FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
514
Návrh
poslankyně Federálního shromáždění JUDr. Kláry Samkové na vydání
zákona,
kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů
NÁVRH
Zákon
ze dne .......... 1991,
kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
1. § 196 zní:
"§ 196
(1) Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, bude trestán odnětím svobody až na tři léta.
(2) Kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich politické přesvědčení, národnost, rasu, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.
(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny.".
2. § 198 zní:
"§ 198
Hanobení národa, rasy a přesvědčení
Kdo veřejně a pohoršlivým způsobem hanobí
a) některý národ, jeho jazyk nebo některou rasu, nebo
b) skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.".
3. § 222 zní:
"§ 222
(1) Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi pro výkon jejich povinnosti,
b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho politické přesvědčení, národnost, rasu, vyznání nebo proto, že je bez vyznání, nebo
c) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny.
(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 smrt.".
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.".
Důvodová zpráva k návrhu novelizace zákona č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů
JUDr. Klára Samková, SN, ÚPV
V dílčí novele trestního zákona jde o zvýšení trestních sazeb trestu odnětí svobody v těch případech, kdy jsou jednotlivé trestné činy motivovány nesnášenlivostí vůči jiné rase, národnosti, osobě jiného politického nebo náboženského přesvědčení. Dále jsou rozšířeny případy, kdy se uvedeného jednání dopouští pachatel jako člen organizované skupiny, tedy jistým kvalifikovaným způsobem. Touto kvalifikací navrhuji rozšířit o odst. 3 § 196. V § 198 Trestního zákona, který pojednává o hanobení rasy, národa a přesvědčení je obsažena v současné době sankce odnětí svobody až na jeden rok a v § 222 odst. 2 písm. B/, tedy při úmyslném způsobení těžké újmy na zdraví má dolní hranice trestu odnětí svobody velikost dvou let. Při tomto trestném činu pak vůbec není známo jeho spáchání kvalifikovaným způsobem jako členem organizované skupiny.
Bohužel musím konstatovat, že k návrhu zvýšení trestních sazeb trestu odnětí svobody mne vede skutečnost, že v poslední době dochází ke zvýšení počtu těchto trestných činů a to nejenom ve vztahu k Rómům, jejichž zájmy ve Federálním shromáždění hájím, ale i ve vztahu k jiným národnostem popřípadě dokonce i ve vztahu jednotlivých členů majoritních společností vůči sobě navzájem. Předchozí režim udržoval poměrně nízkou trestnou činnost, kvalifikovanou ustanoveními, jejichž změnu navrhuji, jinými prostředky než trestně-právními sankcemi, zejména politicko-mocenským nátlakem. Z toho též vyplynula nepotřeba vyměřit za tyto trestné činy odpovídající sankce. Nyní se společenská nebezpečnost těchto trestných činů v souvislosti s celkovým stavem v našem státě mimořádně zvýšila. Jsem si vědoma toho, že sankce odnětí trestu svobody mají vždy pouze omezený dopad a omezený preventivní charakter. Zároveň jsem však přesvědčena o tom, že stát by měl kvalifikovat uvedené trestné činy i z hlediska ideologického jako vysoce nebezpečné a přisoudit jim takto i patřičný rozsah trestní sankce. Touto cestou se vydaly v 50. - 60. letech i jiné zejména západoevropské státy, které musely řešit problém rasové a národnostní nesnášenlivosti a tato cesta jako součást dalších opatření na tomto poli přinesla svoje kladné výsledky. Upozorňuji zároveň, že přijetí takovéto mnou navrhované úpravy by bylo v souladu s Listinou práv a svobod, ve které se mimo jiné konstatuje rovnost všech občanů z hlediska rasy či národnosti. Domnívám se, že je povinností státu i faktickým přijetím patřičných norem tato práva zabezpečit.