Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

802

místopředsedy vlády ČSFR RNDr. J. Mikloška, DrSc. na interpelaci podanou poslancem SN M. Ransdorfem na 16. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů

PODPREDSEDA VLÁDY ČSFR

Vážený pane poslanče,

přečetl jsem si se zájmem Vaši interpelaci, která zahrnuje celou řadu nesmírně vážných problémů. Než se však u jednotlivých bodů zastavím, pokládám za nutné Vás upozornit, že na základě kompetenčního zákona jsou památky a jejich ochrana s celou kulturou pod svrchovanou pravomocí národních vlád, respektive ministerstev kultury ČR a SR. Vláda ČSFR může nanejvýš vstupovat do jednání radami a doporučeními. Což dělá, často se značným časovým náskokem, a jak uvidíte, ne vždycky s maximálním efektem. Nicméně i Vaši interpelaci postoupím oběma ministrům kultury, aby se při práci na legislativních úpravách v oblasti památek nechali inspirovat Vašimi myšlenkami.

V úvodu svého vystoupení se zmiňujete, že žádáme návrat kulturních památek uloupených Švédy, zatímco jiné památky jsou z našeho území vyváženy. Pokud jde o majetky zcizené za třicetileté války, rád bych poopravil Vaše informace. Královna Kristina, která se na čas těšila poklady pražských sbírek, přešla po třicetileté válce ke katolictví, odstěhovala se do Říma i se sbírkami, které postupně prodala. Takže není o co a kde žádat.

Na druhé straně máte pravdu, že se z Československa vyváží obrovské množství starožitných předmětů, o čemž nás přesvědčují výlohy starožitných obchodů ve SRN, kriminální aféry a nová vloupání do našich historických objektů. Souhlasím s Vámi, že jde o tristní stav našich sbírek, tím spíše, že nám již zůstalo, jak odhadují znalci 20 % a možná už jen 10 % všech sbírkových starožitných předmětů. Toto si uvědomovali pracovníci Úřadu vlády ČSFR již dávno a jmenovitě odbor vzdělanosti, kultury a zdraví sleduje katastrofální stav již od počátku loňského roku, kdy soudní lidé začali již tušit kontury budoucího vývoje. Není bez zajímavosti, že se v únoru a v březnu konaly porady za účasti restaurátorů, kunsthistoriků, pracovníků kriminální služby, znalců z Národní galerie. O doporučeních, která formulovala tyto porady, byli na konci února loňského roku informováni předsedové vlád a ministři kultury ČR a SR. Doporučení požadovala přijetí zákona na ochranu kulturního dědictví, školení celníků, zvýšenou ostrahu historických objektů. Odborníci požadovali, aby obchod starožitnostmi byl omezen na kvalifikované, mravně zachovalé znalce, jimž budou ministerstva udělovat licence. Znalci žádali i zastavení divokých aukcí, a trvali na převedení 800 tisíc předmětů, které jsou v takzvaných svozech, na diskety počítačů. Předpokládali jsme totiž, že dojde k restitucím, a že některé předměty by prostě neměly opouštět ani potom území republiky. K tomuto účelu měla být vytvořena devítičlenná Správa kulturního dědictví. Požadovali jsme dokumentaci movitých církevních památek, jichž je 55 tisíc a jejichž dokumentace by pro farní správu neměla být zvláštním problémem. Bohužel, ze všech požadavků se splnil beze zbytku jen jediný: ČSFR přistoupila rozhodnutím vlády ČSFR k úmluvě UNESCO o ochraně kulturního dědictví.

Na druhé straně bych Vás ovšem rád upozornil, že Vaší pozornosti uniká dnes již tradiční devastování umění na území naší republiky a v zahraničí. Minulý režim, který měl čím dál méně důvodů k oslavám a chloubě zavedl mnoho prestižních výstav, mimo jiné v Jiřském klášteře, kde staré umění, zejména deskové, prokazatelně trpí. Nejenom to - představitelé moci vyváželi na světové výstavy naši gotiku, poklady Národní galerie, třebaže je odborníci upozorňovali, že tohle není nejspolehlivější zacházení s těmito artefakty. Tak se stalo např. i to, že do Japonska bylo vyvezeno známé dílo P. Brueghela Senoseč, zabavené Lobkovicům. Kdyby některý z Lobkoviců sňal obraz, jehož hodnoty jsme si nevážili se stěny, nikdo by jim v tom nezabránil, a mezi námi, při našem přístupu k ochraně kulturního dědictví bych se tomu ani nedivil. Takže pod tímto zorným úhlem čtu Vaše obavy o majetek Lobkoviců či o církevní majetek. Vím bezpečně, že vrátí-li se majetek do původních rukou, nebude zdaleka trpět tak jako v nešetrně nastřádaných svozech, které jsou široké obci zájemců vůbec nepřístupné. Navíc lze přece jednoznačně vymezit v zákoně na ochranu kulturního dědictví, že předměty určité kulturní hodnoty nelze ze země vyvážet a stěhovat. Nebudeme v tomto směru první zemí, která takto reguluje ochranu kulturních památek.

Protože však tato oblast přísluší opravdu do pravomoci národních vlád doporučuji, abyste v tomto smyslu inspiroval poslance České a Slovenské národní rady, kteří se mohou navíc uplatnit při práci na legislativních úpravách v této oblasti.

S pozdravem

Pan

M. Ransdorf

poslanec SN

Federální shromáždění