FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VI. volební období
470
Odpověď
předsedy vlády ČSFR JUDr. Mariána Čalfy na interpelaci podanou poslancem Sněmovny národů Rostislavem Senjukem (tisk 414)
PŘEDSEDA VLÁDY
ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
V Praze dne 6. února 1991
Č. j. 8/I/1991
Vážený pane poslanče,
děkuji Vám za zájem o vnější hospodářské vztahy České a Slovenské Federativní Republiky, který jste projevil podáním své interpelace ze dne 9. ledna 1991.
Plně se shoduji s Vaším názorem, že problematiku zahraničně obchodních styků není možno v současném období vývoje naší vnitřní ekonomiky svěřit, jak říkáte, "různým poradcům" a pracovníkům, jejichž odbornost je zaměřena do oblasti zahraniční politiky.
Toto stanovisko se uplatnilo při rozhodování federální vlády, která potvrdila nezbytnost existence federálního ministerstva zahraničního obchodu při svém jednání dne 7. ledna 1991. Uplatnilo se i rozhodnutím pana prezidenta, který jmenoval dne 21. ledna 1991 ministrem vlády ČSFR ing. Jozefa Bakšaye a pověřil ho řízením federálního ministerstva zahraničního obchodu.
V době, kdy funkce ministra nebyla obsazena, došlo k vymezení kompetencí mezi federací a republikami v oblasti hospodářských styků se zahraničím a vztahů federálního ministerstva zahraničního obchodu k ostatním orgánům federace i republik. Z těchto změn, jakož i z požadavků na novou roli ministerstva v tržní ekonomice pak musí vycházet plnění úkolů k pracovnímu a funkčnímu zaměření federálního ministerstva zahraničního obchodu, jakož i jeho personální vybavení.
V době, kdy nebyla obsazena funkce ministra zahraničního obchodu, byl s vedením ministerstva v intenzívním pracovním styku místopředseda vlády ČSFR ing. Václav Valeš; výsledky práce ministerstva mohla kontrolovat federální vláda při všech svých zasedáních. Tím chci též doložit, že federální vláda nepovažovala federální ministerstvo zahraničního obchodu za úřad "nadbytečný či nepotřebný" a že neponechala jeho agendu bez dozoru a řízení.
Vzájemná vazba mezi liberalizací cen a zahraničního obchodu je nesporná. Stejně přímý je i vztah mezi devizovou pokladnou státu a kapacitou zahraničního obchodu vytvářet prostředí tržní hospodářské soutěže. Negativní působení monopolního uspořádání ekonomiky ve výrobě i obchodě není možno překonat jednorázově a okamžitě konkurencí zahraničních dodavatelů. K takovému vývoji dochází například na území bývalé NDR. Plné otevření konkurenčních podmínek prakticky odstranilo vliv monopolů a neefektivních výrob, liberalizovalo ceny. To však za cenu dotací ze západních částí Německa v rozsahu 110 miliard marek ročně, podle odhadů po dobu pěti let.
Bohužel, jsme v jiné situaci a musíme liberalizaci cen a zahraničního obchodu řešit s ohledem na schopnost zvládat sociální důsledky této části ekonomické reformy. Postup v této oblasti je dán celkovými možnostmi ekonomiky České a Slovenské Federativní Republiky. Za koordinaci tohoto postupu s celým profilem hospodářských a politických faktorů odpovídá celá federální vláda i vlády republik, zejména pak ministři hospodářských sektorů, jejichž práci řídí příslušní místopředsedové vlád.
S pozdravem
Vážený pan
ing. Rostislav Senjuk
poslanec Federálního shromáždění
České a Slovenské Federativní Republiky
Praha