Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

Vážený pane předsedo,

v souladu s § 63 odst. 2 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění Vám zasílám na vědomí odpověď na interpelaci poslance Sněmovny národů p. K. Stomeho vznesenou na 13. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů, kterou jsem panu poslanci zaslal přímo dne 22. března 1991.

S pozdravem

Vážený pan

Milan Šútovec

předseda Sněmovny národů

Federální shromáždění

Ing. VÁCLAV VALEŠ

MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČSFR

Vážený pane poslanče,

k Vašemu vystoupení na 13. společné schůzi SL a SN dne 29. 1. 1991, které se týkalo uzavření tripartitní Generální dohody, jejího vlivu na průběh hospodářské reformy a kompetence vlády ČSFR k jejímu uzavření, dovoluji si zaslat tuto doplňující informaci:

Generální dohoda řeší tři okruhy otázek. Jde o vztah vlády, odborů a zaměstnavatelů, problematiku zaměstnanosti a oblast mezd. Ve všech otázkách, které jsou dohodou upravovány, je vláda oprávněna jednat vzhledem k tomu, že buď jde o věci, v nichž může příslušnou úpravu přijímat sama, nebo o věci, v níž takovou úpravu navrhuje Federálnímu shromáždění. Generální dohoda nemá povahu právního dokumentu, není pramenem práva, a proto ani v těch otázkách, v nichž přísluší přijetí konečné úpravy Federálnímu shromáždění, sjednané závazky Federální shromáždění nezavazují. Skutečností je, že se situace poněkud zkomplikovala v souvislosti s novelou ústavního zákona o čs. federaci, která podstatně omezila možnost vlády ČSFR vydávat vlastní nařízení. Mnohé otázky, které bylo možno dosud řešit vyhláškou příslušného ministerstva nebo nařízení vlády je nyní nutno upravovat zákonem. Hlavním smyslem a cílem Generální dohody jako politického dokumentu je přistoupení vlády ČSFR na pravidelné konzultace se zástupci zaměstnavatelů a odborů v oblasti zaměstnanosti, mezd, sociálních a právních jistot výměnou za zachování sociálního smíru ve společnosti. Tento závazek vlády je možno chápat jako určitá omezení jejích ústavních kompetencí, avšak s ohledem na nezbytnost klidného hospodářského a sociálního vývoje ve složitém období ekonomické reformy je přiměřené. Pokud jde o okruh otázek, u nichž se vlády zavázaly k dalšímu projednávání připravených předpisů jen po dosažení dohody v Radě hospodářské a sociální dohody, jde o ujednání na úseku mezd a zaměstnanosti, v nichž již bylo věcně dosaženo shody v Generální dohodě. Generální dohodu lze v tomto smyslu považovat za specifický přechodný nástroj v období přechodu k tržní ekonomice, který je obdobný jako instituty používaně k zajištění společenského konsensu v krizovém období i v jiných ekonomicky vyspělých zemích. Podpora takového přístupu vlády ze strany Federálního shromáždění by byla vhodná a prospěšná.

Systém regulace mezd je cizorodým prvkem řízení v rozvinutých tržních ekonomikách. V období přechodu k tržnímu hospodářství se obecně má za to, že je však třeba mzdový vývoj usměrňovat. Důvody spočívají především v tom, že naše ekonomika v přechodném období postrádá základní atributy rozvinutého tržního hospodářství, dokonalé konkurenční prostředí a na něm závislé podnikatelské chování hospodářských subjektů. Do doby než se tyto vlastnosti v naší ekonomice dostatečnou měrou prosadí, je třeba zabezpečit. aby dynamika mezd nebyla rychlejší než vývoj cen a na něm závislý pohyb životních nákladů. Nástrojem, prostřednictvím kterého má být tohoto výsledku dosaženo, je systém regulace mezd založený v letošním roce na uplatnění regulačních odvodů ve mzdové oblasti. Jejich pomocí lze udržet mzdový vývoj v takových hranicích, aby se nemohl stát impulzem inflačního pohybu, případně vzniku inflační spirály. Regulovat mzdový vývoj v období přechodu naší ekonomiky na tržní hospodářství doporučili i členově misí Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Přestože se v letošním roce usměrňuje mzdový vývoj v zásadě ve všech podnikatelských organizacích, z působnosti regulačních odvodů byly vyloučeny malé subjekty (podniky, družstva a soukromé firmy), u nichž počet zaměstnaných pracovníků nepřesáhl 25 osob. Kromě toho byly liberalizovány (osvobozeny od regulačních odvodů) i některé vybrané položky mezd, s jejichž uplatněním není spojeno riziko vzniku inflačních tlaků.

V souvislostí s tím, jak se budou konstituovat nezbytně podmínky rozvinutě tržní ekonomiky (konkurence a podnikavost), bude možno realizovat velkorysejší program postupně liberalizace mezd. S realizací takovéhoto programu se po zhodnocení hospodářské situace v naší zemí počítá od příštího roku.

Pokud jde o minimální mzdu, bylo nemyslitelně uzavřít Generální dohodu se sociálními partnery a smluvně tak zajistit sociální smír. aniž by byla dohodnuta spodní hranice mzdy. Minimální mzda je součástí záchranně sociální sítě a navazuje na další minimální hodnoty, zajišťující základní životní potřeby, jako jsou minimální podpora před nástupem do zaměstnání a minimální důchod, který je jediným zdrojem pří.jmu. Vedle toho, že minimální mzda zajišťuje základní potřeby pracovníka, máme zjištěno, že již začala působit na racionalizaci výroby a práce, zejména omezováním nekvalifikovaných pomocných pracovních činnost a snižováním pracovních úvazků na nezbytně nutnou míru.

Je pochopitelně, že vláda ČSFR věnuje těmto vážným problémům trvale pozornost, průběžně sleduje naplňování závazků vyplývajících z uzavřeně Generální dohody a hodnotí jejích skutečný i možný vliv na průběh ekonomické reformy. V současně době připravuje vláda ČSFR společně setkání s představiteli konfederací odborových svazů na němž by mimo jiné byly společně posouzeny i všechny otevřené otázky vyplývající z hodnocení plnění Generální dohody. Jsem přesvědčen, že na tomto jednání budou hledána a nalezena společná východiska. která by eventuálně mohla vést i k modifikaci ustanovení týkajících se minimální mzdy a její valorizace.

S úctou

Vážený pan

Karel Stome

poslanec Federálního shromáždění