FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
402
Interpelace
ministra zahraničních věcí ČSFR Jiřího Dienstbiera a místopředsedy vlády ČSFR RNDr. Jozefa Mikloška, DrSc. podaná poslankyní Sněmovny národů Klárou Samkovou
JUDr. Klára SAMKOVÁ
POSLANKYNĚ SNĚMOVNY NÁRODŮ
FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ ČSFR
Pštrossova 25
110 00 PRAHA 1
tel.: (02) 20 42 67
V Praze, dne 23. 12. 1990
Vážený pan |
Vážený pan |
Josef Mikloško |
Jiří Dienstbier |
místopředseda vlády ČSFR |
místopředseda vlády |
Vážení pánové,
využívám svého ústavního práva a dovoluji si na vás vznést interpelaci ve stejné záležitosti, jako moje kolegyně, poslankyně za HDS, paní MUDr. Eva Nováková, a to ve věci užívání Domu - Kounického paláce v Praze 1, Panská 7. /tisk č. 383/
Na rozdíl od své kolegyně - aniž bych podceňovala ženská hnutí v naší zemi - jsem přesvědčena o tom, že uvedenou nemovitost je nutno v co nejkratší době vrátit jejímu původnímu uživateli, t. j. kulturnímu středisku Britského velvyslanectví v Praze, které pracuje v naprosto nevyhovujících a nedostačujících podmínkách několika místností v Jungmannově ulici. Vrácení původního sídla kulturnímu středisku je jediná možná forma, kterou se můžeme odvděčit britskému velvyslanectví a celé Velké Británii za to, že naši zemi všestranně podporuje a pořádá mnohé vzdělávací a jazykové kurzy pro naši veřejnost v míře, kterou by jinak naše školství naprosto nebylo schopno zabezpečit. Pokud je mi známo, bylo vrácení Kounického paláce přislíbeno již v létě a při návštěvě britské premiérky byl příslib opakován. Prosím vás proto oba co nejnaléhavěji, abyste nepodlehli tvrzením mé vážené paní kolegyně a urychleně věc vzhledem k britskému partnerovi vyřešili. Domnívám se, že není možné brát tvrzení paní kolegyně, že by milionové investice na opravu budov /které mimochodem vskutku nejsou neozbrojenému oku patrny/ byly hrazeny pouze z příspěvků ženských organizací a i kdyby tomu tak bylo, domnívám se, že celou situaci je nutno řešit s ohledem na nynější potřeby společnosti. Nedomnívám se, že by činnost všech ženských organizací přímo závisela na jejich umístění právě jen a pouze v Kounickém paláci. Sama jsem s Dr. Ščukou zakládala Romskou občanskou iniciativu u mě v kuchyni, Sdružení přátel romské kultury má tuto utěšenou adresu do dnešního dne, další společenské organizace a hnutí včetně UNICEFu a Fondu ohrožených dětí na tom nejsou jinak a troufám si tvrdit, že aktivita těchto organizací zdaleka není přímo úměrná reprezentativnosti jejich sídel.
Na závěr mi dovolte vás ujistit, že jako žena budu velmi ráda docházet do reprezentativních místností Kounicova paláce, abych se v nich dozvěděla něco kloudného i o takových záležitostech, jako je ženské hnutí v zemích Západní Evropy. Myslím, že nejenom já toho mám zapotřebí. Jsem přesvědčena, že i Božena Němcová a Eleonora Kounicová, dámy světového rozhledu, by s tímto řešením souhlasily.
S uctivým pozdravem