FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
393
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1990
o úpravě vlastnických vztahů k půdě
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Rozsah působnosti zákona
(1) Zákon se vztahuje na
a) zemědělskou půdu, lesní půdu, rybníky a další druhy pozemků (dále jen "půda"),
b) obytné a hospodářské budovy patřící k původní zemědělské usedlosti,
c) hospodářské budovy sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo vodnímu hospodářství.
(2) Zákon upravuje práva a povinnosti vlastníků, původních vlastníků, uživatelů a nájemců půdy, jakož i působnost státu při obnovení vlastnických a užívacích práv k pozemkům a při pozemkových úpravách.
(3) Zákon upravuje právní vztahy k půdě, pokud nejsou upraveny jinými předpisy [Například: Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví. Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 51/1964 Sb., o drahách, ve znění zákona č. 104/1974 Sb. Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny. Vládní nařízení č. 29/1959 Sb., o oprávněních k cizím nemovitostem při stavbách a provozu podzemních potrubí pro pohonné látky a ropu.].
§ 2
Základní ustanovení
(1) Právo využívat půdu má vlastník, jiné osoby na základě smlouvy s vlastníkem, případně s pozemkovým fondem (§ 14 odst. 1).
(2) Vlastník pozemku je vlastníkem porostů na něm vzešlých. Tím nejsou dotčena práva a povinnosti podle zvláštních předpisů [Zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.]. U pozemků daných smluvně do užívání je vlastníkem trvalých porostů vzešlých v době užívání vlastník pozemku; vlastníkem ostatních porostů je uživatel, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak.
§ 3
Půdu nelze převést do vlastnictví devizových cizozemců [Devizový zákon č. 528/1990 Sb.].
Vrácení odňatých nemovitostí
§ 4
(1) Původním vlastníkům, pokud jsou československými státními občany a mají trvalý pobyt na území České a Slovenské federativní republiky, jejichž půda a obytné a hospodářské budovy (dále jen "nemovitosti"), které patřily k původní zemědělské usedlosti, přešly do vlastnictví státu v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 v důsledku
a) výroku o propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci v trestním řízení, případně v trestním řízení správním podle dřívějších předpisů, jestliže výrok byl zrušen, s výjimkou případů, kdy stát převzal nemovitosti v důsledku trestného činu opuštění republiky; tato výjimka se nepoužije, pokud se občan musel pod nátlakem státních orgánů nuceně vystěhovat do zahraničí nebo mu nebyl umožněn návrat ze zahraničí,
b) odnětí bez náhrady postupem podle § 6 zákona č. 44/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě,
c) toho, že se občan musel pod nátlakem státních orgánů nuceně vystěhovat do zahraničí a musel podepsat prohlášení a smlouvu o postoupení pohledávek pro případ vystěhování (tzv. renunciační prohlášení),
d) zanechání nemovitosti na území republiky občanem zdržujícím se v zahraničí, protože mu nebyl umožněn návrat ze zahraničí,
e) darovací smlouvy uzavřené v tísni,
f) rozsudku, kterým byla prohlášena za neplatnou smlouva, kterou občan před odchodem do ciziny převedl nemovitost na jiného,
převede pozemkový úřad (§ 13 odst. 2) svým rozhodnutím na jejich žádost bezplatně do vlastnictví jejich původní nemovitosti nebo spoluvlastnické podíly k nim.
(2) Původní vlastník je povinen po převodu nemovitostí zaplatit státu nedoplatek přídělové ceny, za kterou původně nemovitosti získal, a to ve lhůtě stanovené pozemkovým úřadem.
(3) Jestliže pozemky původního vlastníka přešly do vlastnictví obce, vzniká mu právo podle tohoto ustanovení vůči obci.
(4) Nežije-li původní vlastník, náleží právo podle § 4 až 7 oprávněným osobám, jejichž okruh určují zvláštní předpisy [Zákon č. .../1990 Sb., o mimosoudní rehabilitaci.].
(5) Tohoto ustanovení nelze použít pro případy, kdy byla nemovitost získána v době nesvobody osobami státně nespolehlivými.
§ 5
(1) Bezúplatný převod pozemků podle § 4 nelze uskutečnit v případě, že
a) stát nebo obec (dále jen "stát") není již jejich vlastníkem,
b) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání,
c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu zastavěn,
d) na pozemku byla do 1. 1. 1990 zřízena zahrádková nebo chatová osada [§ 52 až 58 vyhlášky č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění vyhlášky č. 45/1979 Sb.].
(2) V případě uvedeném v odstavci 1 se původnímu vlastníkovi, popřípadě oprávněné osobě podle § 4 odst. 4 (dále jen "původní vlastník"), převedou bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu, v přiměřené výměře a kvalitě jako byly jeho původní pozemky, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím původní vlastník souhlasí.
(3) Bezúplatný převod budov podle § 4 nelze uskutečnit v případě, že
a) zásadní změnou stavby ztratily svůj původní stavebně technický charakter,
b) stát není již jejich vlastníkem.
§ 6
Dojde-li k souběhu žádostí původních vlastníků podle § 4 odst. 1, náleží právo na bezúplatný převod původních pozemků tomu z nich, který svého vlastnictví pozbyl v důsledku jednostranného aktu státu. Pokud tímto způsobem pozbylo svého vlastnictví postupně více původních vlastníků, náleží toto právo tomu z nich, který vlastnictví pozbyl dříve. Ostatní oprávnění mají v takovém případě právo na převod pozemků podle § 5 odst. 2.
§ 7
Právo na bezúplatný převod vlastnictví podle § 4 až 6 může původní vlastník uplatnit do tří let ode dne účinnosti tohoto zákona. V případě uvedeném v § 4 odst. 1 písm. a) počne tato lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen, dojde-li k tomuto rozhodnutí po datu účinnosti tohoto zákona. Jestliže bude výrok zrušen zvláštním zákonem vydaným po dni účinnosti tohoto zákona, počne lhůta běžet až ode dne účinnosti zvláštního zákona. Neuplatněním práva ve lhůtě právo zanikne.
Peněžní náhrada
§ 8
(1) Za nemovitost, která zanikla nebo kterou nelze převést původnímu vlastníkovi z důvodů uvedených v § 5 odst. 1 a 3, a za niž nebyla poskytnuta jiná nemovitost podle § 5 odst. 2, náleží původnímu vlastníkovi peněžní náhrada.
(2) Jde-li o budovu, která byla zhodnocena tak, že její cena určená ke dni účinnosti zákona podle cenových předpisů platných v době převzetí budovy státem pro nemovitosti v osobním vlastnictví, převyšuje podstatně cenu budovy určenou podle stejných cenových předpisů v době převzetí budovy státem, je na vůli původního vlastníka, zda převezme budovu a uhradí příslušnému ústřednímu orgánu státní správy České republiky a Slovenské republiky (dále jen "republiky") rozdíl mezi cenami nebo požádá o peněžní náhradu.
(3) Je-li převáděná budova oproti svému stavu v době odnětí znehodnocena do té míry, že ji nelze užívat pro potřeby bydlení, výroby, obchodu nebo jiných služeb bez okamžité stavební úpravy, přísluší původnímu vlastníkovi i peněžní náhrada ve výši rozdílu mezi cenou budovy v době převzetí státem a cenou ke dni účinnosti zákona. Ceny se určí podle cenových předpisů platných v době převzetí budovy státem pro nemovitosti v osobním vlastnictví.
§ 9
(1) Písemnou žádost o peněžní náhradu je třeba podat u ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtách uvedených v § 7. Závisí-li právo na peněžní náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.
(2) Náhradu poskytne příslušný ústřední orgán státní správy republiky ve výši stanovené cenovými předpisy platnými v době převzetí věci státem pro nemovitosti v osobním vlastnictví s připočtením 3% z výše náhrady za každý rok od převzetí věci do dne účinnosti tohoto zákona. Náhrada musí být vyplacena nejpozději do jednoho roku ode dne doručení žádosti.
(3) Náhrada nepřesahující 30 000 Kčs se vyplatí v hotovosti. U náhrad přesahujících tuto částku se vyplatí 20% přiznané náhrady, nejméně však 30 000 Kčs v hotovosti; zbytek v cenných papírech vydaných státem.
§ 10
Právo na peněžní náhradu podle ustanovení § 8 a 9 má i vlastník stavby, která byla odstraněna v době užívání organizací podle zvláštních předpisů [Například: Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích. Zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.].
§ 11
Pozemkové fondy
(1) Nemovitosti ve vlastnictví státu uvedené v § 1 odst. 1 spravují zvlášť k tomu účelu zřízené právnické osoby v působnosti republik (dále jen "pozemkové fondy"). To se nevztahuje na pozemky
a) určené pro obranu státu,
b) určené pro těžbu vyhražených nerostů,
c) chráněné podle zvláštních předpisů [§ 2, 4 a 5 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, § 2, 4 a 5 zákona SNR č. 27/1987 Sb., o státní památkové péči. § 5 a 6 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů. § 7 a 8 zákona SNR č. 1/1955 Sb. SNR, o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů.],
d) zastavěné nebo určené k zastavění,
e) na nichž jsou hřbitovy.
(2) Pozemkové fondy mohou nemovitosti ve vlastnictví státu, na něž neuplatnili nárok původní vlastníci, převádět do vlastnictví a dávat do užívání jiným fyzickým a právnickým osobám na základě smlouvy. Přitom se řídí potřebou privatizace zemědělství a hledisky optimálního a efektivního využívání půdního fondu a racionálního uspořádání a využívání venkovské krajiny. Převést do vlastnictví jiným fyzickým nebo právnickým osobám nelze majetek, u kterého je ústavními zákony vyhrazeno státní vlastnictví.
(3) Jestliže má o nemovitosti uvedené v odstavci 1 zájem více fyzických osob, mají přednost dosavadní uživatelé a dále samostatně hospodařící rolníci [Zákon č. .../1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o soukromém podnikání občanů.]. Z ostatních zájemců mají přednost osoby trvale bydlící v obci, v jejímž katastrálním území jsou nemovitosti.
(4) V pochybnostech o tom, které nemovitosti spravuje pozemkový fond, rozhoduje ministerstvo zemědělství České republiky a ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské republiky.
§ 12
Předkupní právo
K půdě, která byla pozemkovým fondem převedena z vlastnictví státu podle § 11 do vlastnictví dalších osob, má stát po dobu pěti let předkupní právo. Na třetí osobu může vlastník v této době převést uvedené pozemky jen v případě, že pozemkový fond nepřijme písemnou nabídku k převodu ve lhůtě jednoho měsíce ode dne jejího doručení.
§ 13
Pozemkové úpravy
(1) Uspořádání vlastnických a užívacích vztahů v určitém území se uskutečňuje na základě pozemkových úprav v souladu s požadavky územního plánování, ochrany a tvorby životního prostředí a charakteru krajiny.
(2) O provedení pozemkových úprav a v souvislosti s tím také o přechodu vlastnických nebo užívacích práv k dotčeným pozemkům rozhodují pozemkové úřady v působnosti republik.
Přechodná ustanovení
§ 14
Pozemky, jejichž vlastník není znám
(1) Pozemkový fond spravuje též pozemek, jehož vlastník není znám. V takovém případě je pozemkový fond oprávněn pozemek dát do užívání vhodným zájemcům; úplata za toto užívání je příjmem fondu.
(2) Uplatní-li vlastník svá práva k pozemku, pozemkový fond vypoví smlouvu s nájemcem k 31. 12. běžného roku v jednoroční výpovědní lhůtě, nedohodne-li se s vlastníkem jinak.
§ 15
V případě, že trvalé porosty vzešly na pozemcích v době jejich užívání zemědělskými nebo lesními organizacemi podle zvláštních předpisů [Například: Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích. Zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.], stávají se vlastnictvím vlastníka pozemku dnem skončení tohoto práva, uživateli však náleží užitky z nich po dobu užívání.
§ 16
(1) Samostatně hospodařící rolník má právo na náhradu živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob, které mu byly odňaty v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990.
(2) Povinnost vydat náhradu podle odstavce 1 má organizace (její právní nástupce), která tyto věci převzala, a to ve lhůtě stanovené dohodou s původním vlastníkem.
(3) Zemřel-li původní vlastník nebo byl-li prohlášen za mrtvého, má právo požadovat náhradu oprávněná osoba [Zákon č. .../1990 Sb., o mimosoudní rehabilitaci.], pokud je samostatně hospodařícím rolníkem.
(4) Náhrada se poskytne ve věcech téhož nebo srovnatelného druhu, množství a jakosti; není-li to dobře možné nebo nedojde-li k dohodě, poskytne se náhrada v penězích v cenách platných ke dni účinnosti tohoto zákona. Od stanovené náhrady se odečte náhrada za odňatý živý a mrtvý inventář a zásoby vyplacená před účinností tohoto zákona.
(5) V případě sporu rozhodne ve věci k návrhu samostatně hospodařícího rolníka soud.
(6) Právo na náhradu zaniká, nebude-li uplatněno do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona.
§ 17
(1) Dnem účinnosti tohoto zákona zanikají
a) právo družstevního užívání ke sdruženým pozemkům vlastníků, kteří nejsou členy zemědělského družstva [ 46 zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.],
b) právo užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby [§ 1 zákona č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, ve znění pozdějších předpisů.],
c) právo užívání k zajištění lesní výroby a ostatních funkcí lesa [§ 12 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.],
d) právo bezplatného užívání rybníků [§ 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství.],
e) právo trvalého užívání nemovitosti ve vlastnictví státu [§ 79 hospodářského zákoníku.],
f) právo hospodaření k nemovitostem ve vlastnictví státu (§ 11) [§ 64 hospodářského zákoníku.].
Nedošlo-li mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem k jiné dohodě, vznikne tímto dnem mezi nimi nájemní vztah, který lze vypovědět k 1. 10. běžného roku. Výpovědní lhůta činí jeden rok, pokud nebude dohodnuto jinak; v případě, že pozemek je pro vlastníka nepřístupný, nemůže výpovědní lhůta skončit dřív, než budou provedeny pozemkové úpravy. V roce 1991 mohou samostatně hospodařící rolníci vypovědět nájemní vztah v šestiměsíční výpovědní lhůtě k 1. 10. 1991.
Nájemné je splatné jednou ročně do 31. 12. běžného roku.
(2) Nájemce je oprávněn užívat pozemek v souladu s jeho určením podle předpisů o evidenci nemovitostí. S užívanou nemovitostí je povinen nakládat s péčí řádného hospodáře a po skončení nájmu jej vrátit ve stavu odpovídajícím obvyklému opotřebení.
(3) Je-li některý ze spoluvlastníků sdruženého pozemku členem zemědělského družstva, právo družstevního užívání nezaniká.
§ 18
Doplňuje se ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor tak, že se vkládá nové písmeno h), které zní: "h) jde o nájem nebytového prostoru v nemovitosti převedené původnímu vlastníkovi podle zákona č. .../1990 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě."
§ 19
Zrušovací ustanovení
Zrušují se
1. zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, ve znění pozdějších předpisů.
2. § 12 až 19 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.
3. § 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství.
4. § 50 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.
§ 20
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem ...............
Důvodová zpráva
I. Všeobecná část
Uplatnění tržního mechanismu v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství vyžaduje obsahově novou právní úpravu vlastnických a užívacích vztahů k půdě systémově zapadající do všeobecné strategie přechodu k tržní ekonomice a respektující přírodně ekonomické zvláštnosti půdy a historická specifika současného stavu vlastnictví a užívání půdy.
První kroky k odstranění nadřazenosti užívacích vztahů k půdě a ke zrovnoprávnění všech forem vlastnictví, a tím i obnovení výkonu vlastnického práva k půdě provedl ústavní zákon č. 100/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, zákon č. 114/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, a zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.
Pro zahájení ekonomické reformy k 1. 1. 1991 je však nyní v první řadě nezbytné urychleně upravit vlastnické vztahy k půdě tak, aby vlastníci mohli v plném rozsahu realizovat své vlastnické právo a aby se současně umožnila privatizace státní půdy v souladu se specifickými podmínkami využívání zemědělské a lesní půdy. S ohledem na tyto okolnosti upravuje zákon nejen vlastnické a užívací vztahy k půdě, ale také k hospodářským budovám, které k půdě patří a jsou společně s ní využívány k zemědělské a lesní výrobě a vodnímu hospodářství.
Zákon obnovuje právo vlastníků půdy nakládat s ní v souladu se základními právy vyplývajícími z Ústavy a občanského zákoníku, a to s přihlédnutím ke zvláštnostem vlastnictví půdy a k potřebě optimálního využívání půdy ke všem účelům (hospodářským, ekologickým a dalším).
Předkládaný návrh zákona si klade rovněž za cíl vyřešení vztahů k nemovitostem s původními vlastníky, jimž byly bez náhrady odňaty v důsledku různých zásahů státu v letech 1948 až 1989. Těmto vlastníkům budou původní pozemky včetně budov převedeny urychleně do vlastnictví, popřípadě poskytnuta náhrada přidělením jiné státní půdy do vlastnictví.
Návrh zákona byl doplněn o úpravu peněžních náhrad za pozemky, budovy a náhrad za živý a mrtvý inventář a zásoby proto, že současně s přípravou návrhu zákona probíhaly práce na návrzích některých dalších zákonů např. zákona o mimosoudní rehabilitaci a zákona o převodu státního majetku do vlastnictví fyzických a právnických osob, ve kterých není restituce půdy a dalšího zemědělského majetku obsažena. Důvodem jsou výrazná specifika vztahů k půdě.
Za pozemky a budovy, které nebude možné vrátit, bude náležet náhrada v penězích, kterou poskytne původním vlastníkům příslušný ústřední orgán státní správy republiky ve stejném rozsahu a za obdobných podmínek, za jakých se poskytují náhrady při mimosoudní rehabilitaci. Výši nákladů na tyto náhrady nelze vyčíslit, neboť nelze ani odhadnout, kolik vlastníků se k tomuto majetku přihlásí. V této souvislosti je však třeba mít na zřeteli, že podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě měl stát poskytnout za vykoupenou půdu náhradu podle předpisů, které dosud nebyly vydány. Ministerstva zemědělství a ministerstva financí republik by tedy měla dodatečně zpracovat náhradový předpis. Zmocnění k vydání tohoto předpisu je v zákoně č. 46/1948 Sb. a proto v návrhu zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě již obsaženo není.
Vedle pozemků ve vlastnictví občanů nebo právnických osob je nutno upravit správu pozemků, které po skončení restituce zůstanou ve vlastnictví státu. Půdu ve vlastnictví státu budou spravovat pozemkové fondy, jejichž zřízení je v působnosti republik a předpokládá se, že budou mít obdobný statut jako fondy národního jmění. Posláním pozemkových fondů je privatizace nemovitého majetku, tj. jeho převedení do vlastnictví fyzických nebo právnických osob nebo jeho pronájem v souladu se zákonem o převodu státního majetku do vlastnictví fyzických a právnických osob a se specifiky privatizace v agropotravinářském komplexu. Náklady na provoz pozemkových fondů budou hrazeny ze státního rozpočtu republiky. Příjmy a výdaje z transakcí s půdou a jiným zemědělským majetkem budou řešeny jako u transformačního zákona. Jejich výši nelze odhadnout.
Případným spekulacím s přenechanou půdou by měla zabránit zejména ustanovení zakazující převod pozemků do vlastnictví devizových cizozemců, ustanovení upravující pořadí zájemců o získání půdy a předkupní právo pozemkového fondu, jako i další právní předpisy (např. zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, vodní zákon, zákon o lesích).
Předpokladem uspořádání vlastnických vztahů k přírodě a tím i umožnění výkonu vlastnického práva k pozemkům, které podle současné právní úpravy nelze vyčlenit z honů a předat vlastníkům, je provedení pozemkových úprav a výměna vlastnických práv k dotčeným pozemkům. Návrh zákona proto obsahuje ustanovení opravňující státní orgán v působnosti republik k rozhodování o vlastnických právech. Těmito orgány budou pozemkové úřady, které by podle výchozích úvah měly být republikami zřízeny z dosavadního systemizovaného stavu pracovníků územních orgánů ministerstev zemědělství republik (bývalé okresní a krajské zemědělské správy), které disponují i úředními místnostmi. Na speciální zařízení a vybavení pozemkových úřadů se předpokládá cca 60 mil. Kčs, na neinvestiční výdaje cca 20 mil. Kčs. Na nezbytné zlepšení evidence nemovitostí a sjednocení systému oceňování pozemků (REN - BON) lze předpokládat náklady asi 300 až 400 mil. Kčs. To však nesouvisí přímo s problematikou zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě, který řeší pouze vlastnické vztahy, ale se zákony republik o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Tyto náklady bude třeba vyčíslit při projednávání návrhů těchto zákonů.
Zákon upravuje vlastnická práva k nemovitostem, jejichž úprava je podle čl. 24 ústavního zákona č. 100/1990 Sb. v kompetenci federace. Komplexní zákon o půdě nelze zpracovat s ohledem na dělbu legislativních působností mezi federací a republikami.
II. Zvláštní část
K § 1 až 3:
Zemědělská a lesní půda i vodní plochy tvoří komplex venkovské krajiny a je proto třeba jednotné regulace právních vztahů, které se jich týkají, tj. vztahů vlastnických, užívacích (včetně nájemních) i práva státu do nich v nezbytné míře zasahovat při vytváření předpokladů pro jejich řádné využití. V některých případech jsou práva vlastníků k jejich nemovitostem zákonem omezena z důvodů celospolečenských, např. k umožnění provozu, údržby a bezpečnosti veřejně prospěšných zařízení. Těchto práv upravených jinými zákony se navrhovaný zákon nedotýká.
Vychází se z toho, že obsah vlastnického práva bude odpovídat obvyklému právnímu pojetí vlastnického práva. Základní právní normy (zejména občanský zákoník) budou upravovat jeho obsah a v zákoně o úpravě vlastnických vztahů k půdě budou obsažena zvláštní ustanovení týkající se půdy.
Zákon přímo nevymezuje maximální výměru navrácené půdy, rovněž neomezuje využití půdy při pronájmu z hlediska výměry ani osoby. Pronájem půdy zahraničním osobám je tedy možný, ale převod vlastnictví nikoli. Toto omezení převodu je nezbytné alespoň na přechodnou dobu, tj. dokud nebudou mít devizoví tuzemci pro nákup půdy stejné ekonomické možnosti jako je mají cizozemci.
Otázka vlastnictví k porostům je řešena v souladu se zásadami občanského práva.
K § 4:
Půjde zejména o případy, kdy půda přešla do vlastnictví státu výrokem o propadnutí majetku v trestním řízení, včetně trestního řízení správního podle dřívějších předpisů, jestliže postižený byl v rámci řízení o nápravě nezákonných rozhodnutí rehabilitován ze zákona nebo rozhodnutím příslušného orgánu, dále byla-li půda odňata bez náhrady postupem podle zákona č. 44/1948 Sb., kterým se mění zákon o první pozemkové reformě nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, darováním v tísni a dále z důvodů obdobných, jaké jsou uvedeny v zákoně o mimosoudní rehabilitaci.
Zákon tak vytváří předpoklady pro nápravu křivd a současně pro privatizaci části zemědělského, lesního a vodního majetku. Předpokládá se, že původnímu vlastníkovi nebo dalším oprávněným osobám (dědicům) bude zpravidla možno převést do vlastnictví jeho původní pozemky včetně budov. Pokud to nebude možné, zakládá se mu právo na převod jiných pozemků, popřípadě na peněžní náhradu.
Zákon dále upravuje vyrovnání mezi původním vlastníkem a státem v případech, kdy v době převodu jeho majetku na stát neměl dosud zaplacenou cenu, za kterou mu byla tato nemovitost přidělena do vlastnictví. Toto opatření je nezbytné pro vytvoření stejných podmínek s vlastníky, kteří přídělovou cenu plně uhradili, aby nedocházelo k neodůvodněnému zvýhodnění určité skupiny občanů.
K § 5 až 7:
Pozemky, které přešly na stát podle § 4 odst. 1, byly v řadě případů státem za úplatu převedeny na jiné osoby nebo za náhradu přenechány do osobního užívání nebo byly použity k investiční výstavbě, případně na nich byly zřízeny zahrádky, které pro občany plní funkci nejen rekreační, ale také funkci doplňkového zdroje zemědělských výrobků. V zájmu právní jistoty fyzických a právnických osob nedovoluje zákon takové pozemky převést zpět do vlastnictví původních vlastníků a původním vlastníkům zakládá právo na náhradu. Jiné vyvlastněné pozemky byly převedeny na další osoby, které s nimi dále nakládaly, např. je darovaly pod určitým nátlakem státu. Pro případ, že by uplatnily právo na vrácení těchto pozemků všechny oprávněné osoby, stanoví se pořadí, v jakém budou původní vlastníci uspokojováni. Omezení možnosti uplatnit právo na vrácení tříletou lhůtou je v zájmu urychleného uspořádání vlastnických vztahů a dosažení právní jistoty, včetně provedení na ně navazujících pozemkových úprav. Tříletou lhůtou umožňuje zákon původním vlastníkům obstarání dokladů nezbytných k prokázání nároků s ohledem na velký časový odstup od zestátnění majetku a také s ohledem na stav evidence nemovitostí.
Vychází se z toho, že převody půdy by měly být řešeny v zájmu komplexní úpravy vlastnických vztahů v příslušném katastru obce, v návaznosti na provedení pozemkových úprav. Umožňuje se i převod náhradního pozemku tam, kde vrácení původních pozemků nebude možné. Teprve v případě, že právo původních vlastníků nebude možno podle tohoto zákona uspokojit, nastoupí peněžní náhrada.
Předpokládá se, že pozemky budou původním vlastníkům převáděny na základě správního rozhodnutí pozemkového úřadu, který může nároky žadatelů posoudit a rozhodnout podle ustanovení správního řádu. Toto řešení bude mít i tu výhodu, že nebude třeba vyžadovat k platnosti převodu registrace státním notářstvím.
K § 8 - 10:
Peněžní náhrady za nemovitosti, které nelze vrátit (např. proto, že již zanikly) nebo které byly znehodnoceny tak, že je nelze bez stavebních úprav užívat, jsou pro zemědělské, lesnické a vodohospodářské stavby stanoveny obdobně jako je tomu v zákoně o mimosoudní rehabilitaci pro stavby jiného druhu. Právo na peněžní náhradu má i vlastník nemovitosti, kterou odstranila nebo znehodnotila organizace, oprávněná k bezplatnému užívání zvláštními předpisy (např. zákonem o zemědělském družstevnictví nebo zákonem o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby). Toto ustanovení bylo zařazeno proto, aby dnem zrušení uvedených zvláštních předpisů a tedy také skončením práva užívání nebyli vlastníci těchto nemovitostí znevýhodněni proti původním vlastníkům.
K § 11 a 12:
Posláním pozemkových fondů bude především privatizace majetku, na který se vztahuje tento zákon, a to v souladu se zásadami uvedenými v transformačním zákonu. Lze očekávat výrazný úbytek státní půdy po skončení restituce a privatizace a tedy i zánik pozemkových fondů po splnění těchto úkolů. Předpokládá se, že pozemkové fondy budou mít obdobné postavení jako fondy národního jmění, případně mohou být i jejich součástí, ovšem toto řešení spadá do kompetence republik.
Pozemkové fondy budou nakládat se státní půdou, ke které neuplatnili původní vlastníci svá práva a výjimečně i s půdou ve vlastnictví jiných právnických nebo fyzických osob. Nakládání s takovou půdou ve vlastnictví obcí zákon neupravuje, protože tuto problematiku budou upravovat zákony jiné.
Stanovení přednostního práva na získání státní půdy i ustanovení o předkupním právu státu k pozemkům převedeným podle § 11 je konstituováno v zájmu zamezení spekulací s půdou. Předkupní právo bude omezovat pouze prvního vlastníka, a to pouze po dobu pěti let.
K § 13:
Pozemkové úpravy by vedle optimalizace půdní držby měly zajistit ekologické potřeby v krajině, zejména obnovení územních systémů ekologické stability, zvýšit ochranu zejména zemědělského a lesního půdního fondu a komplexně řešit určené území. Cílem pozemkových úprav je však i nové uspořádání vlastnických a užívacích vztahů k pozemkům, o kterém budou rozhodovat pozemkové úřady.