyžadují úpravu zákonem Federálního shromáždění, jak to odpovídá článku 9 odst. 2 Ústavy ČSFR, podle něhož patří do pravomoci federace upravit podmínky převodů majetku státu do vlastnictví právnických osob a článku 24 písm. a) a b) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož patří do pravomoci federace úprava vlastnictví a podnikání právnických osob.

V tomto ustanovení je vymezen majetek obce. Jsou jím především věci ve vlastnictví obce, s nimiž hospodaří sama obec nebo s nimiž hospodaří obecní podnik či organizace nebo zařízení, které obec zřídila. Patří sem dále majetková práva obce, t. j. práva, z nichž je obec přímo oprávněna.

V souladu s ustanovením § 64 odst. 1 hospodářského zákoníku o národním majetku patří do majetku obce i majetková práva organizací a zařízení, které obec založila nebo zřídila.

V odstavci 2 jsou pak v základní poloze vymezena práva a povinnosti obce ve vztahu k jejímu majetku.

V tomto ustanovení je uveden majetek, který se přímo ze zákona stane majetkem obce (v Bratislavě majetkem městské části). V odstavci 1 jde o majetek, který obec nabude v okamžiku svého konstituování t. j. ve dnech účinnosti zákona ČNR o obci (obecní zřízení) a zákona SNR o obecním zřízení a účinnosti tohoto zákona.

V odstavci 2 a 3 je uveden ten majetek, který obec nabude rovněž ze zákona, ale k tomuto nabytí je nezbytné vydání individuálního právního aktu. Zatímco odstavec 2 se týká všech obcí, řeší odstavec 3 specifické vztahy mezi Prahou a Středočeským krajem.

Odstavec 4 zajišťuje městským částem v Praze, které nejsou objekty vlastnického práva, aby jim přímo ze zákona byl svěřen majetek, k němuž měly právo hospodaření obvodní a místní národní výbory v hl. m. Praze.

Původní záměr o vypracování návrhu zákona o majetku obcí se v průběhu legislativního procesu ukázal jako nedostatečný. Bylo zjištěno, že je nezbytné zahrnout do tohoto návrhu i ustanovení upravující vznik a postavení obecního podniku, jehož základní znaky jsou vymezeny v odstavci 1. V dalších odstavcích pak jsou obsaženy ty základní charakteristiky obecního podniku, jimiž se liší od podniku státního. Nejvýraznější rozdíly lze spatřovat v tom, že

1. obecní podnik potřebuje souhlas obce k převodům nemovitého majetku a bytů

2. obec může rozhodnout o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení obou typů obecního podniku, aniž by byla vázána kvalifikovanými důvody pro tento postup vymezenými v zákoně o státním podniku

3. při odnímání jmění podniku není obec omezena.

V odstavci 10 jsou výslovně uvedena ta ustanovení zákona o státním podniku, jejichž platnost pro obecní podnik je vyloučena. Jde o ta ustanovení, která upravují stejný nebo alespoň obdobný okruh otázek, které jsou obsaženy v odstavcích 2 až 9 tohoto návrhu.

Ostatní ustanovení zákona o státním podniku platí i pro obecní podnik.

V tomto ustanovení jsou upraveny tři způsoby péče obce o její majetek a nakládání s ním. Významný je především statut, kterým obec upraví rozsah oprávnění organizací a zařízení, které založila či zřídila, nakládat s obecním majetkem. Je samozřejmé, že úprava ve statutu nemůže být v rozporu s tímto zákonem, ale ani se zákonem národní rady, jehož vydání se předpokládá a který může otázky upravit natolik podrobně, že přijetí statutu zcela vyloučí. Určitou výjimku zde tvoří § 3 odst. 2 návrhu, kde statut může stanovit odpovědnost obce za závazky obecního podniku i tam, kde ji zákon nestanoví. Opačný postup však je vyloučen, pokud zákon odpovědnost obce za závazky podniku stanoví, nelze ji statutem vyloučit.

V tomto ustanovení se stanoví náležitosti smlouvy o nabytí nemovitostí obcí či o zcizení obecního nemovitého majetku. Zájem právní jistoty velí, aby požadavky na tyto náležitosti byly co nejpřísnější

Jde o jedno ze základních ustanovení návrhu. Stanoví se v něm podpůrná platnost hospodářského zákoníku pro vlastnictví obcí jakožto pro absolutní právní vztah. Tuto podpůrnou platnost hospodářského zákoníku nelze směšovat s podpůrnou platností hospodářského zákoníku, občanského zákoníku, zákoníku mezinárodního obchodu či cizího práva pro závazkové vztahy obce.

Vzhledem k tomu, že § 3 odstavec 3 tohoto návrhu se týká pouze obecního podniku, bylo nutno vložit do návrhu obdobné ustanovení týkající se majetku, s nímž hospodaří jiné obecní organizace a zařízení než obecní podnik.

Jde o ustanovení, které určitý majetek vylučuje z dosahu tohoto zákona. Znamená, že majetek uvedený pod písmeny a), b), c) se nestane přímo ze zákona majetkem obce, i když k němu vykonává právo hospodaření MNV (MěNV) a jeho organizace či zařízení (§ 2 odst. 1 tohoto návrhu). Pokud obec požádá příslušný orgán o přenesení funkce zakladatele či zřizovatele na obec (§ 2 odst. 2 tohoto návrhu), nemusí jí tento orgán vyhovět, ale vyhovět jí samozřejmě může. Při přenesení této funkce na obec není okresní úřad či jiný orgán vázán předpisy o hospodaření s národním majetkem. Obdobně i orgán, který bude k majetku vykonávat právo hospodaření, může tento majetek převést na obce, aniž by byl vázán podmínkami, které pro tyto převody stanoví předpisy o hospodaření s národním majetkem.

U vybraných kulturních památek, muzeí a galerií včetně jejich sbírkových fondů, t. j. u institucí s celostátním, resp. s celorepublikovým významem, je zájem na tom, aby byly nadále spravovány ústředními orgány státní správy. Cena nemovitého majetku státu, který byl v trvalém užívání Komunistické strany Československa, byla komunistické straně uhražena z prostředků státního rozpočtu. Právo hospodaření k nemovitému majetku, který byl dán do trvalého užívání jiným než státním organizacím, bylo na základě právního předpisu přeneseno povinně na okresní (městský) národní výbor bez ohledu na to, kterému orgánu toto právo původně příslušelo. Je tedy jenom spravedlivé, že se tyto dva druhy majetku dostávají do dispozice ústředních orgánů státní správy.

Ne všechen majetek, který se tímto zákonem dostává obcím, jim i nadále zůstane. Značná část tohoto majetku bude podléhat režimu obsaženému v zákonech o malé privatizaci a o nápravě majetkových křivd. Obec zde bude mít stejné povinnosti jako stát, ani větší, ani menší.

Během krátké doby dojde tedy k dvojímu přechodu vlastnictví, ze státního na obecní a z obecního do vlastnictví původních či nových vlastníků.

Bylo možno zvolit i jiný způsob řešení, kterým by bylo vyloučení majetku podléhajícího režimu obsaženému v obou citovaných zákonech z dosahu návrhu zákona o majetku obcí. U komisí sestavujících seznamy majetku podléhajícího tzv. malé privatizaci by to však vedlo k neúnosné časové tísni, která by vyvolala chyby a omyly, jež se jen velmi těžko napravují.

Účinnost zákona je totožná s účinností zákona ČNR o obcích (obecní zřízení), která nastane dne 24. 11. 1990 (v České republice) a s účinností zákona SNR o obecním zřízení, která nastane dne 23. 11. 1990 (ve Slovenské republice).