Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Ustanovení odstavce 3 je analogií např. právní úpravy německé. Přestože odchylky od ekonomicky oprávněných mezních (marginálních) nákladů a přiměřeného zisku oběma směry vytvářejí základ pro blahodárné působení hospodářské soutěže a přirozenou diferenciaci ekonomických subjektů, je nezbytné, aby zákon nedovolil zneužívat nedokonalostí hospodářské soutěže k vymáhání nepřiměřeně vysokých cen prodávajícím, nebo naopak nepřiměřeně nízkých cen kupujícím. V případě nepřiměřeně nízkých cen nejde o problematiku tzv. dumpingu, která patří do kompetence úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nýbrž o zneužití monopolního či dominantního postavení některých kupujících.

Míra přiměřenosti zisku a ekonomické oprávněnosti nákladů se postupně ustálí v průběhu působení čs. trhu a jeho propojení se světovým trhem. Pro začátek se pravděpodobně nevyhneme volnější specifikaci v prováděcí vyhlášce (např. přípustná 30 % tolerance oproti obvyklé ceně porovnatelného, popř. obdobného zboží na tuzemském nebo zahraničním srovnatelném trhu).

V těchto ustanoveních se definuje pojem regulace cen a její přípustné způsoby.

Cenová regulace bude vyžadovat pohotovou reakci na nežádoucí vývoj cen z hlediska cílů ekonomické reformy. Tento požadavek splňuje forma rozhodnutí cenových a místních orgánů, závazných pro určené subjekty trhu.

Úředně stanovené ceny představují po cenovém moratoriu nejúčinnější a zároveň nejsilnější administrativní způsob regulace cen. Proto by rozsah jejich uplatnění měl být postupně menší než u věcně nebo časově usměrňovaných cen. Charakteristickým znakem úředně stanovených cen je mimo jiné to, že se uplatňují stejně vůči všem prodávajícím i kupujícím.

Hlavní formou úředně stanovené ceny je cena maximální, definovaná v odstavci 2. Výhodou maximální ceny je, že pod svou úrovní nebrání volnému pohybu skutečných realizačních cen v závislosti na vývoji nabídky a poptávky, přičemž představuje dostatečnou brzdu spekulačním operacím monopolních a dominantních subjektů. V koncepci, z níž vychází návrh zákona, by měla maximální cena vytvářet prostor pro cenový pohyb a neměla by proto zahrnovat nadměrné a nerealistické útlumy růstu cen vstupních faktorů. Toto řešení navazuje např. na využití maximálních cen ve Švýcarsku, Švédsku, Dánsku nebo Maďarsku.

Přestože navrhovaný zákon v odstavci 3 kodifikuje možnost použití pevné ceny, nepředpokládá se (i na rozdíl od některých zemí, např. SRN) její širší praktické použití, neboť je výrazným prvkem kartelizace a blokování tržních vztahů. Její úlohu z hlediska brždění inflačních procesů plně převezmou maximální ceny u vybraných druhů zboží.

Využití minimální ceny definované v odstavci 4 se předpokládá především v její modifikované podobě, jako tzv. zaručené ceny některých zemědělských produktů, dotované státem a vázané na dodržení daných nákupních kvót, což bude upraveno rozhodnutím cenovým orgánů.

Cenové nebo místní orgány mohou podle odstavce 5 vázat uplatnění úředně stanovených cen na další podmínky, jako např. konkrétní fázi oběhu zboží, určitou úroveň jakosti, technické vybavení, poskytnutí doplňkových služeb ap. Vzhledem k zániku administrativních cenových kategorií typu velkoobchodní, obchodní či maloobchodní ceny bude hrát důležitou roli přesná specifikace podmínek, pro které se cena stanoví.

Souběžné stanovení maximální a minimální ceny přichází v úvahu především u těch zemědělských výrobků, kde vedle zábrany spekulačním tendencím na úkor spotřebitele bude třeba respektovat hledisko podpory zemědělské produkce.

Věcné usměrňování cen představuje volnější formu regulace cen, kdy se přímo nestanoví částka ceny, nýbrž rozsah zvýšení cen nebo způsoby jejich konstrukce. Je proto uplatnitelné v širším měřítku produkce, která může být i sortimentně diferencovanější. Na druhé straně jsou tímto způsobem regulované ceny obtížněji kontrolovatelné.

Způsob regulace uvedený v odstavci 1

- umožňuje vyhlásit pro širší okruhy zboží, a to i bez konkrétní specifikace, maximální možné zvýšení cen v průběhu stanovené lhůty (obvykle do šesti měsíců, výjimečně až do jednoho roku),

- omezuje možnost, aby si prodávající započítávali do cen nadměrné náklady a zisk. Cenové orgány např. stanoví, u kterých výrobků s úředně stanovenými cenami nebo výrobků technologicky navazujících na výrobky s úředně stanovenými cenami, se při dalším zpracování nepřipustí stanovení ceny vyšší, než je výchozí úředně stanovená cena, daň z obratu a ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk výroby a oběhu. Obdobně může být postupováno i u nejdůležitějších výrobků vzniklých zpracováním dovážených vstupů s cílem udržet v domácích podmínkách cenové relace přímo propojené s relacemi světových cen,

- umožňuje stanovit pravidla kalkulace, pokud cena nebo zisk výrazně převyšuje částku, která by byla dosažena na trhu s efektivní konkurencí (obdobná právní úprava existuje např. v Dánsku).

Smyslem tohoto paragrafu je zabezpečení nutné stability uzavřených smluv. Proto se při nárazovém uplatnění úředně stanovených nebo věcně usměrňovaných cen umožňuje dočasně (nejdéle po tři měsíce) pokračovat v uplatňování dříve písemně dohodnutých cen neodpovídajících nové regulaci.

Návrh obsahuje zároveň ustanovení umožňující přechod ke skutečnému uplatnění vyhlášené regulace po uplynutí toleranční lhůty. Straně znevýhodněné dosavadními sjednanými cenami se v případě neústupnosti partnera umožňuje odstoupit od smlouvy. Pokud se tak z nějakého důvodu ve stanovené lhůtě nestane, platí ze zákona cena odpovídající příslušné regulaci.

Usměrňování cenových pohybů v čase váže uskutečnění cenové změny (zvýšení cen) na splnění určité časové podmínky nebo dodržení stanovené lhůty. Jde o nejmírnější formu regulace cen, uplatňovanou výhradně vůči prodávajícím s monopolním nebo dominantním postavením na trhu konkrétního druhu zboží. Prodávajícího, který má dominantní postavení, definuje návrh zákona o ochraně hospodářské soutěže zejména jako podnikatele, který dodávkami nebo výkony na trhu, jehož zásobování se pravidelně účastní, zajišťuje v období kalendářního roku nejméně 30 % dodávek stejných, porovnatelných, nebo vzájemně zastupitelných výrobků nebo výkonů.

Regulující cenový orgán může pouze pozdržet realizaci zamýšleného zvýšení cen, aniž ovlivní jeho rozsah. Zvýšení ceny vsak i zde podléhá dohodě - souhlasu kupujícího.

Oproti Švédsku, kde se uplatňuje pouze jednoměsíční lhůta možného pozdržení zvýšení ceny ohlášeného cenovému orgánu, a naopak oproti Maďarsku, kde má cenový orgán pravomoc pozastavit zvýšení ceny až o tři měsíce, je v odstavci 4 navrhována pravomoc cenového orgánu pozastavit platnost zvýšení ceny o dva měsíce. Text odstavce 6 navíc umožňuje odložit opětovné zvýšení cen až na období po uplynutí šesti měsíců, přičemž cenový orgán může podle svého uvážení tuto lhůtu zkrátit.

Návrh odstavce 5 je zaměřen na zákonnou podporu rozvíjení pozitivních zvyklostí ve vztazích monopolních a dominantních prodávajících vůči kupujícím. Předběžné vyrozumění kupujícího o zamýšleném zvýšení ceny má přispět k jeho včasnému přizpůsobení včetně možnosti hledání alternativních dodávek. I zde se jedná o psychologický moment znesnadňující zvyšování cen.

Cenové moratorium je pokládáno za naprosto výjimečné opatření uplatněné na celých komplexech trhů, např. trhu potravin, surovin, paliv a energií, průmyslových výrobků nebo služeb, a to zcela mimo rozsah běžné regulace cen podle předchozích paragrafů. Vyhlašování cenového moratoria se vyhrazuje federální vládě v dohodě s vládami republik, a to formou jejího nařízení. Přitom se předpokládá, že cenové moratorium musí být nutně doprovázeno komplexem makroekonomických opatření, umožňujících odstranění krizového stavu a návrat k běžným tržním podmínkám ve lhůtě kratší než šest měsíců.

Podobně jako ve Švédsku znamená navrhované cenové moratorium nikoliv zmrazení cen na pevné úrovni, nýbrž rozsáhlé, "velkoplošné" uplatnění maximálních cen. Obdobná je i maximální šestiměsíční lhůta platnosti cenového moratoria.

Seznam zboží s regulovanými cenami představuje jednotný podklad specifikující regulaci cen v jednotlivých kategoriích (maximální, pevné, zaručené ceny, věcně usměrňované ceny ap.) včetně určených podmínek.

Seznam zboží bude rozdělen na tyto základní části:

a) zboží s úředně stanovenými maximálními cenami

b) zboží s úředně stanovenými pevnými cenami

c) zboží s úředně stanovenými minimálními cenami (včetně cen státem zaručených, např. u zemědělské produkce)

d) zboží se specifikovanými různými formami věcného usměrňování cen

e) zboží, u něhož mohou místní orgány stanovit maximální ceny

Položky seznamu bude nutno podrobně určit, aby bylo zřejmé, v jaké fázi výroby nebo oběhu se regulace uplatňuje, například:

- 1 litr mléka s 3,6 % tuku, v sáčku, při prodeji konečnému spotřebiteli (obdoba dnešní maloobchodní ceny) - příklad úředně stanovené maximální ceny,

- koeficient zvýšení (snížení) ceny těžkého topného oleje loko rafinerie o 0,83 % a při prodeji konečnému spotřebiteli o 0,73 % na každé zvýšení (snížení) světové ceny ropy o 1 % v období do 31. 12. 1991 (obdoba dnešní velkoobchodní a maloobchodní ceny) - příklad věcného usměrňování cen. Položky seznamu i stanovené konkrétní ceny zveřejňují příslušné cenové orgány v Cenovém věstníku, a počítá se podle konkrétních možností i s využitím jiných zdrojů informací.

Pro časově usměrňované ceny stanoví cenové orgány procento přípustného zvýšení, po jehož překročení nastupuje povinnost ohlašovat předem zvýšení cen.

Návrh zákona stanoví povinnou evidenci pouze v nezbytně nutném rozsahu především pro účely regulace cen a kontroly jejího dodržování. Vychází z toho, že prováděcí předpis stanoví pouze nejnutnější okruh informací o cenách (přesná specifikace zboží, výše ceny, doba platnosti), přičemž ostatní údaje lze čerpat z evidence stanovené jinými předpisy, resp. z podkladů běžného hospodaření. Prováděcí předpis rovněž stanoví, kterých prodávajících nebo zboží se povinnosti evidence cen podle odstavce 1 písm. d) netýkají, nebo týkají jen v omezené míře (např. ovoce a zelenina na tržištích).

Zákonem je nezbytné stanovit také lhůty uchovávání těchto podkladů, související mimo jiné s ustanoveními o cenové kontrole a ukládání sankcí (§ 14 odst. 1 a § 17).

Navrhovaný text odstavce 1, obdobně jako řešení rakouské, vychází z nezbytnosti zabezpečit potřebné informace o vývoji cen v rámci vlastní činnosti ekonomických subjektů stejně jako podklady pro uskutečňování regulace cen ve všech jejích formách. Nepředpokládá se přitom vyžadování údajů nad rámec uvedený v textu k § 11.

Odstavec 3 naopak formuluje potřebné záruky proti zneužití poskytovaných informací.

Cílem tohoto paragrafu je zajistit řádnou informovanost kupujících o cenách zboží a podmínkách jeho prodeje.

V odstavci 1 se prodávajícím ukládá umožnit kupujícímu na jeho žádost seznámení se s cenami a jim odpovídajícími podmínkami prodeje zboží (např. způsob přepravy a její úhrada v ceně. obaly, lhůty dodávek) formou nabídkových ceníků. Smyslem tohoto opatření je zajistit pro všechny kupující jednotné informace o prodávaném zboží a znesnadnit prodávajícím prosazování rozdílných cen téhož zboží vůči jednotlivým zákazníkům.

Na rozdíl od toho se v odstavci 2 ukládá povinnost označování spotřebního zboží cenou při jeho prodeji v obchodních jednotkách (prodej konečnému spotřebiteli), resp. umožnit zákazníkům jinou formou přístupnou informaci o cenách v provozovnách služeb, pohostinstvích, dopravě apod. To má umožnit kontrolu ze strany spotřebitele, podnikatele i kontrolních orgánů. Uvedená povinnost v tržních podmínkách definitivně přechází od výrobce na prodávajícího. Návrh zákona nepředpokládá, že by z tohoto pravidla měly být udělovány výjimky.

Odstavec 3 obsahuje institut dosud v našich podmínkách nezvyklý, avšak v tržních ekonomikách se vyskytující, kdy výrobce uvádí na zboží nebo v propagačních materiálech cenu, za niž doporučuje prodej konečnému spotřebiteli (např. v SRN Empfohlener unverbindlicher Verbraucherpreis). Přesné stanovení nazvu doporučené ceny nebo jeho zkratky má zabránit záměně s platnou cenou.

V návrhu zákona se vychází z nového pojetí cenové kontroly, odpovídajícího rámci tržní ekonomiky. Jde o běžnou kontrolní činnost správního nebo samosprávného orgánu, přičemž se mj. nepočítá s funkcí cenové kontroly ve smyslu sledování účinnosti regulace cen, což se stává předmětem běžné ekonomické analýzy.

Text návrhu zákona obsahuje navíc zmocnění pracovníků cenové kontroly nezbytná pro výkon této činnosti.

Takto definovaná cenová kontrola nevylučuje, aby kontrolní činnost jiných orgánů podle zvláštních předpisů se zabývala i problematikou cen (úřady na ochranu hospodářské soutěže, ministerstva kontroly, obchodní inspekce, inspekce jakosti zemědělských a potravinářských výrobků ap.).

K zabezpečení nezbytných právních jistot návrh zákona explicitně stanoví, v jakých případech dochází k porušení cenových předpisů. Přitom se v odstavci 3 konkretizuje jako porušení cenových předpisů institut zneužití hospodářského postavení při sjednání ceny, dosud v obecné podobě vymezený v § 119b hospodářského zákoníku.

Návrh předpokládá, že řízení o porušení cenových předpisů bude zavedeno na základě oznámení nebo vlastního zjištění orgánů k tomu oprávněných.

V návrhu zákona bylo nezbytné v návaznosti na § 2 odst. 3 a § 15 odst. 3 vymezit hlavní podmínky rozhodné pro posouzení toho, zda došlo k zneužití hospodářského postavení při sjednání ceny. Je nesporné, že půjde o posouzení individuálních podmínek, jehož kritéria může ustálit pouze dlouhodobější praxe. Pokud by však k navrhovanému upřesnění tohoto institutu nedošlo, nebylo by možno postihnout řadu obecně škodlivých jevů v chování ekonomických subjektů zejména v podmínkách vznikajícího trhu.

Výše pokuty závisí na míře poškození kupujících. V případě neoprávněně získaného majetkového prospěchu představuje pokuta celou jeho částku. Pokud majetkový prospěch nelze vyčíslit (mj. při porušení evidenčních nebo informačních povinností), uplatní se pokuta na základě individuálního posouzení závažnosti případu až do výše 1 miliónu Kčs.

Způsob vyčíslení majetkového prospěchu bude obsazen v prováděcím předpisu.

Na rozdíl od dosavadního postupu v cenové kontrole upraveného zvláštním předpisem (nařízení vlády ČSSR č. 112/1985 Sb., o státním řízení cen) se navrhuje postupovat i při cenové kontrole podle správního řádu.

Obsah navrženého paragrafu vychází z toho, že hospodářským i občanským zákoníkem je stanovena povinnost vydat majetkový prospěch tomu, na jehož úkor byl získán. Ustanovení pouze zdůrazňuje, že tato povinnost nezaniká uložením pokuty. Navíc se zde oproti ustanovením hospodářského zákoníku zajišťuje odvod prostředků, které z nějakých důvodů nelze vrátit, do rozpočtu, který musí být určen jiným předpisem.

Ode dne předpokládané účinnosti zákona (1. 1. 1991) se mají v čs. ekonomice plně uplatnit volné tržní ceny. Jejich sjednání je však podle platného práva možné až ve smlouvách uzavíraných ode dne účinnosti zákona. Pokud je např. zboží dodáváno za dosavadní pevné nebo sjednané ceny podle dříve uzavřených smluv, je možno nové ceny uplatnit na základě nových smluv nebo dodatků ke starým smlouvám.

U zboží, pro které bude od 1. 1. 1991 uplatněna regulace formou úředně stanovených cen nebo věcného usměrňování cen, je umožněna podle § 7 tříměsíční lhůta k úpravě cen tak, aby odpovídaly novým úředně stanoveným cenám a přijatým pravidlům věcného usměrňování cen.

Zároveň podle odstavce 2 ode dne účinnosti zákona začínají plynout lhůty pro oznámení zvýšení cen monopolními a dominantními prodávajícími. Např. vstoupí-li zákon v platnost k 1. 1. 1991, mohou monopolní a dominantní prodávající zvýšit ceny nad stanovený rozsah (tj. procentní limit stanovený cenovým orgánem bud všeobecně nebo pro širší okruhy zboží) nejdříve k 1. 3. 1991 (§ 8 odst. 5), pokud toto zvýšení do 1. 2. 1991 oznámí cenovému orgánu a ten je o nejvýše další dva měsíce neodloží (§ 8 odst. 4). Zvýšení cen v rámci stanoveného rozsahu lze v dohodě s kupujícím realizovat okamžitě a bez oznámení cenovým orgánům. Ostatní prodávající, nedosahující dominantního podílu na trhu daného nebo zaměnitelného zboží (30 %), nejsou těmito omezeními dotčeni.

V návrhu zákona jsou některá ustanovení pojata záměrně dosti obecně, aby jeho platnost mohla být relativně dlouhodobější. Proto obsahuje zmocnění cenových orgánů vydávat závazné právní předpisy a rozhodnutí v rámci zákona, včetně způsobu jejich uveřejňování. Počítá se s vydáním společné prováděcí vyhlášky cenových orgánů, která bude zejména blíže definovat některé pojmy (určené podmínky ceny, konečný spotřebitel, nepřiměřený hospodářský prospěch, majetkový prospěch získaný porušením cenových předpisů), určí náležitosti návrhů na regulaci cen a cenové evidence a podrobnější postup při cenové kontrole.

Formou rozhodnutí cenové orgány vydají a budou měnit seznam regulovaných cen podle § 10, určovat úředně stanovené ceny a způsoby věcného usměrňování cen apod. V oblasti kontroly cen bude rozhodnutím cenového orgánu ukládána pokuta a odvod neoprávněného majetkového prospěchu, který nelze vrátit poškozeným.

S vydáním zvláštního závazného předpisu se počítá i pro regulaci cen a cenovou kontrolu speciální techniky.

V Praze dne 20. října 1990

Předseda vlády ČSFR

Čalfa, v. r.

Ministr financí ČSFR

Klaus, v. r.