Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

511

předsedy vlády ČSFR JUDr. Mariána Čalfy podaná poslanci Federálního shromáždění I. Dospíšilem (SL) a L. Lédlem (SN)

Vážený pan

JUDr. Marián ČALFA

předseda vlády ČSFR

V Praze dne 28. 2. 1991

Vážený pane předsedo vlády,

obracíme se na Vás s interpelací ve věci působení sekretariátu Světové odborové federace v ČSFR.

27. 11. loňského roku vznesl Lubomír Lédl ve Federálním shromáždění dotaz, který se týkal údajného rozhodnutí vlády ČSFR o ukončení činnosti SOF, MON a především MSS v ČSFR.

Odpověděl jste dopisem, ve kterém se mj. říká: "Vláda ČSFR uložila místopředsedovi vlády ČSFR a ministru zahraničních věcí zabezpečit na odpovídající úrovni projednání otázky ukončení činnosti Mezinárodní organizace novinářů a Mezinárodního svazu studentstva v ČSFR s vedoucími představiteli těchto organizací nejpozději ke dni 30. června 1991."

a dále

"V rámci jednání místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí p. Dienstbiera s touto organizací budou moci být jistě uplatněny i argumenty, které by případně mohly prokázat, že dřívější povaha činnosti MSS se změnila tak zásadním způsobem, že se MSS stala organizací plně demokratického charakteru, a zvláště pak, že čs. studentské organizace mají výrazný zájem na tom, aby činnost MSS na našem území dále pokračovala."

Přitom chceme upozornit, že pan místopředseda vlády Rychetský naopak tvrdil, že vláda pověřila jednáním federální ministerstvo vnitra.

Domníváme se, že situace týkající se SOF je s případem MSS, případně MON minimálně z pohledu právně-politického analogická.

Proto jsme byli překvapeni, když jsme se z tiskového komuniké SOF dozvěděli, že FMV bez projednání se SOF vydalo rozhodnutí, jímž jí odejímá dnem 30. června 1991 povolení mít sídlo a vyvíjet činnost v České a Slovenské Federativní Republice.

Přitom dopis federálního ministra vnitra neobsahuje žádnou věcnou argumentaci s výjimkou zdůvodnění, že údajné rozhodnutí vlády o ukončení činnosti SOF je třeba považovat za závažný důvod bránící v činnosti organizace na území ČSFR - takže klasická argumentace v kruhu.

Chceme však zdůraznit, že tato argumentace je dle našeho názoru v rozporu jak s vyjádřením pana Rychetského, tak i s Vaší odpovědí.

Za velmi nešťastnou však považujeme především skutečnost, že ministerstvo vnitra evidentně neprojednalo tuto otázku s FMZV. Jinak by dle našeho názoru nemohlo být přijato takové rozhodnutí, které ignoruje řadu závazků ČSFR a které může vážným způsobem poškodit pověst naší republiky v zahraničí. Chtěli bychom uvést jen některé příklady porušení takových závazků:

1) OSN považuje SOF za jednu z 10 nejdůležitějších mezinárodních nevládních organizací na světě, které mají privilegované postavení pozorovatele I. kategorie u OSN. Na stejné úrovni má SOF zastoupení v UNESCO, ILO, FAO, UNCTAD, UNIDO a UNEP.

OSN poskytuje tento svůj nejvyšší statut pozorovatele zcela výjimečně, neboť členské státy OSN se tím zavazují ke konkrétním závazkům vůči těmto organizacím. Jde zejména o povinnost vytvářet vhodné podmínky pro jejich činnost.

2) Signatářské státy Závěrečného aktu KEBS se zavázaly efektivně spolupracovat s mezinárodními nevládními organizacemi na realizaci dohodnutých závěrů a opatření. Prezident ČSFR se svým podpisem pod Pařížskou Chartu pro novou Evropu v listopadu 1990 zavázal, že ČSFR bude nadále usnadňovat aktivitu nevládních organizací při uskutečňování závěrů KEBS. (Doslovná citace: "Nevládní organizace

Znovu připomínáme významnou úlohu, kterou hrají nevládní organizace, náboženské a jiné skupiny a jednotlivci při naplňování cílů KBSE a budeme nadále usnadňovat jejich činnost zaměřenou na plnění závazků KBSE ze strany účastnických států.")

3) V souvislosti se vstupem do Rady Evropy by se nemělo zapomenout, že Rada Evropy přijala v roce 1985 Úmluvu o statutu mezinárodních nevládních organizací, která mj. specifikuje povinnost vlád členských zemí Rady Evropy vůči těmto organizacím. Začít naše působení v Radě Evropy takovýmto narušením této Úmluvy by asi nebyl nejlepší začátek.

4) Mezinárodní organizace práce má rozsáhlý kontrolní mechanismus sledující plnění jednotlivých Úmluv ratifikovaných členskými zeměmi. V případě jejich neplnění vyžaduje na příslušných vládách zabezpečení všech povinností vyplývajících z ratifikovaných dokumentů. V daném případě se jedná zejména o Úmluvu č. 87 o odborových svobodách, která mj. upravuje povinnosti státních orgánů ve vztahu k národním a mezinárodním odborovým organizacím.

Na základě výše uvedených skutečností Vás žádáme o odpověď:

1. Kdy federální vláda jednala o této otázce a jaké je znění příslušného usnesení vlády

2. Kdo byl pověřen řešením této záležitosti

3. Proč rozhodnutí FMV bylo vydáno bez projednání s příslušnou organizací

4. Jak hodlá federální vláda v této záležitosti dále postupovat, aby případně nedošlo k vážnějšímu poškození pověsti a autority naší republiky v zahraničí.