FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
344
Odpověď
ministra práce a sociálních věcí ČSFR Petra Millera na interpelaci podanou poslancem Sněmovny národů Ladislavem Lisem na 7. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 24. 10. 1990
MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČSFR
V Praze dne 23. listopadu 1990
Vážený pan
Ladislav Lis
poslanec Sněmovny národů
Federální shromáždění
Praha
Vážený pane poslanče,
obrátil jste se na ministra vnitra, ministra obrany a mne s interpelací, ve které jste mimo jiné přednesl požadavek na vypracování právní normy, podle které by se snížily důchody nositelům nezákonností z období padesátých let a normalizace.
K návrhům spadajícím do působnosti federálního ministerstva práce a sociálních věcí, po jejich posouzení, Vám sděluji toto stanovisko:
Zásada, na které by měl být Vámi navrhovaný zákon založen, má prakticky charakter trestu pro určité osoby, zde příslušníky ozbrojených sil a pracovníky aparátu KSČ, jejichž vina by obecně spočívala v tom, že byli pracovníky těchto složek.
Trest, v tomto případě majetková újma, musí však být následek trestného činu zjištěného státním orgánem - soudem. Tento předpoklad by navrhované opatření nesplňovalo. Předpisy o sociálním zabezpečení pak nemohou obsahovat ustanovení mající charakter trestu. Právo na sociální zabezpečení je základním objektivním sociálním právem, které nelze omezovat subjektivním posuzováním.
V souladu s úmluvami Mezinárodní organizace práce, jež Československo ratifikovalo, lze nárokový důchod (tj. důchod vyměřený ve výši odpovídající prokázané době zaměstnání, výši výdělku, účasti v odboji atd.) snížit jen v těchto případech: zjistí-li se, že důchod byl přiznán ve vyšší částce např. zaviněním příjemce nebo orgánu důchodového zabezpečení; dále po dobu zaměstnání; po dobu, kdy je příjemce zabezpečen na veřejné náklady (např. při pobytu v psychiatrické léčebně, v době výkonu trestu) nebo v případě, že pobírá jiné pravidelné dávky.
Každá právní úprava, která by umožňovala snížení nárokového důchodu z jiných důvodů, by byla v rozporu s mezinárodními úmluvami a byla by označena za odporující závazkům, které na sebe Československo podepsáním úmluv vzalo (úmluvy č. 35 - 40, 102, 111 a 128 MOP), a za diskriminační.
Opakovala by se situace let padesátých a šedesátých, kdy bylo Československo velmi ostře kritizováno za diskriminující zákony a jiné předpisy, podle kterých byly kráceny důchody např. osobám nepřátelským lidově demokratickému zřízení (vl. nař. č. 22/1953 Sb.), bývalým podnikatelům a význačným představitelům dřívějšího politického a hospodářského zřízení (zák. č. 41/1958 Sb.) atd. Uvedené a další předpisy musely být zrušeny (poslední z nich zákonem č. 161 ze dne 19. 12. 1968).
S ohledem na zmíněné úmluvy nelze snížit důchod ani osobě, která je oprávněně podezřelá, že se zabývala činností škodlivou pro bezpečnost státu.
Zanedbatelné není ani praktické hledisko. Proti komu by navrhovaná opatření směřovala? Většina přímých aktérů podílejících se na nezákonných procesech 50tých let už zemřela. Do důchodu odcházeli většinou v šedesátých letech, kdy platily předpisy značně omezující důchodové nároky. Přiznání osobního důchodu těmto osobám bylo již tehdy politicky neúnosné.
Aktérům normalizace, zejména jejím předním činitelům, kterým byl přiznán osobní důchod v několikatisícové výši, byly osobní důchody od srpna 1990 zcela odňaty. Bývalým normalizátorům, kteří dosud nejsou v důchodu, nelze rovněž omezit budoucí nároky, jestliže zákon zaručuje výši důchodu podle délky doby pracovní činnosti a výše výdělku v pěti kalendářních letech v posledním desetiletém období.
Není bez zajímavosti, že komunisté přijali diskriminační zákony o snížení důchodu po 5 letech od převzetí moci s odůvodněním, že jsou to úpravy patřící mezi opatření nutná ke splnění prvního pětiletého hospodářského plánu rozvoje ČSSR.
Jsem přesvědčen, že odnětí osobních důchodů, které většina osob spjatá s minulým režimem pobírala, splnilo účel Vámi sledovaný. Osobní důchody neměly charakter nárokových důchodů, byla to dávka dobrovolná, o které rozhodovala vládou ustavená komise. Proto postačilo usnesení vlády k tomu, aby tyto důchody byly odňaty. Manželky bývalých činitelů, a zejména příslušníků ozbrojených složek, často nepracovaly, takže snížením důchodu na 2 000 Kčs (což je současná minimální výše důchodu pro manželskou dvojici) by se mnoho neušetřilo. To poznamenávám pouze pro dokreslení, protože podstatné je, že navrhovanou úpravu provést nelze, i když sdílím Vaše pohnutky.
Nemůžeme opakovat nezákonné praktiky bývalého režimu, ale důsledně a rychle rehabilitovat občany bývalým režimem postižené. Navíc zákon o soudní rehabilitaci umožňuje přepočítat výši důchodu zpětně bez ustanovení o tříleté promlčecí lhůtě a s doplatkem v neomezené výši.
Ke kritice zápočtu let odpracovaných pracovníky KSČ v I. pracovní kategorii uvádím, že podle nař. vlády č. 117/1988 Sb. o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení se členu závodního výboru základní organizace Revolučního odborového hnutí, členu odborové rady na stavbě a funkcionáři základní organizace Komunistické strany Československa nebo Socialistického svazu mládeže, který byl uvolněn pro výkon této funkce na závodě ze zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie, započítávala doba výkonu funkce jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie. Uvolnění funkcionáři KSČ již v organizacích a podnicích nemohou působit.
V tomto směru souhlasím s Vaším návrhem a slibuji Vám, že při nejbližší vhodné příležitosti předložím vládě ČSFR návrh na novelizaci tohoto předpisu.
Souhlasím s Vámi, že některým pracovníkům ozbrojených složek jsou poskytovány problematické výhody v důchodech, podle specifických předpisů platných v ozbrojených složkách. Řešení těchto otázek spadá do pravomoci federálního ministerstva vnitra a federálního ministerstva obrany.
S pozdravem
