FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. volební období
479
VÝSLEDKY JEDNÁNÍ
výborů ústavně právních Sněmovny lidu a Sněmovny národů
k vládnímu návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích
(tisk 442)
Výbory ústavně právní Sněmovny lidu a Sněmovny národů projednaly usnesení přijatá na schůzích výborů zahraničních, branných a bezpečnostních, pro plán a rozpočet, hospodářských, sociálních a kulturních a výborů pro životní prostředí Sněmovny lidu a Sněmovny národů k uvedenému zákonu a k jeho ustanovením po zevrubném posouzení zaujaly stanoviska, která vyplývají z dále uvedeného znění:
"Zákon
ze dne .......... 1991
o mimosoudních rehabilitacích
Ke zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, se Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
PŘEDMĚT ÚPRAVY
§ 1
(1) Zákon se vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen "rozhodné období") v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. [Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.]
(2) Zákon též upravuje podmínky uplatňování nároků, vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků. [§ 23 odst. 2. zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb.]
(3) Tohoto zákona se nepoužije na zmírnění křivd, jež jsou předmětem úpravy zvláštního zákona. [Např. zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění zákona č. 458/1990 Sb.]
(4) Tohoto zákona se nepoužije na zmírnění křivd, které vznikly převzetím zemědělské půdy využívané k zemědělské výrobě, včetně souvisejících obytných a hospodářských budov, lesní půdy a vodních ploch.
(5) Tohoto zákona nelze použít pro případy, kdy byl majetek získán v době nesvobody osobami státně nespolehlivými [Dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů a nařízení SNR č. 50/1945 Sb. a č. 104/1945 Sb.] nebo v důsledku rasové perzekuce.
ČÁST DRUHÁ
OBLAST OBČANSKOPRÁVNÍCH A SPRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 2
(1) Zmírnění následků majetkových a jiných křivd způsobených občanskoprávními úkony, správními akty nebo jinými protiprávními postupy, k nimž došlo v rozhodném období, spočívá ve vydání věci nebo v poskytnutí finanční náhrady nebo ve zrušení některých správních aktů, popř. v úpravách v oblasti sociálního zabezpečení,
a) je-li to v zákoně výslovně stanoveno,
b) došlo-li k nim na základě ustanovení právních předpisů, které tento zákon zrušuje, nebo
c) byl-li důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
(2) Politickou perzekucí se pro účely tohoto zákona rozumí postižení osob, které vzniklo
a) v přímé souvislosti s jejich demokraticky motivovaným politickým a společenským jednáním a občanskými postoji nebo
b) jako důsledek jejich příslušnosti k určité sociální, náboženské, majetkové nebo jiné skupině či vrstvě.
(3) Postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody se pro účely tohoto zákona rozumí takové jednání, které je v rozporu se zásadami uvedenými v § 1 odst. 1 zákona. Za takové jednání se nepovažuje odnětí vlastnického práva podle předpisů o znárodnění z let 1945 - 1948. [Např. zákon č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, zákon č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru, zákon č. 118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, zákon č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, zákon č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami zákon č. 121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, zákon č. 122/1948 Sb., o organizaci a znárodnění cestovních kanceláří, zákon č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků, zákon č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, zákon č. 125/1948 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku, zákon č. 126/1948 Sb., o znárodnění některých šlechtitelských podniků, dekret prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, dekret prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, dekret prezidenta republiky č. 102/1945 Sb., o znárodnění akciových bank, dekret prezidenta republiky č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven.]
HLAVA PRVNÍ
OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAHY
§ 3
Oprávněné osoby
(1) Oprávněnou osobou je fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 6, pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky a má trvalý pobyt na jejím území.
(2) Zemřela-li osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 6 před uplynutím lhůty uvedené v § 5 odst. 2, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky a mají trvalý pobyt na jejím území, fyzické osoby v tomto pořadí:
a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví,
b) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl část dědictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva,
c) děti a manžel osoby, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 6, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 5 odst. 2, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti,
d) rodiče osoby, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 6,
e) sourozenci osoby, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 6, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti.
(3) V případech uvedených v § 6 odst. 1 písm. f) jsou oprávněnými osoby tam uvedené; ustanovení odstavce 2 písm. c) až e) platí obdobně.
§ 4
Povinné osoby
(1) Povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona věc drží, s výjimkou
a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka však neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990,
b) cizích států.
(2) Povinnými osobami jsou též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 6 zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele, dále i příbuzní těchto osob v řadě přímé, pokud na ně věc přešla nebo byla na ně těmito osobami převedena.
Vydání věci
§ 5
(1) Povinná osoba vydá věc na písemnou výzvu oprávněné osobě, jež prokáže svůj nárok na vydání věci a uvede způsob jejího převzetí státem. Jde-li o vydání movité věci, prokáže-li též, kde se věc nalézá. Je-li oprávněných osob více a nárok na vydání věci uplatní ve lhůtě podle odstavce 2 jen některé z nich, vydá se jim věc celá.
(2) K vydání věci vyzve oprávněná osoba povinnou osobu do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne.
(3) Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou dohodu o vydání věci a věc jí vydá nejpozději do třiceti dnů po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2. Tato dohoda podléhá, pokud jde o nemovitost, registraci státním notářstvím, které přitom postupuje obdobně jako při registraci smlouvy o převodu nemovitostí.
(4) Nevyhoví-li povinná osoba výzvě podle odstavce 2, může oprávněná osoba uplatnit své nároky u soudu ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.
(5) Byla-li věc vydána, mohou osoby, jejichž nároky uplatněné ve lhůtě uvedené v odstavci 2 nebyly uspokojeny, tyto nároky uplatnit u soudu vůči osobám, kterým byla věc vydána, do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.
(6) Notářské poplatky z návrhu na registraci dohody podle odstavce 3 a správní poplatky související s vydáním nemovitosti se nevyměřují.
§ 6
(1) Povinnost vydat věc se vztahuje na ty případy, kdy v rozhodném období věc přešla na stát
a) podle § 453a občanského zákoníku nebo podle § 287a zákona č. 87/1950 Sb., ve znění zákona č. 67/1952 Sb.,
b) na základě prohlášení a smlouvy o postoupení pohledávek pro případ vystěhování (tzv. renunciační prohlášení),
c) v případech, kdy občan zdržující se v cizině věc zanechal na území republiky,
d) smlouvou o darování nemovitosti uzavřenou dárcem v tísni,
e) v dražebním řízení provedeném zkrácenou formou na úhradu pohledávky státu,
f) na základě soudního rozhodnutí, kterým byla prohlášena za neplatnou smlouva o převodu majetku, kterou občan před odchodem do ciziny převedl věc na jiného, bylo-li důvodem neplatnosti opuštění republiky. V takovém případě je však oprávněnou osobou nabyvatel podle uvedené smlouvy,
g) na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek,
h) vyvlastněním bez vyplacení náhrady,
i) znárodněním vykonaným v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy.
(2) Povinnost vydat věc se vztahuje i na další případy neuvedené v odstavci 1, jež spadají pod § 2 odst. 1 písm. c) zákona, jakož i na případy, kdy stát převzal věc bez právního důvodu.
§ 7
(1) Věc se vydá oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení písemné výzvy k vydání věci povinné osobě.
(2) Sjednala-li povinná osoba před tímto dnem smlouvu o dodávce stavebních prací, o rekonstrukci nebo o modernizaci vydávané nemovitosti, popřípadě jinou smlouvu týkající se této nemovitosti, uzavře se dohoda o tom, zda a v jakém rozsahu přejímá oprávněná osoba práva a závazky z této smlouvy.
(3) Je-li vydávaná nemovitost proti svému stavu v době odnětí znehodnocena do té míry, že ji nelze užívat pro potřeby bydlení, výroby, obchodu nebo jiných služeb bez okamžité stavební úpravy, může oprávněná osoba místo vydání nemovitosti požadovat finanční náhradu podle § 13.
(4) Jde-li o nemovitost zhodnocenou tak, že její cena určená ke dni podání písemné výzvy oprávněnou osobou podstatně převyšuje cenu původní věci, je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat finanční náhradu podle § 13 nebo zda bude požadovat vydání nemovitosti. Pokud bude trvat na vydání nemovitosti, oprávněná osoba nahradí povinné osobě rozdíl mezi cenami uvedenými v předchozí větě. Obě ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona.
(5) Podle odstavce 4 se postupuje i v případech, kdy se věc stala neoddělitelnou součástí jiné věci.
§ 8
(1) Stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní technický charakter, se nevydávají.
(2) Povinná osoba je povinna vydat pozemek, na němž byla umístěna zaniklá stavby, pokud nejde o případ podle odstavce 3.
(3) Pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, se nevydává.
(4) Pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, se oprávněné osobě nevydává.
(5) V případech uvedených v odstavci 1 až 4 náleží oprávněné osobě finanční náhrada podle § 13 zákona, pokud jí nebyla věc vydána.
§ 9
(1) Povinná osoba je povinna s věcmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného ani přenechat jinému do užívání s výjimkou dohod o odevzdání a převzetí bytu, uzavřených na podkladě dohod o výměně bytu. Takové právní úkony jsou neplatné.
(2) Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí osobě oprávněné porušením svých povinností podle odstavce 1, zůstává ustanovením § 10 zákona nedotčeno.
§ 10
(1) Povinná osoba nemůže proti oprávněné osobě uplatňovat žádné finanční nebo jiné nároky související s vydávanými věcmi. Rovněž oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemůže proti povinné osobě uplatňovat jiné nároky, související s vydávanou věcí, než jsou uvedeny v tomto zákoně.
(2) Pokud vázly na nemovitosti ke dni převzetí státem pohledávky peněžních ústavů, zajištěné omezením převodu nemovitosti, vypořádané podle zvláštních předpisů, uhradí oprávněná osoba částku, kterou stát takto vypořádal.
(3) Pokud vázlo na věci v době jejího vydání zástavní právo a věc se vydá, je povinná osoba povinna závazek vypořádat nebo jinak zajistit.
(4) Vyplatil-li stát za převzatou věc kupní cenu nebo náhradu, je osoba, které byla věc vydána, povinna vyplacenou částku vrátit příslušnému orgánu státní správy. Požádá-li oprávněná osoba o finanční náhradu za nevydanou věc, tato částka se od náhrady odečte
§ 11
(1) Vydá-li nemovitost jiná osoba než stát, vznikne této osobě nárok na vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při koupi věci. Tento nárok musí být uplatněn u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
(2) Náhrada kupní ceny povinným osobám za věci, které nabyly od státu v období od 25. února 1948 do 30. června 1953, se nevyplácí.
§ 12
(1) Dnem převzetí nemovitosti oprávněná osoba vstupuje do práv a závazků pronajimatele, který uzavřel dohodu o odevzdání a převzetí bytu nebo smlouvu o nájmu nebytového prostoru v převzaté nemovitosti.
(2) Dosavadním uživatelům bytů a nebytových prostor ve vydávaných nemovitostech, které slouží pro
a) činnost diplomatických a konzulárních misí,
b) poskytování zdravotnických a sociálních služeb,
c) potřeby školství,
d) provoz kulturních zařízení,
e) pracovní rehabilitaci a zaměstnání zdravotně postižených osob vzniká nárok vůči oprávněné osobě, které nemovitost vydána, na uzavření dohody o užívání bytů a nájmu nebytových prostor, které se řídí ustanoveními občanského zákoníku, zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor a předpisy souvisejícími. Oprávněná osoba může smlouvu vypovědět nejdříve po uplynutí deseti let ode dne účinnosti tohoto zákona. Tento závazek oprávněné osoby přechází na všechny další vlastníky v uvedené době.
(3) Nedohodne-li se o výši nájemného a podmínkách jeho placení oprávněná osoba s uživatelem bytu nebo nebytových prostor, uvedených v odstavci 2, rozhodne o výši nájemného příslušný orgán státní správy podle obecně platných cenových předpisů.
(4) Uživatel bytu nebo nebytových prostor, který v souladu se stavebními předpisy provedl vlastním nákladem úpravy, jimiž se byt nebo nebytové prostory zhodnotily, má nárok na náhradu zhodnocení, stanovenou podle platných cenových předpisů, skončí-li mu právo jejich užívání.
§ 13
(1) Finanční náhrada se oprávněné osobě poskytuje jen za nemovitost, kterou jí nelze vydat, nebo požádá-li tato osoba o finanční náhradu podle § 7 odst. 3, 4 a 5 zákona.
(2) V případě, že celý majetek občana, jehož součástí nebyla nemovitost, převzal stát na základě soudního rozhodnutí, které bylo nebo bude zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., popřípadě na základě rozhodnutí, které se zrušuje podle tohoto zákona, přísluší oprávněné osobě náhrada ve výši 100.000 Kčs, která se vyplatí způsobem uvedeným v odstavci 6.
(3) Písemnou žádost o finanční náhradu je třeba podat u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona nebo ve lhůtě dvou let ode dne, kdy právní moci nabyl rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci.
(4) Na žádost podle odstavce 3 poskytne ústřední orgán státní správy republiky oprávněné osobě finanční náhradu nejpozději do jednoho roku od doručení žádosti.
(5) Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti nebo ve vydání cenných papírů. Výše finanční náhrady podle odstavce 1 se stanoví podle cenových předpisů platných pro oceňování nemovitostí ke dni účinnosti tohoto zákona.
(6) Část náhrady ve výši 30 000 Kčs se v hotovosti vyplatí pouze oprávněné osobě uvedené v § 3 odst. 1. Zbytek náhrady se jí poskytne v podobě cenných papírů, které nemají povahu státního dluhopisu.
(7) Není-li oprávněná osoba uvedená v odstavci 6, vydá se finanční náhrada osobě oprávněné podle § 3 odst. 2, a to pouze v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu.
(8) Podrobnosti postupu podle odstavců 1 až 7 upraví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.
HLAVA DRUHÁ
SPRÁVNÍ VZTAHY
§ 14
Oprávněné osoby
(1) Oprávněnými osobami jsou osoby uvedené v § 3 zákona, jejichž věc přešla do vlastnictví státu způsobem uvedeným v § 16 zákona.
(2) Oprávněnými osobami jsou rovněž fyzické osoby, jimž byla způsobena jiná křivda orgány státní správy, jejichž rozhodnutí jsou podle ustanovení § 16, 17 a 18 zrušena.
§ 15
Povinné osoby
Povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby podle § 4 odst. 1 a fyzické osoby podle § 4 odst. 2, pokud nabyly věc od státu, který získal oprávnění s věcí nakládat za okolností uvedených v § 16 odst. 1 zákona, a příslušné ústřední orgány státní správy republiky (§ 16 a § 17 odst. 2 zákona).
§ 16
(1) Zrušují se rozhodnutí, jimiž byl uložen podle zákona č. 88/1950 Sb. trest propadnutí jmění.
(2) Byla-li součástí jmění nemovitost, postupuje se podle ustanovení předchozích částí tohoto zákona. Nebyla-li součástí jmění nemovitost, postupuje se podle § 13 odst. 2.
(3) Náhradu za vazbu a výkon trestu odnětí svobody přesahující tři měsíce, je v rozsahu a za podmínek stanovených § 23 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb. povinen poskytnout příslušný ústřední orgán státní správy republiky.
§ 17
(1) Zrušují se rozhodnutí o zařazení do tábora nucených prací vyslovená podle zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, a zařazení do pracovního útvaru vyslovená podle nařízení Slovenské národní rady č. 7/1948 Sb. n. SNR, o zřízení pracovních útvarů, ledaže by už předchozí potrestání jasně ukazovala, že šlo o osobu soustavně páchající majetkovou trestnou činnost.
(2) Příslušný ústřední orgán státní správy republiky je povinen poskytnout peněžní náhradu za dobu strávenou v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru v rozsahu obdobně podle zákona č. 119/1990 Sb. ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
§ 18
(1) Zrušují se povolávací rozkazy, kterými byli vojáci zařazeni po dobu základní vojenské služby do pomocných technických praporů, vydané v letech 1950 až 1954, jakož i povolávací rozkazy na výjimečná vojenská cvičení k pomocným technickým praporům podle § 39 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon.
(2) Zrušují se rozhodnutí, jimiž byli žáci a studenti vyloučeni ze studia na školách poskytujících střední nebo vyšší vzdělání a na vysokých školách, pokud se tak stalo v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Zrušení rozhodnutí neobnovuje trvání studijního poměru.
ČÁST TŘETÍ
OBLAST TRESTNĚ PRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 19
Oprávněné osoby
(1) Oprávněnými osobami jsou osoby rehabilitované podle zákona č. 119/1990 Sb., splňují-li podmínky uvedené v § 3 odst. 1 zákona, a v případě jejich úmrtí nebo prohlášení za mrtvého osoby uvedené v § 3 odst. 2 zákona.
(2) Nároky uvedené v odstavci 1 mají osoby, kterým vznikl nárok na odškodnění podle § 27 písm. f) zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, pokud jde o nemovité věci, které jim nebyly vráceny.
§ 20
(1) Povinnými osobami jsou právnické osoby podle § 4 odst. 1 zákona, fyzické osoby podle § 4 odst. 2 zákona, pokud nabyly věc od státu, který k ní získal oprávnění soudním rozhodnutím, a příslušný ústřední orgán státní správy republiky.
(2) Povinné osoby jsou povinny vydat věci podle ustanovení § 5, 7 až 12 zákona; není-li to možné, mají oprávněné osoby právo žádat o poskytnutí náhrady podle § 13 zákona.
(3) V případech uplatňování nároku na vydání majetku vyplývajícího ze zrušení výroku o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, kde rozhodnutí o zrušení tohoto výroku nabude právní moci po účinnosti tohoto zákona, počne běžet lhůta k uplatnění nároku dnem, kdy se uvedený výrok stane pravomocným.
§ 21
(1) Za neplatný se pro účely tohoto zákona považuje právní úkon, jímž došlo v rozhodném období ke skončení pracovního nebo služebního poměru nebo členského poměru k družstvu (dále jen "pracovní vztah") z důvodu politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 2 odst. 2 a 3), zejména
a) spočívá-li jeho důvod v odsouzení pro trestní čin (zločin, přečin, přestupek), jestliže soudní rozhodnutí bylo zrušeno podle oddílu druhého a třetího zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., a trestní stíhání bylo zastaveno nebo obviněný byl v celém rozsahu zproštěn viny;
b) byl-li učiněn podle zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku;
c) byla-li dána výpověď podle § 46 odst. 1 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 153/1969 Sb. proto, že pracovník narušil svou činností socialistický společenský řád a neměl proto důvěru potřebnou k zastávání dosavadní funkce nebo svého dosavadního pracovního místa;
d) byl-li pracovní poměr okamžitě zrušen podle § 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 153/1969 Sb.;
e) dohoda o skončení pracovního vztahu, byla-li pracovníkem uzavřena pod tlakem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
(2) Zrušují se soudní rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty návrhy nebo schváleny smíry ve věcech určení neplatnosti skončení pracovního vztahu v případech uvedených v odstavci 1.
§ 22
(1) Na žádost toho, jehož pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21, vydá mu o tom osvědčení organizace, u níž byl v pracovním vztahu, nebo její právní nástupce, a není-li ani nástupce, ústřední orgán, do jehož působnosti by organizace, popřípadě její činnost v době podání žádosti náležela (dále jen "organizace"). Nežije-li ten, jehož pracovní poměr takto skončil, mohou žádost podat jeho manžel nebo děti.
(2) Žádost podle odstavce 1 lze podat do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(3) Nevydá-li organizace osvědčení do tří měsíců ode dne, kdy žádost obdržela, může osoba uvedená v odstavci 1 podat do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona soudu návrh na určení, že důvodem skončení pracovního vztahu byly okolnosti uvedené v § 21.
(4) Za osvědčení ve smyslu odstavce 1 se považuje i osvědčení nebo jiný doklad vydaný organizací přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i soudní rozhodnutí, jestliže z nich vyplývá, že pracovní poměr skončil z důvodů uvedených v § 21.
(5) O tom, že pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21, vydává osvědčení na žádost (odstavec 1 a 2)
a) u vojáků z povolání federální ministerstvo obrany;
b) u příslušníků ozbrojených sborů federální ministerstvo vnitra nebo příslušné ústřední orgány státní správy republik;
c) u soudců předseda Nejvyššího soudu ČSFR nebo příslušné ústřední orgány státní správy republik;
d) u prokurátorů generální prokurátor ČSFR nebo generální prokurátoři republik;
e) u advokátů příslušná advokátní komora.
Ustanovení odstavce 3 platí obdobně.
(6) Neplatnost právního úkonu podle § 21 neobnovuje skončený pracovní vztah a nezakládá nárok na náhradu mzdy, náhradu škody ani na jiná plnění související s trváním pracovního vztahu.
(7) Požádá-li ten, jehož pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21 do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, aby ho organizace, která byla účastníkem pracovního vztahu znovu zaměstnala, je tato organizace povinna ho zaměstnat na místě odpovídajícím pracovní smlouvě platné v době skončení pracovního vztahu, pokud splňuje předpoklady a požadavky pro výkon takové práce a organizace má možnost ho zaměstnat.
§ 23
(1) Neplatné je rozhodnutí, kterým orgán příslušný k provádění sociálního zabezpečení umělců rozhodl z důvodů uvedených v § 2 odst. 2 a 3 zákona
a) o skončení účasti na sociálním zabezpečení umělců,
b) o tom, že sociální zabezpečení umělce nevzniká.
(2) O neplatnosti rozhodnutí podle odstavce 1 rozhoduje na návrh příslušný ústřední orgán státní správy republiky; posouzení toho, kdo se v těchto případech považuje za umělce, náleží do působnosti příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
§ 24
(1) Je-li skončení pracovního vztahu neplatné podle § 21 zákona nebo byla-li v řízení podle § 22 zákona určena neplatnost právního úkonu, na jehož základě skončil pracovní vztah, považuje se pro účely důchodového zabezpečení doba od skončení tohoto pracovního vztahu do dne vzniku nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle však do dne účinnosti tohoto zákona, za dobu zaměstnání.
(2) Je-li rozhodnutí příslušného orgánu podle § 23 zákona neplatné, povazuje se pro účely důchodového zabezpečení doba od dne právní moci tohoto rozhodnutí do dne vzniku nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle však do 30. dubna 1990, za dobu zaměstnání.
(3) Jestliže zaměstnání, které bylo pro účely důchodového zabezpečení zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie, skončilo z důvodů uvedených v § 21 zákona nebo na základě neplatného právního úkonu podle § 22 zákona, hodnotí se doba zaměstnání uvedená v odstavci 1 v I. (II.) pracovní kategorii, nejvýše však v rozsahu potřebném pro vznik nároku na důchod z I. (II.) pracovní kategorie. Kategorie funkcí se však hodnotí podle odstavce 1.
(4) Za účelem zmírnění křivd způsobených osobám uvedeným v § 18 odst. 1 zákona se doba výkonu vojenské služby včetně vojenského cvičení u pomocných technických praporů, která přesahuje dobu 24 měsíců, hodnotí pro účely důchodového zabezpečení jako dvojnásobná doba zaměstnání, a to v té kategorii, do níž byl výkon práce zařazen.
(5) Za účelem zmírnění křivd způsobených vyloučením ze studia studentů vysokých skol se doba jejich vysokoškolského studia hodnotí pro účely důchodového zabezpečení tak, že se skutečná doba studia započítává jako zaměstnání.
(6) Průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodů se u občanů, jimž se hodnotí doba zaměstnání podle odstavce 1 nebo 2, zjišťuje ze skutečně dosaženého výdělku v posledním kalendářním roce před skončením zaměstnání, zvýšeného o mzdový nárůst v národním hospodářství za dobu před vznikem nároku na důchod. Způsob zvýšení skutečně dosazeného výdělku stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.
§ 25
Výpočet důchodu nebo úprava jeho výše podle § 24 zákona se provede jen tehdy, je-li to pro občana výhodnější než podle obecných předpisů důchodového zabezpečení nebo než podle § 25 zákona č. 119/1990 Sb. ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
§ 26
Důchody přiznané přede dnem účinnosti tohoto zákona se upraví podle § 24 zákona na žádost; důchod se přitom přepočte podle platných předpisů.
§ 27
Výše důchodu podle předchozích ustanovení se upraví nejdříve od splátky důchodu náležejícího po dni účinnosti tohoto zákona.
§ 28
Podle § 24 až 27 zákona se postupuje též při výpočtu nebo úpravě výše důchodů vdovských a sirotčích.
§ 29