Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990

VI. volební období

předsedy vlády ČSFR JUDr. M. Čalfy na interpelaci podanou skupinou poslanců FS (tisk 217)

VLÁDA ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

ze dne 13. prosince 1990 č. 884

o odpovědi na interpelaci poslanců na předsedu vlády ČSFR k vystoupení ministra vlády ČSFR V. Dlouhého na republikovém sněmu Občanského fóra.

schvaluje odpověď na interpelaci poslanců Federálního shromáždění k vystoupení ministra vlády ČSFR V. Dlouhého na republikovém sněmu Občanského fóra č. 217 z 19. října 1990, uvedenou v příloze.

Provede: předseda vlády.

VLÁDA ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

Odpověď předsedy vlády ČSFR na interpelaci a dotaz poslanců Federálního shromáždění k vystoupení ministra vlády ČSFR V. Dlouhého na republikovém sněmu Občanského fóra č. 217 z 19. října 1990

V návaznosti na interpelaci od skupiny poslanců KSČS ve věci stanoviska vlády ČSFR k té části vystoupení ministra vlády ČSFR V. Dlouhého na republikovém sněmu Občanského fóra vám sděluji:

Vystoupení ministra vlády ČSFR V. Dlouhého na republikovém sněmu Občanského fóra bylo jeho reakcí na známý výrok tehdejšího prvního tajemníka ÚV KSČ pana Vasila Mohority, přednesený na 5. zasedání ÚV KSČ o vztahu členů komunistické strany k přijaté ekonomické reformě a k vládní politice. Pan Vasil Mohorita potvrdil i ve svém navazujícím prohlášení z 9. října 1990, že komunistická strana "nemůže nadále přistupovat k vládní politice s porozuměním, které jsme přijali při nástupu vlády ...; naše názory se nyní rozcházejí do té míry, že naše strana nemůže způsob realizace scénáře ekonomické reformy podporovat.".

Výrok v projevu ministra vlády ČSFR pana Vladimíra Dlouhého, který upozornil na to, "že komunistická strana reformu odmítá, a že tudíž na odpovědných místech nebudou moci zůstat její členové, třeba jsou odborníci; jestliže budou chtít pracovat dál, budou muset své členství přehodnotit", byl vytržen z kontextu celého projevu. Nelze jej chápat ani jako striktní diskriminaci výkonu zaměstnání z politických důvodů a tudíž ani ne jako neplnění či rozpor s "Úmluvou o diskriminaci v zaměstnání a povolání č. 111", kterou Československo ratifikovalo jako člen mezinárodní organizace práce, či dokonce jako pokyn k jejich uvolňování z funkcí a pracovišť.

Vláda ČSFR ve svém stanovisku vychází ze skutečnosti, že KSČS zrušila princip demokratického centralismu, který zavazoval mj. členy komunistické strany plnit rozhodnutí vyšších stranických orgánů, jako i z toho, že při uzavírání pracovní smlouvy není přijata v ČSFR žádná právní norma, diskriminující uchazeče o zaměstnání. Právní ochrana v těchto případech, pokud by se v rozporu se zákonem takové případy vyskytly, je zajištěna.

Na druhé straně je však nutno konstatovat, že každý zaměstnavatel, tzn. i ústřední orgány státní správy, musí vyžadovat od svých pracovníků (ať jsou angažováni v jakékoliv politické straně či politickém hnutí) kvalitní plněni pracovních povinností v rámci stanovené pracovní náplně. Pokud na plnění svých pracovních povinností příslušní pracovníci nestačí a nebo pokud je záměrně neplní nebo bojkotují, je nutné toto řešit v souladu se zákoníkem práce a nelze tento postup považovat za diskriminaci.

V uvedeném smyslu vláda ČSFR pojala i vystoupení ministra vlády ČSFR V. Dlouhého na republikovém sněmu Občanského fóra ze 13. října 1990 a ve své odpovědi vychází i z osobního projednání mezi předsedou KSČM Jiřím Svobodou a ministrem vlády ČSFR V. Dlouhým ze dne 12. listopadu 1990.