FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
515
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1991
o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Tento zákon se vztahuje na pracovníky organizací [§ 8 odst. 1 a § 269 odst. 2 zákoníku práce. § 2 nařízení vlády ČSFR č. 121/1990 Sb., o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 14/1991 Sb.], u nichž dochází při organizačních změnách nebo racionalizačních opatřeních k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou organizací z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, a na ženy, u nichž dochází k rozvázání pracovního poměru v důsledku uplatnění zákazu některých prací a pracovišť pro ženy [§ 150 zákoníku práce.] (dále jen "uvolňovaný pracovník").
§ 2
Tento zákon se nevztahuje na
a) uvolňované pracovníky, kteří konají v organizaci práce ve vedlejším pracovním poměru,
b) pracovníky, u nichž při organizačních změnách nebo racionalizačních opatřeních dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jinou organizaci [Například § 249 až 251 zákoníku práce.],
c) příslušníky ozbrojených sil, ozbrojených sborů nebo ozbrojených služeb v činné službě.
§ 3
(1) Uvolňovanému pracovníku přísluší odstupné, jako jednorázový příspěvek, ve výši dvojnásobku průměrného výdělku zjištěného u něho podle pracovněprávních předpisů [§ 275 zákoníku práce. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 235/1988 Sb., o zjišťování a používání průměrného výdělku.] naposledy před skončením pracovního poměru.
(2) V kolektivní smlouvě, popřípadě ve vnitřním předpisu vydaném v dohodě s příslušným odborovým orgánem lze odstupné podle odstavce 1 zvýšit o jednonásobek, dvojnásobek nebo trojnásobek průměrného výdělku, popřípadě stanovit podmínky, za kterých toto odstupné přísluší; to se vztahuje i na organizace, které neprovozují podnikatelskou činnost.
(3) Odstupné vyplácí organizace po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném v organizaci pro výplatu mzdy, pokud se organizace nedohodne s uvolňovaným pracovníkem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
(4) Odstupné se hradí ze mzdových prostředků, a to z ostatních osobních nákladů.
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 4
(1) Odstupné podle tohoto zákona se poskytuje i v organizacích, v nichž se na pracovněprávní nebo obdobné pracovní vztahy vztahuje zákoník práce podle zvláštních předpisů [Například zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, zákon č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví.], pokud tyto zvláštní předpisy nestanoví jinak.
(2) Na právní vztahy, které vznikají při poskytování odstupného, se vztahuje zákoník práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(3) Průměrným výdělkem uvolňovaného pracovníka se pro účely odstupného podle tohoto zákona rozumí jeho průměrný měsíční hrubý výdělek [§ 275 zákoníku práce. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 235/1988 Sb., o zjišťování a používání průměrného výdělku.]; pokud jde o uvolňovaného pracovníka odměňovaného za práci v zemědělském družstvu odměnami nepodléhajícími dani ze mzdy, rozumí se jeho průměrným výdělkem průměrný měsíční čistý výdělek.
§ 5
Pokud uvolňovaný pracovník po skončení pracovního poměru nastoupí opět do zaměstnání v dosavadní organizaci před uplynutím doby dvou, tří, čtyř nebo pěti měsíců určené podle výše poskytnutého odstupného (§ 3 odst. 1 a 2 a § 4 odst. 3) je povinen vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část.
§ 6
(1) Nároky na hmotné zabezpečení uvolňovaného pracovníka, u něhož došlo ke skončení pracovního poměru přede dnem účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů. Podle dosavadních předpisů se též posuzuje poskytování odstupného, jestliže bylo sjednáno v dohodě o rozvázání pracovního poměru uzavřené podle dosavadních předpisů přede dnem účinnosti tohoto zákona, na základě které pracovní poměr skončí po tomto dni.
(2) Nároky na hmotné zabezpečení pracovníka, u něhož při organizačních změnách nebo racionalizačních opatřeních došlo ke změně pracovní činnosti vyžadující změnu sjednaného druhu práce, přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů.
§ 7
Zrušují se
1. § 7 a 17 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření, ve znění vyhlášky č. 4/1979 Sb.,
2. vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 195/1989 Sb., o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání, ve znění vyhlášky č. 312/1990 Sb.
§ 8
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1991.
Důvodová zpráva
Zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, a zákonem č. 3/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce, byla zrušena převážná část vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 195/1989 Sb., o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání. V souvislosti s těmito zákony se předpokládalo provést novou úpravu odstupného poskytovaného při skončení pracovního poměru, vyhláškou federálního ministerstva práce a sociálních věcí, podle zmocnění v § 123 odst. 1 písm. b) novelizovaného zákoníku práce.
Prováděcí předpis k zákoníku práce, kterým měla být v návaznosti na jednotnou právní úpravu rozvazování pracovního poměru a uplatňování jednotné politiky trhu práce na území ČSFR, provedena nová, jednotná právní úprava poskytování odstupného při skončení pracovního poměru, nemůže být vydán vzhledem k tomu, že dne 12. prosince 1990 Federální shromáždění schválilo ústavní zákon č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Podle čl. 22 tohoto ústavního zákona patří do působnosti federace zákonná úprava pracovních vztahů; zákonnou úpravou se podle přijatého výkladu má rozumět pouze úprava formou zákona, nikoliv prováděcího předpisu vydaného na základě zmocnění v zákoně. Z tohoto důvodu je třeba v případech, kdy zákoník práce předpokládá provést určitou úpravu v působnosti federálních ústředních orgánů státní správy (zpravidla nařízením vlády ČSFR nebo vyhláškou federálního ministerstva práce a sociálních věcí), provést tuto úpravu v působnosti federace formou zákona.
Rozsah platnosti navrhované úpravy je vymezený shodně s dosavadní právní úpravou. Poskytování odstupného ve vztahu k pracovníkům, jejichž pracovní poměr byl založen volbou nebo jmenováním, se v navrhované úpravě neřeší vzhledem k tomu, že tato úprava byla provedena v § 65 odst. 2 zákoníku práce při jeho novelizaci provedené zákonem č. 3/1991 Sb. Pokud tito pracovníci budou uvolněni po odvolání z funkce v souvislosti s jejím zrušením v důsledku organizační změny, bude jim příslušet odstupné podle navrhované úpravy; v ostatních případech odvolání z funkce, popřípadě vzdání se funkce nebo uplynutí volebního období, se na ně navrhovaná úprava vztahovat nebude.
Podle navrhované úpravy se bude uvolňovaným pracovníkům poskytovat pouze odstupné, které představuje jednorázově poskytnuté peněžní plnění od uvolňující organizace. Opouští se dosavadní úprava hmotného zabezpečení formou mzdového vyrovnání, vzhledem k jeho značné administrativní náročnosti a problémům vznikajícím s jeho vzájemným uhrazováním mezi organizacemi, pro které se tato forma ukázala být nevyhovující, zejména pro období provádění rozsáhlejších strukturálních změn a s tím spojené vyšší mobility pracovních sil. Navrhovaná úprava odpovídá úmluvě MOP č. 158 o skončení pracovního poměru z podnětu zaměstnavatele, která předpokládá, že propuštěný pracovník bude mít v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím nárok na odchodné nebo jiné podobné dávky vyplácené přímo zaměstnavatelem.
V nově navrhované úpravě odstupného se výslovně vyjadřuje, že jde o jednorázový příspěvek uvolňovanému pracovníku, kterým se, na rozdíl od dosavadního pojetí odstupného, neřeší hmotné zabezpečení v době po uvolnění, ale jde o určitou formu odškodnění pracovníka za ztrátu zaměstnání bez vlastního zavinění. Tímto novým pojetím odstupného jako jednorázového příspěvku poskytovaného zaměstnavatelem při ztrátě dosavadního zaměstnání, při jehož poskytování není rozhodné, zda uvolňovaný pracovník nastoupí do nového zaměstnání a v jaké době, zda začne soukromě podnikat, popřípadě zda po uvolnění odejde do starobního důchodu, se sleduje vyjádřit skutečnost, že nejde o formu hmotného zabezpečení pro určité období po skončení pracovního poměru, a jeho účelem tedy není ani zabezpečení finančních prostředků k úhradě životních potřeb v případě nezaměstnanosti, to znamená, že se odstupné nemá zohledňovat při poskytování hmotného zabezpečení uchazečům o zaměstnání, jako je tomu podle dosavadní úpravy v prováděcích předpisech k zákonu o zaměstnanosti.
Ve výši stanovené navrhovaným zákonem bude mít uvolněny pracovník na odstupné právní nárok. V souladu s úpravou novelizace zákoníku práce a novou zákonnou úpravou kolektivního vyjednávání se umožňuje v kolektivní smlouvě dohodnout pro pracovníky výhodnější úpravu odstupného, s tím, že výhodnější úprava nemusí být obecná pro všechny uvolňované pracovníky, ale může diferencovat například podle délky zaměstnání; takovou diferenciaci také předpokládá úmluva MOP č. 158. V organizacích, kde se kolektivní smlouvy neuzavírají, bude možné stanovit výhodnější úpravu odstupného ve vnitřním předpisu organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem; pokud by v organizaci odborový orgán nepůsobil, mohla by tak organizace učinit sama ve své působnosti. Navrhovaná úprava tak umožňuje řešit za stejných podmínek poskytování odstupného ve všech organizacích, včetně družstev nebo soukromých podnikatelů.
Poznatky z uplatňování dosavadní úpravy poskytování odstupného ukázaly, že v některých případech dochází ke snahám o spekulativní zneužívání právní úpravy tím, že v souvislosti s organizačními změnami je rozvázán pracovní poměr dohodou s poskytnutím odstupného a bezprostředně po uvolnění nebo v krátkém časovém období poté je uvolněný pracovník opět přijatý do zaměstnání k dosavadní organizaci, zpravidla na jiný druh práce nebo jiné pracoviště. Takto poskytnuté odstupné lze posuzovat jako neoprávněný majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, podle § 243 zákoníku práce. K zamezení případných složitých sporů v těchto případech se navrhuje výslovná úprava o povinnosti vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část, jestliže dojde v určité době k opětovnému nástupu zaměstnání v dosavadní organizaci.
Nároky na hmotné zabezpečení pracovníků uvolněných podle dosavadních předpisů, se budou posuzovat podle dosavadních předpisů, to znamená, že těmto uvolněným pracovníkům bude příslušet při splnění stanovených podmínek mzdové vyrovnání, a pokud byli uvolněni dohodou o rozvázání pracovního poměru s dohodnutím odstupného (§ 17a vyhlášky č. 195/1989 Sb.), bude jim příslušet odstupné podle dosavadních předpisů, i když pracovní poměr skončí již za účinnosti nové právní úpravy. Zachovávají se rovněž nároky na mzdové vyrovnání, které vznikly podle dosavadních předpisů těm pracovníkům, kteří v souvislosti s organizačními změnami přešli na jiný druh práce v dosavadní organizaci.
Navrhovaná úprava nebude mít dopad na státní rozpočet; odstupné budou hradit organizace ze svých mzdových prostředků (z ostatních osobních nákladů).
Bližší úprava úhrady tohoto peněžitého plnění vyplývá z vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. ledna 1991 č. 58/1991 Sb., o vymezení obsahu mzdových prostředků.
V Praze dne 25. února 1991
Předseda vlády:
v z. Rychetský v. r.
Ministr práce a sociálních věcí:
Miller v. r.