FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
405
ODPOVĚĎ
ministra práce a sociálních věcí ČSFR P. Millera na interpelaci podanou poslankyní Sněmovny lidu E. Záležákovou na 9. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 27. listopadu 1990
MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČSFR
Vážená paní
PhDr. Eliška Záležáková
poslankyně Sněmovny lidu
Federálního shromáždění ČSFR
PRAHA
V Praze dne 20. 12. 1990
Vážená paní poslankyně,
k Vaší interpelaci přednesené na 9. společné schůzi SL a SN dne 27. 11. 1990 sděluji, že náš právní řád vychází ze zásady rovných práv a povinností občanů bez ohledu na pohlaví, národnost, vyznání apod. Tato zásada je promítnuta do řady právních odvětví. V rodinném právu mají oba manželé stejná práva a povinnosti vůči sobě navzájem, stejně tak oba rodiče vůči dětem, v pracovním právu vychází zvýšená ochrana žen pouze z psychických a fyzických zvláštností žen včetně mateřství.
Také různé dávky, případně poskytování úlev, nebývá závislé na pohlaví, ale vychází z určité situace, např. výše příjmu, zdravotního stavu, péče o děti a jejich výživu, případně výživu jiné závislé osoby. Povinnost výživy vůči určité osobě je obecně založena právním předpisem, např. vzájemná vyživovací povinnost manželů v zákoně o rodině nebo v konkrétním případě stanovena pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (např. stanovení výživného na dítě soudem).
Institut živitele rodiny (přesto, že se tak nikde nenazývá) v praxi funguje u osamělých rodičů pečujících o děti. Tito, právě z důvodu "samoživitelské"péče a výživy dětí, jsou v řadě případů zvýhodňováni. Mají např. nárok na delší peněžitou pomoc v mateřství /37 týdnů oproti 28/, možnost neomezené pracovní činnosti vedle pobírání rodičovského příspěvku, delší zákonnou dobu poskytování podpory při ošetřování člena rodiny, výhodnější daň ze mzdy apod.
V rodinách s oběma pracovně aktivními rodiči, případně v rodinách bezdětných, je zavádění institutu živitele rodiny právě vzhledem k novým právům a povinnostem poněkud problematické.
Myšlenka zvláštní ochrany živitele ve smyslu jediného živitele by mohla být aktuální v situaci, když by byl jeden z rodičů nezaměstnaný a druhému by hrozila ztráta zaměstnání.
K Vašemu druhému dotazu, zavedení vdoveckého důchodu, mohu sdělit, že zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, již umožňuje vyplácet vdovecký příspěvek ovdovělým mužům v rámci sociální péče.
Nárok na vdovecký příspěvek má muž, pečuje-li alespoň o jedno nezaopatřené dítě a jeho příjem nepřesahuje 4 000,- Kčs měsíčně. Výše příspěvku je diferencovaná podle výše příjmu a činí 500,- Kčs při příjmu do 2 000,- Kčs, 400,- Kčs při příjmu 2 001,- - 3 000,- Kčs, a 300,- Kčs, má-li muž příjem ve výši 3 001,- - 4 000,- Kčs měsíčně.
Při tvorbě nové koncepce sociálního zabezpečení, tedy do roku 1993, budeme zavedení institutu vdoveckého důchodu znovu zvažovat.
S pozdravem
Na vědomí:
Vážený pan
Rudolf Battěk
předseda Sněmovny lidu
a místopředseda Federálního shromáždění ČSFR
Praha