Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí s Dohodou mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Království Saúdské Arábie o činnosti a podmínkách pobytu československých vojenských specialistů na území Království Saúdské Arábie, podepsanou v Praze dne 19. listopadu 1990 a v Rijádu dne 22. listopadu 1990.

pro Federální shromáždění

Království Saúdské Arábie je nejvýznamnější zemí regionálního uskupení Rady pro spolupráci arabských zemí Perského zálivu (GCC) a patří ke světovým finančním velmocem. Přírodní bohatství a strategická poloha této země dále zvyšují její význam ve světové politice a ekonomice.

Československo mělo vždy zájem na široké spolupráci s tímto partnerem, především v hospodářské oblasti. V souvislosti s vnitropolitickými změnami padly ideologické bariéry bránící rozvoji těchto vztahů. Přelomem ve vzájemných vztazích bylo setkání ministrů zahraničních věcí v New Yorku na Valném shromáždění Organizace spojených národů a přijetí čs. mise dobré vůle, vedené poradcem prezidenta ČSFR R. Wagnerem, saúdskoarabským korunním princem Abdulazízem v Džiddě na počátku října 1990. K navázání diplomatických styků má dojít v prosinci 1990 během oficiální návštěvy saúdskoarabského ministra zahraničních věcí prince Fajsala v České a Slovenské Federativní Republice.

Česká a Slovenská Federativní Republika usiluje rovněž o navázání přímých styků s GCC, kde má Království Saúdské Arábie rozhodující význam.

Království Saúdské Arábie je důležité pro čs. ekonomiku zejména tím, že představuje poměrně široký trh pro naše zboží. V roce 1989 činil čs. vývoz přes třetí země do Království Saúdské Arábie asi 18 mil. USD. Navázání diplomatických styků s touto zemí umožní našim organizacím působit přímo v Království Saúdské Arábie bez prostředníků, což podstatně zvýší možnosti čs. vývozu. Království Saúdské Arábie je rovněž schopné uspokojit potřeby čs. hospodářství v ropě. Další velké možnosti jsou v oblasti finanční a investiční, v turistice a lázeňství, jakož i v kulturní spolupráci na komerčním základě.

K prosazení čs. zájmů byla v souvislosti s iráckou agresí proti Kuvajtu učiněna prezidentem ČSFR nabídka na vyslání čs. protichemické jednotky do Království Saúdské Arábie. Nabídku, kterou podpořilo Federální shromáždění ČSFR, saúdskoarabská strana přijala a na základě toho byla připravena Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Království Saúdské Arábie o činnosti a podmínkách pobytu československých vojenských specialistů na území Království Saúdské Arábie.

Dohoda je výrazem toho, že ČSFR dodržuje a podporuje akce mezinárodního společenství, především rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Vyslání protichemické jednotky je humanitárním činem v praxi prokazujícím nové přístupy čs. zahraniční politiky.

Dohoda jednoznačně stanoví, že čs. jednotka bude vyslána na území Království Saúdské Arábie na výslovnou žádost saúdskoarabské vlády. Jedná se o jednotku dobrovolníků, složenou z příslušníků Československé armády, která se bude podle Dohody podílet na chemickém a radiačním průzkumu, na školení saúdskoarabského personálu v oblasti protichemické ochrany a na likvidaci následků použití chemických zbraní. Jednotka opustí saúdskoarabské území buď na základě žádosti vlády Království Saúdské Arábie, nebo po rozhodnutí příslušných čs. orgánů. Jednotce bude velet její velitel, přičemž úkoly jednotky budou stanovovány s ohledem na vývoj strategické situace. Bez souhlasu čs. strany je nasazení jednotky na území třetího státu nepřípustné.

Saúdskoarabská strana poskytne veškeré služby potřebné pro život jednotky a uhradí všechny náklady spojené s jejím vysláním a činností. Tyto náklady budou detailně rozpracovány v ujednání mezi ministerstvy obrany obou států.

S ohledem na to, že Federální shromáždění ČSFR dne 23. 10. 1990 podpořilo rozhodnutí prezidenta ČSFR vyslat jednotku do Království Saúdské Arábie, a vzhledem k tomu, že saúdskoarabská strana měla značný zájem na urychleném vyslání jednotky, je Dohoda předběžně prováděna ode dne podpisu, a to v souladu s rozhodnutím prezidenta ČSFR ze dne 14. listopadu 1990. V platnost vstoupí dnem výměny nót, potvrzujících, že v obou smluvních stranách byly splněny vnitrostátní předpisy pro její vstup v platnost. S ohledem na to, že se jedná o smlouvu politickou, je třeba ji v souladu s článkem 36 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, před ratifikací prezidentem ČSFR předložit Federálnímu shromáždění ČSFR k vyslovení souhlasu. Na žádost saúdskoarabské strany je tato Dohoda formálně sjednávána na úrovni vlád.

Dohoda je v souladu s čs. právním řádem, s obecnými zásadami mezinárodního práva a se závazky ČSFR vyplývajícími z jiných mezinárodních smluv.

Realizací smluvních závazků budou kromě již uvedeného humanitárního aspektu vytvořeny předpoklady pro rozvoj všestranné spolupráce s tímto významným politickým a hospodářským partnerem, což může představovat důležitý ekonomický přínos pro ČSFR.

Dohoda byla podepsána v Praze dne 19. listopadu 1990 Lubošem Dobrovským a v Rijádu dne 22. listopadu 1990 Chálidem bin Sultán bin Abd al - Azíz.

mezi

vládou České a Slovenské Federativní Republiky

a

vládou Království Saúdské Arábie

o činnosti a podmínkách pobytu československých vojenských specialistů na území Království Saúdské Arábie

Vláda České a Slovenské Federativní Republiky a vláda Království Saúdské Arábie, dále jen "smluvní strany"

uznávajíce, že ve snaze rozvíjet přátelství, spolupráci a porozumění mezi národy celého světa, si musí v krizových situacích pomáhat,

odsuzujíce iráckou invazi do Státu Kuvajt, která ohrožuje nejen bezpečnost a stabilitu Království Saúdské Arábie, ale i bezpečnost a stabilitu v oblasti Perského zálivu,

respektujíce příslušné rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů,

se dohodly na následujícím:

Článek I

1. Česká a Slovenská Federativní Republika vyšle na žádost vlády Království Saúdské Arábie protichemickou jednotku československých vojenských specialistů (dále jen jednotka) do Království Saúdské Arábie.

Článek II

1. Jednotka za účelem obrany Království Saúdské Arábie bude plnit následující úkoly:

a) provádět pro saúdsko-arabské síly chemický a radiační průzkum

b) v případě nepřátelského použití chemických zbraní podporovat saúdsko-arabské síly při likvidaci jejich následků v rozsahu, který je stanoven kapacitními možnostmi jednotky

c) varovat saúdsko-arabské obyvatelstvo před chemickým a radiačním nebezpečím a školit saúdsko-arabský personál v oblasti chemické ochrany, včetně poskytnutí vojenské technické pomoci.

Článek III

Jednotka opustí Království Saúdské Arábie na základě rozhodnutí vlády Království Saúdské Arábie, když ji o to požádá vláda Království Saúdské Arábie. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky si nicméně vyhrazuje právo po konzultaci s vládou Království Saúdské Arábie stáhnout jednotku z Království Saúdské Arábie, ale potvrzuje, že tak neučiní dříve než 30 dní poté, co své rozhodnutí oznámila, s výjimkou mimořádných případů. Vláda Království Saúdské Arábie uhradí bez prodlení veškeré náklady vládě České a Slovenské Federativní Republiky, které vznikly při provádění této Dohody.

Článek IV

Jednotka bude podléhat ve strategickém řízení nejvyššímu veliteli saúdsko-arabských ozbrojených sil prostřednictvím velitele jednotky, aniž by byl dotčen československý právní řád.

Článek V

Jednotka může působit mimo území Království Saúdské Arábie na základě společného rozhodnutí.

Článek VI

Vláda Království Saúdské Arábie zajistí a poskytne všechny služby potřebné pro život jednotky.

Článek VII

Jednotka, nacházející se na území Království Saúdské Arábie, bude dodržovat a respektovat zákony, pravidla, zvyky a tradice Království Saúdské Arábie a nebude se vměšovat do jeho vnitřních záležitostí.

Článek VIII

Příslušníkům jednotky, včetně civilních osob zaměstnaných nebo angažovaných vládou České a Slovenské Federativní Republiky, které tuto jednotku zabezpečují, vyslaným do Království Saúdské Arábie, bude poskytováno stejné vynětí, obzvláště z civilní a trestní jurisdikce Království Saúdské Arábie, jako je poskytováno členům administrativního a technického personálu diplomatické mise.

Článek IX

Příslušníci jednotky, včetně civilních pracovníků České a Slovenské Federativní Republiky vyslaných do Království Saúdské Arábie, kteří tuto jednotku zabezpečují, mají právo dovézt bez povolení do Království Saúdské Arábie zařízení a materiál, který jednotka potřebuje k uskutečnění mise v Království Saúdské Arábie. Tyto osoby budou osvobozeny od placení celních poplatků a daní, zařízení a materiál nebude konfiskován ani zabaven. Toto zahrnuje veškerý osobní majetek a materiál nezbytný pro osobní potřebu a spotřebu příslušníků jednotky. Jakýkoliv majetek, který byl bezcelně dovezen a osvobozen od daní a celních poplatků v souladu s touto Dohodou, bude zdaněn a proclen, jestliže bude v Království Saúdské Arábie prodán jakýmkoli osobám, s výjimkou těch, které jsou osvobozeny od placení daní a cla.

Článek X

Obě vlády nebudou vzájemně uplatňovat nároky za jakékoliv újmy nebo zranění, způsobené příslušníky ozbrojených sil nebo zaměstnaným personálem jednáním nebo opomenutím při plnění jejich povinností. Každá vláda bude odpovědna za projednání pohledávek, které uplatní jejich státní občané.

Článek XI

Obě vlády ustaví společný konzultativní výbor k zabezpečení provádění této Dohody.

Článek XII

1. Tato Dohoda podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními předpisy každé smluvní strany a vstupuje v platnost dnem výměny nót o tomto schválení.

2. Tato Dohoda bude předběžně prováděna ode dne podpisu.

3. V případě stažení jednotky v souladu s článkem III této Dohody bude platnost této Dohody ukončena, s výjimkou článku X této Dohody, odjezdem poslední části jednotky.

Článek XIII

Vláda Království Saúdské Arábie nese všechny náklady spojené s vysláním a veškerou činností jednotky, a které budou detailně uvedeny v Ujednání uzavřeném příslušnými orgány obou smluvních stran.

Dáno v Praze dne 19. listopadu 1990, což odpovídá 2. džumádí al-awwal 1411, a v Rijádu dne 22. listopadu 1990, což odpovídá 5. džumádí al-awwal 1411, ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, arabském a anglickém. V případě sporu je rozhodující text anglický.