FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
575
Interpelace
ministra obrany ČSFR L. Dobrovského podaná poslankyní Sněmovny národů PhDr. Alenou OVČAČÍKOVOU
POSLANEC
FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
PhDr. Alena Ovčačíková
V Olomouci dne 2. dubna 1991
Vážený pane ministře,
využívám svého práva k interpelaci ministra Federální vlády.
Při současné reorganizaci armády, která předpokládá vytvoření české, moravské a slovenské vojenské oblasti, dochází z neznalosti dějin a hlavně dějin čs. armády některými pracovníky FMO k tomu, že hodlají zrušit pluky s mnohasetletou tradicí a ponechat pluky vytvořené v posledních desetiletích. Takovým diletantstvím přišla již naše armáda v polovině šedesátých let o bývalý 8. slezský pluk, jehož vojáci se 15. 3. 1939 postavili se zbraní v ruce proti okupaci ČSR. V současnosti takový osud hrozí bývalému Hanáckému pluku /druhému nejstaršímu na našem území/ a bývalému 1. legionářskému pluku M. Jana Husi, který byl vytvořen z tzv. České družiny v září 1914 a jedná se o čistě nejstarší československý vojenský útvar, /nyní 51. msp v Českém Krumlově/.
Hanácký pluk, který má právo se nyní nazývat nejstarším moravským vojenským útvarem, vznikl v dubnu 1655 v Kurfiřství braniborském a jeho zakladatelem byl hrabě von Sparr. Téhož roku se v rámci spojené švédsko-braniborské armády účastnil třídenní bitvy u Varšavy, jedné z největších bitev 17. století. V roce 1661 přešel i se svým majitelem do císařských služeb a byl zařazen do vojska vydržovaného a verbovaného v Království českém. V roce 1664 se účastnil bitvy proti Turkům u sv. Gotthardu, v sedmdesátých letech 17. století bojoval proti Francii na Rýně. Jeho novým majitelem se stal hrabě Starhemberg, jehož jméno je spojeno s obranou Vídně proti Turkům v roce 1683 - jedním z nejoslavovanějších výročí v Rakouské republice. Této slavné bitvy se účastnil i Hanácký pluk. Bojoval ve všech bitvách, které vedli Habsburkové od poloviny 17. století až do konce století 19. /války proti Turkům, války s Francií, Pruskem, proti Napoleonovi, italské tažení 1848, 1859, 1866, obsazení Bosny a Hercegoviny roku 1878/ Roku 1809 zastavil průlom francouzského těžkého jezdectva v bitvě u Aspern a v roce 1849 v bitvě z Sommacampagny se ubránil proti čtyřnásobné přesile a umožnil tak vítězství známému maršálovi Radeckému. Na paměť této bitvy získal jako jediný pluk v c. k. armádě právo nést na svém praporu stuhu s nápisem v češtině "Hanáci, držte se!".
Pluk byl od roku 1830 trvale umístěn v Olomouci /dodnes je po něm pojmenována ulice Hanáckého pluku/ a byl doplňován z oblasti střední Hané až do roku 1918.
V roce 1920 došlo v rámci tzv. unifikace čs. armády ke spojení bývalých c. k. pluků s legionářskými pluky. Tehdy byl vytvořen Československý pěší pluk č. 6 Hanácký, držící se tradic jak legionářských, tak i bývalých rakouských. Za svou činnost v letech 1918 až 1920 byl pluk vyznamenán Čs. válečným křížem 1918 a francouzským Croix de guerre.
Po osvobození byl 6. pluk v červnu 1945 obnoven ve své původní posádce, ale při mnoha necitlivých reorganizacích v letech 1945 až 1950 přišel o svůj původní název, číslo, prapor i posádku. Postupně se z něho stal 104. motostřelecký pluk Jana Ziky v Tachově.
Protože je tento pluk připraven ke zrušení, nabízí se možnost vrátit bývalý Hanácký pluk do svého domovského teritoria a to splynutím tachovského rušeného pluku s 33. tankovým plukem v Přáslavicích v okrese Olomouc. Bývalý Hanácký pluk ve třicátých letech tohoto století stavěl kasárna v Přáslavicích a byl zde několik let umístěn jeden jeho prapor. Nový Hanácký pluk by tak získal pevné zázemí ve svém regionu a díky regionálnímu cítění obyvatel střední Moravy by se zlepšil vztah lidu k armádě v této oblasti. Kromě toho spojení rakouské, legionářské a novodobé tradice by posílilo prestiž armády jako celku. Jednou z mála oblastí, které může současná čs. armáda presentovat na veřejnosti, je její historie, existence dějinné kontinuity vojska na našem území již tři a půl století. Není sice možné používat historicky zmrzačený výběr z minulosti, tzv. revoluční bojové tradice let minulých, ale již pouhý popis existence pravidelného vojska na našem území je politikum, jehož může dnešní armáda využít.
Prosím, pane ministře, aby při reorganizaci armády nebylo zapomenuto na její tradici, historii a regionální cítění obyvatel.
S pozdravem
Vážený pán
L. Dobrovský
ministr obrany ČSFR
Praha