Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

ministra - předsedy FVŽP Ing. Josefa Vavrouška, CSc. na interpelaci podanou poslancem SL L. Voleníkem na 13. SL a SN dne 27. února 1991

Poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění Lubomír Voleník využil svého práva poslance a interpeloval ministra - předsedu Federálního výboru pro životní prostředí Ing. Josefa Vavrouška, CSc. ve věci přípravy "ekologických" zákonů.

Konkrétně se interpelace týkala stavu přípravy zákona o odpadech, zákona o ochraně ovzduší a zákona o životním prostředí.

Ke stavu přípravy zmíněných zákonů obecně:

Uvedené zákony by měly tvořit - samozřejmě spolu s ústavním vymezením - základ nově se tvořícího práva životního prostředí. Objektivně třeba konstatovat, že práce na těchto normách probíhají již několik let. I když na všech (nebo téměř všech) úrovních panuje jednoznačná shoda o nutnosti jejich vydání, stejně tak jako o potřebě "ekologizovat" čs. právní řád, není příprava těchto předpisů bezproblémová.

Možno konstatovat, že k určitému pozitivnímu posunu došlo v květnu 1990, kdy Federální shromáždění přijalo ústavní zákon č. 159/90 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci. Tento zákon vymezil působnost federace v oblasti životního prostředí a zcela jasně stanovil, kde se předpokládá vydání zákonů Federálního shromáždění. Po přijetí tohoto ústavního zákona došlo ke spojení úsilí orgánů pro životní prostředí při jejich přípravě.

Bohužel i do přípravy zákonů se v dalším období promítly diskuse o kompetencích. Plně to platí o zákoně o ochraně ovzduší, který již byl dokončován za platnosti ústavního zákona č. 556/1990 Sb., který mimo jiné nově vymezil působnost federace v oblasti životního prostředí.

Podle tohoto vymezení přísluší federaci "zákonná úprava v zásadních věcech životního prostředí". Tato obecná dikce nutně ke své aplikaci vyžaduje výklad resp. vymezení toho co jsou "zásadní věci". Zcela po pravdě řečeno není shoda ve vymezení obsahu tohoto pojmu.

Další zásadní komplikací je, že podle výkladu pojmu "zákonná úprava" nemohou federální orgány vydávat prováděcí předpisy k zákonným normám, a to ani tam, kde je jednotná úprava podmínkou úspěšné aplikace zákona. Doporučení, aby otázky, které původně měly být předmětem úpravy prováděcích předpisů byly zapracovány do textu zákona (pokud nemají být ponechány republikovým úpravám), nelze vždy plně aplikovat bud z důvodu přílišné podrobnosti (např. obsah formulářů a pod.) nebo proto, že upravovaná problematika podléhá častým změnám a to by vyžadovalo časté změny zákona.

Tyto názorové rozdíly na obsah uvedených pojmů, zejména pak toho co je a co není zásadní se odráží i ve stanoviscích vlád republik (např. stanoviska k návrhu zákona o odpadech) a komplikuje to další postup.

K dotazům uvedeným v interpelaci.

1. Federální výbor pro životní prostředí předložil vládě ČSFR návrh zákona o odpadech dne 19. prosince 1990. Tento návrh byl spolupodepsán všemi třemi ministry pro životní prostředí.

2. Zákon o ochraně ovzduší byl vládě ČSFR předložen dne 21. února 1990. Zpoždění oproti stanovenému termínu bylo způsobeno snahou, aby i tento návrh byl předložen společně všemi třemi ministry pro životní prostředí. Vzhledem k tomu, že oba republikové resorty vznášely další připomínky, včetně připomínek k rozsahu úpravy (zásadní resp. nezásadní otázky), byl návrh nakonec předložen pouze ministrem - předsedou Federálního výboru pro životní prostředí. Třeba dodat, že maximu připomínek obou resortů pro životní prostředí republik se FVŽP snažil vyhovět.

3. Zákon o životním prostředí nebyl dosud vládě ČSFR předložen.

Při vyhodnocení připomínkového řízení byla vznesena celá řada připomínek k obsahu zákona, k vymezení některých pojmů i rozsahu právní úpravy. Navíc se ukázalo jako nezbytné, do toho zákona promítnout institut hodnocení dopadů do životního prostředí a vytvořit tak základní právní rámec pro přijetí Helsinské konvence o hodnocení dopadů do životního prostředí přesahující státní hranice.

Z těchto důvodů bylo rozhodnuto urychleně zákon z těchto hledisek znovu posoudit a přepracovat. Přitom využít všech zkušeností a poznatků z dosavadního postupu. Práce na tomto novém textu jsou před dokončením. Předpokládá se provedení zkráceného připomínkového řízení a po té předložení vládě ČSFR.

1. Zákon o odpadech byl projednán vládou České republiky dne 13. února 1991 a vláda vyslovila s jeho přijetím souhlas s tím, že do návrhu budou zapracovány připomínky vlády České republiky.

Jednou z připomínek bylo též, aby zákon obsahoval i ta ustanovení, která původně mělo obsahovat nařízení vlády ČSFR k jeho provedení.

Vláda Slovenské republiky vyslovila nesouhlas s přijetím zákona usnesením č. 69 ze dne 19. února 1991.

V odůvodnění uvádí, že federálním zákonem lze upravit jen zásadní otázky týkající se odpadů včetně úpravy vztahů mezinárodního charakteru. Podle názoru vlády Slovenské republiky tuto zásadu předložený návrh nesplňuje. Ve stanovisku se dále uvádí, že k posouzení zákona o odpadech je nutné znát navazující zákony SNR.

Dne 19. 3. 1991 projednala návrh zákona Legislativní rada vlády ČSFR a uložila urychleně doplnit zákon ve smyslu návrhu vlády České republiky. Na tomto doplnění se v současné době pracuje.

Návrh projednala dne 8. 3. 1991 též Hospodářská rada vlády ČSFR a doporučila jej k projednání vládě ČSFR. I na tomto jednání však bylo namítáno, že návrh jde dál než základní zákonná úprava.

2. K návrhu zákona o ochraně ovzduší si vláda ČSFR vyžádala stanovisko vlád republik. V době, kdy je sepisována odpověď na interpelaci, vlády republik návrh zákona neprojednaly.

V této souvislosti třeba uvést, že dne 22. ledna 1991 se ministr J. Vavroušek obrátil na předsedu vlády ČSFR a na oba předsedy vlád republik se žádostí o maximální podporu a urychlení projednání všech předpisů z oblasti životního prostředí v příslušných vládách.

Ing. Josef Vavroušek, CSc.

ministr-předseda FVŽP