Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

519

Odpověď

ministra - předsedy Federálního výboru pro životní prostředí Ing. J. Vavrouška, CSc. na interpelaci podanou poslanci SL J. Špačkem, M. Tejklem a Ing. S. Žaludem (tisk 463)

Soustava Novomlýnských nádrží byla vybudována jako součást vodohospodářských úprav v oblasti jižní Moravy, které byly zahájeny v únoru 1968 a spolu s regulačními opatřeními na dolních tocích Dyje (Břeclav - Nové Mlýny), Moravy (Hodonín - Lanžhot) a soutoku Moravy a Dyje vyvrcholily vybudováním a postupných napuštěním tří na sebe navazujících přehradních nádrží.

Deklarovaným posláním těchto zásadních zásahů do hydrologické a celkové ekologické situace v krajině byla především ochrana před ničivými důsledky povodní v nivní zóně jižní Moravy, nadlepšení vodních zdrojů v této chronicky deficitní oblasti spolu s navazující výstavbou závlahových soustav a zlepšení obytných kvalit krajiny v širším zázemí soutoku Moravy a Dyje, zejména z hygienického hlediska (bodavý hmyz).

Projekt výstavby byl již v šedesátých letech podrobně vyhodnocen z hlediska potenciálních důsledků vodohospodářských úprav na ekologickou situaci v krajině. Tyto studie prognózovaly řadu negativních dopadů ve vztahu k hydrologii území, ochraně zemědělské půdy, ochuzení bohatství a rozmanitosti organismů atd. a zpochybňovaly reálnost deklarovaných efektů v závlahovém hospodářství, rybářství i v možnostech rekreačního využívání vodních nádrží. Současně byla formulována doporučení k omezení nebo zamezení prognózovaných negativních důsledků vodohospodářských úprav na jižní Moravě. Přírodovědci navrhovali vypracování variantního řešení úpravy vodohospodářských poměrů na jižní Moravě bez drastických a nákladných technických zásahů, v první řadě pravidelnou údržbou soustavy odvodňovacích kanálů a koryt řek. Po politicky prosazeném rozhodnutí o regulaci dolních toků Moravy a Dyje a zahájení výstavby Novomlýnských nádrží doporučilo stanovisko ČSAV výstavbu tohoto vodního díla ve dvou etapách s tím, že stavba III. (dolní) nádrže bude zahájena až po vyhodnocení důsledků provozu I. a II. (horní a střední) nádrže. Ani toto doporučení nebylo respektováno a přesto, že vyhodnocení důsledků provozu horní a střední nádrže v roce 1985 ukázalo, že varovné ekologické prognózy se většinou naplnily, zatímco ekonomické přínosy jsou podstatně nižší, než bylo předpokládáno, pokračovalo se dále ve výstavbě i dolní nádrže. Ta byla nakonec v roce 1989 dobudována a zkušebně napuštěna.

Důsledkem výstavby soustavy vodních děl Nové Mlýny a dalších vodohospodářských úprav je úplná likvidace posledních pozůstatků pravidelně zaplavovaných přirozených a polopřirozených nivních ekosystémů (lužní lesy, nivní luční společenstva a další mokřadní ekosystémy) ve střední Evropě.

Vodní dílo Nové Mlýny se svým omezeně technokratickým pojetím, ignorujícím nenahraditelné ekologické hodnoty a mezinárodně vysoce ceněná specifika dotčené oblasti, svými gigantickými rozměry, vymykajícími se měřítku zdejší krajiny i problematičností svých deklarovaných přínosů stalo spolu se soustavou vodních děl na Dunaji nebo s televizní věží v Praze na Žižkově jedním z pomníků zločinného vztahu minulého režimu vůči přírodě i lidem.

Existence vodního díla Nové Mlýny je dnes skutečností, z níž se musí vycházet. Hledání nejvhodnějších forem nápravy toho, co ještě napravit lze, musí jít k jádru věci, nikoliv po kosmetických úpravách. Současně je třeba problém Novomlýnských nádrží posuzovat naprosto racionálně, v širších ekologických, hydrologických i sociálních souvislostech, nepodlehnout emocím a vyhnout se laciným, populisticky motivovaným řešením, jež by svými nedomyšlenými důsledky mohla vést k počátku řetězu dalších vážných škod na krajině i obyvatelstvu.

Studie brněnských vědeckých a výzkumných pracovišť nedávno zpracovaná v koordinaci Geografického ústavu ČSAV uvažuje následující varianty řešení:

- "nultá varianta" - ponechat nádrže a zachovat jejich stávající provoz beze změny;

- 1. varianta - ponechat nádrže a uvažovat různé úpravy mimo ně (ozelenění, estetické i ekologické zapojení nádrží do krajiny), resp. zachovat nebo upravit manipulační řád nádrží spolu s biotechnickými úpravami vně i uvnitř nádrží;

- 2. varianta -částečné nebo úplné vypuštění střední a dolní nádrže (nebo obou) se subvariantami suchého poldru v části dolní nádrže, v celé dolní nádrži a v části střední nádrže;

- 3. varianta - vypuštění všech tří nádrží s vytvořením poldru s původním ekosystémem.

Při současném stavu znalostí není možno se okamžitě rozhodnout pro kteroukoliv z uvedených variant, aniž by bylo vyloučeno riziko vážných sekundárních důsledků.

Z hlediska vodohospodářského jsou všechny tři novomlýnské nádrže koncipovány jako jeden funkční celek. Při tom např. celkový ovladatelný objem dolní (III.) nádrže je zhruba dvakrát větší než objem horní (I.) a střední (II.) nádrže dohromady, celkový zásobní (užitkový, bilanční) objem dolní nádrže je téměř čtyřikrát větší a její celkový ochranný (retenční, povodňový) objem je o třetinu větší než tytéž parametry horní a střední nádrže dohromady.

Průchod případných povodňových vln suchým poldrem dolní nádrže (po naplnění retenčního prostoru horní a střední nádrže) nepovažuje většina vodohospodářů za reálný s ohledem na skutečnost, že transformace povodně v klasickém (volném inundačním území je zcela jiná než v ohrazované suché nádrži (poldru). Navíc je zpochybňována bezpečnost hráze vůči povodňové vlně po vyschnutí tělesa hráze, příp. jejího dalšího narušení.

Rovněž z hlediska celkové hydrologické bilance se zatím jeví potřeba zachovat soustavu novomlýnských nádrží jako jeden celek. V polovině února 1 99 1 byl zadrženy objem vody v nádržích odhadován na 50 miliónů m3. Po roztání sněhu se očekává zvýšení zásoby vody na cca 80 miliónů m3, s ohledem nepanující dlouhodobý deficit ve vodní bilanci celé oblasti by podle názoru hydrologů bylo třeba zadržet alespoň 100 miliónů m3 Celkový ovladatelný objem I. a II. nádrže je zhruba 44 miliónů m3. V případě (i částečného) vypuštění dolní nádrže a případného nástupu dlouhého letního sucha se vodní deficit jižní Moravy může stát kritickým.

Tyto úvahy mohou být ovšem již v nejbližších letech výrazně korigovány zhroucením původní koncepce velkoplošných závlah, která vycházela z tendence vyrábět co nejvíce zemědělské produkce bez ohledu na cenu. Disponibilní voda v nádržích je dnes využívána pouze z 15 - 20 %. Investiční i provozní náklady dalších závlahových soustav, již vzdálenějších od nádrží, se budou podstatně zvyšovat. Nové ekonomické podmínky, eliminace dotací a zvýšení ceny energií nesporně ovlivní i efektivnost závlah. Mnohem větší význam bude zřejmě kladen i vedlejším negativním důsledkům závlah (zasolování půd, latentní intoxikace půd a produktů ze znečištěných vod apod).

Obdobně ve sféře kvality vody zdůrazňují vodohospodáři funkční celistvost celé soustavy tří novomlýnských nádrží. Zatímco horní nádrž vykazuje již výraznou samočisticí schopnost střední nádrž je stále velmi silně zatěžována a bez dočištění v dolní nádrži bude takto znečištěná voda odtékat do bedlivě sledovaného hraničního úseku Dyje a Moravy. (Nádrže nebyly ovšem koncipovány jako vyhnívací rybníky - hlavní problém je ve zpoždění výstavby čistíren odpadních vod v povodí Dyje, Svratky a Jihlavy).

Případné obnažení dna dolní nádrže stupen znečištění vody jen dále zesílí; došlo-li by pak k opětnému napuštění dolní nádrže, opakoval by se opět cyklus vyhnívání zatopených zbytků jako u každé nové nádrže.

Tyto všechny procesy by se zákonitě odrazily v početnosti a životaschopnosti rybí osádky. V případě snižování hladiny v předjarním období (tento proces již začal) se zvyšuje riziko udušení ryb dosud převážně zimujících.

Vybudováním Novomlýnských nádrží i dalšími vodohospodářskými úpravami Dyje a Moravy byla až na nečetné relikty zničena jedinečná společenstva lužních ekosystémů. Je nutno nalézt co nejrychleji co nejúčinnější postupy, jak z posledních zachovaných zbytků těchto společenstev znovu obnovit alespoň část bohatství a rozmanitosti forem života, obávajících luhy jižní Moravy.

Je to významné nejen pro tuto oblast samu, nýbrž i pro zachování poslední možnosti vytvořit (dle kritérií IUCN) přírodní park "Pomoraví" a jeho propojení s již připravenými parky "Podyjí" a "Podunají" v jeden celistvý komplex ekosystémů údolních niv řek střední Evropy. Je věcí prestiže Československa přispět zde konstruktivně - a nikoliv destruktivně - k naplňování cílů mezinárodní ekologické občanské iniciativy "Ekologické stavební kameny pro náš společný evropsky dům", působící v rámci helsinského občanského sdružení.

Nejvážnějším problémem zůstává však způsob dosažení tohoto cíle. Část přírodovědců zastává názor, že řešením je vypuštění dolní nádrže a revitalizace již pod vodou pohřbených ekosystémů. Další skupina ekologů, hydrologů i vodohospodářů je však přesvědčena, že ekosystémy, které tam existovaly, jsou již nenávratně ztraceny (stejně jako je podle nich již vyloučena možnost obnovy povodních meandrů Dyje na území dnešní zátopy dolní nádrže), a že nejschůdnější možností je prostředí kolem nádrží i v nádržích samotných (ostrůvky) v co největší míře diverzifikovat, tzn. vytvořit pestré množství biotopů v přechodové linii mezi nádržemi a volnou krajinou i na ostrůvcích v nádržích samotných.

Podle dosavadních nejhrubších expertních odhadů by k rekonstrukci vyvinutějšího drnového ekosystému řízenými zásahy mohlo dojít nejdříve za 10 let, k rekonstrukci lesního ekosystému "měkkého luhu" (převahou vrb, topolů a olší) by došlo snad za 30 let, k rekonstrukci "tvrdého luhu" (s převahou dubů a jasanů), jenž by tu měl být cílovým lesním ekosystémem za dobu podstatně delší. Dílčí mokřadní a mužní společenstva se však - jak ukazují zkušenosti posledních let - regenerují spontánně na vyhrnutých a nezatopených plochách obdivuhodně rychle.

Zásadním - a dosud rovněž neřešeným problémem - jsou zbylé lužní lesy pod dolní nádrží (polesí Horní les - cca 1 600 ha na trase Nové Mlýny - Břeclav; polesí Soutok cca 3 500 ha na soutoku Moravy a Dyje) a dále v úseku Hodonín - Lanžhot (polesí Tvrdonice - cca 2 500 ha u řeky Moravy). Tyto lužní lesy je možno řízeně povodňovat vodou z dolní nádrže Nové Mlýny, resp. z řeky Moravy - technická zařízení jsou ve všech třech polesích vybudována, dosud však nebyla užívána, přesto, že pokles hladiny podzemní vody je sledován již delší dobu.

Tyto a mnoho dalších, často protichůdných problémů čeká dosud na řešení. Bez alespoň základní racionální rozvahy je jakýkoliv zásah do Novomlýnskými nádržemi a dalšími vodohospodářskými úpravami vytvořené ekologické situace na jižní Moravě vysoce nebezpečný. Za iracionálními a spíše publicistickými ambicemi a řízenými emocemi než věcnou logikou vedený krok považuji i již započaté vypuštění dolní nádrže na nejnižší technicky možnou úroveň.

Není pochyb o tom, že ekologická náprava zločinu spáchaného na krajině pod Pálavou nesnese odkladu. Nesmíme však připustit, aby ve jménu nápravy starých chyb vznikalo riziko, že vzniknou chyby nové. Ty by mohly být napravitelné ještě obtížněji, než ty dnešní.

Brněnská pobočka Ústavu pro životní prostředí, který je součástí Federálního výboru pro životní prostředí, zpracovává v dohodě s Ministerstvem pro životní prostředí České republiky expertízu problémů vodního díla Nové Mlýny.

Tato studie bude odevzdána do konce března tohoto roku. Posoudí možnosti rekultivace a rekonstrukce původních společenstev na zatopeném území, a to jednak při vypuštění na úroveň danou dnešním technickým stavem výpustného objektu, jednak při úplném vypuštění. Současně se pokusí odhadnout ekonomické nároky na obě varianty, posoudí vliv vypuštění na možnosti protipovodňové ochrany a čistoty vody pod nádržemi a zhodnotí vliv vypuštění na ekosystém pod nádržemi. Rozsah a hloubka zpracování jsou samozřejmě dány termínem odevzdání studie.

Podrobné zhodnocení současné ekologické situace, prognóza jejího vývoje při aplikaci různých variant zásahů do vybudovaných vodohospodářských úprav na jižní Moravě, především Novomlýnských nádrží a zpracování návrhu souboru technických, organizačních a provozních opatření vedoucích ke komplexnímu řešení a využití vodohospodářských úpravy jižní Moravy hlediska optimalizace produkčních i mimoprodukčních funkcí daného území včetně socioekonomického hodnocení bude obsahem komplexní studie, která by měla být zpracována v průběhu nejbližších 1 - 2 let.

Vzhledem k celostátnímu významu a mezinárodním souvislostí řešení problematiky narušených lužních ekosystémů Dyje, Moravy a Dunaje bude projekt tohoto zaměření zahrnut i do programu péče o životní prostředí v ČSFR a již je zařazen do mezivládních dohod s Rakouskem a Maďarskem.

K zastupování Federálního výboru pro životní prostředí v přípravě postupu řešení ekologické nápravy chyb způsobených vodohospodářskými úpravami na jižní Moravě jsem zmocnil paní RNDr. Ing. Elišku Novákovou, DrSc., vědeckou pracovnici Institutu aplikované ekologie.

O přístupu Federálního výboru pro životní prostředí k problematice vodohospodářských úprav na jižní Moravě a o dosahovaných výsledcích budu informovat veřejnost prostřednictvím mých brífingů s novináři, samostatným rozsáhlejším materiálem v časopisech Nika a Veronika a při příležitosti veřejných seminářů brněnské pobočky našeho Ústavu pro životní prostředí.

Ing. Josef Vavroušek, CSc.

ministr - předseda Federálního

výboru pro životní prostředí