Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

VI. volební období

skupiny poslanců FS ČSFR M. Borguľy, J. Kincla, J. Kosa, J. Košnára, F. Kubíčka, M. Ransdorfa. J. Sedláka, M. Šidíka a dalších na projednání

ze dne …………

o převodu státního majetku do fondů hospodářské obnovy a o podmínkách jeho privatizace

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:

Čl. 1

Účelem tohoto ústavního zákona je vytvořit ústavní předpoklady pro převedení státního majetku do užívání nebo vlastnictví fyzických a právnických osob v souladu s mezinárodními dokumenty týkajícími se hospodářských, sociálních a kulturních práv, odstranit monopol výkonných orgánů státní moci v disponování s tímto majetkem, zabezpečit jeho ochranu při převádění do vlastnictví fyzických a právnických osob a vytvořit podmínky pro svobodné podnikání a jinou hospodářskou činnost zaměřenou na hospodářský, sociální a kulturní rozvoj lidu České republiky a Slovenské republiky.

Čl. 2

/1/ Státním majetkem ve smyslu tohoto ústavního zákona se rozumí

a/ nerostné bohatství, základní zdroje energie, základní lesní půdní fond, přírodní zásoby podzemních vod, vodní toky a léčivé zdroje,

b/ majetek a majetková práva, na které se vztahuje zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku,

c/ majetek, který je ve správě rozpočtových a příspěvkových organizací,

d/ kulturní památky, památkové rezervace a chráněná území, pokud jsou ve vlastnictví státu.

/2/ Tento ústavní zákon se vztahuje i na ty části státního majetku, které přecházejí na fyzické nebo právnické osoby podle zvláštních zákonů.

Čl. 3

/1/ Správa státního majetku uvedeného v článku 2 a hospodaření s ním se svěřuje fondům hospodářské obnovy.

/2/ Fondy hospodářské obnovy jsou samostatnými právnickými osobami a nejsou součástí státního rozpočtu federace nebo příslušné republiky, ani rozpočtů okresů a obcí.

/3/ Příjmy z převodů majetku a vlastního hospodaření plynou do příslušného fondu hospodářské obnovy.

/4/ Správa majetku fondu a hospodaření s ním se řídí zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy.

/5/ Hospodaření s fondy hospodářské obnovy podléhá kontrole Federálního shromáždění, národních rad a obecních zastupitelstev, které si k tomu účelu mohou zřídit kontrolní orgán.

Čl. 4

/1/ Správa státního majetku, která je v působnosti federace, se svěřuje Fondu hospodářské obnovy České a Slovenské Federativní Republiky.

/2/ Správa státního majetku, která je v působnosti České republiky nebo Slovenské republiky, se svěřuje fondu hospodářské obnovy příslušné republiky.

/3/ Národní rada příslušné republiky zákonem zřizuje fond hospodářské obnovy republiky a svěřuje správu majetku obcí fondům hospodářské obnovy obcí.

Čl. 5

/1/ Fond hospodářské obnovy spravuje správní rada.

/2/ Do působnosti správní rady fondu patří zejména

a/ vymezit kmenové jmění fondu,

b/ stanovit finanční vyrovnání za dosavadního vlastníka nebo správce převáděného majetku,

c/ stanovit náležitosti převodu vlastnického nebo užívacího práva na fyzické nebo právnické osoby,

d/ zakládat společnosti nebo se účastnit na jejich zakládání prostředky fondu a vykonávat hospodářskou činnost na základě svých vlastnických práv,

e/ převádět majetek do vlastnictví fyzických nebo právnických osob nebo do běžného či leasingového pronájmu,

f/ kontrolovat hospodaření s majetkem, který předává fyzickým nebo právnickým osobám do pronájmu nebo na dlouholeté splátky, a přijímat opatření ke zjednání nápravy zjištěných nedostatků.

/3/ Další úkoly správní rady a podrobnosti stanoví zákon Federálního shromáždění a zákony národních rad.

Čl. 6

/1/ U každého fondu hospodářské obnovy se zřizuje poradní sbor, do něhož vysílají své zástupce odborové organizace, svazy podnikatelů, družstevní svazy, Svaz měst a obcí, vědecká pracoviště, politické strany a zúčastněné státní orgány.

/2/ Úkoly, zásady činnosti a složení poradních sborů upravují vzorové statuty, které na návrh správní rady fondu hospodářské obnovy České a Slovenské Federativní Republiky a správní rady fondů hospodářské obnovy příslušné republiky schvaluje předsednictvo příslušného zákonodárného sboru.

Čl. 7

/1/ Převody majetku do vlastnictví nebo užívání fyzických nebo právnických osob se musí dít veřejně, formou konkursního řízení nebo veřejné dražby.

/2/ Státní majetek uvedený v čl. 2 odst. 1, písm. a/ tohoto ústavního zákona, dále kulturní památky, památková rezervace a chráněná území nebo jejich části nebo věc z takového majetku, jakož i léčebné a ošetřovací ústavy a lázeňský majetek nesmějí být převedeny do vlastnictví fyzických nebo jiných právnických osob. Do jejich užívání mohou být převeden jen za podmínek stanovených zákony o ochraně podzemních vod, vodních toků a přírodních léčivých vod, o státní památkové péči, o státní ochraně přírody, o péči o zdraví lidu a dalšími zákony.

/3/ Podrobnosti stanoví zákon. Zákonem lze též stanovit, který další majetek je možno převést jen do užívání fyzických nebo právnických osob.

Čl. 8

/1/ Fond hospodářské obnovy České a Slovenské Federativní Republiky spravuje správní rada, která sestává z předsedy, prvního místopředsedy, místopředsedy a dalších pěti až osmi členů.

/2/ Předsedu a ostatní členy správní rady jmenuje a odvolává předsednictvo Federálního shromáždění na návrh předsednictev České národní rady a Slovenské národní rady zpravidla stejného počtu občanů České republiky a Slovenské republiky. Je-li předsedou správní rady občan České republik, bude jeho prvním místopředsedou jmenován občan Slovenské republiky, nebo naopak.

/3/ Členství ve správní radě fondu je neslučitelné s funkcí člena předsednictva Federálního shromáždění, člena vlády České a Slovenské Federativní Republiky nebo České republiky nebo Slovenské republiky a s funkcí v akciové nebo jiné společnosti zabývající se výdělkovou činností.

/4/ Správní rada Fondu hospodářské obnovy České a Slovenské Federativní Republiky může podává návrhy zákonů Federálního shromáždění.

/5/ Práci správní rady a jejího aparátu řídí a rozhodnutí správní rady vydává předseda správní rady Fondu hospodářské obnovy České a Slovenské Federativní Republiky.

Čl. 9

/1/ Při své činnosti správní rada Fondu hospodářské obnovy České a Slovenské Federativní Republiky spolupracuje s vládou České a Slovenské Federativní Republiky, s vládami České republiky a Slovenské republiky a se správními radami fondů hospodářské obnovy České republiky a Slovenské republiky.

/2/ Správní rada Fondu hospodářské obnovy České a Slovenské Federativní Republiky může od vlády České a Slovenské Federativní Republiky, od vlád České republiky a Slovenské republiky, od Státní banky československé a ostatních bank, od ústředních a ostatních federálních orgánů státní správy a od hospodářských a jiných organizací v působnosti federace vyžadovat podklady a další údaje, které potřebuje pro svou činnost.

Čl. 10

/1/ Správní rada Fondu hospodářské obnovy České a Slovenské Federativní Republiky a její členové jsou z výkonu své funkce odpovědi Federálnímu shromáždění.

/2/ Správní rada fondu každoročně předkládá Federálnímu shromáždění výroční zprávu, roční uzávěrku a návrh rozpočtu.

/3/ Každá z obou sněmoven může správní radě fondu nebo jejímu jednotlivému členovi vyslovit nedůvěru.

Čl. 11

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem …………

Scénář ekonomické reformy, schválený usnesením Federálního shromáždění ze dne 17. září 1990, předpokládá, že federální vláda předloží návrh zákona o zásadních změnách vlastnických poměrů ČSFR odstátněním a privatizací státního majetku. Podle tohoto scénáře - mají byt v úvodní části tzv. transformačního zákona "definovány základní druhy a obsah vlastnictví ve společnosti, tj. soukromé, družstevní, státní, federální, republikové a municipální, jako sobě rovné a základní práva a povinnosti s nimi spjatých vlastnických subjektů" Dle scénáře ekonomické reformy má tzv. transformační zákon dále obsahovat "ustanovení umožňující realizovat odstátnění subjektů, v nichž je dosud alokováno státní vlastnictví, a ustanovení umožňující jeho transformaci v procesu privatizace soukromé".

Zamýšlené hluboké zásahy do vlastnických vztahů společnosti v podobě zásadních rozhodnutí o převedení majetku, který je v současně době ve vlastnictví státu, do vlastnictví soukromých fyzických a právnických osob vyžadují ústavní formu zákona.

Ustanovením článku 10 odst. 1 Ústavy ČSFR č. 100/1960 Sb. ve znění ústavního zákona č. 100/1990 Sb. bylo za výlučné státní vlastnictví prohlášeno nerostné bohatství, základní zdroje energie, základní lesní půdní fond, přírodní zásoby podzemních vod, vodní toky a přírodní líčivé zdroje.

V ustanovení odst. 2 téhož článku je obsaženo zmocnění, podle něhož Federální shromáždění může zákonem stanovit, který další majetek nezbytný k zabezpečení potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného blaha smí být jen (výhradně) ve vlastnictví státu nebo určených právnických osob. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že majetek, který má uvedené vlastnosti, musí být ponechán ve vlastnictví státu nebo určených právnických osob. Za současného právního stavu jsou takovým majetkem zejména věci a majetková práva, s nimiž hospodaří státní podniky /§ 6 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku/.

V čl. 9 odst. 2 cit. úst. zák. je Federální shromáždění zmocněno zákonem upravit podmínky převodů majetku státu do vlastnictví občanů nebo právnických osob.

Ze srovnání článků 9 a 10 lze dovodit, že do vlastnictví občanů nebo právnických osob nelze převádět majetek, který je ve výlučném vlastnictví státu, ani majetek, který už byl platnými zákony začleněn do výhradního vlastnictví státu nebo určených právnických osob, pokud trvají objektivně zjistitelné důvody tohoto začlenění. Tento závěr lze dovodit z toho, že v žádné ústavní normě není zakotveno zmocnění obyčejným zákonem odnímat z vlastnictví státu majetek, který splňuje podmínky uvedené v čl. 10 odst. 2.

Dalším argumentem, že tzv. velkou privatizaci lze provést jedině na základě ústavního zákona, je to, že podle čl. 9 odst. 2 lze majetek státu převést pouze do vlastnictví československých občanů a československých právnických osob. Podle platné právní úpravy se toto ustanovení vztahuje jen na tu nevyhrazenou část státního majetku, kterou tvoří rodinné domky, obytné domy a byty a některé věci z majetku, který je pro státní podnik nebo jinou státní organizaci přebytečný nebo neupotřebitelný. Podle zákona o tzv. malé privatizaci k tomu přistoupila možnost převodu vlastnictví státu k některým věcem na československé právnické nebo fyzické osoby, pokud jde o převody majetkové podstaty provozních částí organizací působících v oblasti služeb, obchodu a jiné než zemědělské výroby.

Vládní návrh zákona o převodu majetku státu na jiné osoby pro účely podnikání počítá s tím, že majetek státu bude převáděn též do vlastnictví zahraničních právnických a fyzických osob. Rovněž předkládaný návrh ústavního zákona počítá s účastí zahraničního kapitálu.

O cizincích a cizích právnických osobách se pojednává v článku 15 ústavy v tom smyslu, že mohou nabývat vlastnictví a majetková práva a podnikat na území ČSFR a že se jim zaručuje rovnocenná ochrana jejich majetkových práv jako československým občanům a československým právnickým osobám. Evidentně se tu rozlišuje mezi československými a cizími subjekty a kromě toho se v žádné ústavní normě neuvádí, že do vlastnictví cizinců a cizích právnických osob lze převádět majetek, který je ve výlučném nebo výhradním vlastnictví státu podle článku 10 ústavy. Nemohou-li takový majetek za platné ústavní úpravy nabýt československé subjekty, tím spíše je nemohou nabýt ani cizinci a cizí právnické osoby. Tomuto výkladu neodporuje ustanovení zákona o tzv. malé privatizaci, které umožňuje, aby se při opakované dražbě vlastníky provozní jednotky stali cizinci nebo právnické osoby sestávající výlučně z cizinců, neboť vydražované provozovny mají (a pokud mají) jen lokální, místně omezený význam.

Dalším důvodem pro ústavní řešení problematiky odstátnění a privatizace majetku je skutečnost, že státní majetek se dosud povazuje za jednotný majetkový fond československého státu, ačkoliv ve své podstatě patří třem subjektům (ČR, SR a ČSFR). V tomto smyslu vyznívá i návrh ústavního zákona, kterým se m. j. mění ustanovení čl. 4 úst. zák. o čs. fed., podle něhož se státní vlastnictví dělí na vlastnictví ČSFR, státní vlastnictví České republiky a státní vlastnictví Slovenské republiky. Přitom vlastnictví federace bude tvořenou jen tou částí majetku ve státním vlastnictví, která slouží k zabezpečování delegovaných úkolů ve svěřených oblastech. Je proto nasnadě, že rovněž zřízení a stanovení působnosti Federálního fondu národního jmění (podle vládního návrhu), resp. Fondu hospodářské obnovy ČSFR (podle článku 8 navrhovaného ústavního zákona) je možné provést jen ústavním zákonem, neboť souvisí s novým ústavním rozdělením působnosti mezi federaci a republiky.

Jedním z nejpodstatnějších důvodů pro ústavní řešení problematiky odstátnění a privatizace je okolnost, že dosavadní správa státního majetku aparátem výkonné moci vedla ke vzniku neformálních hospodářských monopolů. Vymanění z jejich moci patřilo k nejdůležitějším požadavkům listopadové revoluce. Projekt, jehož předmětem je značná část státního majetku, nelze proto podle názoru předkladatelů návrhu ústavního zákona ponechat ústřednímu orgánu státní správy. Je nutno jej svěřit jedině takovému orgánu s ústavní autor tou, který je nezávislý na vládě, v celém rozsahu své činnosti odpovídá pouze nejvyššímu orgánu státní moci, jímž je Federální shromáždění a v republikách příslušná národní rada, a který má právo zákonodárné iniciativy. Konstituovat takový orgán na federální úrovni lze jen ústavním zákonem.

Odstátněním a privatizací má být zrušen po desetiletí trvající faktický monopol státní formy vlastnictví, který vytvořil nepřípustnou koncentraci hospodářské a politické moci a způsobil československému národnímu hospodářství značné škody tím, že podvázal podnikatelskou iniciativu československých občanů, deformoval tržní vztahy a otevřel prostor pro ekonomicky nekompetentní mocenské rozhodování. Hospodaření na jeho základě se ukázalo jako neefektivní a nevyhovující. Jelikož v minulosti projevilo neobyčejnou odolnost vůči všem pokusům o jeho reformování, počínajíc rokem 1957, jako jediné možné a perspektivní řešení problémů, spojených s hospodařením se státním majetkem, se jeví jeho důsledné odstátnění a převedení do vlastnictví a užívání fyzických a právnických osob.

Pro úspěšnou realizaci tohoto složitého procesu je při tom nezbytné zabránit možnosti zneužití privatizace těmi, kdo měli dosud monopol na dispozici s tímto majetkem. Reálná hrozba takového zneužití je zjevná již nyní, kdy dochází k tzv. spontánní privatizaci.

I do přípravy privatizačních zákonů se promítá snaha legalizovat způsoby přeměny existujícího monopolu v dispozici se státním majetkem ve vlastnická práva osob, spojených s výkonnou mocí státu anebo jejích skupin, resp. vytvořit předpoklady pro nerovnoprávné získání těchto vlastnických práv. Tato situace poškozuje československou ekonomiku. Neexistují záruky, že v období transformace vlastnických práv se v souběhu s očekávaným ztíženým hospodářským postavením podniků ještě nezhorší. Současně vzniká nebezpečí, že tato situace bude využita dokonce jako argument pro urychlené projednávání privatizačních zákonů bez dostatečného zvážení jejich širších souvislostí a důsledků.

Předložený návrh ústavního zákona proto sleduje okamžité zrušení vysoké koncentrace moci v rukou výkonných státních orgánů a jejich aparátů a předání dispozičního práva vůči státnímu majetku zastupitelským sborům. Převedení vlastnických a uživatelských práv na fyzické a právnické osoby se navrhuje uskutečnit způsobem, který bude zcela průhledný a veřejně kontrolovatelný. Vychází se při tom i ze skutečnosti, že privatizační proces nelze v československých podmínkách uskutečňovat metodami, užívanými ve vyspělých tržních ekonomikách. Jde o rozdílnost podmínek, v nichž se privatizace má uskutečnit, mezi které patří zejména stupeň vyspělosti podnikatelské kultury obyvatelstva, existence podnikatelského kapitálu a komerčních i burzovních institucí s dostatečným počtem kvalifikovaných pracovníků. V návrhu ústavního zákona se rovněž respektuje odlišná sociální zkušenost československého obyvatelstva proti zkušenostem občanů ve státech s kapitalistickým způsobem hospodaření.

Navrhovaný ústavní zákon vychází z ekonomického zájmu většiny československých občanů, daného jejich vlastnickou spoluúčastí na státním majetku, a respektuje dlouhodobě potlačovanou vůli a schopnost československých občanů svobodně podnikat a samosprávně se k tomuto účelu sdružovat. V tomto směru návrh navazuje na praktické zkušenosti moderního vývoje těch tržních ekonomik, které náležejí k nejvyspělejším a nejdemokratičtějším ekonomikám současného světa. Tím se také uvádějí vlastnická práva ke státnímu majetku do souladu s mezinárodními dokumenty týkajícími se hospodářských, sociálních a kulturních práv.

Ústavní zákon o převodu státního majetku do fondů hospodářské obnovy a o podmínkách jeho privatizace vytvoří podmínky pro vznik tržního prostředí okamžitě (odstátněním a převedením dosavadního státního majetku na podnikatelskou bázi fondů hospodářské obnovy), aniž by nutil k ukvapeným privatizačním aktům. Nevytvoří žádné překážky pro vstup domácího ani zahraničního kapitálu a umožní uplatnění nejrůznějších vlastnických forem podle jejich ekonomické účelnosti. Nevyžaduje také administrativní privatizační metody, jako jsou např. investiční kupóny, a plně respektuje demokratický duch polistopadového společenského vývoje.

Provedení ústavního zákona nebude klást žádné nároky na státní rozpočet, naopak se projeví úsporou nákladů státní správy.

V tomto článku se stručně vyjadřují smysl a důvody pro vydání ústavního zákona, uvedené v předchozí části.

Do státního majetku se zde zahrnuje i majetek státu, který není určen pro striktně výdělečnou hospodářskou činnost, s cílem vytvořit i pro něj možnost nebyrokratické, společensky prospěšné a ekonomicky racionální správy. odstavec 2 upozorňuje na nutnost prověřit ústavnost dosavadních legislativních opatření v oblasti privatizace.

Fondy hospodářské obnovy jsou chápány jako podnikatelské subjekty, nikoli jako nové úřady nebo státní instituce. Hospodaří se státním majetkem který jim je svěřen, s povinností jej reprodukovat a rozmnožovat podle stejných obchodních zásad jako podniky v soukromém vlastnictví. Kontrola zastupitelskými sbory bude soustavná, proto se předpokládá zřízení kontrolních orgánů.

Navrhuje se zřídit soustavu fondů hospodářské obnovy na úrovni federace, republik a obcí, které budou spravovat státní majetek s přihlédnutím k rozdělení působnosti v této oblasti mezi federaci a republiky a k připravovanému zákonu o majetku obcí.

Vzhledem k ústavní povaze navrhovaného zákona se nevymezuje podrobně složení správních rad. Předpokládá se, že budou jmenovány předsednictvem příslušného zákonodárného sboru a místními zastupitelskými orgány na úrovni měst a obcí. Členství v nich bude neslučitelné s výkonem vládní nebo obdobné funkce. Hospodaření fondu budou řídit v souladu s pravidly racionálního hospodaření a se zásadami hospodářské politiky, schválenými zastupitelskými orgány příslušného stupně.

Po vytvoření správních rad a jejich poradních sborů a převedení státního majetku do jejich působnosti budou v souladu se zákony a jinými právními předpisy fondy hospodářské obnovy

a/ hospodařit s převedeným majetkem na základě svých vlastnických práv, práv akcionáře nebo podílníka obchodní společnosti,

b/ pronajímat ucelené části jim svěřeného majetku jiným fyzickým a právnickým osobám, jako např. samosprávným zaměstnaneckým kolektivům, družstvům, akciovým a jiným společnostem i jednotlivým soukromým podnikatelům,

c/ prodávat části na ně převedeného majetku a majetková práva jiným právnickým a fyzickým osobám za přiměřenou tržní cenu as tím, že prodej jednotlivých částí majetku fondů se bude řídit podmínkami uvedenými v článku 7 a v zásadě nezmenší celkovou velikost jmění fondu).

Poradní sbory mají mít politickou funkci a umožňovat dosažení konsensu všech zúčastněných subjektů privatizačního procesu. Jejich funkce je formulována jako poradní, aby nebyla oslabována hmotná a jiná odpovědnost členů správní rady.

Zde se formulují obecně závazné podmínky privatizace s tím, že jejich konkretizace náleží zákonům. Předpokládá se, že v nich bude obsazeno právo zaměstnaneckých kolektivů zvolit si podnikatelskou formu podle svého výběru, resp. vstoupit do soutěže o ni, že pro každou hospodářskou jednotku budou zpracovány privatizační projekty ve více variantách atd.

Podle této zásady se konstituuje správní rada fondu hospodářské obnovy na federální úrovni. Její nezávislost na nejvyšších výkonných orgánech, přímé vztahy k nejvyššímu orgánu státní moci federace a koexistence státního majetku v působnosti federace a republik vyžadují odpovídající způsob jmenování a odvolávání členů správní rady. Jako nejvhodnější se jeví jmenovací pravomoc svěřit předsednictvu Federálního shromáždění a suverenitu republik vyjádřit navrhovacím právem předsednictev národních rad. Relativně samostatnému postavení správní rady v soustavě federálních ústavních orgánů odpovídá neslučitelnost funkcí v radě s členstvím v předsednictvu FS, ve vládách ČSFR, ČR a SR a v hospodářských funkcích podnikatelského charakteru.

V procesu privatizace mohou vyvstat problémy, které bude třeba řešit doplněním nebo změnou některého platného zákona nebo vydáním nového zákona. Bez újmy právu zákonodárné iniciativy všech subjektů uvedených v čl. 45 odst. 1 úst. zák. o čs. federaci se proto navrhuje, aby toto právo bylo přiznáno též správní radě fondu, která má podle návrhu ústavně odpovídat za řádné hospodaření se státním majetkem a za jeho privatizaci.

Protože správní rada fondu je kolegiátním orgánem, je třeba vyjádřit, že předseda správní rady řídí její práci, jakož i práci aparátu, a že vydává rozhodnutí správní rady. Správní rada však nemá postavení ústředního orgánu státní správy, proto ani její předseda nebude vybaven pravomocí vydávat prováděcí vyhlášky nebo jiné obecně závazné právní předpisy.

Úspěšná a efektivní činnost správní rady federálního fondu se neobejde bez spolupráce s vládami a se správními radami fondů republik. Zároveň je třeba stanovit povinnost orgánů uvedených v odstavci 2, aby správní radě federálního fondu na její žádost poskytovaly potřebné doklady a údaje.

Toto ustanovení vyplývá z ústavního postavení správní rady federálního fondu a upravuje její ústavní odpovědnost shodně s ústavní odpovědností členů vlády.

Doporučuje se stanovit delší legisvakanci, popř. zároveň stanovit, že ustanovení čl. 2, čl. 5 odst. 2, písm. a/ a c/ a čl. 8 až 10 nabývají účinnosti o dva až tři měsíce dříve než celý ústavní zákon. V této době by správní rada fondu spolu s poradním sborem připravila návrhy potřebných právních předpisů a vytvořila personální, administrativně technické a věcné předpoklady k dobře organizovanému, bezporuchovému a ekonomicky optimálnímu naplňování účelu ústavního zákona. Obdobný postup byl zvolen např. při federalizaci čs. státu /úst. zák. č. 77/1968 Sb. a čl. 151 úst. zák. o čs. federaci/.