Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Překážkou provozování živnosti je dále zákaz činnosti, vyslovený v trestním nebo správním řízení, a to po dobu, kdy tento zákaz trvá. To má význam i v tom směru, aby se předešlo maření účelu tohoto zákazu, k němuž by mohlo dojít v případě, že by se podnikatel pokusil přejít na jinou živnost.

Ustanovení § 9 stanoví základní kritéria, jimiž se živnosti člení na živnosti ohlašovací a koncesované. V zájmu pružnosti při získávání živnostenského oprávnění návrh zákona zavádí - v souladu s někdejšími živnostenskoprávními úpravami u nás i v některých jiných zemích kategorii ohlašovacích živností, u nichž oprávnění provozovat živnost vznikne ohlášením, popřípadě dnem, který je v ohlášení uveden jako den zahájení živnosti, splňuje-li žadatel všeobecné podmínky a požadavek odborné způsobilosti. Ohlášením, kterým žadatel oznamuje živnostenskému úřadu zahájení živnosti, tak vzniká žadateli při splnění zákonem stanovených právo provozovat živnost, aniž by v okamžiku, kdy tak činí, byl živnostenský list vydán. Na případy zneužití tohoto a dalších ustanovení návrh zákona pamatuje v § 47 odst. 7 tím, že v případě neprokázání potřebné odborné způsobilosti živnostenský úřad řízení zastaví; pak již bude provozování živnosti neoprávněným podnikáním.

Naproti tomu u koncesovaných živností, u nichž se vyžaduje zvláštní odborná způsobilost a požadavek spolehlivosti (§ 27 odst. 2), smí žadatel provozovat živnost až po udělení koncese.

V souvislosti s ustanovením § 5 bylo již blíže rozvedeno, že přísnější režim u koncesovaných živností je dán zvláštní povahou živnosti a s ní spojenými veřejnými zájmy.

Institut odpovědného zástupce je široce používán v živnostenském právu některých zemí v těch případech, kdy odbornou nebo jinou zvláštní způsobilost stanovenou právními předpisy nemá podnikatel jednotlivec, nebo kdy jde o podnikání právnické osoby. Odpovědný zástupce plně odpovídá za provoz po odborné a živnostenskoprávní stránce. Vzhledem k této jeho vysoké odpovědnosti se v zájmu účinného výkonu funkce požaduje, aby měl bydliště v tuzemsku a aby působil jako odpovědný zástupce nejvýše ve dvou živnostenských podnicích. Z povahy věci vyplývá, že odpovědným zástupcem může být pouze fyzická osoba, rovněž tak neslučitelnost s jejím členstvím v dozorčí radě nebo jiných revizních orgánech společnosti nebo družstva.

Vzhledem k důležitosti funkce, kterou odpovědny zástupce při provozování živnosti vykonává, se vyžaduje, aby u koncesovaných živností bylo jeho ustanovení schváleno živnostenským úřadem.

V ustanovení § 12 se upravují případy, kdy živnosti nabude osoba nesplňující všeobecné, popřípadě další požadavky kladené živnostenským zákonem na podnikatele, nebo kdy je živnost zřizována k existenčnímu zajištění takové osoby. V těchto případech může být živnost provozována se souhlasem soudu, navrhne-li to zákonný zástupce.

Navržená úprava zajišťuje poskytnutím určitých zákonných úlev kontinuitu provozování živnosti v případě úmrtí majitele živnosti. Pokračování v živnosti je ovšem podmíněno vůlí dědiců nebo alespoň některého z nich. Ustanovení o pozůstalém manželu směřuje na případy, kdy se dědí ze závěti a pozůstalý manžel není závětním dědicem a je spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti. Živnostenský zákon využívá i institutu opatrovníka podniku po dobu řízení o projednávání dědictví, nově zaváděný navrhovanou novelou občanského zákoníku. Není-li dědiců ze závěti, pokračují v provozování živnosti dědicové ze zákona. Jde o živnostenskoprávní úpravu, která nemá na majetkoprávní vypořádání v rámci řízení o dědictví přímý vliv.

Právo k pokračování v živnosti bez nového živnostenského oprávnění je omezeno na dobu projednávání dědictví a na 6 následujících měsíců. Privilegovaného postavení - podobně jako tomu bylo v někdejších československých živnostenskoprávních předpisech - však požívá pozůstalý manžel, který může pokračovat v živnosti bez nového živnostenského oprávnění, je-li spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti.

Návrh zákona pamatuje též na pokračování živnosti při změnách obchodních společností a družstev podle § 69 a 256 obchodního zákoníku, avšak s tím rozdílem, že nové živnostenské oprávnění není potřebné, pokud je živnost bez přerušení provozována prostřednictvím odpovědného zástupce. Výjimku tvoří případ rozdělení společnosti nebo družstva, kdy však je na vydání nového živnostenského oprávnění nárok.

Ustanovení § 16 zakládá možnost provozovat na základě příslušných živnostenských oprávnění i více živností souběžně a § 17 právo provozovat živnost i ve vedlejších provozovnách na základě živnostenského listu již vydaného. U živností ohlašovacích se v uvedených případech vyžaduje, aby podnikatel tuto skutečnost živnostenskému úřadu pouze oznámil; je-li vedlejší provozovna v územním obvodu jiného živnostenského úřadu než toho, který vydal živnostenský list, má podnikatel oznamovací povinnost vůči oběma živnostenským úřadům.

S ohledem na veřejné zájmy nepostačuje pouhé oznámení u živnosti koncesované a je zapotřebí, aby živnostenský úřad provozování živnosti ve vedlejší provozovně schválil; schválení přísluší tomu živnostenskému úřadu, v jehož územním obvodu je vedlejší provozovna.

Obdobné uspořádání platí i při přemístění provozovny.

Toto ustanovení člení ohlašovací živnosti podle požadované odborné způsobilosti. Ty živnosti, u nichž není prokázání odborné způsobilosti předepsáno, jsou volné a mohou být ohlášeny každým, kdo splňuje všeobecné podmínky podle § 6.

Okruh živností řemeslných je taxativně vymezen v příloze č. 1 návrhu zákona. Jejich základním atributem je odborná způsobilost získaná vyučením v oboru a požadavek praxe.

Jakými doklady se odborná způsobilost prokazuje a jaké jsou kladeny požadavky co do délky praxe, upravují ustanovení § 21 a 22 Vedle vysvědčení o závěrečné zkoušce na středním odborném učilišti nebo o maturitní zkoušce na středním odborném učilišti studijního oboru a středních odborných školách se staví do popředí jako doklad prokazující odbornou způsobilost v oboru též výuční list. Navrhované ustanovení zde pamatuje na ty uchazeče o získání živnostenského oprávnění, kteří tento doklad získali ještě za platnosti zákona č. 89/1958 Sb. (učňovský zákon), ale i v období před jeho platností; zároveň se tak zvýrazňují tendence návratu k výučnímu listu, jak jsou již vyjádřeny zejména v nové úpravě ukončování studia ve Slovenské republice.

Navrhované ustanovení umožňuje poměrně značnou pružnost v podání průkazu odborné způsobilosti pro určitý obor tím, že mu staví na roven průkaz v příbuzném oboru.

Návrh zákona též umožňuje, aby žadatel získal živnostenské oprávnění bez předepsaného studia, jestliže způsobilost prokáže kvalifikační zkouškou před komisí složenou ze zástupců živnostenského úřadu, příslušné střední odborné školy nebo středního odborného učiliště, popřípadě též živnostenského společenstva. Touto úpravou návrh sleduje, aby ti, kdo získali dostatek zkušeností a dovedností v oboru, osvědčili svoji odbornou způsobilost výše uvedeným způsobem.

Okruh živností vázaných je vymezen taxativně (příloha č. 2), podobně jako je tomu v Rakousku.

Jde - jak již bylo uvedeno vpředu - o živnosti, které vyžadují průkaz způsobilosti jiný než je vyžadován u živnosti řemeslné nebo průkaz další. Je konkrétně stanoven zpravidla zvláštními předpisy, popřípadě zmíněnou přílohou. Je třeba zdůraznit, že živnosti vázané jsou podobně jako živnosti řemeslné živnostmi ohlašovacími, jejichž nastoupení nevyžaduje státního povolení ve formě koncese.

Ustanovení § 25 o živnostech volných má především instruktivní poslání; zvýrazňuje úpravu obsaženou v ustanovení § 19 písm. c/, podle níž se u těchto živností, na rozdíl od ostatních, prokázání odborné způsobilosti nevyžaduje.

Příloha č. 3 konkretizuje, které živnosti z důvodu veřejného zájmu vyžadují státní povolení (koncesi). Důvodem k tomu je především skutečnost, že provozování těchto živností klade vysoké nároky na zvláštní odbornou způsobilost, kterou s ohledem na povahu provozu a jeho nebezpečnost na okolí stanoví příslušné zvláštní předpisy. Návrh při vymezení těchto živností navazuje na tyto předpisy, jejichž uvedení v příloze má informativní povahu.

Návrh zákona rovněž zařazuje některé živnosti do koncesovaných, aniž by byly zvláštní předpisy vydány. Jde například o služby zajištující ostrahu majetku a osob, o služby soukromých detektivů a služby veřejných nosičů, jakož i o ubytovací služby a provoz hostinských živností. Důvodem jejich zařazení do uvedené kategorie byly další požadavky, jež jsou obecně na koncesované živnosti kladeny. Je to požadavek morální a profesionální spolehlivosti (§ 27 odst. 2), který bude posuzován diferencovaně podle povahy činnosti a chráněného zájmu.

Charakteristickým znakem koncesovaných živností je dále to, že provozovateli koncesované živnosti mohou byt uloženy podmínky výkonu živnosti. Z důvodu veřejného zájmu může byt provozování živnosti vymezeno určitým územím (např. kominické obvody, silniční doprava), popřípadě koncese vydána jen na dobu určitou.

Tato část návrhu zákona stanoví především obecná pravidla pro vymezení rozsahu živnostenského oprávnění (§ 28).

Ustanovení § 29 až 31 pak upravují povinnosti společné všem podnikatelům provozujícím živnost.

Zvláště významná jsou ustanovení § 29 a 30, týkající se ochrany životního a pracovního prostředí.

Obecná ustanovení o ochraně životního a pracovního prostředí a o opatřeních prováděných v této oblasti podnikatelem navazují na úpravu provedenou § 27 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů (srov. též § 11 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku a § 7 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním a jiném družstevnictví) s přihlédnutím k čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (ústavní zákon č. 23/1991 Sb.). Zvláště se rovněž připomíná, ze při živnostenském podnikání je třeba dbát ustanovení o právech sousedských (§ 127 odst. 1 občanského zákoníku).

Návrh zákona upravuje v § 30 prohlídky provozoven, při nichž se může živnostenský úřad přesvědčit o jejich vhodnosti a nezávadnosti. I když návrh klade důraz na to, že k těmto prohlídkám bude docházet zpravidla před tím, než živnostenský úřad vydá živnostenský list nebo koncesní listinu, není prohlídka místností a prostor určených k provozování obligatorní náležitostí vydání živnostenského listu nebo koncesní listiny. Ponechává se tak na vůli živnostenskému úřadu, aby sám potřebu těchto prohlídek uvážil, a to i v průběhu provozování živnosti.

Návrh počítá se součinností živnostenského úřadu s příslušnými dotčenými orgány státní správy podle zvláštních předpisů zejména tam, kde stav provozovny ohrožuje život, zdraví a bezpečnost osob a životní a pracovní prostředí.

Zvláštní význam bude mít součinnost mezi živnostenskými a stavebními úřady, která dozná podrobnější úpravy při vydání připravovaného nového stavebního zákona. Z těchto důvodů zakotvuje návrh v § 72, že v kolaudačním řízení bude živnostenský úřad dotčeným orgánem státní správy, čímž se zajišťuje, aby živnostenský úřad uplatnil svůj vliv z hlediska stavu provozoven již v tomto řízení.

Ustanoveními § 31 se sleduje dodržování určitého řádu při provozu živnosti, přičemž především jde o ochranu bezpečnosti a zdraví a ochranu spotřebitelů. Jde například o povinnost podnikatelů označovat zboží platnými cenami, vydat zákazníkovi doklad o zakoupení zboží nebo poskytnutí služeb apod. Patří sem rovněž dodržování platného režimu zahraničně obchodních styků. Jde vesměs o úpravy, které se nedotýkají vlastní podstaty živnostenského oprávnění.

Pro účely vymezení rozsahu živnostenského oprávnění clení návrh zákona v § 32 živnosti z hlediska předmětu podnikání na živnosti obchodní, výrobní a poskytující služby.

Rozsah oprávnění vymezuje zvlášť u živností obchodních, zvlášť u živností výrobních a zvlášť u živností poskytujících služby. Při tom neklade mezi nimi ostré hranice. Tak například u výrobní živnosti je podnikatel oprávněn prodávat výrobky jiných výrobců, pokud jsou stejného druhu jako výrobky, které sám vyrábí, pronajímat zboží vlastní výroby nebo výrobky jiného výrobce apod.

Tyto "přesahy" mezi jednotlivými živnostmi, které tato část upravuje, jsou však možné potud, pokud zůstane zachována povaha živnosti vyplývající ze živnostenského oprávnění.

Význam těchto úprav spočívá především v tom, že umožní dosáhnout určité pružnosti a ucelenosti předmětu podnikání při provozování činnosti; ulehčí však též práci živnostenskému úřadu při vydání živnostenského listu nebo koncesní listiny. Živnostenský úřad vydá živnostenský list, aniž by do podrobností vymezoval rozsah oprávnění, což má význam zejména u živností ohlašovacích. Rozsah oprávnění bude tudíž posuzován nejen podle živnostenského listu a koncesní listiny, ale i s přihlédnutím k ustanovením této části zákona (§ 28).

Významné postavení zaujímá v rámci této části vymezení pojmu "obchodní živnost" a vymezení rozsahu oprávnění tuto živnost provozovat (§ 33 až 41).

Úprava dražeb mimo výkon rozhodnutí (§ 41) je potřebná vzhledem k tomu, že dosavadní zákon č. 174/1950 Sb., o dražbách mimo exekuci, podnikání v této oblasti neumožňuje; navržená úprava se nedotýká dražeb v rámci privatizace.

Ustanovení § 45 až 49 upravují náležitosti získání a vydání živnostenského listu, který osvědčuje, že podnikatel živnost řádně ohlásil a splnil zákonem stanovené podmínky a je tedy v rozsahu tohoto dokladu a zákonných ustanovení oprávněn živnost provozovat. Náležitosti ohlášení jsou omezeny na nezbytnou míru, rovněž tak doklady, které má podnikatel předložit (průkaz odborné způsobilosti, výpis z rejstříku trestů apod.).

Pokud jde o otázku umístění provozovny, návrh vyžaduje, aby souhlas obce s umístěním provozovny v obci obstaral ohlašovatel.

Ustanovení § 50 až 56 upravují náležitosti žádosti o koncesi a způsob jejího projednání.

Zatímco živnostenský list vydá živnostenský úřad bez projednání s příslušnými orgány státní správy, je u koncesovaných živností živnostenský úřad povinen předložit žádost k vyjádření orgánům podle zvláštních předpisů. Stanoviskem těchto orgánů je živnostenský úřad vázán. Podle povahy činnosti si může živnostenský úřad vyžádat i vyjádření orgánů dalších. Navrhované řešení sleduje, aby žádosti o koncesi byly soustředěny do jednoho místa, což žadatelům usnadní orientaci i postup při podání žádosti, aniž by zjišťovali, který z orgánů státní správy je podle právních předpisů orgánem příslušným jejich žádost posoudit. Koncesní listina - jak je zřejmo i z ustanovení § 31 odst. 6 - nenahrazuje povolení k zahraničně obchodním operacím, pokud je takové povolení předepsáno.

Důvody zániku živnostenského oprávnění - ať již jde o oprávnění vzniklé ohlášením nebo udělením koncese - mohou vycházet buďto z příčin vyplývajících z vázanosti zániku živnostenského oprávnění na určité skutečnosti (smrt podnikatele, zánik právnické osoby, uplynutí doby) nebo z rozhodnutí živnostenského úřadu.

Návrh živnostenského zákona upravuje podrobněji zánik živnostenského oprávnění rozhodnutím živnostenského úřadu, který živnostenský list nebo koncesní listinu vydal. Důvodem může být zejména závažná skutečnost, která nastala na straně podnikatele. V závislosti na povaze a závažnosti této skutečnosti je živnostenský úřad buď povinen živnostenské oprávnění zrušit (§ 58 odst. 1) nebo má na výběr buď zrušení nebo pozastavení oprávnění (§ 58 odst. 2). Mezi případy, kdy je živnostenský úřad povinen živnostenské oprávnění zrušit, patří i dobrovolné ukončení živnosti, neboť vzhledem k principu živnostenské svobody nelze podnikatele - až na výjimečné případy, kdy tak stanoví zvláštní předpisy - k provozování živnosti nutit.

Nově se ve srovnání se zákonem č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, zavádí podmínka zahájení provozování živnosti do 5 let od vzniku živnostenského oprávnění (§ 58 odst. 2 písm. c). Tím se má zabránit udržování formálních živnostenských oprávnění.

Stejně jako je tomu v jiných státech, předpokládá i navrhovaný živnostenský zákon, že živnostenské úřady povedou evidenci všech živnostenských oprávnění, resp. živnostenských listů a koncesních listin vydaných podnikatelům, kteří mají stanoviště na území jejich působnosti. Rejstřík má byt veden podle druhů živnosti.

Pro rejstřík se navrhuje princip publicity, a to tak, že do něj může nahlížet každý, kdo osvědčí právní zájem. (Obdobná je úprava u řemeslnického rejstříku v SRN. Naproti tomu v Rakousku se z rejstříku pouze podávají informace; přímé nahlížení do rejstříku není přípustné.)

Zákon č. 105/1990 Sb. nemá zvláštní sankční ustanovení. Jeho porušení může být tudíž stíháno pouze u fyzických osob, a to bud jako přestupek pokutou do 10.000 Kčs (při neoprávněném podnikání menšího rozsahu), popř. pokutou, která v některých případech nemůže přesáhnout 1.000 Kčs (porušení povinností pořádkové povahy), anebo podle trestního zákona, a to především podle § 118, který stanoví za neoprávněné podnikání většího rozsahu trest odnětí svobody až na dobu jednoho roku nebo peněžitý trest, který podle § 53 odst. 1 trestního zákona může dosáhnout až výše 1 000.000 Kčs; ve kvalifikovaných případech může však byt pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta.

Navrhovaná úprava umožňuje na rozdíl od dosavadního stavu stíhat peněžitými sankcemi i osoby právnické. Nejvyšší hranice pokuty, která může byt právnické osobě za nedovolené podnikání uložena, je přitom na úrovni nejvyššího peněžitého trestu, který může být za nedovolené podnikání uložen fyzické osobě podle trestního zákona; skutkové podstaty i sankce jsou odstupňovány podle závažnosti. Nedovolené podnikání fyzických osob by se i nadále stíhalo podle trestního zákona, popřípadě podle zákonů o přestupcích.

Vedle nedovoleného podnikání zahrnuje navrhovaná úprava i další skutkové podstaty, specifické pro živnostenskoprávní oblast, které stíhá sankcemi přiměřeně nižšími; tyto sankce mohou být uloženy jak fyzickým tak právnickým osobám.

Rámcové ustanovení o pracovněprávních vztazích je zařazeno z toho důvodu, že dosavadní zvláštní předpisy upravují pouze pracovně právní vztahy zaměstnanců podnikatelů podle zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů.

Ustanovení § 22 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, bylo zavedeno zákonné pojištění podnikatele odpovědnosti za škodu, vzniklou jeho zaměstnancům podle § 187 až 205b zákoníku práce.

Poněvadž nová právní úprava pojišťovnictví zrušila monopolní postavení existujících státních pojišťoven, je nutno uvedené zákonné pojištění nahradit povinným smluvním pojištěním podnikatele obdobně jako je již dnes zavedeno např. v advokacii. To zajišťuje jak navržený § 68, tak příslušná ustanovení přechodná (§ 78).

Okruh osob povinných k pojištění zahrnuje všechny osoby, podléhající živnostenskému zákonu, tj. zejména i osoby právnické.

Rámcové ustanovení o živnostenských společenstvech má především deklarativní povahu v souvislosti se vznikem četných organizací tohoto druhu (často označovaných jako "cechy"), které postupně vznikají z iniciativy podnikatelů, zpravidla na oborovém a územním základě. Koresponduje s těmi ustanoveními živnostenského zákona, která se součinností živnostenských společenstev počítají (§ 22 odst. 1 písm. d), § 28, 48, 49, 55, 56, 59).

Ustanovení o výchově učňů má instruktivní poslání a je pojato jako odkazovací z důvodů uvedených v obecné části zprávy.

Ustanovení má v podstatě pořádkovou povahu. Od správního řádu se odchyluje zejména ustanovení § 30, tykající se prohlídek provozoven, ustanovení § 47 odst. 5, které stanoví pro rozhodnutí o vydání živnostenského listu nepřekročitelnou lhůtu třiceti dnů od doručení ohlášení živnosti a ustanovení § 53 odst. 3, jímž je stanovena šedesátidenní lhůta pro rozhodnutí o žádosti o koncesi.

Rozumí se ovšem, že zmíněné lhůty přerušují po dobu odstraňování závad v ohlášení nebo v žádosti o koncesi.

Ustanovení o kolaudačním řízení navazuje na § 30 a zajišťuje potřebnou ingerenci živnostenského úřadu z hlediska předpisů stavebního zákona.

Zdůvodnění navrženého ustanovení o prioritě mezinárodních smluv je uvedeno ve všeobecné části důvodové zprávy. Třebaže závazky vyplývající z mnohostranných smluv normativní povahy budou zpravidla promítány do vnitrostátních právních úprav, je navržené ustanovení potřebné mimo jiné vzhledem k tomu, že promítnutím do vnitrostátních předpisů nelze zajišťovat realizaci závazků z mezinárodních smluv dvoustranných.

Tato ustanovení zachovávají nabytá oprávnění, pokud jsou jejich předmětem činnosti podléhající do budoucna živnostenskému zákonu.

Jde především o oprávnění k podnikatelské činnosti, vyplývající ze zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, získaná ať již na základě registrace (§ 6 zák. č. 105/1990 Sb.) nebo na základě dřívějších předpisů (§ 29 a 30 zák. č. 105/1990 Sb.).

Dále jde o podnikatelská oprávnění získaná na základě § 18a odst. 1 hospodářského zákoníku, tj. oprávnění vymezená způsobem určitým, nikoliv o doplňkové činnosti pouze podmíněně přípustné podle § 18a odst. 2 hospodářského zákoníku.

Návrh zákona zajišťuje, aby ve lhůtě jednoho roku byla dosavadní oprávnění k podnikatelské činnosti, podléhají-li tyto činnosti živnostenskému zákonu, převedena na živnostenské oprávnění, a to u živností volných a řemeslných automaticky, u živnosti vázaných a koncesovaných za předpokladu, že podnikatel splňuje stanovené podmínky, popřípadě ustanovil odpovědného zástupce nebo požádal o jeho schválení.

Návrh rovněž upravuje řízení u ohlášení a u žádostí o koncesi, podaných v přechodném období, a to s cílem zajistit možné maximální zjednodušení a koncentraci postupu.

Navržené ustanovení zachovává režim § 2 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, čímž pamatuje na případy, kdy zvláštní předpisy nebyly dosud novelisovány a vztahují výkon určitých činností jen na organizace.

Ustanovení potvrzuje zachování dříve získaných podnikatelských oprávnění k činnostem, které podle návrhu živnostenského zákona nebudou živnostmi. Tato oprávnění se zachovávají až do doby, kdy bude provedena úprava příslušné činnosti zvláštním předpisem, pokud ovšem takový předpis dosud vydán není.

Ustanovení upravuje způsob nahrazení zákonného pojištění podnikatele podle § 22 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, povinným smluvním pojištěním podle § 68 návrhu živnostenského zákona. K zajištění kontinuity se zachovává platnost dosavadního zákonného pojištění ještě jeden měsíc po nabytí účinnosti živnostenského zákona.

Jde o přechodné opatření k § 8 odst. 1 až 4 návrhu zákona, pojednávajícím o důsledcích konkursu, popřípadě nuceného vyrovnání. Až dosud byla určitým ekvivalentem konkursu, popřípadě nuceného vyrovnání likvidace majetku pro předlužení podle § 352 až 354 nynějšího znění občanského soudního řádu.

Ustanovení je zařazeno pro pořádek, neboť likvidace majetku pro předlužení je institutem málo frekventovaným. Proto s ní přechodné ustanovení též spojuje omezenější časové účinky než s konkursem, popřípadě nuceným vyrovnáním.

Zrušovací ustanovení zahrnují především zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb. Z tohoto zákona je však třeba zachovat ta ustanovení týkající se zemědělské výroby provozované samostatně hospodařícími rolníky, která zůstanou aktuální i poté, co bude hospodářský zákoník nahražen obchodním zákoníkem.

Dále se navrhuje zrušit ta ustanovení znárodňovacích předpisů, která by znemožňovala rozvoj soukromého podnikání a která byla § 33 zákona č. 105/1990 Sb. označena jako nepoužitelná.

Považuje se za žádoucí, aby živnostenský zákon nabyl účinnosti současně s obchodním zákoníkem.

V Praze dne 27. června 1991

Předseda vlády

České a Slovenské Federativní Republiky