FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. v. o.
MUDr. Eva Nováková
poslankyně Sněmovny lidu
Federálního shromáždění
383
Využívám svého ústavního práva a interpeluji místopředsedu vlády ČSFR Jozefa Mikloška a ministra zahraničních věcí ČSFR Jiřího Dienstbiera ve věci dalšího užívání Domu československých žen - Kounického paláce v Praze 1, Panská 7.
Tento objekt byl podle platných zákonů předán již v roce 1951 do užívání tehdejší organizaci československých žen. Po vzniku československé federace přešlo trvalé užívání na ústřední výbor Českého svazu žen, který dosud na své náklady obstarává a zajišťuje veškeré činnosti vyplývající z titulu uživatele. Český svaz žen od svého vzniku v roce 1968 nedostal jako jediná společenská organizace u nás žádné dotace a přesto prováděl z vlastních prostředků rozsáhlou rekonstrukci objektu. Ženy tím spontánně vyjádřily odpovědný vztah k nemovitosti, která jim byla svěřena.
Prostředky na údržbu a rekonstrukci Kounického paláce byly získány z výdělečné činnosti nakladatelství a vydavatelství MONA, které vydává ženské časopisy a to periodika i neperiodika. Z periodik jde o časopisy Vlasta, Žena a móda, Praktická žena a Mona. Z neperiodik je to edice "LOTOS" a "EMKA", v nichž například vyšly tituly: Šijeme a pleteme pro děti, Pěstování vůle, Zavařování, Cvičíme doma a mnoho podobných. Z uvedených příkladů je zřejmé, že se jedná o zaměření na hospodaření v domácnosti, výchovu dětí, partnerské vztahy, problematiku dospívající mládeže a vše, co ženy zajímá a potřebují k rozvoji své osobnosti. Na ziscích vydavatelství a nakladatelství MONA se tedy nepodílely jen členky více než půl miliónové organizace svazu žen, ale prakticky všechny ženy, které si koupily jakýkoliv z výše uvedených časopisů. Tím způsobem vytvářely prostředky na obnovu a údržbu Kounického paláce.
Součástí objektu je historická památka, která byla nejdříve zrekonstruována. Celkové finanční náklady veškerých prací činí již přes 30 milionů Kčs a další úpravy pokračují. Účelem rekonstrukce bylo a je vytvořit v objektu podmínky pro centrální umístění a činnost nevládních ženských občanských sdružení. Dosavadní způsoby jednání s nynějším uživatelem - ústředním výborem Českého svazu žen - mne jako ženu a občanku tohoto státu opravňují domnívat se, že příslušná vládní místa podceňují budoucí úlohu ženských organizací v Československu.
Český svaz žen ve spolupráci s ostatními ženskými organizacemi, hnutími a iniciativami, které vznikly po listopadu 1989 usiluje o to, aby ženské hnutí v Československu se stalo součástí demokratického systému společnosti, obdobně jako je tomu v tradičních a stabilizovaných demokratických zemích světa. S ohledem na tyto záměry vytváří prostor k tomu, aby již vzniklé a další vznikající ženské organizace měly podmínky pro svoji činnost. Prostor Kounického paláce využívají některé organizace, které zde mají své sídla a kanceláře /Hnutí za rovnoprávné postavení žen v Čechách a na Moravě, Asociace podnikatelek a manažerek, Rómské ženy/. Další organizace využívají prostor paláce pro své akce a sdružovací činnost. Jsou jim vytvářeny materiálně-technické podmínky. /Klub osamělých maminek, Sdružení pražských rodičů, Politická strana žen a matek Československa, Konfederace politických vězňů - sekce žen a další/. Veškeré služby jsou poskytovány bezplatně.
Žádám, aby v co nejkratší době bylo rozhodnuto o uživateli Kounického paláce, a to ve prospěch ženských organizací. Od března 1990 jsou totiž patrné snahy změnit uživatele objektu, a to ve prospěch subjektů z Velké Británie.
Záruku účelného využití dává i samotný Český svaz žen. Stávajících prostorů chce využít k vybudování střediska pro ženy, kde by pulsoval každodenní život od různých vzdělávacích kursů, rekvalifikací, módních přehlídek, kulturních pořadů a výstav až po služby typické pro ženy včetně místa oddychu.
Podmínky užívání by měly být únosné s ohledem na finanční prostředky občanských sdružení a na společenskou prospěšnost ženský organizací ve společnosti a zejména na investice, které ČSŽ již pro zvelebení objektu uvolnil.
Zároveň apeluji na národní hrdost v tom směru, že národní kulturní památka, se kterou jsou spojeny takové významné ženské osobnosti našich dějin, jako např. Božena Němcová či Eleonora Kounicová, by měla sloužit přednostně i nadále československým ženám. Nezaslouží si naše ženy, aby měly v Praze své pracovní i reprezentační centrum, které by sloužilo jejich společenským zájmům?
V Praze dne 7. 12. 1990
MUDr. Eva Nováková