Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

Vážený pane předsedo vlády,

nezávislý hospodářský a podnikatelský list Československý Profit zveřejnil 8. listopadu 1990 článek Nájemné může být až o 400% dražší! (č. 12/1990). Zde byla uvedena znepokojivá fakta o chystané úpravě nájemného, která by měla nastat společně s novým Občanským zákoníkem od 1. dubna 1991, nejpozději pak ke konci prvního pololetí roku 1991. Autor článku má nesporně v jedné věci pravdu: zásady nové právní úpravy by měly být dány k veřejné diskusi, tím spíše, že se dotknou života milionů lidí v naší zemi (pisatel uvedené stati počítá s více než 50% obyvatelstva). Na základě odhadů odborníků i konkrétních uváděných kalkulací dospívá k závěru, že pro léta 1990-1993 lze počítat s 300-400% růstem nájemného. Nechtěl jsem věřit, že vláda může plánovat podobnou akci v době, kdy liberalizace cen a rostoucí nezaměstnanost uvrhnou řadu rodin na hranici nebo pod hranici životního minima (při třicetiprocentním nárůstu životních nákladů by šlo o 1,8 mil. osob).

Při projednávání rozpočtu federace i republik mne zarazila minimální pozornost věnovaná bytové výstavbě a vůbec bytové politice. Je přece zcela evidentní, že strukturální změny (na které je pamatováno ale jen 3 mld. Kčs ve federálním rozpočtu) budou vyžadovat rezervní fond bytů, že bytové nároky bude klást i nástup takřka milionu nových pracovních sil do národního hospodářství v 90. letech. Bytová otázka má tedy klíčový význam pro hladký chod reformy a to nepočítám její zásadní význam pro dosažení a udržení sociálního konsensu.

Při snaze opatřit si dostupné informace o věci, která se životně dotýká voličů, jsem se setkal s přípravnými materiály týkajícími se zdražení bytové režie. Získal jsem k nim i konkrétní propočty pořízené Československým svazem bytových družstev. Z porovnání vyplývá, že navrhované zvýšení cen by vedlo k růstu nájemného v družstevních bytech oproti současným nákladům tepla a teplé vody v průměru o 7 tisíc Kčs na byt ročně. Rozpadne-li se dosavadní podnik ČEZ, lze počítat se zdražením tepla a teplé vody o asi 12 tisíc Kčs na byt ročně. Zároveň s tím dochází i k vzestupu vodného a stočného i nákladů běžné údržby domů: jen tím by se zvýšila režie družstevních třípokojových bytů na 1500 až 2500 Kčs měsíčně, u větších bytů i bytů v nové zástavbě až na 3000 měsíčně a více. Při rozpadu ČEZ by došlo k nárůstu o dalších zhruba 500 Kčs a tedy k rozpětí 2000 až 3500 Kčs, v řadě případů i více.

Finanční prostředky, které by zůstaly po úhradě nájemného rodinám, by byly hluboko pod životním minimem. Šlo by asi o 1 milion družstevních bytů a v méně drastické podobě o 500 tis. státních bytů. Uváděná čísla jsou ovšem ještě před poslední devalvací naší měny a dnešní hodnoty vystoupí ještě výše. 4 miliony lidí jsou ohroženy a navrhovaný příspěvek 70-80 Kčs měsíčně pro sociálně slabší osoby je doslova výsměchem. Podle mých informací nové stanovy bytových družstev jsou "obohacovány" o ustanovení, že nezaplatí-li někdo po tři měsíce nájem, dostane soudní výpověď. Uvažuje se (a někde to už přechází do podoby praktických opatření) o vystěhování takových lidí do bytů IV. kategorie. Ale ČSFR nemá k dispozici 4 miliony takových bytů pro lidi, kteří si jednoduše nebudou moci dovolit platit 2-4 tisíce Kčs měsíčně za byt. Uvažované východisko, že totiž několik rodin se sestěhuje do jednoho bytu a bude sdílet tzv. ekonomické nájemné je nejen asociální, ale i nereálné.

Vážený pane předsedo vlády, v nedávné době jsme byli svědky kampaně proti neplatičům nájemného. Její "úspěch" je všem znám. Např. u OPBH v Praze 2 je souhrnná suma dlužného nájemného 4 mil. Kčs, z toho za byty 2,8 mil. Kčs (1,2 mil. za nebytové prostory, kde na soukromníky připadá jen 0,1 mil. Kčs). Už dnes množství neplatičů v bytech IV. a III. kategorie představuje nedobytné dlužníky a není je kam vystěhovat: horší bydlení neexistuje. Uvažované zvýšení nájemného může vést k první fázi ke skutečně masovému naplacení nájemného; co bude dělat státní moc v případě, že celá sídliště vstoupí do stávky v této věci? Platební stávka bude představovat pro státní pokladnu větší zatížení než řešení bytové otázky, která nepracují s lineárním a plošným zvýšením bytové režie. Pokusy o zvládnutí situace násilným vystěhováním neplatících nájemníků z jejich bytů mohou vést k radikalizaci obyvatel, projevující se v akcích sociálního a následně i politického protestu.

Vážený pane předsedo vlády, vícekrát jste se zmínil ve svých projevech, že otázku zabezpečení sociálního konsensu a zabránění sociální destabilizaci pokládáte za klíčový předpoklad úspěchu ekonomické reformy. Domnívám se, že bytový problém v sobě skrývá hrozbu sociálních otřesů a že je to nejen ekonomický problém, ale také problém politický. Je to jedna z oblastí, kde je nutno korigovat (alespoň v této době) dopady cenové liberalizace, kde čisté tržní řešení zatím není reálné. Je to zároveň natolik důležitá a citlivá sféra, že vyžaduje speciální přístup. Žádám Vás proto, abyste v odpovědi na mou interpelaci formuloval konkrétní bytovou politiku vlády ČSFR pro období realizace ekonomické reformy a zaujal stanovisko k uvedeným údajům.

Miloslav Ransdorf, poslanec SN FS ČSFR

K rukám pana JUDr. Mariána Čalfy, předsedy vlády ČSFR