FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. v. o.
373
Návrh
prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky
Ústavní zákon
ze dne ..............
o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
Čl. 1
(1) Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "Ústavní soud") je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
(2) Soudci Ústavního soudu jsou při rozhodování nezávislí a rozhodují jedině na základě ústavních zákonů a zákonů Federálního shromáždění.
(3) Sídlem Ústavního soudu je Brno.
Čl. 2
Ústavní soud rozhoduje:
a) o souladu zákonů Federálního shromáždění a zákonných opatření jeho předsednictva s ústavními zákony Federálního shromáždění;
b) o souladu ústavních zákonů České národní rady a Slovenské národní rady s ústavními zákony Federálního shromáždění a o souladu zákonů národních rad s ústavními zákony Federálního shromáždění;
c) o souladu nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky a obecně závazných právních předpisů federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů státní správy i o souladu nařízení vlád republik a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy republik s ústavními a ostatními zákony Federálního shromáždění.
Čl. 3
(1) Jestliže Ústavní soud zjistí, že je nesoulad mezi předpisy ve smyslu čl. 2, vysloví, že dotčené předpisy, jejich část, popřípadě některá ustanovení pozbývají účinnosti; příslušné orgány jsou povinny do 6 měsíců od vyhlášení nálezu Ústavního soudu dát dotčené předpisy do souladu s ústavními zákony Federálního shromáždění, popřípadě s ostatními zákony Federálního shromáždění. Neučiní-li tak, ztrácejí dotčené předpisy, jejich části nebo ustanovení platnost po 6 měsících od vyhlášení nálezu.
(2) Nález Ústavního soudu se vyhlásí v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
Čl. 4
(1) Ústavní soud rozhoduje kompetenční spory
a) mezi orgány České a Slovenské Federativní Republiky a orgány jedné nebo obou republik;
b) mezi orgány obou republik.
(2) Ústavní soud nerozhoduje kompetenční spory, je-li k tomu podle zákona Federálního shromáždění příslušný jiný soud.
Čl. 5
Ústavní soud může zaujímat stanoviska k výkladu ústavních zákonů, je-li věc sporná. Nezaujímá však stanoviska k otázkám souladu návrhů zákonů a jiných právních předpisů s ústavními zákony.
Čl. 6
Ústavní soud rozhoduje o stížnostech proti pravomocným rozhodnutím nebo opatřením státních orgánů, dotýkajících se práv a svobod zaručených ústavním zákonem Federálního shromáždění. Podmínky stanoví jednací řád Ústavního soudu.
Čl. 7
Ústavní soud rozhoduje o rozpuštění politických stran a politických hnutí, pokud vyvíjejí činnost na celém území České a Slovenské Federativní Republiky. Podmínky stanoví zákon Federálního shromáždění.
Čl. 8
Zákon Federálního shromáždění může pověřit Ústavní soud další působností.
Čl. 9
(1) Ústavní soud zahajuje řízení podle čl. 2, 3, 4 a 5, podá-li návrh:
a) sněmovna Federálního shromáždění, předsednictvo Federálního shromáždění, vláda České a Slovenské Federativní Republiky nebo jiný federální orgán;
b) Česká národní rada, její předsednictvo, Slovenská národní rada, její předsednictvo nebo vláda republiky;
c) soud;
d) generální prokurátor.
(2) Ústavní soud může zahájit řízení podle čl. 2 též z podnětu fyzické nebo právnické osoby.
(3) V případech uvedených v čl. 6 zahajuje Ústavní soud řízení na základě stížnosti fyzické nebo právnické osoby za podmínek, stanovených jednacím řádem Ústavního soudu.
Čl. 10
(1) Ústavní soud se skládá z 12 soudců.
(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky na dobu 7 let. Návrhy podává předsednictvo Federálního shromáždění.
(3) Za soudce Ústavního soudu může být navržen a jmenován občan, který je volitelný do Federálního shromáždění, dosáhl věku 35 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 10 let činný v právnickém povolání
(4) Návrhy na jmenování soudců Ústavního soudu přijímá předsednictvo Federálního shromáždění hlasováním. Členové předsednictva Federálního shromáždění jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobních poměrech kandidátů na funkci soudce Ústavního soudu, o nichž se dozvěděli při projednávání návrhů.
(5) Šest soudců Ústavního soudu je jmenováno z občanů České republiky a šest z občanů Slovenské republiky.
(6) Soudce Ústavního soudu může být jmenován nejvíce na dvě funkční období.
Čl. 11
(1) Předsedu a místopředsedu Ústavního soudu jmenuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky ze soudců Ústavního soudu.
(2) Jestliže předsedou Ústavního soudu je jmenován občan České republiky, bude místopředsedou jmenován občan Slovenské republiky, nebo naopak.
Čl. 12
Vzdá-li se soudce Ústavního soudu své funkce, nebo je-li odvolán, jmenuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky na návrh předsednictva Federálního shromáždění jeho nástupce z občanů příslušné republiky. Ustanovení čl. 10 a 11 platí obdobně.
Čl. 13
Soudci Ústavního soudu skládají do rukou prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky tento slib:
"Slibuji na svou čest a svědomí, že budu střežit svrchovanost práva a nezadatelnost základních práv člověka a občana, řídit se ústavními zákony České a Slovenské Federativní Republiky a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení, nezávisle a nestranně.".
Čl. 14
(1) Ústavní soud rozhoduje v čtyřčlenných senátech nebo v plénu.
(2) Ústavní soud v plénu rozhoduje:
a) o jednacím řádu Ústavního soudu a o úpravách svých vnitřních poměrů;
b) o pravidlech rozdělení agendy mezi senáty;
c) o věcech příslušejících senátu, jestliže pro rovnost hlasů senát ve věci nerozhodl;
d) o schválení návrhů na jmenování vyšších úředníků aparátu Ústavního soudu;
e) o souhlasu podle čl. 15 odst. 2;
f) o návrhu nebo zjištění podle čl. 17.
(3) Ústavní soud se v plénu usnáší o volbě členů senátů a jejich předsedů a místopředsedů.
(4) V jiných věcech rozhoduje Ústavní soud v senátech.
(5) V případě rovnosti hlasů v plénu Ústavního soudu rozhoduje hlas předsedy.
Čl. 15
(1) Soudci Ústavního soudu mají imunitu obdobně jako poslanci Federálního shromáždění.
(2) Souhlas k trestnímu nebo kárnému stíhání soudce Ústavního soudu anebo k jeho vzetí do vazby dává Ústavní soud.
Čl. 16
(1) Funkce soudce Ústavního soudu je neslučitelná s funkcí poslance Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady, s členstvím ve vládě České a Slovenské Federativní Republiky a vládách republik, jakož i s funkcí v politické straně nebo hnutí.
(2) Soudci Ústavního soudu vykonávají svou funkci jako své povolání. Výkon této funkce je slučitelný pouze s vědecko nebo pedagogickou činností.
Čl. 17
Soudce Ústavního soudu se může své funkce vzdát. Prezident České a Slovenské Federativní Republiky ho může odvolat na základě kárného řízení nebo na základě rozsudku v trestní věci. Prezident může soudce odvolat i v případě, že se nezúčastňuje jednání soudu více než jeden rok, jestliže to konstatovalo plénum Ústavního soudu.
Čl. 18
(1) Podrobnosti o organizaci Ústavního soudu a řízení před ním upraví Ústavní soud svým jednacím řádem. Své vnitřní poměry upravuje Ústavní soud usnesením svého pléna.
(2) Jednací řád Ústavního soudu se vyhlásí v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů.
Čl. 19
Ústavní zákony národních rad mohou upravit ústavní soudnictví republik.
Čl. 20
Zrušuje se hlava šestá (čl. 86 až 101) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.
Čl. 21
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem ..............
Důvodová zpráva
Všeobecná část
Navrhovaným ústavním zákonem o Ústavním soudu ČSFR má být nahrazena dosavadní šestá hlava ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.
Z hlediska zajištění kontroly ústavnosti v oblasti ochrany základních práv a svobod by bylo optimální tento ústavní zákon přijmout v časové návaznosti na ústavní zákon, kterým se vyhlašuje Listina základních práv a svobod.
Samotná úprava základních práv a svobod ještě neznamená konstituování právního státu. Je totiž nezbytné, aby ve všech případech bylo zachovávání těchto práv a svobod vynutitelné, a to pomocí nezávislého soudnictví. Návrh ústavního zákona je koncipován tak, aby vyhovoval tomuto požadavku, tj. aby obsahoval ustanovení aplikovatelná vždy alespoň ústavním soudem (výjimkou jsou určitá sociální práva).
Má-li být instituování ústavního soudnictví urychleno, je potřeba ústavní zákon o Ústavním soudu připravit a přijmout ještě před přijetím nové Ústavy ČSFR.
Úprava ústavního soudnictví, obsažená v platném ústavním zákoně č. 143/1968 Sb., o československé federaci (hlava šestá, čl. 86 až 101) do značné míry vyhovuje potřebám a požadavkům právního státu, ale vyžaduje určité změny, zejména:
- Vypouští se:
-- právo Ústavního soudu dávat podněty ke zdokonalení zákonodárství (čl. 89 úst. zákona o čs. federaci). Ve smyslu zásad dělby moci soudu nepřísluší zasahovat do působnosti zákonodárné moci. V úpravách západních zemí se taková působnost ústavního soudu nevyskytuje,
-- rozhodování o stížnostech proti neověření mandátu poslance Federálního shromáždění, proti výroku, že došlo k odvolání poslance a proti rozhodnutí o odmítnutí registrace kandidáta (čl. 91 úst. zákona o čs. federaci). Počítá se s tím, že působnost volebního soudnictví bude komplexně svěřena Nejvyššímu soudu ČSFR (částečně již mu byla svěřena na základě ustanovení § 47 zák. č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění).
- Mění se ustanovení o zahájení řízení před ústavním soudem (čl. 93 úst. zákona o čs. federaci). Je potřeba diferencovanější úpravy. Subjekty, na jejichž návrh ústavní soud zahajuje řízení, je nutno rozlišovat podle druhu řízení. Dále je potřeba zrušit ustanovení, podle něhož může ústavní soud zahájit řízení na základě vlastního rozhodnutí+ jinak by šlo vlastně nikoli o řízení soudního typu, nýbrž o správní řízení, neboť ústavní soud, který má ve věci rozhodnout, by byl sám sobě navrhovatelem.
- Ruší se instituce náhradníků soudců Ústavního soudu (viz odůvodnění čl. 7).
- Navrhuje se jmenování předsedy, místopředsedy a ostatních soudců Ústavního soudu prezidentem ČSFR na návrh předsednictva Federálního shromáždění. Zavádí se slib soudců ústavního soudu skládaný do rukou prezidenta ČSFR.
Dále byla některá ustanovení dosavadní úpravy upřesněna nebo doplněna.
Zvláštní část
K čl. 1:
V odst. 1 a 2 jsou převzata ustanovení dosavadního čl. 86 ústavního zákona o čs. federaci; slova "Ústavy ČSFR" jsou vzhledem k ústavně právní situaci nahrazena slovy "ústavních zákonů"; to platí i pro text v dalších článcích.
Podle čl. 141 odst. 1 ústavního zákona o čs. federaci pravidelným sídlem orgánů ČSFR je Praha. Sídlo Ústavního soudu (Brno) bude výjimkou z tohoto pravidla. Mimo jiné se tak posílí nezávislost Ústavního soudu na ostatních nejvyšších státních orgánech ČSFR (odst. 3).
K čl. 2:
Ustanovení je v podstatě převzato z dosavadního čl. 87 ústavního zákona o čs. federaci.
K čl. 3:
Je v podstatě převzato ustanovení čl. 90 ústavního zákona o čs. federaci.
K čl. 4:
Přebírá se dosavadní úprava čl. 88 ústavního zákona o čs. federaci. Odst. 2 je zařazen nově vzhledem k tomu, že např. podle občanského soudního řádu o místní příslušnosti soudu v určitých případech rozhoduje Nejvyšší soud ČSFR.
K čl. 5:
Ústavní soud bude zaujímat stanovisko např. v případech, kdy budou předmětem sporu mezi federálními orgány navzájem, nebo ve Federálním shromáždění, např. výklad ustanovení ústavních zákonů o působnosti jednotlivých orgánů, nebo výklad procesních ústavních norem.
K čl. 6:
Tímto článkem se svěřuje do působnosti Ústavního soudu ČSFR tzv. konkrétní kontrola ústavnosti ve věcech ochrany základních práv a svobod (v ústavním zákonu o čs. federaci je tato působnost Ústavního soudu v zúžené podobě obsažena v čl. 92). Konkrétní kontrola ústavnosti Ústavním soudem je potřebná i proto, aby především takto mohlo být usměrňováno rozhodování státních orgánů v ČSFR v souladu s mezinárodními smlouvami o občanských a politických právech a svobodách.
Půjde o rozhodování o stížnosti proti pravomocným rozhodnutím nebo opatřením, tedy o obdobu dosavadní stížnosti pro porušení zákona, ovšem s tím rozdílem, že půjde o stížnost pro porušení ústavního zákona, a to základních práv a svobod Dosavadní institut stížnosti pro porušení zákona je vadný v oblasti občanského soudního řízení, neboť vyhovění stížnosti může znamenat narušení jistoty práv třetích osob, nabytých v dobré víře, právě protože jde o stížnost proti pravomocným rozhodnutím. Počítá se s tím, že tato vada bude odstraněna. Ústavní stížnost bude směřovat pouze proti státu, jehož orgán svým rozhodnutím nebo opatřením ústavní právo porušil. V případech, kdy mohlo jít o majetková práva třetích subjektů, nebude připadat v úvahu restituce in integrum, nýbrž pouze náhrada škody, kterou státní orgán způsobil svým nezákonným rozhodnutím nebo opatřením. Ústavní soud bude rozhodovat pouze o ústavnosti napadeného rozhodnutí nebo opatření, o výši náhrady škody, bude-li předmětem sporu, bude rozhodovat Nejvyšší soud ČSFR, stejně jako o restituci in integrum, půjde-li o majetkový nárok na ni vůči státu.
Druhá věta je potřebná proto, aby v jednacím řádu Ústavního soudu bylo možno účinky rozhodnutí ústavního soudu v uvedeném smyslu spravit, dále proto, aby bylo možno z přezkoumávací pravomoci Ústavního soudu vyloučit určité druhy rozhodnutí nebo opatření, která se sice dotýkají i základních práv a svobod, ale jsou bagatelní z hlediska jejich ochrany, a aby právo podat návrh na zahájení řízení bylo možno omezit na ty, kdo se považují za oběť porušení základních práv a svobod pravomocným rozhodnutím státního orgánu. Dále připadá v úvahu např. stanovit jako podmínku zahájení řízení, že navrhovatel vyčerpal řádné opravné prostředky, které mál k dispozici ve správním řízení, popř. před soudem.
K čl. 7:
Ustanovení tohoto článku rozšiřuje působnost Ústavního soudu oproti dosavadní úpravě. Tuto působnost však Ústavní soud může vykonávat pouze vůči těm politickým stranám a politickým hnutím, které vyvíjejí činnost na celém území ČSFR. Předpokládá se, že vůči politickým stranám a politickým hnutím působícím na území jen jedné z republik bude mít obdobnou působnost ústavní soudnictví republik.
Důvod rozpuštění politické strany nebo politického hnutí musí být stanoven v zákoně o politických stranách. Tento zákon může dále stanovit, že Ústavní soud bude moci svoje rozhodnutí omezit i jen na právně nebo organizačně samostatnou jednotku této strany.
K čl. 8:
Ustanovení je potřebné proto, aby např. zákon o politických stranách mohl svěřit Ústavnímu soudu pravomoc spojit s výrokem o rozpuštění politické strany, popřípadě i výrok o propadnutí jejího majetku.
K čl. 9:
Odůvodnění je obsaženo v obecně části důvodové zprávy.
K čl. 10:
Ruší se institut náhradníků, jak je zakotven v platné ústavní úpravě (čl. 94 odst. 1), neboť je obtížně aplikovatelný a v této podobě nemá obdobu v úpravách organizace soudů u nás ani v jiných zemích. Funkci soudce Ústavního soudu bude nutno vykonávat profesionálně (v hlavním pracovním poměru). Nebylo by tedy jednoduché, aby se náhradník uvolňoval ze svého zaměstnání pro dočasné zastávání funkce soudce. Ani možnost, při které by náhradníci byli zaměstnáni v aparátu Ústavního soudu, se nejeví jako optimální. Z těchto důvodů se rovněž vypouští ustanovení čl. 96 platné úpravy.
Zavádí se jmenování soudců Ústavního soudu ČSFR prezidentem ČSFR. Tím se zvýší vážnost postavení soudců Ústavního soudu. Rozhodující funkci při tom bude mít předsednictvo Federálního shromáždění. Protože Ústavní soud má být složen paritně, byla by ustanovení o navrhování soudců Federálním shromážděním, pokud jde o asistenci Sněmovny lidu FS, zbytečně komplikujícími.
Důvod pro to, aby navrhování bylo svěřeno užšímu sboru předsednictvu Federálního shromáždění, je vyjádřen též v druhé větě odstavce 4. Předsednictvo Federálního shromáždění je přitom složeno paritně.
Z platné ústavní úpravy je převzato omezení jmenování soudců nejvýše na dvě funkční období za sebou a rovněž ustanovení vymezující předpoklady pro navržení a jmenování soudcem Ústavního soudu ČSFR. Rovněž zajištění parity ve složení Ústavního soudu ČSFR mezi občany České a Slovenské republiky je převzato obdobně z platné ústavní úpravy (ustanovení čl. 94 odst. 2, 3, 4 ústavního zákona).
K čl. 11:
Ustanovení věcně navazuje na ustanovení čl. 10. Kandidáty na funkci předsedy a místopředsedy navrhne předsednictvo Federálního shromáždění.
K čl. 12:
Toto ustanovení odpovídá koncepci obsažené v ustanovení čl. 10 a 11 a je nutné i vzhledem k tomu, že se ruší institut náhradníků.
K čl. 13:
Protože novelou platné ústavy byl přímo v ústavě stanoven slib soudců obecných soudů, je slib soudce Ústavního soudu upraven přímo v ústavním zákoně. Slib se liší od slibu soudce obecných soudů, odpovídá ideji svrchovanosti práva nad státem, jakožto znaku právního státu a pojetí základních práv a svobod, jakožto univerzálních, zavazujících státy bez ohledu na státní hranice.
K čl. 14:
Oproti platné ústavní úpravě, kdy Ústavní soud může rozhodovat jen v senátech (čl. 94 odst. 1 úst. zák. o čs. federaci) se zavádí možnost rozhodovat i v plénu. Případy, kdy bude Ústavní soud rozhodovat v senátu a kdy v plénu, jsou zde vymezeny.
K čl. 15:
Je převzato ustanovení čl. 97 platné ústavní úpravy.
K čl. 16:
Je převzato ustanovení čl. 98 platné ústavní úpravy s tím, že se doplňuje neslučitelnost s funkcí v politické straně nebo politickém hnutí a že se stanoví jako neslučitelný výkon každého jiného povolání než vědeckého a pedagogického.
K čl. 17:
Tento článek je modifikací čl. 99 platné ústavní úpravy s ohledem na ustanovení čl. 10 a 11.
K čl. 18:
Jde o modifikaci ustanovení čl. 100 platné ústavní úpravy. Uvedení ústavního soudnictví v život vyžaduje přípravu a přijetí jednacího řádu Ústavního soudu, který upraví podrobnosti. Konkrétní kontrolu ústavnosti Ústavním soudem je třeba realizovat teprve současně se zavedením správního soudnictví. Jinak by byl Ústavní soud přetížen, neboť by rozhodování podle čl. 5 do značné míry fakticky suploval správní soudnictví.
K čl. 19:
Oproti ustanovení čl. 101 platné ústavní úpravy ponechává formulace tohoto článku širší uvážení národním radám. Je volena s ohledem na to, že v komisi expertů ČNR se uvažuje o možnosti nezřizovat ústavní soud ČR, ale svěřit určité působnosti Nejvyššímu soudu České republiky a určité působnosti Ústavnímu soudu ČSFR i pokud jde o agendu, týkající se České republiky.
V Praze dne 10. prosince 1990
Prezident republiky ČSFR:
Havel v. r.