FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
372
Návrh prezidenta
České a Slovenské Federativní Republiky
ÚSTAVNÍ ZÁKON ze dne .............
o celostátním referendu
Čl. 1
/1/ V celostátním referendu (dále jen "referendum") rozhodují občané hlasováním o návrhu zákona nebo ústavního zákona.
/2/ K referendu mohou být rovněž předkládány návrhy na řešení zásadních otázek vnitřní nebo zahraniční politiky. Rozhodnutí o nich, přijatá v referendu, mají závaznost ústavního zákona.
/3/ Hlasovací právo má každý, kdo je oprávněn volit do Federálního shromáždění.
Čl. 2
Referendum vyhlašuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl. 3
/1/ Prezident České a Slovenské Federativní Republiky vyhlásí referendum vždy, navrhne-li mu to Federální shromáždění.
/2/ Referendum se vykoná do 90 dnů ode dne, kdy prezident obdržel návrh podle odstavce 1.
/3/ Ustanovením odstavce 1 není omezena pravomoc prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky stanovená v čl. 44 odst. 5 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.
Čl. 4
Prezident České a Slovenské Federativní Republiky může vyhlásit referendum na návrh vlády České a Slovenské Federativní Republiky. Prezident o vládním návrhu rozhodne do 14 dnů.
Čl. 5
Prezident České a Slovenské Federativní Republiky může vyhlásit referendum na základě vlastního rozhodnutí. Nemůže je však vyhlásit, vyslovila-li vláda České a Slovenské Federativní Republiky nejméně třípětinovou většinou všech svých členů nesouhlas s tímto rozhodnutím. Vláda zaujme stanovisko do 14 dnů.
Čl. 6
Prezident České a Slovenské Federativní Republiky nemůže vyhlásit referendum podle čl. 4 a 5 v případě, že Federální shromáždění dosud nevyslovilo důvěru vládě České a Slovenské Federativní Republiky po jejím jmenování, nebo že odepřelo vyslovit vládě důvěru, nebo že jí vyslovilo nedůvěru (čl. 69 a 70 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci).
Čl. 7
/1/ Návrh předložený k referendu je přijat, vyslovila-li se pro něj jak v České republice, tak i ve Slovenské republice většina voličů, kteří se zúčastnili hlasování. Jinak je návrh zamítnut.
/2/ Návrhy přijaté podle odst. 1 vyhlašuje předsednictvo Federálního shromáždění obdobně jako zákony přijaté Federálním shromážděním.
Čl. 8
/1/ Návrh předložený k referendu může být spojen s otázkou uplatnění práva českého národa a práva slovenského národa na sebeurčení.
/2/ Je-li takový návrh v referendu zamítnut, zanikne československá federace a její působnost přechází na Českou republiku a na Slovenskou republiku, jimž pak přísluší plný výkon státní svrchovanosti. Majetek, spravovaný federací, přechází do vlastnictví České republiky, nachází-li se na jejím území, nebo do vlastnictví Slovenské republiky, nachází-li se na jejím území. Státní finanční aktiva a pasiva České a Slovenské Federativní Republiky, měnové rezervy Státní banky československé a federální hmotné rezervy se dělí mezi Českou republiku a Slovenskou republiku v poměru podle počtu obyvatel republik.
Čl. 9
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením způsob provádění referenda.
Čl. 10
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem .............
Důvodová zpráva
Platné ústavněprávní normy neupravují způsoby řešení případů, které mohou mít charakter ústavně politické krize.
Jde zejména o případy, kdy nedojde k shodnému usnesení obou sněmoven Federálního shromáždění ani po případném dohodovacím řízení. To může vyvolat krizovou situaci, jde-li o otázku /např. vládní návrh zákona/, jejíž řešení je nezbytné pro plnění vládního programu, zvláště i vzhledem k lhůtám, stanoveným v čl. 44 odst. 3 ústavního zákona o čs. federaci.
Prezident ČSFR má v tomto případě pravomoc rozpustit Federální shromáždění. Toto řešení však nemusí být účelné a praktické v případech, kdy lze očekávat, že politické složení parlamentu se novými volbami podstatně nezmění.
Krizová situace může nastat také v případě, kdy by Federální shromáždění opakovaně odepřelo vyslovení důvěry vládě jmenované prezidentem, takže by se jevilo nemožným sestavit vládu, která získá potřebnou většinu ve Federálním shromáždění. Pro tento případ ústavní zákon nesvěřuje prezidentu ani výše uvedenou pravomoc.
V obojích těchto případech je zcela logické, aby o věci rozhodli přímo občané.
Uzákonění referenda nadto umožní použít této formy přímé demokracie i v dalších případech, ve kterých to bude žádoucí vzhledem k závažnosti otázky, o které se má rozhodnout.
K článku 1
Půjde především o případy, kdy ve Federálním shromáždění nedojde k shodnému usnesení obou sněmoven o návrhu zákona nebi o ústavního zákona /odst. 1/. Z výše uvedeného důvodu je však účelné, aby k referendu mohly být předloženy i návrhy, které nemají povahu zákona nebo ústavního zákona /např. návrh na vstup do Evropských společenství/. Je však nutné, aby rozhodnutí občanů mělo v tomto případě stejnou závaznost jako ústavní zákon.
K článku 2
V případech politických krizí přísluší hlavě státu pokusit se o řešení. Je proto namístě svěřit prezidentovi ČSFR pravomoc vyhlásit referendum.
K článku 3
V parlamentní republice, zvláště pak v nyní platném systému u nás, kdy prezident je odpovědný Federálnímu shromáždění, musí být prezident návrhem parlamentu vázán (odst. 1 a 2). Je však účelné ponechat prezidentu na uvážení, který z obou způsobů řešení politické krize (vyhlášení referenda nebo rozpuštění parlamentu) se má zvolit (odst. 3).
K článku 4
Naproti tomu v případě, kdy návrh na vyhlášení referenda vychází z vlády (kterou prezident jmenuje a odvolává), je nutné ponechat prezidentovi uvážení, zda referendum vyhlásit a v jaké lhůtě.
K článku 5 a 6
Pro úlohu hlavy státu jako arbitra při řešení krizových situací je potřebné, aby prezident měl pravomoc vyhlásit referendum i z vlastního rozhodnutí. V parlamentní republice však musí být tato jeho pravomoc podmíněna stanoviskem vlády, která má důvěru Federálního shromáždění. Prezident proto nemá mít možnost vyhlásit referendum v případě výrazně nesouhlasného stanoviska vlády.
Článek 6 zajišťuje, aby jak v případě, kdy návrh podává vláda (podle čl. 4), tak i v případě iniciativy prezidenta (podle čl. 5) vyhlášení referenda záviselo na vládě, která má důvěru parlamentu.
Uzákonění referenda musí být založeno na stejných principech jako státoprávní uspořádání, vyjádřené v ústavním zákoně o československé federaci (odst. 1).
Rozhodnutí občanů nemůže již podléhat žádnému dalšímu schvalování (odst. 2).
K článku 8
Ústavní zákon o československé federaci stanoví v čl. 1 odst. 2, že základem ČSFR je dobrovolný svazek rovnoprávných národních států českého a slovenského národa, založený na právu na sebeurčení každého z nich. V preambuli tohoto ústavního zákona se uznává nezadatelnost práva na sebeurčení až do oddělení. Ústavní zákon o čs. federaci však neupravuje způsob realizace tohoto práva.
V otázce takového významu je nutno jako autentickou formu vyjádření vůle národů označit referendum. Ze souvislosti dikce odstavců 1 a 2 vyplývá, že půjde o návrh na způsob řešení zásadních otázek státoprávního uspořádání vztahů obou národních republik. Ustanovení umožňuje formulovat návrh pro referendum tak, aby zamítnutí návrhu znamenalo uplatnění práva národa na oddělení a nastolení plné státní suverenity každé z obou republik. Odstavec 2 obsahuje řešení, včetně majetkového vyrovnání, pro případ takového negativního výsledku referenda.
K článku 9
Úprava způsobu provádění referenda je do té míry bezproblémovou (technickou) záležitostí, že je možno zmocnit k této úpravě vládu ČSFR.
Prezident ČSFR:
Havel v. r.
Pozměňovací návrh
skupiny poslanců Federálního shromáždění
Zdeňka Jičínského, Mariána Poslucha, Jana Sokola, Jozefa Stanka, Milana Šútovce, Ernesta Valko, Konštantina Viktorína
k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu (tisk 372), předloženého Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky jejím prezidentem
Návrh ústavního zákona o celostátním referendu (tisk 372) se navrhuje upravit takto:
1. Článek 1 zní:
"Čl. 1
(1) V celostátním referendu (dále jen "referendum") mohou občané rozhodnout hlasováním o návrzích na řešení zásadních otázek vnitřní nebo zahraniční politiky, státoprávního uspořádání, změnu hranic České a Slovenské Federativní Republiky, umístění cizích vojsk na jejím území nebo jejích vojsk na cizím území.
(2) K referendu lze rovněž předložit návrh na oddělení jedné z republik z České a Slovenské Federativní Republiky. V takovém případě lze referendum vyhlásit pouze na území České republiky nebo pouze na území Slovenské republiky. Rozhodnout o oddělení jedné z republik lze pouze v referendu.
(3) Hlasovací právo má každý, kdo je oprávněn volit do Federálního shromáždění. Hlasování v referendu je tajné.".
2. Článek 2 zní:
"Čl. 2
(1) Referendum vyhlašuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky.
a) na celém území České a Slovenské Federativní Republiky na návrh Federálního shromáždění,
b) na území České republiky na návrh České národní rady nebo na území Slovenské republiky na návrh Slovenské národní rady, jde-li o návrh podle čl. 1 odst. 2.
(2) Referendum prezident vyhlásí do 14 dnů ode dne, kdy mu byl doručen návrh podle odst. 1 písm. a) nebo b). Vykoná se do 90 dnů od téhož dne.".
3. Článek 3 zní:
"Čl. 3
Referendum o návrhu na oddělení jedné z republik podle čl. 1 odst. 2 vyhlásí prezident České a Slovenské Federativní Republiky také v případě, že o to požádá ověřitelným způsobem nejméně deset procent občanů oprávněných volit do České národní rady nebo do Slovenské národní rady.".
4. Článek 4 zní:
"Čl. 4
(1) Návrh předložený k referentu konanému na celém území ČSFR je přijat, vyslovila-li se pro něj jak v České republice, tak i ve Slovenské republice většina občanů oprávněných hlasovat.
(2) V případě referenda konaného podle čl. 1 odst. 2 je návrh na oddělení jedné z republik přijat, vyslovila-li se pro něj alespoň v jedné z republik většina občanů oprávněných hlasovat.".
5. Článek 5 zní:
"Čl. 5
(1) Výsledky referenda mají závaznost ústavního zákona.
(2) Referendum o stejné věci lze opakovat nejdříve po uplynutí pěti let.
(3) Návrhy přijaté podle čl. 4 vyhlašuje předsednictvo Federálního shromáždění obdobně jako zákony přijaté Federálním shromážděním.".
6. Dosavadní text článku 8 odstavec 2 se označuje jako článek 6 a v jeho první větě se slova "Je-li takový návrh v referendu zamítnut" nahrazují slovy "Je-li návrh předložený podle čl. 1 odst. 2 v referendu přijat".
7. Článek 7 zní:
"Čl. 7
Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavního zákona č. 57/1969 Sb., ústavního zákona č. 125/1970 Sb., ústavního zákona č. 43/1971 Sb.,
ústavního zákona č. 50/1975 Sb., ústavního zákona č. 161/1989 Sb.
ústavního zákona č. 182/1989 Sb., ústavního zákona č. 46/1990 Sb.
ústavního zákona č. 100/1990 Sb., ústavního zákona č. 101/1990 Sb.
ústavního zákona č. 158/1990 Sb., ústavního zákona č. 159/1990 Sb.
ústavního zákona č. 294/1990 Sb., ústavního zákona č. 295/1990 Sb.
a ústavního zákona č. 556/1990 Sb. se doplňuje takto:
Varianta I.
V článku 42 odstavec. 2 se připojuje písmeno n), které zní:
"n) přijetí návrhu na vyhlášení referenda.".
Varianta II.
1. V článku 41 se za slova "ústavního zákona Federálního shromáždění a k jejich změně," vkládají slova "k přijetí návrhu na vyhlášení referenda".
2. V článku 109 odst. 3 se za slova "ústavního zákona" vkládají slova "a návrhu na vyhlášení referenda".
8. Článek 9 se označuje jako článek 8.
9. Článek 10 se označuje jako článek 9 a zní: "Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.".