FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
569
Odpověď
ministra hospodářství ČSFR Ing. Vladimíra Dlouhého, CSc. na interpelaci podanou poslancem Sněmovny lidu Vladislavem Niedobou (tisk 484)
MINISTR HOSPODÁŘSTVÍ ČSFR
Ing. Vladimír Dlouhý, CSc.
Č. j. 53 535/91
V Praze dne 18. března 1991
Vážený pane poslanče,
k písemné interpelaci předsedy vlády ČSFR JUDr. Mariána Čalfy ze dne 20. února 1991 Vám sděluji následující:
Zákon č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví (dále jen "zákon") reaguje v § 49 na situaci, kdy dnešní podoba řady družstev vznikla více či méně v důsledku administrativních zákroků řídících orgánů. Ke slučování docházelo v minulosti nejčastěji u bytových a výrobních družstev, zatímco u spotřebních družstev, která byla od roku 1960 vytvářena na územním principu, šlo spíše o výjimečné případy.
Snahou zákona je vytvořit podmínky pro obnovu původního stavu a v případě, že o to členové požádají, umožnit jim založení nového družstva. Již při tvorbě zákona bylo zřejmé, že restituční proces nebude nikdy dokonalý i z důvodů, které uvádíte v interpelaci. Zároveň se nechtělo, aby členění družstev probíhalo stejným způsobem jako jejich slučování, t. j. rozhodnutím někoho třetího. Zúčastněné strany přece nejlépe znají stav majetku v době sloučení družstev i to, jak s ním bylo po dobu společné existence nakládáno. S přihlédnutím k těmto skutečnostem bylo proto přijato řešení, obsažené v právní úpravě.
I když to v textu zákona není výslovně uvedeno, ze smyslu ustanovení § 49 vyplývá, že majetkové vypořádání musí být provedeno tak, aby umožnilo samostatnou činnost nového družstva a současně nebránilo v pokračování činnosti družstvu původnímu, byť v omezeném rozsahu. Konkrétní vyjádření této zásady bude samozřejmě v jednotlivých případech odlišné a najít určitý vzorový postup je prakticky nemožné.
Mnohem schůdnější je dát přednost dohodě členů družstva a jako krajní prostředek založit pravomoc státního orgánu k řešení sporů, které nelze nikdy vyloučit. Připouštím, že někdy půjde o složité majetkové spory, ale i ty musí hospodářská arbitráž rozhodovat. Ostatně ustanovení § 49 zákona není v čs. právním řádu ojedinělým. Určitou analogii je možné například nalézt v hospodářském zákoníku, který v § 148 ukládá arbitráži stanovit výši náhrady škody, pokud ji nelze přesně nebo bez neúměrných obtíží zjistit s tím, že musí přihlédnout ke všem okolnostem.
Závěrem chci ještě upozornit na možná opomíjený význam družstevních svazů, které mohou sehrát významnou úlohu při předcházení arbitrážních sporů. Zákon jim sice neukládá žádné povinnosti v tomto směru, ale nebrání ani tomu, aby napomáhaly družstvům při nalézání optimálního majetkového vypořádání.
S pozdravem
Vážený pan
Vladislav Niedoba
poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění
Praha